Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Hele ja myslim, ze v 15ti uz je decko dost velke, aby potratovy film shledlo. Teda pokud samo chce. Predskolakovi bych to nepoustela, ale v 15ti je to blbejsi dospelak. Me nasi tahali na horory od 8 let.
Argumentace psychiukou zeny -ze ji potrat tez poskodi - jako je to pravda, ale podle me to povede spis k rozdrobeni protipotratove argumentace, takze ji nebude nikdo verit (jako cirkevni argumentace proti antiko je smesi podobnych nesouvisejicich argumentu pricemz vetsinu by cirkev vubec resit nemela), podle me bude mit za efekt to, ze jeden popru a tim si v duchu vyvratm vsechny. teda jako „psychika neva, ja to preci dam“ a da to… POdle me to hodne lidi da bez sramu na dusi. Ten film se spouste lidi zda nechutny ne proto, ze se v nem trhaji na kousky male deti, ale protoze je v nem krev - vylita zabijackova polevka by mela stejny efekt. Ale potrat hezky v narkoze je v pohode.
Mladi byvaji idealiste a premysleji radikalne. Myslim, ze neni tak tezke presvedcit je, ze male deti se nezabiji, jen to chce spravnou autoritu. Coz pohrichu nebyva ani skola, ani rodic.
Pudloslava píše:
Hele ja myslim, ze v 15ti uz je decko dost velke, aby potratovy film shledlo. Teda pokud samo chce.
S tím naprosto souhlasím, myslím si totéž. V patnácti je už dost velké, aby to vidělo - POKUD SAMO CHCE.
Nutit do toho všechny v rámci školní povinnosti je hloupost. Plané gesto ve smyslu „abychom tedy dělali tu osvětu, tak jim to hodíme do videa, všem najednou, ať je to odbyté - s tím je nejmíň práce a oni si to nějak přeberou“. ![]()
já myslím,že bude úplně dostačujíící pustit porod
,jako výchovný prostředek
,nemusí to být hned potrat.
Taky myslím,že to měla být vyhecující diskuze
,koho by to nezasáhlo???Já na to teda nekoukala,nemusím vidět všechno…
dada1511 píše:já myslím,že bude úplně dostačujíící pustit porod
,jako výchovný prostředek
![]()
![]()
,nemusí to být hned potrat.
No, aby ich zábery z pôrodu nenahnali práve na ten potrat, keď budú vidieť tú krvavú masu… ![]()
Ešte mi napadlo k argumentu púšťať to len ženám, ktoré sa rozhodli pre potrat - po 1. v takom prípade by ale videli len ženy, a to si myslím, že za rozhodnutím o potrate stojí vo väčšine prípadov i muž, a po 2. keď už sa to pustí ľuďom, ktorí sú po potrat rozhodnutí, obávam sa, že v tej fázi sú už slepí ku všetkým argumentom, a nechcú počuť a vivdieť nič iné.
Napíšu vám pohled ženy ( dítěte co bylo na potratu) - mě..
Největší trauma, které si nesu, je ze strachu, že jsem těhotná, te strachu jak tu situace vyřešit, ze strachu z odhalení, ze strachu z přiznání, ze strachu jak to dopadne, ze strachu co když se to někdo potom dozví..To všechno , ten nakumulovaný strach po několik týdnů, kdy se každou sekundu svého života bojíte co bude a víte, že je to strašné, je tak hrozně silné a traumatizující, že jít potom do nemocnice a strávit tam dva dny je naprosté prd..
Myslete si o mě co chcete, že jsem sobec, že nemyslím na nenarozené dítě, ale mě nešlo o to, co se bude dít zárodku, ale co se bude dít mě..Byla jsem vyplašená, nešťastná, dezorientovaná, vystresovaná a hodně hodně v prdeli..
Jediné co jsem chtěla, at je to už proboha za mnou, at můžu dál přestírat normální život.
Tohle všechno mi způsobilo trauma - ten strach a lži..
Né zákrok a výčitky.
Ani ted po letech , kdy mám dvě děti se na tom nic nezměnilo - naopak dokážu pochopit, proč mé pocity byly vlastně sobecké - byla jsem ještě dítě a od dítěte nemůžete čekat oběti a uvědomělost..
Mám pochopení sama pro sebe, pro dospívající pubertačky a pro to , co potká jednou moje dcery at už to bude cokoli.
Takže závěrem - se mnou by žádný dokument nehnul, vážně ne..Já se rozhodovala ,že se zabiju a bylo mi to naprosto buřt..Chtěla jsem svůj život zpátky, za každou cenu.
To byl taky účel, aby tě to zasáhlo… Myslím, že Němý výkřik,je zoufalá snaha všem ženským uplne zhnusit potrat, to jak je to tam popisované, prostě každá mince má 2 strany..ten dokument je zaměřený jen nato, jak je potrat špatný,ale kouká na to jen z jedné strany… propagandisticky
Bohu, díky..Je to už dávno, ale stále se dokážu vcítit do mladistvé těhotné..Pro ni jsou jakékoli argumenty zbytečné..Pokud na to nemá, tak na to nemá a basta fidli.. ![]()
Lizbeth píše:
Napíšu vám pohled ženy ( dítěte co bylo na potratu) - mě..
Největší trauma, které si nesu, je ze strachu, že jsem těhotná, te strachu jak tu situace vyřešit, ze strachu z odhalení, ze strachu z přiznání, ze strachu jak to dopadne, ze strachu co když se to někdo potom dozví..To všechno , ten nakumulovaný strach po několik týdnů, kdy se každou sekundu svého života bojíte co bude a víte, že je to strašné, je tak hrozně silné a traumatizující, že jít potom do nemocnice a strávit tam dva dny je naprosté prd..
