Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
To, co popisuješ (vzácnost tatínka, rozmazlování od něj atd.) je bohužel realita většiny rozvedených/rozejitých. Osobně bych se k němu nevracela, našla si nějaké spolubydlení nebo azyl, případně to zkusila u své rodiny. ![]()
Nevim jak stare je tve dite. Ale i kdyz jsou jeste malinci a my si myslime, ze z niceho jeste nemaji rozum, tak ver ze svoji nervozitu a naladu na nej prenasis. Ty jsi vycerpana, unavena, na vse sama. On je v klidu, navic zrejme za zadkem s maminkou. Ono to dite z nej citi vetsi klid a pro jej to tam tahne. Taky to dost mozna muze byt jen tvuj pocit. Ja jsem s detma cely dny, vecer prijde tatinek a muzou se zblaznit. Tento tyden jsem byla uplne cely den pryc, vratila se az okolo 6 vecer a to se deti zase mohli zblaznit ze me.
Holka, co blbneš? Rozhodně se nevracej!!!Ono si to sedne, tatínek najde po čase třeba novou známost, přestane tolik prudit a ty budeš mít šanci na lepší život! Neblázni a vzpamatuj se!
Ale co ten prcek? Jsou jí 3 a stále slyším jen kde je táta, kdy přijede táta to mám od táty… když se objeví tak jen táta táta táta… chtěl ji do střídavé péče ale to já prostě nedovolím nechci! Ne kvůli němu ale kvůli tomu že on tam ani nebude má se o ni starat jeho maminka… ale našim úřadům je to vážně jedno… přes rok už se taháme… kdo nezažil nepochopí když tu zazvoní a malá řve u dveří maminko otevři je tu táta táta… a mě nezbyde než otevřít nebo volat policajty… když chci aby šel tak také jedině přes policajty jinak ho nedostanu z domu a ano vyhodí ho ale víte jak na mě ta malá kouká?! Ona už mě nenávidí!…Teď z ničeho nic přijel a vzal ji ven… nevím kam nevím do kdy… ano mám dítě v péči a můžu volat policii ale já už ani nechci. Já už ani nechci otevřít až se vrátí… a ke všemu se za to stydím to jsem sakra máma?!
A nejde dítěti vysvětlit, že tatínka bude mít pořád, že jen bude bydlet jinde? Ve třech letech mu mohla trochu chápat..A aby ex chodil, jak se mu zachce to neexistuje.Dej si úpravu styku otce s dítětem.
No hele, tak to je jednoduché, navrhni střídavou péči. Týden tatínek, týden ty. Ať si s ní dělají to, co chtějí. A ve svém týdnu máš od nich svatý klid. Však když jim malá nebude vzácná, přestanou. A dítě se to naučí zrovna tak.
@Anonymní píše:
Ale co ten prcek? Jsou jí 3 a stále slyším jen kde je táta, kdy přijede táta to mám od táty… když se objeví tak jen táta táta táta… chtěl ji do střídavé péče ale to já prostě nedovolím nechci! Ne kvůli němu ale kvůli tomu že on tam ani nebude má se o ni starat jeho maminka… ale našim úřadům je to vážně jedno… přes rok už se taháme… kdo nezažil nepochopí když tu zazvoní a malá řve u dveří maminko otevři je tu táta táta… a mě nezbyde než otevřít nebo volat policajty… když chci aby šel tak také jedině přes policajty jinak ho nedostanu z domu a ano vyhodí ho ale víte jak na mě ta malá kouká?! Ona už mě nenávidí!…Teď z ničeho nic přijel a vzal ji ven… nevím kam nevím do kdy… ano mám dítě v péči a můžu volat policii ale já už ani nechci. Já už ani nechci otevřít až se vrátí… a ke všemu se za to stydím to jsem sakra máma?!
At do dopadne jakkoliv, fandim ti a drz se.Je to hrozna situace. A v zadnem pripade spatna mama nejsi
![]()
@terinka4444 píše:
No hele, tak to je jednoduché, navrhni střídavou péči. Týden tatínek, týden ty. Ať si s ní dělají to, co chtějí. A ve svém týdnu máš od nich svatý klid. Však když jim malá nebude vzácná, přestanou. A dítě se to naučí zrovna tak.
Nejsem pro střídavou péči, ale pokud dítě tak po otci prahne, asi bych jí navrhla, jak píše Terinka. Lepší, než aby jsi se zhroutila.
