Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Vše se zlepší
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
14.12.18 17:06
Když ono to není tak jednoduché… Jsem ta, které to neklape, ale zůstávám, převážně právě kvůli dětem. Jenže já mám děti malé a ty to rozhodně nepochopí. Vzala bych jim tatínka a vlastně i maminku, jelikož by byly chvíli tam a chvíli tam. Nějak se přes to neumím přenést. U nás to ale není o nějakých extrémních hádkách, násilí či dluzích a podobně… Jen prostě nejsem šťastná… Je to málo, nebo moc??? Jednoznačná odpověď neexistuje…
- Citovat
- Upravit
14.12.18 17:06
Máš pravdu, snažit se udržet nefunkční vztah jen kůli dětem je na nic. Děti vycítí že není vše v pořádku a když vidí že se rodiče jen hádají tak je to pro ně horší než když každý z rodičů žije jinde a doma je klid. Opravdu ti je 14?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 17:07
@Anonymní píše:
Zdravím, toto bude spíš taková zpověď, ale co už… Je mi 14 let a mám rozvedené rodiče. Rozešli se, když mi bylo 12… Tenkrát jsem brečela, ano bolelo to, bolelo to mamku, bolelo to bratra… Po dvou letech, z jedné minimální mzdy a alimentů (cca 8000) se máme lépe než z minimální mzdy a 20000! Můj otec mé mamce nehorázně lhal, nevím jak to bylo přesně, a jestli si dobře pamatuji, tak i nevěra… Jelikož pracoval 90km daleko a žil na ubytovně, často chodil do baru, kdy toho dost propil… Vím, že dlouho stále společně žili, jen kvůli dětem… Možná to bylo horší, jelikož se neustále hádali.. nějakou dobu po rozvodu to bylo hrozný, ale cca po půl roce se zo doma uvolnilo, mamka byla uvolněná, žádné hádky klid… Možná to bylo tím, že rodiče nebyli v manželství a domluvili, tudíž žádné soudy..
Tohle píšu z toho důvodu, že většina maminek si myslí, jak bude lepší žít v domácnosti bez lásky jen kvůli dětem.. Není to tak! Jestli vám to neklape, udělejte to už jen kvůli sobě a svému dobru..
Ahoj.
Chápu, že to myslíš dobře. Ale já též.
Pro své vlastní dobro si promluv s oběma rodiči (nejlépe s každým zvlášť) a zjisti, jak se věci měly/mají. Je ti 14 a jsem si jistá, že spoustu věcí už pochopíš.
Už Tvůj písemný projev a pojmenování rodičů -otec vs mamka - mluví za vše a je jasné, kdo měl na Tebe větší vliv. 
Život bohužel není černobílý - ale většinou má různé odstíny šedi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.18 17:39
Ráda bych přispěla i já, i když už nejsem dítě. Moji rodiče se nikdy nehádali. Vlastně si nepamatuji ani jednu jedinou hádku. Bylo ticho. Máma ale byla hodně nešťastná a dlouho setrvávala s tátou nejen kvůli nám-dětem, ale i kvůli tomu, že byla na tátovi finančně závislá. Poznamenala mě hodně - udělala si ze mě v mých 12 ti letech svoji nejlepší kamarádku - vrbu. Ukradla mi dětství. Často plakala a stěžovala si na tátu, jak je to s ním nesnesitelné. Že ji má jako inventář, že jí volala paní - milenka otce, ..atd. Začala spát u mě v posteli. Tátu jsem nenáviděla, ji milovala. V mých 16ti se konečně rozhodla se osamostatnit a odejít. Nechala mě a bráchu v prázdném domě - s tátou, který doma nikdy nebyl. Jezdila domů na víkendy. Pro někoho svoboda - dělat si co chce v šestnácti letech-sen? Ale pro mě i velká životní nejistota, která mne ovlivnila v mnohém. V sedmnácti jsem si našla přítele a odstěhovala se. Možná zním jako sociální případ. Mám ale vzdělání a to díky finanční podpoře otce, ke kterému jsem si našla na vysoké škole vztah. Beru ho teď takového jaký je. S mámou mám problém. Podle mě nikdy nelitovala toho, jak moc mě poznamenala. A závěr? Podle mě by rodiče měli hledět hlavně na děti, ať už to znamená zůstat nebo odejít - jen vy víte, co je pro ně nejlepší. Nicméně nechte je být dětmi a nedělejte z nich předčasně dospělé. Neničte je disfunkčním prostředím. Nepoštvávejte je proti druhému rodiči, protože děti stejně budou mít v dospělosti vlastní rozum a uvidí Vás takové, jací jste. Anonym-pro mne velmi osobní.
