Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je zhruba měsíc co se moje skoro tříletá dcera začala vztekat, brečet a fňukat skoro kvůli všemu. Asi je to jen nějaké období a přestane, ale už jsme s toho s mužem nešťastný. Nemůžeme s ní chodit po návštěvách protože při odchodu vždy spustí neskutečný řev, brečí, kope. A tohle předvádí celou cestu domů. Pak doma pokračuje, dokáže třeba fňukat hodinu. Jít na procházku je taky děs
To je dokola, chce chodit, nechce chodit, chce být v kočáře, nechce být v kočáře. Když není po jejím začne ječet, kolikrát mám strach že se zalkne
Něco zakážem, opakuje se to. Měla jste to taky některá s vašim dítkem?
Při tom když má jít spát ani nemluvím ![]()
Bombi, má to v nějaký podobě většinou každý dítě, kterýmu přibude sourezenec. Některý začne příchodem z porodnice, jiný až po delší době, prostě má v hlavince hokej, žárlí (ač neprosto nechápe, co ten pojem znamená) a nedokáže si poradit ![]()
Žárlí na sourozence, chce strhnout pozornosti na sebe, chce být zase ta mámina jediná holčička. Taky je to i normální období u nějakých dětí. Dej tomu čas. Usměrňovala bych, ale nekřičela a nedávala nějaký na zadek a podobně. Tříletá už je docela rozumná, zeptat se jí proč to dělá nebo co jí trápí, co jí k tomu vede.
Už jsem z ní unavená, zkouším jí domlouvat i kříčím, pak zase domlouvám, stejně má svojí hlavu. Nejhorší je když odněkud odcházíme ![]()
Období vzdoru? Děti se učí seberegulaci.
A já osobně mám pocit, že hledají hranice, tím věčným chci-nechci jako by říkali mami, řekni, co smím a co ne, nepolevuj mi ve všem,,, jakoby hledali řád, jistotu, že v dané situaci bude vždy ta hranice stejná a můžou se o ni opřít.
Já ječení ignorovala, ono je to venku samozřejmě trochu trapné, ale věř mi, že kdo zažil, tak se otočí maximálně tak se soucitem a kdo nezažil, tak si může hlavu třeba vykroutit, protože nechápe, jak je to období náročné. Takže na lidi prď, n návštěvě varuj předem a nenech ji dělat divadlo, zkrátka se dítě bafne jak balík do podpaždí a odnese se ječící a zmítající pryč ![]()
No já mám to samé s našim mladším a to je mu 15 měsíců, jak není po jeho, nedostane co chce, je zle, lehne na zem, kope nožičkama a ječí a ječí, vydrží i půl hodiny. Raději ho neberu ani do obchodů.
Zkus to vztekání ignorovat, řekni že s ní budeš mluvit až bude zase zpátky ta tvoje hodná holčička, do té doby tu nejsi. Na starší tohle zabírá, ovšem ta se tedy nikdy nevztekala jako náš mladší. No, nejspíš nezbyde než vydržet až z toho vyroste. Nebo taky zkus si udělat odpoledne jen s ní. Dát prcka na hlídání k babičce a uvidíš, jestli se chování změní. ||Dcerka je uplně jiná, když jde mladší spát, je jak vyměněná.
@bombdina píše:
Už jsem z ní unavená, zkouším jí domlouvat i kříčím, pak zase domlouvám, stejně má svojí hlavu. Nejhorší je když odněkud odcházíme
nechat být, ona se s tím musí srovnat sama.
jinak občas pomáhá dítě informovat, co bude zhruba následovat (třeba ještě si párkrát sjedeš klouzačku a jdeme, ještě dopiju tady kafe a pak řekneme tetě ahoj a jdeme), pak to samozřejmě musíš i přesně dodržet, co jsi řekla, i za cenu jekotu. Až zjistí, že maminka řekne, co bude a tak se potom stane, tak po nějaké době bude ječení slábnout a ona třeba bude remcat, ale půjde
Syn s tím začal před porodem. Bylo toho na něj asi moc, ve 30tt jsem byla hospitalizovaná na týden, pak jsme se stěhovali - takže furt nějaká změna. Začal hrozně vyvádět a šíleně ječet za všechno. Po porodu to bylo peklo. Teď ( mladšímu bude 5 měsíců) se to pomalinku stabilizuje.
Takže nic jiného než pevné nervy. Prostě si to musí v té hlavičce poskládat.
