Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, založila jsem diskuzi o urážení ve vztahu/manželství.
Ja byla vždycky hodně urážlivá, časem, jak stárnu tak je to o hodně lepší. Jasně akorat před MS jsme všechny ženský na jiný vlně. Poslední dobou se mi ale začli stávat takový zvláštní stavy. Naposledy se to stalo někdy v červenci a teď znovu. Manžel něco řekne a já se urazím, jaké to jsou důvody, to řešit nebudu. Ale oč jde- dokážu se fakt zabednit a nemluvit s ním třeba dva dny, najednou mě štve celý svět, začnu si říkat, jestli má vůbec smysl spolu být, najednou mě přepadne pláč… říkám si, jestli jsem přetažená, že je toho na mě moc? 7let jsem doma, ted mi končí rodičák s druhým dítkem a jediné kam budu moc utéct je na brigádu… Hlídací babičky nemáme, takže děti mi oba visí na krku od malička…
Jak vlastně bojovat s tím, aby se člověk neurážel?
. Odnáší mojí špatnou náladu i děti
.
No tak 7 let doma by zabilo každého. A nechápu, proč by ti měly děti pořád vyset na krku, ony nemají tatínka?
Tak asi podle hesla co nechci aby se mi dělo sama nedělám, urážení se pro každou hloupost je takový nevyzrálý puberťácký manýr, dospělého to moc hodno není, lepší si to vyříkat. Ale ty to nechceš, to je dobře, většinou si každý takový,,puchýř" myslí jak je v právu. Nechápu poznámku, nemám kam utéct než na brigádu, ty nenastupuješ normálně do práce?
Taky myslim, ze je to z tech 7 let doma. Vyraz ven, na brigadu, cvicit, na vzdelavaci kurz, dobrovolnicit, cokoli, co ti je mile. Deti maji tatu, pripadne krouzek, skolu, skolku, klub, hlidacku, cokoli…Clovek kdyz ma najednou zrcadlo od jinych dospelych zen, tak i ty duvody pro urazeni se vypadaji najednou jinak, aspon ja to tak mam, kdyz vidim, ze i jine zeny v okoli resi podobne „problemy“ a perou se s tim stejne jak ja.
My taky hlídání nemáme, což ale neznamená, že nemám čas na svoje aktivity. Střídejte se s manželem, my si třeba děláme volné večery ve všední dny, že jeden je doma s dětmi a druhý si dělá, co chce (sport, přátelé, vzdělávání atd.). O víkendech chceme být spolu celá rodina.
Jsi přetažená a podepisuje se to na tvé psychice, což je pochopitelné.
7 let doma?? Mě hrabalo už po 3! Potřebuješ oddych. Zapoj chlapa do chodu rodiny, sežeň si práci, sežeňte chůvu a v neposlední řadě se přestaň urážet kvůli hloupostem (pokud to hlouposti jsou). Zcela vědomě to potlač. Nauč se partnerovi říct, co ti vadilo, proč tě to urazilo a proč by to říkat neměl a zavři to v sobě.
Po 6 letech doma mně začala chybět práce, tak sme se domluvili s manželem, že si najdu něco na částečný úvazek. Můžu teda dělat 99% z domu, protože nejmenší nemá ještě 2 roky, jinak bych ráda vypadla z domu. A jsem moc spokojená. Řeším teď i jiný věci jak plinky, nudle u nosu atd.
Ale chce to prostě mluvit, mluvit, mluvit. Musíš říct manželovi o svých pocitech.
Proč si můžeš najít jen brigádu? Děti nebudou ve školce/školce?