Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Omlouvám se za anonym, hrozně se za to stydím a nenávidím. Spousta z vás mě asi odsoudí, ale potřebovala bych se s něčím svěřit.. Mám s přítelem 2 děti.. 4,5r a 1,5r.. bydlíme v bytě 2kk 45m2 takže už teď se tu docela mačkáme..mladší syn spí semnou na gauči, protože nechce spát v postýlce sám a ještě je kojený, takže skoro celou noc je přisátý jak pijavice.. přítel spí v pokojíčku na zemi, protože se s námi nechce mačkat na gauči a bylo v plánu že po rodičáku půjdu do práce, aby jsme si mohli vzít hypotéku a pořídili dům, nebo větší byt..v sprnu jsem byla u gynekologa ať mi zavede nitroděložní tělísko, ale ten mi řekl že v létě to moc nedoporučuje, že je lepší to zavézt na podzim (září, říjen) v září proběhla normálně menstruace, jenže měli jsme samé lítání, tak sem si řekla že to nechám na říjen, když už jsme se uhlídali do teď, tak se nemůže nic stát..no jenže už jsem to nedostala a zjistila jsem že jsem znovu těhotná, nevěděla jsem co mám dělat, řekla jsem to přítelovi a ten mi hned řekl že se sem prostě už nevejdeme, že už teď spí na zemi a kdyby bylo 3 dítě tak už asi spí ve vaně..na nic většího teď finance nejsou, když jsem na rodičáku a ještě jak teď vše zdražujou, válka za dveřmi..prostě jsem zpanikařila a bála se toho co bude.. nechtěla jsem aby na tom trpěli ty dvě děti co už máme a tak jsem podstoupila miniinterupci v 6tt.. hrozně si to vyčítám, proč mě to přítel nechal udělat? Proč sem nebyla silnější a proč jsem to malinké stvoření nedokázala ochránit? Nikdy v životě si to neodpustim..už je to 4 týdny a není minuta co bych na to nemyslela a nevyčítala si to..přes den se snažím fungovat normálně, ale večer když všichni usnou, tak já brečím do polštáře a furt doufám že je to jen zlý sen.. Už jsem zkoušela i rozlučkový rituál, ale nepomohlo to..k psychologovi asi nechci, co by mi tak řekl? Že jsem kráa a můžu si za to sama? To já moc dobře vím, že jsem to posala
..hrozně mě to trápí, nevím co mám dělat.. furt si to dítě představuju, počítám v jakým týdnu už bych byla a chtěla bych ho zpět..asi jsem se z toho zbláznila..Děkuji všem kdo to dočetl až sem a chci říct těm kdo budete stát před rozhodováním jako já, pořádně si to rozmyslete, protože už to nikdy nejde vrátit zpět
Udelala jsi to, o cem jste premysleli tak, ze je to pro vas vsechny v danou chvili nejlepsi reseni. Ja chapu to rozhodnuti. Maly byt, dve male deti, neni penez nazbyt. Pripomen si ty duvody, proc jste se tak OBA rozhodli. Stalo se. Mysli ted na ty dve deti, kterym chces dat maximum pece, chrante se pred dalsim tehotenstvim, zkuste zlepsit svou situaci s financemi a bydlenim a treba pak prijde ten spravny cas.
Udělala jste dobře. I když to je nepříjemné, i když to bolí, i když většina tvrdí, že miminko moc financí a věcí nepotřebuje, tak ty děti jednou vyrostou a jen z lásky se nenají. Za mě spravne rozhodnutí. Myslete na děti, které už máte.
Psycholog ti pomůže tuhle situaci zpracovat, ovšem nesmíš jít za někým, kdo si jen na psychologa hraje a je to pošahaný náboženský pro-nucené těhotenství-a-porod fanatik.
Myslím, že daleko spíš se s tím vyrovnáš, když se s tím budeš vyrovnávat jako s chybou. Ne, jak je ti tu doporučováno, jako s dobrým rozhodnutím - očividně to tak necítíš, protože pragmatické důvody byly převáženy jinými. Neumožnila by sis to zpracovat.
Tohle je nevratná chyba a tak se to musí brát. Zaměřte se na vaše dvě děti, na váš sexuální život (i když teď asi žádný není), aby k podobné chybě už nemohlo dojít. A koukejte do budoucna, jak změnit stávající, životní podmínky. Mělo by vás to zaměstnat natolik, abyste si vzpomněla jen občas (zapomenout úplně se nedá, tak to prostě je). Ta jizva v srdci už zůstane, ale je třeba se s ní naučit žít a vyhlížet jen to dobré, jedině tak je možné vrátit se k úsměvným dnům.
Byla to chyba, ale uz to nevratis. Nejde to nijak zmenit. Zkus se na to tak divat.
