Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Bhunko, na to mě opravdu nepotřebuješ znát. Myslím, že je to spíš i o charakteru. Někdo jedná ve stresových situacích racionálně a reguej rychle…ale někdo je v agónii ještě týden a není schopný ničeho. Teda znásilnění mě nepotkalo a doufám, že nepotká. Akorát jednou na mě nějakej ukrajinec skočil zezadu a chytl kolem krku, samozřejmě začal osahávat..ale naštěstí jsem se ubránila. Dostal pěknou kopačku přes hubu. Když mi stoupne adrenalin, tak se neznám. Nejsem hysterka. To se mi potvrdilo i při dopr. nehodě, kterou jsem nezpůsobila já, ale kamioňák, co mě natlačil do plotu. Dveře promáčklý a zrcátko pryč. Bylo to v autoškole a v pohodě jsem si to odřídila domu. Nemám strach řídit.
kate02 píše:
Gina - k tomu vystřílení jedličkárny… Když jsme čekali první dítě, byla jsem přesvědčená, že i kdyby měl být malej postiženej, prostě si ho necháme… Proto mě samotnou docela překvapilo, že ve druhým těhotenství jsem to už tak jednoznačně neviděla. Tam už totiž nešlo jen o to, jestli se budem muset omezovat my s manželem, ale tahali bychom do toho i staršího prcka…Naštěstí jsem nic takovýho řešit nemusela, ale doufala jsem, že ani nebudu muset… Ale fakt se mi tohle honilo hlavou… Znám pár rodiny, kde postižený dítě mají a další děti tím prostě do jisté míry „trpí“…
Vidíš a já to řešila u druhého těhotenství a byla jsem rozhodnutá stejně. Já bych sama neodpustila svý matce, kdyby šla na potrat, abych se já měla dobře a nemusela trpět pohledem na postiženého sourozence.
rhiannon píše:momi33 píše:RyBANA píše:hm,přesně tak
Ty joJá teda netuším, jak bych se zachovala, ale tvrdit,že se po deseti minutách otřepu a zajdu do lékárny pro Postinor, mi přijde až k smíchu…
věřím,že ty ženské jsou kolikrát v těžkém šoku.To souhlasím…
Fascinuje mě, jak skoro každá tady přesně ví, jak by se zachovala…já to teda nevím, a doufám, že to nebudu muset nikdy řešit…
Myslím, že je dobré o tom dopředu popřemýšlet, co by asi ženská měla udělat. 1, zajít na gyndu/k doktorovi 2, zavolat třeba do BKB 3, oznámit to na policii
Tak to mám dopředu promyšlené. Byla jsem třeba x krát na kurzu první pomoci, doufám, že to nikdy v praxi neuplatním, ale vím, co bych měla dělat, když třeba zastavím u autonehody apod. V té stresové situaci člověk nebude mít prostor nějak přemýšlet, ale možná si vzpomene, že už to téma jednou teoreticky řešil a co by měl dělat.
Gina108 píše:kate02 píše:Vidíš a já to řešila u druhého těhotenství a byla jsem rozhodnutá stejně. Já bych sama neodpustila svý matce, kdyby šla na potrat, abych se já měla dobře a nemusela trpět pohledem na postiženého sourozence.
Gina - k tomu vystřílení jedličkárny… Když jsme čekali první dítě, byla jsem přesvědčená, že i kdyby měl být malej postiženej, prostě si ho necháme… Proto mě samotnou docela překvapilo, že ve druhým těhotenství jsem to už tak jednoznačně neviděla. Tam už totiž nešlo jen o to, jestli se budem muset omezovat my s manželem, ale tahali bychom do toho i staršího prcka…Naštěstí jsem nic takovýho řešit nemusela, ale doufala jsem, že ani nebudu muset… Ale fakt se mi tohle honilo hlavou… Znám pár rodiny, kde postižený dítě mají a další děti tím prostě do jisté míry „trpí“…
Kdyby to bylo jen o tom „pohledu na postiženýho sourozence“, tolik bych to neřešila, ale podle mě se tím život rodiny na tolik změní, že jsem si nedovedla tohle Kubovi udělat… Nevím, jak bych se rozhodla v situaci, kdybych to řešit musela, ale teď se spíš kloním na tu stranu potratu… Ty bys to třeba matce neodpustila, že kvůli tobě na ten potrat šla, ale já bych se spíš nechtěla dožít toho, že by mi byť jen jedno z dětí vyčetlo nebo neodpustilo „zkažený dětství“… A nejen dětství, protože ať člověk chce nebo ne, tak věčně tu nebude a o to postižený dítě se nebude moct starat pořád… A co pak? Přejde ta starost zase na sourozence, kterej neměl a nemá šanci to nijak ovlivnit? ![]()
Co se týká postižení, vidím to jako Gina, ani jsem neabsolvovala v druhém těhotenství screening ani triply, jen velký utz, abych věděla, zda můžu rodit mimo zdravotnické zařízení. První těhotenství a získání vztahu k synovi ve mě udělalo otočku o 180 stupňů, najednou jsem pochopila, že to uvnitř je moje dítě, nezávisle na tom, zda proleze otvorem k tomu určeným nebo ještě ne, nezávisle na tom, kolik mu je zrovna týdnů, ať prenatálních či jiných.
