Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahojte,
Přemýšlím nad vztahem s přítelem. Jsme spolu dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme - přítel se nastěhoval ke mně. Má ještě svoj byt, o kterém na začátkspolecnwho bydlení plánoval jak ho pronajme. Zatím ho rok jezdí vylizet a já už jsem začala na to být alergickaDo toho jsme neplánovaně otěhotněla a tak máme půl roční mimčo. Pro mě to samozřejmě znamenalo změnu situace, ale vypadá to že jen pro mě. Přítel se chodí bavit jak se mu zachce. Teď byl pryč i na silvestra a nezapomněl mi oznamit, že malý tady(rozuměj doma) petardy určitě zvládne, protože nám dobře tesni okna. Takže on šel pryč a já měla podle něho sedět doma sama s miminkem.
Když jsem v práci dostala na rozloučenoupoukaz na tehotenske fotky, tak tam se mnou nebyl, protože byl na Moravě (bavit se) a jediné co mi pak na fotky rekl bylo „to je divný“ a „jak dlouho jsi tam byla“. Víc ho nezajímal.
Bydlíme v baráku, nechápe že je třeba okolo něco udělat. Teď měl malý rozbitý oblíbené chrastítko, tak jsem měla za úkol přinést od našich tavnou pistoli. Když jsme na ni zapomněla tak si pro ni druhý den musel dojít. Ale chrastítko nespravil, to jsem udělala po několika dnech já.
Postupně takhle bylo už spousta věcí a situaci, ve kterých jsem postupně ztratila nějaký respekt k němu, obdiv a časem i lásku. Jsem s ním už jen kvůli malému a on vůbec neví, že se něco děje. Dá se takto dal žít, nebo spíš přežívat?
Co na to chceš říct, tak to dopadá když si uděláš dítě s někým koho sotva znáš ![]()
Když nevi, že se něco děje tak mu to řekni. Nastav nějaký pravidla jak budete fungovat.
Zit se tak dá, co by ne, však tak žiješ
a co další věci třeba? To moc nepíšes, jak fungujete, jak funguje on, kolik vydělá, jak se stará o dite, domacnost a podobne. Třeba jinak není zas tak špatný, ale ma tyto minusy, co píšeš. Evidentně bys stala o to, aby se ti více věnoval a trávil s tebou více času, no toho se od nej ale asi nedockas a budeš se muset v tomto ohledu zařídit po svém tak jako tak. Dává tedy do vztahu alespoň nějaké jiné vklady, pro které by stalo za to s nim zůstat? To si musis ujasnit sama se sebou.
Udivuje mě, kolik takových diskuzi tu už je. Asi tomu nerozumím. Proč si s člověkem, který se o mě nezajímá, dělám dítě? Tady je to samá nehoda, neplánovaná těhotenství a selhání antikoncepce.
Promiň, je mi líto, jak to máš, každopádně nevěřím, že Tvůj chlap se choval jinak (líp), než se Vám dítě narodilo. Dle mého na tebe nebral ohled už před tím, těžko je teď bude brát.
Prostě to bere si tak, že si dítě chtěla hlavně ty, tak se starej. ![]()
@Anonymní píše: …Jsem s ním už jen kvůli malému a on vůbec neví, že se něco děje.....
No a to si celou dobu myslis, ze on nejak telepaticky prozre…?
Ahojte,
Přemýšlím nad vztahem s přítelem. Jsme spolu dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme - přítel se nastěhoval ke mně. Má ještě svoj byt, o kterém na začátkspolecnwho bydlení plánoval jak ho pronajme. Zatím ho rok jezdí vylizet a já už jsem začala na to být alergicka
Do toho jsme neplánovaně otěhotněla a tak máme půl roční mimčo. Pro mě to samozřejmě znamenalo změnu situace, ale vypadá to že jen pro mě. Přítel se chodí bavit jak se mu zachce. Teď byl pryč i na silvestra a nezapomněl mi oznamit, že malý tady(rozuměj doma) petardy určitě zvládne, protože nám dobře tesni okna. Takže on šel pryč a já měla podle něho sedět doma sama s miminkem.
Když jsem v práci dostala na rozloučenoupoukaz na tehotenske fotky, tak tam se mnou nebyl, protože byl na Moravě (bavit se) a jediné co mi pak na fotky rekl bylo „to je divný“ a „jak dlouho jsi tam byla“. Víc ho nezajímal.
Bydlíme v baráku, nechápe že je třeba okolo něco udělat. Teď měl malý rozbitý oblíbené chrastítko, tak jsem měla za úkol přinést od našich tavnou pistoli. Když jsme na ni zapomněla tak si pro ni druhý den musel dojít. Ale chrastítko nespravil, to jsem udělala po několika dnech já.
Postupně takhle bylo už spousta věcí a situaci, ve kterých jsem postupně ztratila nějaký respekt k němu, obdiv a časem i lásku. Jsem s ním už jen kvůli malému a on vůbec neví, že se něco děje. Dá se takto dal žít, nebo spíš přežívat?