Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už jsme mluvili…řekl mi že neví co se děje, že je vše stejný..
Zkuste spolu trávit více času, najděte si společné zájmy. Víš, chlapy jsou takoví, že dokud nehoří, tak je nic nepálí, takže si může myslet, že je všechno v pohodě, pokud si s ním nepromluvíš, ale zároveň se z malého problému může stát větší, když se neřeší.
@jullls píše:
Už jsme mluvili…řekl mi že neví co se děje, že je vše stejný..
Ahoj…nic není stejný. Už tím, že máte dcerku. Já bych to viděla i tak, že třeba nečekal, že to s děckem bude takováhle změna.
I to je možné. Moc s námi není, od 7-16h v práci, já z nudy začínám podnikat, při představě že budu doma ještě 3 roky, umřela bych
umřela bych čekáním než přijde z práce… a mezi námi je to lepší, když na něm nebudu až tak finančně závislá, kdyby něco náááhodou ![]()
@jullls píše:
Už jsme mluvili…řekl mi že neví co se děje, že je vše stejný..
Jako, že on vzdalování nepociťuje? Pokud tomu tak je, pak tím líp, je to jen v tobě a s tím se dá pracovat..
@jullls píše:
Moc s námi není, od 7-16h v práci,
To ti přijde špatný? Každá druhá by za takovou pracovní dobu manžela utrhala jeho zaměstnavateli ruce.
Jste spolu dva roky, pomíjí prvotní zamilovanost a člověk si musí budovat vztah s partnerem víc na té „parťácké“ úrovni, už to nebude tolik o té jiskře.. Tu odtažitost jsi zaznamenala jen ty? On změnu necítí?
Jak se můžes s tak malým prckem nudit? Mi máme osmiměsíčního a mám na celé dopoledne vystaráno.
@jullls Tak to je každopádně lepší, když na něm nebudeš úplně finančně závislá a ještě navíc budeš mít nějakou svoji zábavu, krom prcka
A tak třeba jestli to není tím, že už nemůžete dělat to co dřív - jako výlety, hospůdka, kino a tak. Že už spolu netrávíte tolik času, páč už nejste jen dva, ale vždycky už budete tři (a víc) a všechno se bude podřizovat tomu nejmenšímu.
Je hodňoučká
vzorná
nu…jako já vím, že prac. doba je fajn, ale pak přijde a sedá k pc.
Tak já už nevím
A co takhle si zkusit, večer až bude malá spinkat, dát si skleničku, sednout si a jen tak si povídat. Co v práci, nebo koho potkal, nebo co budete doma budovat…nebo co já vím, kam pojedete a tak. Něco neutrálního, ale budete si spolu povídat, smát se, plánovat…
Sedat k PC až po usnutí dítěte. PC mu první roky života jeho dítěte nenahradí…
No, to mu nevysvětlím.
Má Diablo III. a malou pozdraví a vykoupe, konec..
@jullls
Oni jsou někteří chlapi občas trochu natvrdlí
(přítomným pánům se omlouvám
). Pro tvého partnera může být miminko něčím naprosto neznámým. Třeba můj chlap začal děti vnímat až v době, kdy s nimi začala být sranda, když začali mluvit, chodit a nejlépe kopat do míče nebo jezdit na kole. Prostě mu miminko nic neříkalo. Když byly děti maličké, tak manžel odjížděl do práce v 6 ráno, domů se vrace o půl sedmé večer, občas pomohl vykoupat a potom zase buď odjel do druhé práce - vzal si brigádu, abychom se měli lépe (nějak nepochopil, že by bylo lepší, kdyby s námi byl doma…), a když nešel na večerní šichtu, tak vlezl k počítači. Byla jsem z toho zoufalá, vykojená, připadala jsem si úplně ošklivá, neschopná, nemožná, prostě vyloženě dementní
![]()
Náš vztah šel pomaličku, ale jistě do kytek. Po pár probrečených nocích jsem si uvědomila, že spolu prakticky vůbec nekomunikujeme, takže jsem si každý večer sedla k němu - třeba i k tomu počítači a povídala jsem mu všechno možné. Co jsme celý den dělali, jak dopadla kontrola u doktora, a samozřejmě jsem se vyptávala co dělal on, jak se cítí… Aby se necítil být miminkem odstrčen. Zkus se chlapovi více věnovat, mluv s ním, dávej mu najevo své pocity. Pokud to není úplný neandrtálec, tak se ti začne více věnovat ![]()
Dámy, holky, slečny… partner se mi nějak odcizil… a vzdalujeme se sobě čím dál víc mi přijde
Jsme spolu dva roky a máme 7mi měsíční dcerku..