Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vaše děti, hračky a vy:)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.6.26 10:09
Vaše děti, hračky a vy:)
Ahoj, takové odpočinkové téma. 
Pokaždé když probírám dceřiny hračky a uvažuju, co dát pryč a ano, mám problém. 
(dcera samozřejmě nechce dát pryč nc, je hrozný skladovaš, ale nějak to dělat musíme - a jetě jsme se nedobraly toho, jak. To jen kdyby mě tu někdo našknul že dítěti bez jeho vědomí vyhazuju hračky )
Vlastně je mi líto se u dcery zbavovat treba bárbín, ona by nějaké pryč ale asi dala. A teď. nebude jí to jednou líto že to dala pryč? Nevím.
Nelitují pak děti, že něco daly pryč?
protože moje vzpomínka je taková :
měla jsem asi 12 barbín, v mojí době se hračky dál neprodávaly, prostě co se koupilo to doma zůstalo a když jsme tomu odrostli, odvezlo se to na chalupu. díky tomu jsem měla ke svým hračkám z dětství přístup ještě i v 15 a 18, třeba k barbínám, které jsem v té době obřadně balila do krabc, že už si s nimi nehraju, ale že je to největší poklad. Totéž lego.
Nevím, jestli to poklad fakt byl, protože s odstupem času vidím, že se naši na dárkách zas moc nepředali. Toho lega jsme měli jednu krabici kreativní směsi a pak pár postaviček. Bárbíny měkké, komplet z číny, ani jsem nevěděla, že existuje barbína co má pevné nohy co se nedají rozstřihnout nůžkama a uprostřed vlasů že nemá plešku 
Jestli jsem měla ke svým hračkám příliš uzký vztah, to nevím. Až teď co vidím kolik je krásných věcí, jsem ty svoje barbíny vyhodila, to absolutně nemělo cenu. Přitom jsem v tom měla tolik emocí a očekávání!
Co se mi ale dodnes stává, že občas hledám na internetu staré hračky z dětství..nevím zda je to typický znak mileniálů, ale měla jsem hrozně nostalgická období a dodnes mě mrzí, že některé věci už neseženu. To s netýká hraček, ale třeba mých notýsků, nějakých filmů co pak už nikdy nedávali a nevím jak se jmenují a tak..
Proč to říkám? Asi se bojím dceři ty věci vyhazovat, i když ona sama bude chtít. Nechci to skladovat na chalupě jako naši, nechci ale, aby měla dcera tyhlety nostalgické tendence (mě začaly cca ve 20, 25…) a drží mě doteď 
nedávno jsem si na aukru koupila promítačku Kino 85. 
Proti těmhle nostalgickým tendencím možná pomáhá, že dnes v době internetu lze získat snad všechno.
Je tu krabice s níž si nehraje a udělala si z ní domeček. Říkám si vždyť je hezké, když bude mít vzpomínky na dětství… no mimo, jsem úklidová brzda. 
Pak mi dojde, že to může vidět na fotkách - ale uvědomím si, že mě taky nestačí tu promítačku vidět na fotkách, chtěla jsem ji mít fyzicky.
Pak člověk pozná, že to třeba není zas takové terno, ale prostě ta nostalgie tě nutí.
no, je to težké se mnou. Máte to někdo stejně ohledně hraček? Třeba ohledně oblečení se mi to absolutně nestává, klidně vyhodím cokoli. I svoje svatební šaty. U knížek tole tak nemám. Je to jen u těch dětských hraček.