- Citovat
- Upravit
14.12.18 19:15
@Anonymní píše:
Ráda bych přispěla i já, i když už nejsem dítě. Moji rodiče se nikdy nehádali. Vlastně si nepamatuji ani jednu jedinou hádku. Bylo ticho. Máma ale byla hodně nešťastná a dlouho setrvávala s tátou nejen kvůli nám-dětem, ale i kvůli tomu, že byla na tátovi finančně závislá. Poznamenala mě hodně - udělala si ze mě v mých 12 ti letech svoji nejlepší kamarádku - vrbu. Ukradla mi dětství. Často plakala a stěžovala si na tátu, jak je to s ním nesnesitelné. Že ji má jako inventář, že jí volala paní - milenka otce, ..atd. Začala spát u mě v posteli. Tátu jsem nenáviděla, ji milovala. V mých 16ti se konečně rozhodla se osamostatnit a odejít. Nechala mě a bráchu v prázdném domě - s tátou, který doma nikdy nebyl. Jezdila domů na víkendy. Pro někoho svoboda - dělat si co chce v šestnácti letech-sen? Ale pro mě i velká životní nejistota, která mne ovlivnila v mnohém. V sedmnácti jsem si našla přítele a odstěhovala se. Možná zním jako sociální případ. Mám ale vzdělání a to díky finanční podpoře otce, ke kterému jsem si našla na vysoké škole vztah. Beru ho teď takového jaký je. S mámou mám problém. Podle mě nikdy nelitovala toho, jak moc mě poznamenala. A závěr? Podle mě by rodiče měli hledět hlavně na děti, ať už to znamená zůstat nebo odejít - jen vy víte, co je pro ně nejlepší. Nicméně nechte je být dětmi a nedělejte z nich předčasně dospělé. Neničte je disfunkčním prostředím. Nepoštvávejte je proti druhému rodiči, protože děti stejně budou mít v dospělosti vlastní rozum a uvidí Vás takové, jací jste. Anonym-pro mne velmi osobní.
Naprosta pravda a bohuzel jste se tim musela projit… Verim, ze Vase deti to nepoznaji, po takove zkusenosti clovek moc dobre vi, co nedelat… Ja to mela podobne, az na to, ze otec byl alkoholik, mamka 3 deti (ja nejmladsi), mela 2 prace, aby to utahla a ja jeji vrba.. Nemela nikoho a ja v tom nemela zadne detstvi, resila jsem s ni problemy dospelych… Ted jsem sama matkou a vim, co v zivote nechci nikdy dopustit… Vzala jsem si z toho to pozitivni a uz mi ani nedela problem o tom mluvit. Zivot jde dal… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.18 20:09
@Anonymní píše:
Když ono to není tak jednoduché… Jsem ta, které to neklape, ale zůstávám, převážně právě kvůli dětem. Jenže já mám děti malé a ty to rozhodně nepochopí. Vzala bych jim tatínka a vlastně i maminku, jelikož by byly chvíli tam a chvíli tam. Nějak se přes to neumím přenést. U nás to ale není o nějakých extrémních hádkách, násilí či dluzích a podobně… Jen prostě nejsem šťastná… Je to málo, nebo moc??? Jednoznačná odpověď neexistuje…
Děti nejsou hloupé, vycítí to i když si myslíte že ne. Jsou jen malé. A skončit to hned je opravdu lepší, než čekat na zázrak, který nepřijde a vy zestárnete v nefunkčním vztahu.
