Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@tterka píše:
@jullls
Oni jsou někteří chlapi občas trochu natvrdlí(přítomným pánům se omlouvám
![]()
). Pro tvého partnera může být miminko něčím naprosto neznámým. Třeba můj chlap začal děti vnímat až v době, kdy s nimi začala být sranda, když začali mluvit, chodit a nejlépe kopat do míče nebo jezdit na kole. Prostě mu miminko nic neříkalo. Když byly děti maličké, tak manžel odjížděl do práce v 6 ráno, domů se vrace o půl sedmé večer, občas pomohl vykoupat a potom zase buď odjel do druhé práce - vzal si brigádu, abychom se měli lépe (nějak nepochopil, že by bylo lepší, kdyby s námi byl doma…), a když nešel na večerní šichtu, tak vlezl k počítači. Byla jsem z toho zoufalá, vykojená, připadala jsem si úplně ošklivá, neschopná, nemožná, prostě vyloženě dementní
![]()
![]()
Náš vztah šel pomaličku, ale jistě do kytek. Po pár probrečených nocích jsem si uvědomila, že spolu prakticky vůbec nekomunikujeme, takže jsem si každý večer sedla k němu - třeba i k tomu počítači a povídala jsem mu všechno možné. Co jsme celý den dělali, jak dopadla kontrola u doktora, a samozřejmě jsem se vyptávala co dělal on, jak se cítí… Aby se necítil být miminkem odstrčen. Zkus se chlapovi více věnovat, mluv s ním, dávej mu najevo své pocity. Pokud to není úplný neandrtálec, tak se ti začne více věnovat
To já dělám, sedím vedle na sedačce u telky když hraje a vykládám mu kde jsme byli, co s kámoškou, apod. ale moc se ani nebaví, jak kdy, spíš, „neruš mě,nemluv na mě,já se soustředim,apod.“… ne že by se mi nechtělo smát, občas… ![]()
I já bulím večer do polštáře, proč s námi nemůže být…
To je ono, není mu 16 a nebydlí s rodiči, aby trávil čas u PC a hrál hry. Teď je tu rodina, bežte se projít, na pivko, na hřiště, k někomu na návštěvu a hry si může hrát v noci co hrdlo ráčí…
@dalimil píše:
To je ono, není mu 16 a nebydlí s rodiči, aby trávil čas u PC a hrál hry. Teď je tu rodina, bežte se projít, na pivko, na hřiště, k někomu na návštěvu a hry si může hrát v noci co hrdlo ráčí…
Já mu dám v noci, parchantíkovi… To si hlídám, aby nebyl na pc v noci… měli jsme dvě takový akce…zůstal v obýváku, že bude hrát, ok, šla jsem hají. Celou noc si chatoval a byl na webkách s nákýma kurvama. Jsem mu to dala tak sežrat…omluvil se a dnes? „jdeme spinkat už?“… to byl rachot
![]()
Julls, nejsi to ty, která tady zakládala nedávno téma o partnerovi, který chatuje s babama a chová se k tobě velmi hrubě?
Tak jsem tu po pár dnech zas, ale nic moc se nezměnilo…chování je stejné… sám mi pusu nedá, ráno mě seřval, že nevětram, když tu byla malá jen v bodíčku, apod. Usla jsem ráno na gauci, malá si hrála na zemi a on schválně rozsvítil a mlátil v kuchyni v nádobím, když si dělal snídani…
nějak nevim, jestli je to vážně problem, nebo ho vidím jen já… ![]()
Myslím, že tvůj partner patří do kategorie samonasíracích individuí. Tento stav vyplývá z dlouhodobého neuspokojení v práci/partnerském/sexuálním životě. atd. Moje rada je zeptat se upřímně partnera, co mu vadí, že k tobě nechová hezky. Mohla by jsi popsat situace, které tě zraňují a zeptat, co byste spolu mohli udělat, aby se tyto situace neopakovali. Myslím, že základní chyba vašeho vzathu je nedostatek komunikace. V dnešní době není divu. Raději řešíme na webu problémy s anonymními lidmi, než abysme to řešili v kruhu nejbližších (rodina, příbuzní, nejblížší kamarádi). Je to určitý paradox této doby. A když myslím komunikace, tak nemám na mysli debatu o počasí, o výsledku fotbalu, hospodářské situaci v Keni, ale o tom co mám rád/co se mi nelíbí/jaký mám den a kdo mě naštval/byla bych ráda, kdybys dnes vytřel, zítra vytřu já/mám problém/máš problém?/svěř se mi, chci ti pomoct/záleži mi na tobě a jsem ráda že tě mám atd. To jsou tak jednoduché věci, a přesto nám nejdou přes pusu a bráníme se tomu, protože se bojíme, že budeme vypadat jako slaboši. Ale co je větším důkazem toho, že nám na druhém záleží než to, že ho poprosíme o radu a pomoc…je to projev důvěry a lásky kterou k druhé osobě můžeme cítit.
Trochu jsem si tu zafilozofala, tak se snad na mě nebudete zlobit ![]()
Já se s ním o tom všem bavím, říkám mu co je nového, ptám se. On přijde domů, zapne pc a píše si s kamarádama.. se mnou moc nemluvi…před rodinou (jeho i mojí) to jooo, to je vzornej.. když mu řeknu aby třeba jen prosím umyl nádobí, řekne mi že já sem doma a já za to beru peníze..
![]()
Tak pak mám bohužel pocit, že jsi mu u zadku. Já mám přesně takového tátu. Ten se o mně ani rodinu nezajímá. Taky jsme mu u konečníku. Ale když přijde návštěva, třeba příbuzní, tak to je hned v prostřed dění, o všechny se zajímá, hned všem dělá kafe (mě nenabídne kafe jak je rok dlouhý, vždy nachystá jen sobě.) Hned nabízí občerstvení (mě v životě chléb nenachystal, ani když byla máma v nemocnici)…já už se s tím smířila. Nebudu si kvůli tomu rvát vlasy, že je to vyčůranej všivák. Má zájem jen když jsme někde venku někomu na očích…to se tváří jak milující partner a otec. Ale když jsme doma, tak jen sedí před počítačem, s nikým si neřekne jediné slovo a když ho o něco požádám, tak mě akorát seřve. To samé dělá samozřejmě i mojí máme.
Já jsem díky tomu pochopila, že to jsou jedinci, kteří umí akorát oplodnit ženu, ale tím to končí. Mají sice v sobě jakýsi základ pro rodičovský a parterský pud, ovšem v omezené míře a na prvním místě mají sami sebe. Je to hrozně nefér a kruté, když na takového člověka narazíš a doufáš v to, že to s ním bude klapat, ale realita je jinde. Moje máma s takovým člověkem ztratila celý život a teď je jen zničená a nešťastná. Nevím, jak to u vás bude pokračovat, ale já bych se velmi rychle rozhodovala co dál, aby jsi si nezničila život. Chlapů je spousta…držím palce, ať se to buď zlepší, nebo najdeš způsob, jak pomoci sobě a na něj hodit velký hnusný tlustý ho*no.