@Caty samozřejmě se snažíme po dobrém, ale někdy zařvu
No tak snad to odezní, ona pak ani neví proč řve, když se jí ptám řekne že „nic“ a pláče. I věci si vyřvává.
Když se narodila mladší tak na nějakou dobu koktala, ale povahově byla stejná. Už nekoktá. Takže jak čtu tak je to sourozencem.Tak snad se jí to v té hlavince srovná. Nejvíc pláče když odcházíme od její sestřenice, té jsou 3roky, takže si spolu hrají.
@Gladys píše:
Období vzdoru? Děti se učí seberegulaci.
A já osobně mám pocit, že hledají hranice, tím věčným chci-nechci jako by říkali mami, řekni, co smím a co ne, nepolevuj mi ve všem,,, jakoby hledali řád, jistotu, že v dané situaci bude vždy ta hranice stejná a můžou se o ni opřít.Já ječení ignorovala, ono je to venku samozřejmě trochu trapné, ale věř mi, že kdo zažil, tak se otočí maximálně tak se soucitem a kdo nezažil, tak si může hlavu třeba vykroutit, protože nechápe, jak je to období náročné. Takže na lidi prď, n návštěvě varuj předem a nenech ji dělat divadlo, zkrátka se dítě bafne jak balík do podpaždí a odnese se ječící a zmítající pryč
přesně jak píšeš, občas je mi to trapné
,lidí se snažím nevšímat, vím že koukají. No nakonec to vždy dopadne, že jí manžel vezme do náruče a rázným krokem odchází, a já za ním cupitám s kočárem ![]()
Taky máme tohle období, doufám, že už pomíjí. U nás to není ségrou, začalo to dřív. Hlavně neustupujte, co chce ona řekněte, že chápete, ale že to bude tak a tak a jak psala gladys vždy informujte dítě co se bude dít a přesně tak postupujte, to se nám osvědčilo. Doma jde brečet do svého pokoje a smí se vrátit až po vybrečení a už tam sám chodí:-)). A scény to kdybyste viděla kolikrát ležel pod schodama řvoucí a vztekající se, že chce vzít? Já těhu, takže jsem vyšla nahoru a nechala ho tam, slyšela jsem co se děje a on pak přišel, utřeli jsme slzičky objali a bylo zase dobře. Ovšem někdy už jsem musela plácnout, aby se vrátil do reality-pokud jsme byli venku, všude mokro kolem nula stupňů já malou v kočáru ta řvala hlady a on sebou mlátil o zem, že dál nepůjde, nedalo se nic dělat, ale to byla krajní mez, jiank jsem nechávala vyplakat, oni se učí hranice a občas nám přijde, že ani neví co vlastně chce:-)) Pevné nervy, přejde to.
@adlin27 děkuji, tak nějak to vypadá u nás
Budu zkoušet jí to vše vysvětlovat a držet se toho. Zkusím všechno, je mi ji i líto že musí plakat.
@bombdina ahoj,tak to je období vzdoru, to časem přejde a k tomu ten mladší sourozenec, já jsem si taky užila svý, vlastně i ted a to ji sou už 4 a druhé skoro 2.pokud máš ten pocit, že je na druhém místě(zamysli se než odpovíš)podle mě by bylo dobré aby tatka jednou pohlídal a ty vem malou někam kde se ji bude líbit a užij si den jen s ní. aby neměla pocit že ju nemáte rádi
a když se vzteká až je to na nervy já je prostě lupnu po zadku a je, když domluva neplatí.
Neboj, určitě je spousta křiklounů, vztekálků a kňouralů ![]()
Patří mezi ně i můj malý. Má 3,5 ročku a stále ho to nepřechází. Začne ráno, už třeba tehdy, když přijde ke stolu na snídaní. Místo jůůůů mňamka se téměř vždy ozve cóó, hmm, zase rohlík, nebo cokoliv jiného. Zavděčím se mu jen medem, ale má smůlu. Já neskáču, jak on píská. Pak to pokračuje během dne, jak, ile je cokoliv malinkého, co semu nelíbí, nebo není po jeho - křik, kňučení, břečení. Tohle se pak od něj učí jeho 2 letá sestřička
Ta se k tomu ještě vzteká. Paráda.
Já osobně to vůbec nechápu. Myslím, že jsem mu nikdy neustoupila- teda aspoň vědomě - a přesto to dělá. To jeho neustále - prosííííím, když já řeknu ne a pak následuje řev, mě ničí ![]()