Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky…
potřebuji se někde vypsat, protože se nemám ani komu vyzpovídat. (Kvůli manželovi jsem se ode všech odstřihla)
S manželem jsme se dali dohromady na střední ve třeťáku a po 5 letech jsme se vzali.
Před ním jsem neměla na partnery moc štěstí… byl to můj nejlepší kamarád, ale prý byl do mě zamilovaný od prváku. Podvědomě se mi možná vždycky trochu líbil, protože byl jiný než ostatní kluci. Byl takový jemný typ, nemachroval a pořád se o mě zajímal,,,a když se mi vyznal, tak jsem si řekla proč ne. A pak to přišlo láska jako hrom, což jsem u žádného jiného nezažila.
Všechno bylo růžové sem tam hádka, ale vždycky jsme se tomu nakonec zasmáli, protože to bylo kvůli kravině.
Vyšli jsme školu a rok na to se něco stalo…byla jsem u něho, a byl smutný, nechtěl se mnou mluvit…potom se rozbrečel a řekl, že přepadl nějaký chlap a donutil ho k orálnímu sexu, že prý ztuhl a nemohl se bránit,,…hned mi to přišlo divné… A nakonec sám vyklopil, že mi lhal a s někým se sešel dobrovolně…Většina by ho asi hned kopla do zadku… ale mě co první napadlo, aby něco nechytil…samozřejmě jsem byla úplně na dně a strašně zklamaná, ale ten strach o něho převládl,,tak jsme jeli do nemocnice na rozbory a nechat si napsat prášky proti HIV. Stálo to hromadu peněz…
Když jsem se ptala proč…proč to sakra udělal, tak prý sám neví..ptala jsem se ho jestli je to kvůli mě, jestli ho nepřitahuju, jestli je prostě gay. Ale prý ne a s tím chlapem se mu to hnusilo a měli jen orální sex a potom utekl. Tak jsem říkala, že když není gay, tak je bisexuál,,,ale to taky zásadově odmítal…
Postupem času jsem mu asi odpustila a opravdu se snažil vše napravit a pak to přišlo zase půl roku před svatbou…hned jsme poznala, že je zase něco špatně,,přiznal se mi, že měl opět schůzku s mužem, ale prý si to udělali jenom rukou…asi jsem byla naprosto blbá a nakonec jsem to překonala a vzali se. Pak zase klid.
Snažili jsme se přes 2 roky o miminko(několikrát jsem o něho přišli hned v začátcích)..
Ale nakonec se povedlo a máme zdravou holčičku…Už během těhotenství jsem mu několikrát říkala, jestli mě podvedeš, tak je konec…A on mi vždycky odpověděl, že když budeme mít dítě, tak by to rozhodně neudělal.
No a ejhle,,byla jsem jsem doma se 2měsíčním miminkem a zrovna jsem vařila,,,samozžejmě na jeho vyžádání jeho oblíbené jídlo a přišel ke mě zase skleslý…
a já už jsem jenom třískla s nožem a zeptala se,,,co se zase stalo…ty jsi to udělal znovu…
A on jenom přikývnul a začal zase bulet,,,ale prý nic nebylo jenom, že si psali někde na chatu a když se měli sejít, tak přišel na to místo a uvědomil si co zase dělá a nic se nestalo…Tohle mě dostalo opravdu do kolen…začala jsem řvát, jak si to může dovolit když máme miminko, po kterém jsme tak dlouho toužili…a né, jak to mohl udělat mě, ale jak to mohl udělat naší dceři a jak se jí může vůbec podívat do očí…
Už je to skoro půl roku a jsem z něho strašně znechucená,,,někdy je to dobré a někdy prostě buď bouchnu a začnu mu vše vyčítat, nebo se začnu utápět v depresi,, jaká jsem kráva…že jsem to s ním po prvním podvodu měla skončit,,ale pak seí uvědomím, že mám vedle sebe moji malou holčičku a ta by tady nebyla…
Manžel dceru miluje, když přijede tak se jí hned věnuje,,udělal by pro ni první poslední…a to platí i pro mě, opravdu se snaží a říká, že mě miluje…
Ale já jsem už naprosto zlomený člověk.
Nejhorší na tom je…že o tom všem nikdo neví a pro všechny je naprosto dokonalý manžel a otec…a pro jeho rodiče naprosto dokonalý syn.