Ale to „zkažené dětství“, já si přitom vzpomněla na Diny z babycafé. Má 4 děti, 3. z nich Klárka je nemocná. Její nemoc nešla odhalit v těhotenství, ale rozhodně chod celé rodiny ovlivnila a ivlivňuje doteď. Přemýšlím, zda její sourozenci mají „zkažené“ dětství. Nějak mi to nepřijde. ![]()
Gladys píše:
Mě by celkem zajímalo, co vedlo zasaženou zakladatelku k anonymitě. Tohle mi přijde zas jako snaha vyvolat nějakou pořádnou hádací diskuzi.Film jsem neviděla, jak probíhá potrat je mi celkem jasné, i ve vyšším stupni těhotenství. Co mě osobně zasáhlo v jedné diskuzi, když jedna tuším zdravotní sestra či někdo pohybující se ve zdravotnictví, tak psala, že děti těsně před tou hranicí viability, tedy někdy před tím 24.tt, jsou potráceny a když vylezou, tak ještě nějakou dobu žijí a nikdo s tím nemůže nic dělat a ony tam někde v nějaké misce chcípají jakožto ofiko biologický odpad„Barbaři“ by je snad alespoň dorazili, ale my civilizovaní je tak necháme, to považuju za jeden z nejhorších aspektů „humánnosti“ naší společnosti.
hele mam ti dojem, ze je nejdriv „utratej“ injekci jeste do bricha, nejspis draslikem, nevim...... takze se narodi mrtva
ohledne znasilnenych zen - problem je v tom, ze okolnosti otehotneni matky nijak nemeni podstatu potratu z hlediska ditete. samozrejme je desna predstava nutit zenu nosit dite nejakeho nasilnika. alei tak je to podle me porad dokola o tom samem - otazka toho, odkdy je clovek clovekem s lidskymi pravy. protoze znasilneni muze vyplout na povrch treba podstatne pozdeji a treba trilete dite byste kvuli znasilneni matky asi zadna nezabijela.
Omlouvám se za založení diskuze v anonymitě…vážně nechci vyvolat nějakou přenici, jen jsem na ten dokument narazila a přišlo mi že se obecně nemluví o tom jak ten zákrok vnímá plod. Zkrátka mě to dost zasáhlo a chtěla jsem vědět jak to vnímáte vy…ne váš názor na potrat, ale na ten dokument…omlouvám se
V tom že jsem založila tuto diskusi možná hraje roli i to, že jsem se asi před dvěma lety dozvěděla, že jsem mohla mít sourozence. Rodiče tenkrát na tom nebyli finančně dobře a zvolili potrat. Je to dvacet let zpět. Myslím že je to jediná věc, kterou mamka nemůže tátovi tak docela odpustit. Takových žen ale je kolem nás hodně, těch které si nesou svoje tajemství. Možná kdyby tenkrát bylo víc informací…nevím.
Gladys píše:
Co se týká postižení, vidím to jako Gina, ani jsem neabsolvovala v druhém těhotenství screening ani triply, jen velký utz, abych věděla, zda můžu rodit mimo zdravotnické zařízení. První těhotenství a získání vztahu k synovi ve mě udělalo otočku o 180 stupňů, najednou jsem pochopila, že to uvnitř je moje dítě, nezávisle na tom, zda proleze otvorem k tomu určeným nebo ještě ne, nezávisle na tom, kolik mu je zrovna týdnů, ať prenatálních či jiných.Ale to „zkažené dětství“, já si přitom vzpomněla na Diny z babycafé. Má 4 děti, 3. z nich Klárka je nemocná. Její nemoc nešla odhalit v těhotenství, ale rozhodně chod celé rodiny ovlivnila a ivlivňuje doteď. Přemýšlím, zda její sourozenci mají „zkažené“ dětství. Nějak mi to nepřijde.