Místo toho už byste si třeba někoho našla, byla byste šťastná, milovali jste se, jezdili na výlety, smáli se…děti by to ocenily. Je to jen na vás…už jsem to několikrát zažil. Žijeme bohužel jen jednou a čas strašně rychle utíká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
14.12.18 20:14
@tininas já si osobně myslím, že a oběma rodiči vycházím dobře a od každého vím trochu.. Úplně tu poslední nitku toho jejich stavu přetrhlo to, že vylezla pravda z rodinného známého.. Ono někdy je možná lepší vědět nic než všechno
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.18 20:23
@Taťulda tří
@Taťulda tří píše:
Děti nejsou hloupé, vycítí to i když si myslíte že ne. Jsou jen malé. A skončit to hned je opravdu lepší, než čekat na zázrak, který nepřijde a vy zestárnete v nefunkčním vztahu.
Místo toho už byste si třeba někoho našla, byla byste šťastná, milovali jste se, jezdili na výlety, smáli se…děti by to ocenily. Je to jen na vás…už jsem to několikrát zažil. Žijeme bohužel jen jednou a čas strašně rychle utíká…
Mamka si našla po roce úplném odchodu z domácnosti přítele (bohužel mám dojem se před pár dny rozešli), bratr si ho úplně oblíbil, já tedy taky, ale ze začátku byl jistý odstup, byla to taky příjemná změna
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.18 20:59
@Kassor upřímně obdivuji tvojí mamku, moje mamka semnou problémy neřešila nijak zvlášť a možná jsem za to vděčná
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.18 21:13
@Anonymní píše:
Ráda bych přispěla i já, i když už nejsem dítě. Moji rodiče se nikdy nehádali. Vlastně si nepamatuji ani jednu jedinou hádku. Bylo ticho. Máma ale byla hodně nešťastná a dlouho setrvávala s tátou nejen kvůli nám-dětem, ale i kvůli tomu, že byla na tátovi finančně závislá. Poznamenala mě hodně - udělala si ze mě v mých 12 ti letech svoji nejlepší kamarádku - vrbu. Ukradla mi dětství. Často plakala a stěžovala si na tátu, jak je to s ním nesnesitelné. Že ji má jako inventář, že jí volala paní - milenka otce, ..atd. Začala spát u mě v posteli. Tátu jsem nenáviděla, ji milovala. V mých 16ti se konečně rozhodla se osamostatnit a odejít. Nechala mě a bráchu v prázdném domě - s tátou, který doma nikdy nebyl. Jezdila domů na víkendy. Pro někoho svoboda - dělat si co chce v šestnácti letech-sen? Ale pro mě i velká životní nejistota, která mne ovlivnila v mnohém. V sedmnácti jsem si našla přítele a odstěhovala se. Možná zním jako sociální případ. Mám ale vzdělání a to díky finanční podpoře otce, ke kterému jsem si našla na vysoké škole vztah. Beru ho teď takového jaký je. S mámou mám problém. Podle mě nikdy nelitovala toho, jak moc mě poznamenala. A závěr? Podle mě by rodiče měli hledět hlavně na děti, ať už to znamená zůstat nebo odejít - jen vy víte, co je pro ně nejlepší. Nicméně nechte je být dětmi a nedělejte z nich předčasně dospělé. Neničte je disfunkčním prostředím. Nepoštvávejte je proti druhému rodiči, protože děti stejně budou mít v dospělosti vlastní rozum a uvidí Vás takové, jací jste. Anonym-pro mne velmi osobní.