Když mě to zase přepadne, tak jsem prostě smutná a neumím se pořádně přetvařovat před jeho rodičema a už několikrát jsem zaslechla co mi zase jem že jsem divná atd…a ta špatná jsem já..on se umí přetvařovat naprosto dokonale… nejradši bych jim někdy po tom co to vždycky slyším vpálila, jakého dokonalého syna, otce a manžela mají…asi by se divili…
Někdy ležím na posteli a třeba půl dne ležím než přijde manžel z práce a jenom se někdy zvednu a jdu se věnovat malé…
Musíte si všechny říkat, že jsem blbá..ale já ho po tom všem mám pořád ráda…kromě nevěry se o nás stará hezky,, je na nás hodný, pořád někde jezdíme, chce s námi trávit čas a se všemi v naší rodině si rozumí.
Jsem už se psychikou v háji…nevím co mám dělat..tvrdí, že dostal už rozum…ale já mu na topokaždá řeknu, že už mu nevěřím..
Za půl roku jsem s ním měla jenom sex, protože jsem na to prostě měla chuť. Ale jakmile jsme začali, tak jsem si to vůbec neužívala a cítila jsem se znechucená..jak skončil, tak mi říkal jak to bylo úžasné a že mě miluje, ale mě se z toho chtělo akorát tak zvracet a byla jsem znechucená sama ze sebe, že jsem to dopustila…Když na mě někdy šáhne, tak se mi stáhne žaludek a je mi prostě zle.
Nechci brát dceři tátu když vidím, jak se o ni stará a nechci aby zažila, že jeden týden bude u mámy a jeden u táty,,,žádného jiného(taťku) pro dceru taky nechci.
Osobně jsem teď tak znechucená z chlapů,, že i když kolem mě projde krásnej chlap, tak mě prostě odpuzuje…
Pere se to teď ve mě co dál,,sami by jsme to finančně nezvládli, zvlášť v téhle době… už jsem si i říkala, že to prostě všechno zkousnu, jenom aby dcera vyrůstala spokojeně a měla tátu a já budu holt do konce života předstírat.
Asi mi budete všechny psát jak jsem hloupá,,ale já ho mám pořád ráda a odejít od něho nedokážu…
tak když od něj nedokážeš odejít a jsi rozhodnutá, na co se ptáš. On to bude dělat pořád, je možné, že to bude i častější.
Já mám vážně jen jedinou otázku - Proč že s ním stále jsi???
To, že ho máš ráda, to ti nikdo nebere, to ho můžeš mít ráda i jako gay/bisexual/ztracence ve své orientaci kamaráda a otce tvé dcery. Vždyť spolu můžete hezky vycházet a přitom žít každý zvlášť své životy a najít si partnery.
To že nechápu, že i po jeho prvním „úletu“ s mužem jsi s ním zůstala a dokonce si pořídila dítě, to je ale moje věc.
Ale nechápu, proč oba setrváváte spolu, když vás to nedělá šťastné…
Po orálním sexu s mužem jste jeli do nemocnice na rozbory a dali vám prášky na HIV?
trošku moc, ne?
No jestli je Bi tak s tím moc neuděláš. Jestli je gay tak taky ne a je to ještě horší. Ale to si bude muset ujasnit on sám.
Jednou tě stejně podvede… jsem na amaterech a vidim, co je tam zadaných hetero bi mužů, kteří berou i chlapa.
Vždyt se hned nemusíte rozcházet, můžete mít otevřený vztah, ale toho chlapa bych mu povolila.
On si to asi nechtěl dřív připustit, ale vidíš sama, že to potřebuje.
V podstatě za to nemůže.
Vás má rád, ale potřebuje i toho chlapa.
Takže bud to tolerovat, proč by ne anebo rozchod, ale to píšeš, že to finančně nedáš.
Asi bych se s ním snažila prostě sednout a dostat z něj, proč to dělá… Tohle hetero chlap neudělá, musí u něj být něco jinak… Přeju hodně sil.
Je to jednoduchý, on chtěl rodinu a "normální " vztah, protože přiznat tohle veřejně je hodně těžký a ty jsi mu posloužila jako dobrá figurka. Hned napoprvé jsi ho měla pustit k vodě a ne si ho brát. Vždyť to není chlap, to jeho brečení a svěřování manželce, jak si to dělá s jiným chlapem.
Kdyby byl co k čemu, dělá to minimálně tajně a ne, že se ti za tepla svěřuje. Bere tě přinejlepším jako kámošku a matku dítěte, ale bez chlapa se evidentně neobejde. Nepíšeš věk, ale asi budete mladí a s postupem věku on to stejně na uzdě neudrží. Spát bych s ním nemohla ani za zlatý tele.
Co si budeme nalhavat… klasicky vztah dvou partneru, kteri si rozumi a v posteli jim to klape, mit nebudete… on je pravdepodobne gay a jen si to nechce priznat. Sexualni pud ho vzdycky dozene a budete te podvadet. To je pravdepodobnost hranicici s jistotou. To ovsem neznamena, ze se musite rozejit a byt nestastni. Pokud od nej odejit nechces/ nemuzes, tak budes muset zmenit pravidla. Myslim, ze otevreny vztah by u vas byl dobrou varaintou s tim, ze spolu muzete nadale jako kamaradi vychovavat dceru.