Nedávno mě fascinovala známá, jejíž dcera, bylo jí asi 19, rušila sbírku svých Monster high panenek. Byly v tom tisíce, určitě je měla ráda. Nechtěla si je schovat pro budoucí děti, nechtěla je vůbec a darovala nám je. Já na ni koukala, v životě bych svoje barbíny z dětství nedala. A to to byly šunty z číny!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.6.26 10:24
Mám to podobně. Nostalgie velká. Mám to na hračky, knížky, ale bohužel i oblečení. Lehce se mi nevyhazuje nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 10:38
Deti mají hraček tolik, že nereálné vsechno schovávat. Nechám oblíbené, ke kterým měly vztah. Straší dceri už je 28 a nostalgicka uz je? měla velkou radost když jsem vytáhla oblíbeného plyšáka. Postupne budu hračky vyndávat, až povyroste vnučka. Ze svého dětství mám pár věcí, knížky, plyšák, ségra ma i nějaké barbíny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 10:42
Snazim se nehromadit, nekdy to ale nejde lehce, hlavne kdyz ty veci mam spojene s nejakym fajn obdobim. A kdyz mam min fajn obdobi, tak ty veci nedokazu vyhodit, protoze chci byt zase tam, kde jsem byla predtim. Mela jsem velky problem vyhodit obleceni, ktere jsem nosila pred tehotenstvim. Porad jsem mela pocit, ze ho jeste unosim, az budu zase sama sebou,.s vetsim ditetem, az nebudu kojit a zase zhubnu, atd. Doslo mi to po ukonceni kojeni a se zacatkem aktivniho sportovani, ze uz to tak nebude a je treba se prizpusobit okolnostem a veku a ze se vlastne na ty oblecky, co jsem nosila pred ditetem uz ani necitim.
S hrackami jsem to mela jako mala podobne. Malemu synovi to je zatim jedno, ten se potesi vzdy novym, neokoukanym a starsimu navrhuju ceho by se mohl zbavit a bud souhlasi, nebo ne, ale vzdy ho varuju, ze pokoj neni nafukovaci a tim se pripravuje o moznost dostat vetsi darky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zvedava1
17.6.26 10:59
Mám většinu svých hraček od batolete až po první stupeň. I knížky. Dneska už jsou retro a kdyz vidím, za kolik se na aukci prodávají, tak jsou moje "investice na důchod ". A je to fajn vzpomínka.
- Citovat
- Upravit
17.6.26 11:12
@Niemeyer píše: Více
Je. Měla jsem 35 barbin a dva keny. Plus nějaké další menší Panenky. Žádná ale nebyla originál. Všechny jsem dala pryč. Včetně vybavení. Bylo to všechno od Vietnamce. Nikdy jsem neměla lego. Nechala jsem si pár kusů. Třeba siamská dvojčata co zpívají. Ty máme sice v dětském pokoji ale na skříni ( Asi už se rozpadnou)? Pár plyšáků po mámě, dva plyšáky co jsem dostala k 18,20 narozeninám. Teď zpětné mě mrzí, že jsem dala pryč všechny své nasbírané Pokémony. Třeba bych z toho něco dneska měla. Měla jsem téměř všechny z první série. Několik kolekcí. Asi ne celých ale bylo jich spousta. Možná ještě by dneska něco trhli sady z kindrvajec. Taky jsem měla dost sad.
Hračky se prostě dala i prach nebo rovnou vyhodili. měla jsem některé třeba do dvaceti. Ale s dospělým stěhováním už se to nehodilo.
Hračky dceři dávám pryč jen takové se kterými si dlouhodobě nehraje nebo že kterých vysloveně vyrostla. Ty co má jako velké miláčky, bych bez jejího schválení nevyhodila. To se nedělá. ( Teda myslím, si to).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 11:22
To je situace, které dlouhodobě lituji. Otec nám kdysi navozil ze zahraničí originál Barbíny, kinderka, lega, když tam dělal. Pak se vše poslalo dál v rodině, že jsme se sestrou vyrostly. Tehdy se nepřemýšlelo, že budeme mít děti jednou. Škoda. Ale nelze vrátit zpět.
Můj muž má po něm retro stavebnice v garáži. Nedávno říkal, ať to prodáme. Tak jsem mu říkala a proč? Místa je dost. Krabice ničemu nezavazí. Nech je, kde jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 11:23
Nostalgii k vlastním hráčkám teda nemám, ji když nejde vidím nějakou retro hračky, tak letí hláška, jeee s tím jsme si hráli/ hrála. Nekde mám schováne porcelánové nádobí pro panenky.. knížky, ale jinak nic, nějaké deskový, pexeso a ručně vyráběný domeček Rumcajs a Cipísek…
Máti měla nekde schované panenky, ale to jsem jí řekla, ať to vyhodí.
Pravda, že barbíny a Lego přišli v až v době mé nastupující puberty, takže nic super cenného jsme neměli. Místo Pokémonu jsme sbírali tak maximálně ubrousky a pohlednice
Po bráchovi je tam pár autíček a nějaké dřevěné kostky.
