Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, je mi 35 a pred dvouma tydnama mi umrel manzel. Je mi hrozne…vubec nevim co dal. Mame spolu dceru 5 let a ja mam syna z predchoziho vztahu 13let…syn bral manzela vic jako tatu a manzel ho miloval jako sveho. Jsem zoufala a uplne vyhorela…nevidim momentalne nic pekneho a ani si neumim predstavit budoucnost bez manzela…tolik mi chybiii
ma nekdo podobnou katastrofickou zkusenost? Andrea
Nemám, nedovedu si to představit a prostě.. Je mi moc líto co zažíváš, opravdu moc. Věřím, že je to konec světa. A asi ti to říká každý, ale máš dvě děti a musíš tu pro ně být. Oni jsou tvoje budoucnost.
Je mi to moc líto. Jsem stejně stará jako ty a nedokážu si to představit. Najdi si odbornou pomoc, není se za co stydět.
@TO_IT jj to je presne to co posloucham kazdy den…ja vim ze tu musim byt pro ne ale nevim jak udelat to at se s nima smeji a dokazu byt zase 100% mama ![]()
@andre20a píše:
@TO_IT jj to je presne to co posloucham kazdy den…ja vim ze tu musim byt pro ne ale nevim jak udelat to at se s nima smeji a dokazu byt zase 100% mama
Hledala bych někoho hodně trpělivého a tomu vybrečela díru do hlavy. Jo zneužila bych ho a bylo by mi to jedno. Chodila bych někam řvát a brečela podle potřeby. Nemá smysl to uzavírat v sobě, to jen vyhnije a nepomůže ti to nijak. Naopak dostaň to ven, běhej až nebudeš moci, najdi psychologa, jdi zmlátit pytel do fitka protože to co se ti stalo není fér. Je to hnusný, je to hnusný a bolestivý a musí to nějak ven.
Předem přeji upřímnou soustrast - kamarádce umřel manžel - ráno se neprobudil. Nebylo mu ani 40.
Dvě malé děti.
První rok - kurwa náročný, sama by nejraději zapomenula. Srovnává to jen čas, rány hojí jen děti.
Devce zlaty. Zkusenost nemam a vubec si to nedokazu predstavit. Tak bych te rada obejmula, tak alespon na dalku ![]()
Mas dve deti a musis tu byt pro ne, potrebuji te. Klidne vyhledej odbornou pomoc. Drzim ti moc palce a mnoho sil ![]()
@andre20a píše:
@TO_IT jj to je presne to co posloucham kazdy den…ja vim ze tu musim byt pro ne ale nevim jak udelat to at se s nima smeji a dokazu byt zase 100% mama
No ona je to pravda, jsi máma, musíš tu pro své děti nějak fungovat. Jinak se nestyď za to že jsi smutná, je to pochopitelné. Najdi si psychologa, není to žádná ostuda. Kamarádku na pokec nemáš? Klidně se vypiš tady.
@andre20a píše:
@TO_IT mas uplnou pravdu
Já se vyrovnávala se ztrátou miminka a šla jsem cestou uzavřít to v sobě. Vyplavalo to jinde, řešila jsem to v sobě strašně dlouho. Tvoje ztráta je obří. A pokud ti pomůže každý den sem napsat, že tě to bolí, že není, tak to udělej. Prostě udělej cokoliv, aby jsi se mohla nadechnout a pro ty děti být.
Úplně nejhorší je dostat se do začarovaného kruhu deprese, kdy nebudeš moci nic udělat. Dej si nějaké maličké cíle z běžného života a ty splň. Mluv o tom a nezapomeň i na děti, taky o tom asi budou potřebovat mluvit.
@Anonymní píše:
Předem přeji upřímnou soustrast - kamarádce umřel manžel - ráno se neprobudil. Nebylo mu ani 40.
Dvě malé děti.
První rok - kurwa náročný, sama by nejraději zapomenula. Srovnává to jen čas, rány hojí jen děti.
Jen mala technicka, soustrast se nepřeje
Nemám. Ale znám dvě ženy, které přišly kolem 30 o své manžely a měly s nimi dítě. Je to moc smutné. Nebuď sama a neodmítej pomoc druhých.
Teď pěkného asi delší čas nic neuvidíš, jen děti. Ale časem se to bude pomaličku zlepšovat, uvidíš. ![]()
upřimnou soustrast. Já dnešek začala úmrtím 3 letého děvčátka a končím tu tvojí diskusí. Asi špatná konstalace nebo co.
@andre20a upřímnou soustrast. Chce to čas, hodně času, je to moc těžké, na jednu stranu máš děti jdeš dál pro ně i když s posledních sil, na druhou stranu by sis nejraději nejradši někam zalezla a přečkala tam sama nějakou dobu. Máš právo na truchlení jak dlouho ty budeš potřebovat, projdi si všema fázemi. Najdi si psychologa nebo psychoterapeuta oni ti pomůžou. Hlavně mluv, s někým o svých pocitech, a a ač se ti to zdá šílené poslouchej i děti jak se cítí klidně se zeptej zdá potřebuji taky psychologa. Chápu tě manžela smetlo auto, sice žije ale, to kdy jsme nevěděli jestli bude žít co bude potom, jak sto vše zvládneme byli šílené. Dnes po skoro 6letech jsem zapoměla i na „výročí nehody“.
Příspěvek upraven 28.05.22 v 22:15