@Cucajz píše:
Asi bych se s ním snažila prostě sednout a dostat z něj, proč to dělá… Tohle hetero chlap neudělá, musí u něj být něco jinak… Přeju hodně sil.
A co bys čekala za odpověď? To je přece jasný, proč to dělá, asi proto, že ho chlapi přitahují, ne. ![]()
Koho si bereš jsi věděla, s kým si děláš dítě jsi taky věděla, odejít nechceš, tak na co se ptáš?
@Lil Kitkatt píše:
Je to jednoduchý, on chtěl rodinu a "normální " vztah, protože přiznat tohle veřejně je hodně těžký a ty jsi mu posloužila jako dobrá figurka. Hned napoprvé jsi ho měla pustit k vodě a ne si ho brát. Vždyť to není chlap, to jeho brečení a svěřování manželce, jak si to dělá s jiným chlapem.Kdyby byl co k čemu, dělá to minimálně tajně a ne, že se ti za tepla svěřuje. Bere tě přinejlepším jako kámošku a matku dítěte, ale bez chlapa se evidentně neobejde. Nepíšeš věk, ale asi budete mladí a s postupem věku on to stejně na uzdě neudrží. Spát bych s ním nemohla ani za zlatý tele.
Presne tak, uz timto by se mi hnusil. To, ze se se svoji minimalne bisexualitou pere, je sice na jednu stranu pochopitelne, ale zatahovat do toho nekoho, koho si vzal „z lasky“ je hnus. Asi bych to vyresila za neho a poslala ho za stestim. Jenze to je tezke, kdyz ho zakladatelka miluje a nedovede si predstavit byt bez nej. ![]()
Nemáš možnost srovnání, protože ve tretaku na střední jste ještě děcka bez rozumu, to jsou takové dětské, nevyzrálé lásky. Navíc, co znamená to, že tě odstřihl od všech lidí okolo? Proč jsi to připustila?
Vybral si tě za matku svého dítěte, které asi chtěl nebo to měl být zastiraci manévr. Hraje na tebe divadlo, je na tobě, zda s tím chceš divadlo hrát dal nebo půjdeš vlastní cestou.
@Cucajz píše:
Asi bych se s ním snažila prostě sednout a dostat z něj, proč to dělá… Tohle hetero chlap neudělá, musí u něj být něco jinak… Přeju hodně sil.
Tak proc asi? Tahle otazka je dle meho nazoru uplne zbytecna. Kdyby byl ochotny minimalne sobe priznat, ze je na chlapy, tak by tohle bylo vyresene uz davno.
Ahoj holky…
potřebuji se někde vypsat, protože se nemám ani komu vyzpovídat. (Kvůli manželovi jsem se ode všech odstřihla)
S manželem jsme se dali dohromady na střední ve třeťáku a po 5 letech jsme se vzali.
Před ním jsem neměla na partnery moc štěstí… byl to můj nejlepší kamarád, ale prý byl do mě zamilovaný od prváku. Podvědomě se mi možná vždycky trochu líbil, protože byl jiný než ostatní kluci. Byl takový jemný typ, nemachroval a pořád se o mě zajímal,,,a když se mi vyznal, tak jsem si řekla proč ne. A pak to přišlo láska jako hrom, což jsem u žádného jiného nezažila.
Všechno bylo růžové sem tam hádka, ale vždycky jsme se tomu nakonec zasmáli, protože to bylo kvůli kravině.
Vyšli jsme školu a rok na to se něco stalo…byla jsem u něho, a byl smutný, nechtěl se mnou mluvit…potom se rozbrečel a řekl, že přepadl nějaký chlap a donutil ho k orálnímu sexu, že prý ztuhl a nemohl se bránit,,…hned mi to přišlo divné… A nakonec sám vyklopil, že mi lhal a s někým se sešel dobrovolně…Většina by ho asi hned kopla do zadku… ale mě co první napadlo, aby něco nechytil…samozřejmě jsem byla úplně na dně a strašně zklamaná, ale ten strach o něho převládl,,tak jsme jeli do nemocnice na rozbory a nechat si napsat prášky proti HIV. Stálo to hromadu peněz…
Když jsem se ptala proč…proč to sakra udělal, tak prý sám neví..ptala jsem se ho jestli je to kvůli mě, jestli ho nepřitahuju, jestli je prostě gay. Ale prý ne a s tím chlapem se mu to hnusilo a měli jen orální sex a potom utekl. Tak jsem říkala, že když není gay, tak je bisexuál,,,ale to taky zásadově odmítal…
Postupem času jsem mu asi odpustila a opravdu se snažil vše napravit a pak to přišlo zase půl roku před svatbou…hned jsme poznala, že je zase něco špatně,,přiznal se mi, že měl opět schůzku s mužem, ale prý si to udělali jenom rukou…asi jsem byla naprosto blbá a nakonec jsem to překonala a vzali se. Pak zase klid.