Myslete si o mě co chcete, že jsem sobec, že nemyslím na nenarozené dítě, ale mě nešlo o to, co se bude dít zárodku, ale co se bude dít mě..Byla jsem vyplašená, nešťastná, dezorientovaná, vystresovaná a hodně hodně v prdeli..
Jediné co jsem chtěla, at je to už proboha za mnou, at můžu dál přestírat normální život.
Tohle všechno mi způsobilo trauma - ten strach a lži..
Né zákrok a výčitky.
Ani ted po letech , kdy mám dvě děti se na tom nic nezměnilo - naopak dokážu pochopit, proč mé pocity byly vlastně sobecké - byla jsem ještě dítě a od dítěte nemůžete čekat oběti a uvědomělost..
Mám pochopení sama pro sebe, pro dospívající pubertačky a pro to , co potká jednou moje dcery at už to bude cokoli.Takže závěrem - se mnou by žádný dokument nehnul, vážně ne..Já se rozhodovala ,že se zabiju a bylo mi to naprosto buřt..Chtěla jsem svůj život zpátky, za každou cenu.
Lizbeth, díky, že si to sem napísala… Keď sa teraz na to pozeráš, čo myslíš, že by ti v tej chvíli pomohlo, aby si sa necítila tak v strese?
Agnesk píše:
To byl taky účel, aby tě to zasáhlo… Myslím, že Němý výkřik,je zoufalá snaha všem ženským uplne zhnusit potrat, to jak je to tam popisované, prostě každá mince má 2 strany..ten dokument je zaměřený jen nato, jak je potrat špatný,ale kouká na to jen z jedné strany… propagandisticky
No, a čo by malo byť tou druhou stranou mince? Popis, že je to skvelý zákrok, ktorý by mala abslovovať aspoň raz v živote každá žena? ![]()
Gabika, jediné co by mi pomohlo, by byl odlišný přístup mé maminky..Více intiminy, komunikace a vyjasnění.Vše bylo nedohovořeno, nic nebylo vysvětleno, nic nebylo komentováno..Jedno velké tápání..
Lizbeth, pri tejto téme mi vždy rezonuje v hlave jedna vec. Keď som dorástla do puberty, moja mama mi povedala, že keby sa čokoľvek stalo, v žiadnom prípade nemám ísť niekam tajne na zákrok, ale že mám rozhodne prísť za ňou a nejaké riešenie sa už nájde. Neviem, či by som tak skutočne urobila, keby som sa v takej situácii ocitla, ale už to bolo fajn, že mi to povedala. Práve preto stále premýšľam nad tým, ako to budem robiť ja, keď moja dcéra bude mať 14-15 rokov. Ale zrejme podobne, rozhodne sa jej budem snažiť dať najavo, že mi v tomto môže dôverovať… Ale to konieckoncov musím dávať najavo vždy, pri všetkých průšvihoch, aby i pri takomto veľkom nemala strach prísť za mnou… Takže ano, je to z veľkej časti o komunikácii, o spôsobe výchovy, o dôvere. A v neposlednom rade i o tom, ako sa k potratom stavia celá spoločnosť.
Aby bolo medzi nami jasno,
rozhodne nechcem stavať potraty mimo zákon, keď už sa niekto preň rozhodne, nech má možnosť čo najkvalitnejšieho zákroku, ale bola by som rada, keby sa naň tak hromadne nechodilo.
eva valoi píše:
Při redukci počtu plodů je nejsmutnější to, že se čeká až bude plod tak velký, aby ho bylo možno usmrtit injekcí do srdce. Pak se nechá vstřebat. Hlídá se to, aby se udrželi ti ostatní - je to zvrácené, podle mě tedy ano, to se na mě nemůže nikdo zlobit.
Tak ono redukce si myslím, že je ještě náročnější zákrok na psychiku ženy než potrat. Vem si, že ji podstupují ženy, které miminko chtějí, ale jejich tělo prostě vícečetné těhotenství nezvládne. To je Sofiina volba, prostě zabije jednoho nebo všechny. Nevěřím tomu, že se redukce dělá, protože žena chtěla jen jedno a trojčata jako nééé, páč by na ně těžko sháněla kočárek. I když kdo ví, jak to chodí. Znám spousty žen, co byly na potratu, ale ani jednu, co byla na redukci.
No ja zazila jednu, co byla z redukce uplne v pohode. nevim teda jak to nakonec dopadlo, teprv se na ni chystala. Bylo to nekdy kolem roku 2000, dostala 5 embryi, chytla se 3 a chtela jen 2. Videli jsme ji jako medici na koznim, kde si zrovna lecila syfla. To jelkem ilustrujici k tomu, kam se IVF za posledni roky pohnulo.
Teda samozrejme souhlasim s tim, ze redukce je silenost - strasne tezky rozhodnuti pro matku a sama nevim, jak bych se rozhodla v tom pripade.
Liz je mi lito, co jsi zazila.
Ohledne odstrasovani maminek pred potratem - podle me by stacilo poctive vypracovat informovany souhlas - v dnesni dobe pred kazdym zakrokem pacient dostane k podpisu temer operacni postup vcetne barvy pradla instrumentarky. Tak proc by pred potratem nemohla podepsat papir s textem nevyhybajicim se vetam „Vase dite bude roztrhano na kusy vakuovou pumpou a hlavicka bude rozmacknuta peanem…“ No nevim, jestli by na to zeny stejne nesly a akorat by jich pak vic skoncilo na psychiatrii.....