Posílám velké obětí a hodně sil to překonat a vyrovnat se s tím ![]()
Pokud máš pocit že by ti psycholog mohl tak neváhej, nebo si zkus sednout před zrcadlo a všechny ty důvody řekni nahlas, jako bys to říkala té dušičce, já vím že to asi zní jako blbost (mě to třeba moc pomáhá, když to vyřknu všechno nahlas, jako bych se odblokovala). Oni ty rozhodnutí rozumem jsou strašně těžké ![]()
Ahoj, udělala si to nejlepší pro svou rodinu. Mít další dítě do vaši situace, no nevím, já bych sama do toho nešla. Bude to znít drsně, ale raději kdyby se nenarodilo vůbec, než když bys ho teda porodila a neměla ho jak uživit, mačkali byste se ve vašem bytě, a bylo by to jen na obtíž. Všechno zlé je přeci jen pro něco dobré. Užívej si dětí co máš, věnuj se jim, manželovi. Kdyby to tak mělo být, tak byste si třetí mimi pořídili. Podle mě jsi udělala opravdu správnou a rozumnou věc. Není důvod proč by sis to měla vyčítat, naopak. Spousta žen si to raději nechá, právě aby neměly vyčitky, ale pak zjistí, že je finančně jsou na tom bídně. A nikdo neříká že dvě děti a dost. Až na tom budete finančně dobře a budete chtít další dítě, pořídíte si ho. ![]()
Ahoj já také byla na miniinterupci už je to dvacet let…bolelo to moc tak chápu tvoje prožívání…sice me to už nebolí jak je to dlouho ale stále si občas na to vzpomenu co jsem udělala a je mi to líto
…i za ty roky jsem se toho nezbavila…jinak naštěstí mám dvě děti syna a dceru…dej tomu čas, ten otupí rány…
Postabortivní syndrom. Pokud to nedokážeš zpracovat, budeš muset vyhledat odborníka.
Zaměř se na ty racionální důvody, proč jste se tak rozhodli. Už to změnit nemůžeš.
Rozhodli jste se tak z nějakých důvodů a ty pořád trvají. Máte tady dvě děti, mini byt, potřebujete peníze, to teď musíte řešit a ne co by kdyby. Je rozdíl mezi tím co v životě chceme a co můžeme mít. Vy na další dítě nemáte podmínky, není čeho litovat.
Udělala jsi dobře. Nechtěla bych tolik dětí v takovém malém prostoru, kde o sebe zakopáváte a musí někdo spát na zemi. Navíc tolik dětí s pouze přítelem. Ani omylem. Je to moc čerstvé. Najdi si nějakého psychologa a příště se líp chránit.
@MrsNorris píše:
Myslím, že daleko spíš se s tím vyrovnáš, když se s tím budeš vyrovnávat jako s chybou. Ne, jak je ti tu doporučováno, jako s dobrým rozhodnutím - očividně to tak necítíš, protože pragmatické důvody byly převáženy jinými. Neumožnila by sis to zpracovat.
Přesně tak.
Prostě říct si, že to byla chyba, že udělala něco proti své vůli, že bohužel už to nejde vzít zpět, ale jít cestou postupného smiřování. Víc si odpustí, když si tu chybu přizná, než když se bude snažit zatlačit to do nevědomí a přesvědčovat se, že to bylo dobře.
Neudělala jsi dobře, ale rozhodli jste se tak. Už se nedá nic dělat a nemá cenu se trápit něčím, z čím už nikdy nebudeš moct nic udělat. Nechtěla bych být v tvé kůži, ale že v ní nejsem není žádná zásluha. Jen me tohle nikdy nepotkalo. Drž se. Nic Nenaděláš.
Ahoj holky. Omlouvám se za anonym, hrozně se za to stydím a nenávidím. Spousta z vás mě asi odsoudí, ale potřebovala bych se s něčím svěřit.. Mám s přítelem 2 děti.. 4,5r a 1,5r.. bydlíme v bytě 2kk 45m2 takže už teď se tu docela mačkáme..mladší syn spí semnou na gauči, protože nechce spát v postýlce sám a ještě je kojený, takže skoro celou noc je přisátý jak pijavice.. přítel spí v pokojíčku na zemi, protože se s námi nechce mačkat na gauči a bylo v plánu že po rodičáku půjdu do práce, aby jsme si mohli vzít hypotéku a pořídili dům, nebo větší byt..v sprnu jsem byla u gynekologa ať mi zavede nitroděložní tělísko, ale ten mi řekl že v létě to moc nedoporučuje, že je lepší to zavézt na podzim (září, říjen) v září proběhla normálně menstruace, jenže měli jsme samé lítání, tak sem si řekla že to nechám na říjen, když už jsme se uhlídali do teď, tak se nemůže nic stát..no jenže už jsem to nedostala a zjistila jsem že jsem znovu těhotná, nevěděla jsem co mám dělat, řekla jsem to přítelovi a ten mi hned řekl že se sem prostě už nevejdeme, že už teď spí na zemi a kdyby bylo 3 dítě tak už asi spí ve vaně..na nic většího teď finance nejsou, když jsem na rodičáku a ještě jak teď vše zdražujou, válka za dveřmi..prostě jsem zpanikařila a bála se toho co bude.. nechtěla jsem aby na tom trpěli ty dvě děti co už máme a tak jsem podstoupila miniinterupci v 6tt.. hrozně si to vyčítám, proč mě to přítel nechal udělat? Proč sem nebyla silnější a proč jsem to malinké stvoření nedokázala ochránit? Nikdy v životě si to neodpustim..už je to 4 týdny a není minuta co bych na to nemyslela a nevyčítala si to..přes den se snažím fungovat normálně, ale večer když všichni usnou, tak já brečím do polštáře a furt doufám že je to jen zlý sen
.. Už jsem zkoušela i rozlučkový rituál, ale nepomohlo to..k psychologovi asi nechci, co by mi tak řekl? Že jsem kráa a můžu si za to sama? To já moc dobře vím, že jsem to posala
..hrozně mě to trápí, nevím co mám dělat.. furt si to dítě představuju, počítám v jakým týdnu už bych byla a chtěla bych ho zpět..asi jsem se z toho zbláznila..Děkuji všem kdo to dočetl až sem a chci říct těm kdo budete stát před rozhodováním jako já, pořádně si to rozmyslete, protože už to nikdy nejde vrátit zpět 