Nj když já tu střídavku prostě nechci. Přijde mi to strašné celý život na cestě s uzlíčkem buchet jak nějaký Honza. Kdyby to aspoň bylo nějak „poblíž“ ale ke všemu je to přes půl republiky tedy 2 školky, 2 školy… a soudkyně už se vyjádřila že po 3. roce by v tom neviděla problém (na jaře by mělo být stání) proto jsem svolila s tím že to ještě zkusíme. Ale já to prostě nedám… tak moc ji mám ráda a myslím že je lepší pro dítě když taková situace nastane aby šel jeden z rodičů prostě do pozadí… ne že by nebyl jen prostě nejde no aby bylo dítě s oběma stejně když jsou rodiče od sebe… manžel to nebude tak přemýšlím že bych „ustoupila“ já ale tolik to bolí, tak moc… To já s ní byla od úplného začátku. To já trávila noci u inkubátoru zatímco on byl jinde a s jinou, to já prožila tolik bezesných nocí když byla nemocná a on byl ani nevím kde… ano vždy tu byla a asi i bude jeho maminka (tchýně) ale to přece není to samé. Kdybych aspoň věděla že nechávám dítě jemu ale já ho nechám vlastně tchýni a to mě bolí nejvíc…
Stridava pece je resenim, nechapu, proc se ji tak branis. Dite se nasyti pritomnosti otce a bude klid. Deti byly ve stridavce par mesicu a neslysela jsem o tatinkovi ani slovo. Ted je to vetsinou obvikend a uz od pondelka po mem vikendu posloucham, kdy bude tatinek, nastesti uz starsi dva chapou dny v tydnu, vikendy, tak staci ukazat na kalendari, ale triletak to jeste nepobira, ten ma kazdy den patek.
A nepoustej ho do domu, obzvlast pokud te obtezuje. Dite si muzete predat venku, muzes si ho vyzvednout u nej, muzes pozadat o mediatora, ktery bude u predavky.
Prosím Tě, proč by jsi šla do pozadí ty? Co blbneš? Vzdát se vlastního dítěte, které z toho nemá rozum.Otec mu je vzácnější, asi si ho kupuje a ty ustoupíš? Vždyť ani nevíš, jak by ho vychovávali..Tohle bych v životě neudělala. Určitě to má i jiné řešení. Musíš se vzchopit, kvůli malé. Přijde mi, že jsi na dně a teď s tím návratem ex jsi to ještě prohloubila.
Určitě ti to teď připadá jako neřešitelná situace.. Ale bude líp… Malé se nevzdavej, to je hloupost…a vracet se k někomu jen kvůli dítěti taky nemůže fungovat…
Vím že ty tchyni nemůžeš vystát, ale jaký má vztah k malé?
Tak ty střídavku nechceš, ale dítěte bys ses rovnou vzdala? To mi přijde uhozené. Při střídavce máš možnost kontroly výchovy a celkového stavu dítěte a případně zasáhnout. Pokud se malé vzdáš, tak tu kontrolu už mít nebudeš!
@Bibi239 No jde tam prave o to ze on jezdi za tou svoji kraskou (milenka z prace) a doma vecne není. Systém by mel byt takovy ze on naoko koupil byt ve vedlejsi ulici ve meste kde zije on i rodice (kde ale bydli jeho kamarad a kryje ho) jakoze tam zije. Ve skutecnosti ale tchynka co je v duchode se ma o malou starat (cely život chtěla holcicku a mela 4 kluky od narozeni male si ji stále narokuje)a on nezije v tom byte ale u rodicu. Tedy moji holcicku bude na stridavku vychovavat tchynka a ne tatinek a to se mi nelibi. Bohuzel nemam jak to dokázat. Socialka shledala ten „podvodny“ byt jako naprosto vyhovujici a soud je s tim také ok. Ja se branim stridavce s tchyni nikoliv s otcem. Uz rok a marne… A uz jsem naprosto vycerpana. Uz nemam sily na nic proste na nic…
Maminky omlouvám se za anonym, snad pochopíte. Stala jsem se obětí psychického teroru. Maximálního. Odnosila jsem dítě své tchýni a to doslovně. Nechala jsem se rychle vtlačit do dítěte (ne že bych nechtěla) a po porodu zjistila jak moc velká chyba to byla. Od té doby je se mnou zacházeno jako s již nepotřebným inkubátorem a to především se strany manžela. Uvědomila jsem si svou chybu, podala žádost o rozvod a svěření dítěte do péče. Rozvod je za námi, dítě v mé péči ale teror neustává, je to ještě horší. Sociálka a policajti jsou u nás na denním pořádku… a dítě neustále „řve“ po tátovi. Pod tíhou skutečností (především jak pořád slyším kde je táta, chci za tátou… rozmazluje, nikdy nic nezakáže, navádí proti mě a hlavně je vzácný že) a také existenčních (nemám se kam vrátit do práce, 3leté dítě do školky také nechtějí a už jsem i ze všeho unavená a to tak děsně děsne moc!… jsem se rozhodla svolit s návratem. Mám tu ex 2dny, neustále na mě šahá, dělá nechutné návrhy a já už ale k němu prostě nic necítím, nic a ke všemu jeho chování je jinak stejné jako předtím… Dítě nadšeno. 2 dny slyším jen tatínek tatínek tatínek a já už to prostě nedávám! Chci konec, chci umřít… Jsem špatná máma! Proč mě moje dítě nenávidí? Proč mě nechce? Napadlo mě dítě sbalit a poslat i s tatínkem je mi jedno kam ale já si prostě neumím představit žít bez svého dítěte… ale takovýhle život také ne. Nevidím už východisko. Jsem zoufalá… co mám dělat?