Tímto nechci urazit tvojí mamku, ale přijde mi hrozně nezodpovědné nechat sice starší děti, ale pořád děti samotné doma a ulevit si od manžela, už jenom z principu nebo kdyby se něco stalo. Buď odejít i s dětmi nebo to nějak zařídit s otcem. To samé je zpovídat se 12ti leté dceři, která ještě nemá z mnoha věcí rozum… Nevím no.. Maminka nejsem a ještě dlouho neplánuji 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.12.18 21:19
@Anonymní píše:
Když ono to není tak jednoduché… Jsem ta, které to neklape, ale zůstávám, převážně právě kvůli dětem. Jenže já mám děti malé a ty to rozhodně nepochopí. Vzala bych jim tatínka a vlastně i maminku, jelikož by byly chvíli tam a chvíli tam. Nějak se přes to neumím přenést. U nás to ale není o nějakých extrémních hádkách, násilí či dluzích a podobně… Jen prostě nejsem šťastná… Je to málo, nebo moc??? Jednoznačná odpověď neexistuje…
My jezdíme každý lichý týden… Bratrovi tehdy byli 3-4 roky a vždy se těšil až se uvidí s tátou.
Taky si často volali… Tady si myslím, že je to na rozhodnutí rodičů, jestli to přetrpí nebo tak… Vím, že u nás táta žil asi další půl rok
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.18 11:10
@Taťulda tří píše:
Děti nejsou hloupé, vycítí to i když si myslíte že ne. Jsou jen malé. A skončit to hned je opravdu lepší, než čekat na zázrak, který nepřijde a vy zestárnete v nefunkčním vztahu.
Místo toho už byste si třeba někoho našla, byla byste šťastná, milovali jste se, jezdili na výlety, smáli se…děti by to ocenily. Je to jen na vás…už jsem to několikrát zažil. Žijeme bohužel jen jednou a čas strašně rychle utíká…
Moje děti jsou opravdu hodně malé, 7 let a 3 roky, ať to probírám jak probírám, pořád je jim lépe takhle než v rozpůlené rodině. Jak říkám, my se nijak moc nehádáme, kdyby ano, je to jasné… Co u nás příliš nevidí, tak je manželská láska, jsme spíš spolubydlící, kamarádi… co spolu vychovávají děti a občas mají sex. Vím, že to není ideální. Jenže člověk prostě nikdy neví a nemá jistotu. Nechci se dožít jednou toho, že udělám životní chybu, ale společně s tím, že zůstanu sama a zlomená budu mít ještě navíc na bedrech to, že jsem děti připravila o úplnou rodinu. Je to strašně velký risk. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
Zdravím, toto bude spíš taková zpověď, ale co už… Je mi 14 let a mám rozvedené rodiče. Rozešli se, když mi bylo 12… Tenkrát jsem brečela, ano bolelo to, bolelo to mamku, bolelo to bratra… Po dvou letech, z jedné minimální mzdy a alimentů (cca 8000) se máme lépe než z minimální mzdy a 20000! Můj otec mé mamce nehorázně lhal, nevím jak to bylo přesně, a jestli si dobře pamatuji, tak i nevěra… Jelikož pracoval 90km daleko a žil na ubytovně, často chodil do baru, kdy toho dost propil… Vím, že dlouho stále společně žili, jen kvůli dětem… Možná to bylo horší, jelikož se neustále hádali.. nějakou dobu po rozvodu to bylo hrozný, ale cca po půl roce se zo doma uvolnilo, mamka byla uvolněná, žádné hádky klid… Možná to bylo tím, že rodiče nebyli v manželství a domluvili, tudíž žádné soudy..
Tohle píšu z toho důvodu, že většina maminek si myslí, jak bude lepší žít v domácnosti bez lásky jen kvůli dětem.. Není to tak! Jestli vám to neklape, udělejte to už jen kvůli sobě a svému dobru..