Snažili jsme se přes 2 roky o miminko(několikrát jsem o něho přišli hned v začátcích)..
Ale nakonec se povedlo a máme zdravou holčičku…Už během těhotenství jsem mu několikrát říkala, jestli mě podvedeš, tak je konec…A on mi vždycky odpověděl, že když budeme mít dítě, tak by to rozhodně neudělal.
No a ejhle,,byla jsem jsem doma se 2měsíčním miminkem a zrovna jsem vařila,,,samozžejmě na jeho vyžádání jeho oblíbené jídlo a přišel ke mě zase skleslý…
a já už jsem jenom třískla s nožem a zeptala se,,,co se zase stalo…ty jsi to udělal znovu…
A on jenom přikývnul a začal zase bulet,,,ale prý nic nebylo jenom, že si psali někde na chatu a když se měli sejít, tak přišel na to místo a uvědomil si co zase dělá a nic se nestalo…Tohle mě dostalo opravdu do kolen…začala jsem řvát, jak si to může dovolit když máme miminko, po kterém jsme tak dlouho toužili…a né, jak to mohl udělat mě, ale jak to mohl udělat naší dceři a jak se jí může vůbec podívat do očí…
Už je to skoro půl roku a jsem z něho strašně znechucená,,,někdy je to dobré a někdy prostě buď bouchnu a začnu mu vše vyčítat, nebo se začnu utápět v depresi,, jaká jsem kráva…že jsem to s ním po prvním podvodu měla skončit,,ale pak seí uvědomím, že mám vedle sebe moji malou holčičku a ta by tady nebyla…
Manžel dceru miluje, když přijede tak se jí hned věnuje,,udělal by pro ni první poslední…a to platí i pro mě, opravdu se snaží a říká, že mě miluje…
Ale já jsem už naprosto zlomený člověk.
Nejhorší na tom je…že o tom všem nikdo neví a pro všechny je naprosto dokonalý manžel a otec…a pro jeho rodiče naprosto dokonalý syn.
Když mě to zase přepadne, tak jsem prostě smutná a neumím se pořádně přetvařovat před jeho rodičema a už několikrát jsem zaslechla co mi zase jem že jsem divná atd…a ta špatná jsem já..on se umí přetvařovat naprosto dokonale… nejradši bych jim někdy po tom co to vždycky slyším vpálila, jakého dokonalého syna, otce a manžela mají…asi by se divili…
Někdy ležím na posteli a třeba půl dne ležím než přijde manžel z práce a jenom se někdy zvednu a jdu se věnovat malé…
Musíte si všechny říkat, že jsem blbá..ale já ho po tom všem mám pořád ráda…kromě nevěry se o nás stará hezky,, je na nás hodný, pořád někde jezdíme, chce s námi trávit čas a se všemi v naší rodině si rozumí.
Jsem už se psychikou v háji…nevím co mám dělat..tvrdí, že dostal už rozum…ale já mu na topokaždá řeknu, že už mu nevěřím..
Za půl roku jsem s ním měla jenom sex, protože jsem na to prostě měla chuť. Ale jakmile jsme začali, tak jsem si to vůbec neužívala a cítila jsem se znechucená..jak skončil, tak mi říkal jak to bylo úžasné a že mě miluje, ale mě se z toho chtělo akorát tak zvracet a byla jsem znechucená sama ze sebe, že jsem to dopustila…Když na mě někdy šáhne, tak se mi stáhne žaludek a je mi prostě zle.
Nechci brát dceři tátu když vidím, jak se o ni stará a nechci aby zažila, že jeden týden bude u mámy a jeden u táty,,,žádného jiného(taťku) pro dceru taky nechci.
Osobně jsem teď tak znechucená z chlapů,, že i když kolem mě projde krásnej chlap, tak mě prostě odpuzuje…
Pere se to teď ve mě co dál,,sami by jsme to finančně nezvládli, zvlášť v téhle době… už jsem si i říkala, že to prostě všechno zkousnu, jenom aby dcera vyrůstala spokojeně a měla tátu a já budu holt do konce života předstírat.
Asi mi budete všechny psát jak jsem hloupá,,ale já ho mám pořád ráda a odejít od něho nedokážu…