Syn má své plyšáky, Lego, nějaké autíčka a knížky. Pokoj je jeho prostor, má ta spoustu vlastnoručně vyrobených věci, takže o tom se musí rozhodnout sám. Čas od času to probereme a co dosloužilo, vyhodime.
Lego teda vím, že necháme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 11:38
Táta má schovaného Merkura, je ročník 1949. My jsme si s tím hráli rádi, syn už spíš Lego, ale s dědou to vždy nostalgicky vytáhnou, takže tuhle hračku určitě necháme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 12:52
Ja teda vyhazuju vsechno a furt, za 6 let si dite vzpomnelo snad jednou, ze neco nema. Jedna kabela leti oknem a druha pristane dverma hned jak jsou dalsi narozeniny, nebo Vanoce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 13:00
Není to několikátá diskuze na podobné téma?
Děti jsem od mala učila třídit. A třídíme vše tedy. Každá hračka má svoje místo a pokud chtějí další / jinou musí něco uvolnit. A hračky mají svůj prostor.
Zrovna dneska krabice do rehraček.
A dítě sběrače jsem jednou za čas donutila si sednou, povídali jsme si a ono u toho třídilo. Nejdřív se mnou, postupně samo až třídí úplně samo
Barbíny jsem po dceři schovala na půdu. Nedávno jsem jí je sundala, je už dospělá, ať si je odveze domů a nechtěla. Někam je darovala.
Schováváme lego - to po generace, duplo, dřevěné vláčky a velmi hezké dětské knihy a Merkur. Ale to tam je pro děti sourozenců.
Máme digihru po nás
Navíc mám pocit, že dneska je mraky krásných hraček a možností, že není potřeba schovávat první kloubovou barbínu od Matela co mi děda někde složitě sehnal.
A tedy zjišťuji, že čím starší jsem, tím méně věcí k životu potřebuji a stává se ze mě minimalista ale s potřebou kvalitních věcí (pokud je mám vlastnit). A tedy nad hračkou se nedojímám roky. To nad fotkou dítěte a nebo oblečení po dětech (jako třeba co měli na sobě v roce - je mu 20-, ale i tam to prošlo velkým tříděním. Nějak to už není mega důležité. Asi stárnu 
Jo schovávat rozbité, špinavé a neúplné by mě ani nenapadlo.
Příspěvek upraven 17.06.26 v 13:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 13:09
Ja vyhazuju vsechno rozbité, nevypratelne špinavé, nekompletní… taky to třídím věkem, uz nemame doma miminovske hračky, šly pribuznym, co meli mimina. Takhle to budeme obmenovat asi napořád… nechat, jako uplne do jejich dospělosti treba pro jejich deti, bych chtela jen to nejlepsi. Určitě deskovky, tech se nevzdám a pak stavebnice, nejaky nejoblíbenější plyšáky… uvidime časem, co pro nas bude to prave na zachování. Ja mam z dětství prave deskovky a plyšáky, jednu panenku a pak samozřejmě knížky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 13:13
@Midaku A čte ty knížky někdo?
My taky máme v knihovně dětské knihy ještě po nás. A vždy si říkám k čemu vlastně.
Jako nějaké pěkné ano, ale zase mít toho kvanta.
Ta knihovna je takové dilema vždy
Máme tam tedy knihy od mimin po pubertáky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 13:33
@Snopy123 celou knihovnu ne, jen klasiku a jen to, co jsme jako deti meli radi nebo museli mit radi . Pohadky, povinna četba ze střední, nejvic asi encyklopedie. A taky knížky o zvířátkach, at uz příběhy nebo naučné. A ty se setkaly s úspěchem, dcera je miluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.26 13:46
@Niemeyer píše: Více
Já si z každého období děti, když vyrazuju hračky, nechávám jednu věc - hračku, jeden kousek oblečení. A zvlášť pak nechávám takové ty nesmrtelné hračky - oranžovou tatru, klasickou tříkolku, miminko Hamiro, mončičáka s mrkacima očima, dřevěné stavebnice. Máme je po nás, naše děti si s tím taky hrály, necháváme dalším generacim. Ci nespada do těchto kategorií, vozim do Azylaku pro matky s dětmi. Něco úplně vyhazuji, ale toho je minimum. Děti hračky moc neničí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