Jenže jde o to, jak to vnímáš ty a jak to pak vnímají ty děti… Jak to budou vnímat až budou dospělý a zpětně nad tím začnou třeba přemýšlet… Záleží i na povaze toho dítěte atd. To, co jednomu člověku vadit nebude, pro druhýho už bude trápení… A taky záleží na stupni postižení… Pokud je to lehčího rázu a s tím člověkem se dá nějak domluvit, asi to tu rodinu neovlivní tolik jako dítě, který komunikuje minimálně, nechodí a je plně odkázaný na zbytek rodiny… ![]()
Pro mě by prostě to postižení prcka bylo důvodem minimálně k zamyšlení. Pro někoho třeba ne, ale já to pochopit dokážu… Protože nikdo nebo 99% z těch, co budou moralizovat a říkat, že to dítě mám donosit a ne ho zabít a tak, mi potom s tím dítětem nepomůže, nikdo z těch lidí nebude žít život mě a rodiny pokud se rozhodnu donosit postižený dítě a proto mi v tomhle případě ta možnost volby prostě přijde na místě…
Protože zase, pokud ženská čeká zdravý dítě, je hodně velká pravděpodobnost, že když se ho po porodu vzdá, dostane se ten prcek brzo do nové rodiny a bude žít normální život, ale pokud odloží dítě s těžkým postižením těžko říct, jaká je šance, že si ho někdo osvojí… ![]()
wendysek názor na dokument?? tak to pak nechápu, když jsi nechtěla vědět názor na potrat, protože o tom ten dokument přece je ![]()
Jako jeden z pochopitelných důvodů k potratu tu zmiňujete znásilnění. Když mi bylo 15, utekla jsem s kamarádkou večer na diskotéku, naši mě nikam moc nepouštěli, a protože táta odjel zrovna do zahraničí, připadalo mi to jako dobrý nápad. Sexuální styk jsem do té doby neměla, právě až pak to následující ráno a nikoliv z mé vůle. S člověkem, kterého jsem pak už neviděla, nic o něm nevím, byt´jsem věděla o koho jde, ale to už dávno není důležité.
Stalo se to o víkendu, mámě jsem to pak řekla, ona volala hned v podnělí své gynekoložce, ta mi napsala právě nějaký ten postinor. Dokonce jsem ho brala dva dny po sobě.
Pak jsem to nedostala. Takže jsem otěhotněla z prvního, nechtěného, styku po požití postinoru!!!!!!
Nicméně doktorce se to vyšetřením nezdálo, tak mě poslala do nemocnice na UTZ (tenrkát ho ještě v ordinace neměla). Doktor tam potvrdil těhotenství.
Doted´si pamatuji jeho slova: V děložní dutině jedno plodové vejce o průměru…obrátil se na mě a řekl, jedná se o sedmý týden těhotenství, budete žádat o přerušení???
No a já jsem mu řekla, že ne.
Dítě jsem si nechala, narodil se syn, plně donošený, zdravý. Upřímě jsem vůbec nedoufala, že bude ten kluk tak pohodový a bezproblémový, vzhledem k okolnostem jeho početí. Já jsekm pak dodělala školu, ted´ještě dodělávám VŠ, mám už další děti. Syn je na střední škole, dobře se učí, žádné větší starosti jsem s ním nikdy neměla.
Myslete si klidně, že jsem cvok, ale já jsem to tenkrát brala tak, že to dítě za svého otce nemůže.
Můj táta z toho byl docela v šoku, rozhodně to nečekal. Pak se s tím ale vyrovnal a na vnouče se i těšil.
S různými sousedy a lidmi jsem si užila své. Soucitné pohledy, pohrdání, doslechla jsem se takové hlášky typu, že kluk skončí tam a tam a že ho stejně nevychovám a že mě to nebude dlouho bavit. Vůbec neměli tušení, co se vlastně stalo, ale byli všichni strašně chytří a dopředu věděli, jak to dopadne.
Ted´nedávno táta tragicky zahynul a vlastně díky tomu, že jsem měla syna tak brzo, si ho jako dědeček pořádně užil. Ale to už jsem vlastně nepatří.
Nakonec to dítě pro mě znamenalo nový směr. Bylo to něco jako hnací motor. Myslím, že mě to hodně změnilo. Určitě bych neměnila.
Nezlobte se, že píšu anonymně, já nechci, aby se k tomu náhodou dostal někdo z blízkých a dozvělěl se tyto podrobnosti. On to skorem nikdo neví.
Pudloslava píše:Gladys píše:
Mě by celkem zajímalo, co vedlo zasaženou zakladatelku k anonymitě. Tohle mi přijde zas jako snaha vyvolat nějakou pořádnou hádací diskuzi.Film jsem neviděla, jak probíhá potrat je mi celkem jasné, i ve vyšším stupni těhotenství. Co mě osobně zasáhlo v jedné diskuzi, když jedna tuším zdravotní sestra či někdo pohybující se ve zdravotnictví, tak psala, že děti těsně před tou hranicí viability, tedy někdy před tím 24.tt, jsou potráceny a když vylezou, tak ještě nějakou dobu žijí a nikdo s tím nemůže nic dělat a ony tam někde v nějaké misce chcípají jakožto ofiko biologický odpad„Barbaři“ by je snad alespoň dorazili, ale my civilizovaní je tak necháme, to považuju za jeden z nejhorších aspektů „humánnosti“ naší společnosti.
hele mam ti dojem, ze je nejdriv „utratej“ injekci jeste do bricha, nejspis draslikem, nevim...... takze se narodi mrtva
ohledne znasilnenych zen - problem je v tom, ze okolnosti otehotneni matky nijak nemeni podstatu potratu z hlediska ditete. samozrejme je desna predstava nutit zenu nosit dite nejakeho nasilnika. alei tak je to podle me porad dokola o tom samem - otazka toho, odkdy je clovek clovekem s lidskymi pravy. protoze znasilneni muze vyplout na povrch treba podstatne pozdeji a treba trilete dite byste kvuli znasilneni matky asi zadna nezabijela.
S tím znásilněním… Tříletý dítě už samozřejmě nikdo zabíjet nebude, ale zase nosit ženskou, která je na tom psychicky už tak dost mizerně, aby to dítě za každou cenu donosila?
Co když to pak psychicky neunese a zabije kvůli tomu sebe (a zároveň i to dítě?)… Já teda vyloženě znásilnění nezažila, hodně nepříjemnej zážitek jo, ale první reakce byla to co nejdřív z té hlavy vytěsnit… ![]()
Prostě v tomhle mi přijde, že svět není černobílej, přece nemůžu upřednostňovat život jednoho člověka oproti druhýmu za každou cenu… Nebo k tomu dokonce někoho nutit… ![]()
Ted´to po sobě čtu a vidím tam několik překlepů. Bohužel to nelze opravit, tak se omlouvám.
Anonymní, takové jako ty obdivuju - že dokáží se svým zážitkem takto bojovat ![]()
Ale prostě ne všechny jsme takové, každá má tu svou psychiku holt nastavenou jinak. Takže těžko říct plošně (boha toto slovo je poslední dobou u mě nějak moc oblíbené), že každá znásilněná musí jít nutně na potrat nebo naopak že si každá musí dítě ponechat.
A ono to tak ve finále je u toho potratu obecně, ne? Já jsem ráda, za možnost volby…kdo nechce jít ať nechodí, kdo chce ať jde.
Mám známou, která na potraty chodí co chvíli - to už je fakt minimálně na facku. Ale také znám holky, co šly na potrat protože ať třeba z pro někoho nepochopitelných, finančních důvodů musely. Pro někoho je ten daný důvod k smíchu a hned odsuzuje, pro dotyčnou je to třeba jediné východisko.
Nevím, co je na tom těžkého to pochopit.
Jeste jsem nestihla docist diskuzi, ale musim reagovat!!!
Nekdo zde psal, ze si tam holka nechala strcit ptaka, tak at nese s mladochem nasledky… CO TO JE ZA HLOUPOST???
Ve vetsine pripadu se nechodi na potrat „protoze nechteji nest nasledky“ ale protoze NEDOKAZI MIMINKO ZABEZPECIT, ne??? ![]()
A je pro Vas jako pro matky dulezitejsi to, aby si dva mladi nesli nasledky sveho cinu a miminko stradalo??? Toto nedokazu pochopit!!!!!!
A ze bych sla na potrat kdybych se dozvedela, ze ditko je postizene??? Ano sla bych!!!! Protoze je to do zivota strasne a to strasne bohuzel prevazi ty radosti!!!! Ne jen mi, ale vsem v okoli!
Kdyz uz by se narodilo, milovala bych ho a tak dale, ale kdyz muzu vsem lidem (vcetne miminka) svou volbou pomoci, udelam to!
A ver, ze Jedlickarnu bych nevystrilela… ![]()
Moje sestra byla na potratu asi pred mesicem… ona ted odmaturovala, jeji pritel maturuje pristi rok, nic nemaji, praci, bydleni, zazemi, jsou mladi a NEJSOU PRIPRAVENI dat diteti to, co by do zivota potrebovalo… Tak se ptam, je srtab a neumi nest nasledky???? Nebo premysli jako „rozumny“ clovek a predesla tomu, ze by dite stradalo???