Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Anonymní píše:
Kdyz se tedy bude dodrzovat rozhodnuti ad absurdum co ma udelat otec kdyz si matka nemuze dceru prevzit doma kdyz ji otec vraci? V ten moment mne napada jedine reseni - otocit se na podpatku a vratit se s dcerou zpet do otcovy domacnosti.
Zakl.
Ale když matka nemůže, tak dítě přebírá zpět babička, děděček, přítel té matky… a to je prý v pořádku. Stačilo, aby dítě otec vrátil 1× od 10 min. později a už ho hlásila na sociálku, takže asi tak. Všichni se té matky bojí, že by dělala ještě větší problémy, tak jsou raději zticha a dělají to, co chce.
@marmelada78 píše:
Chápu, že je to holt chlapova nová partnerka, a plně to respektuji, ale se mnou a mým dítětem nemá nic společného a vůbec se mi nelíbí, že bych jí samotné měla dítě někde předat .............. ...............
Nemluvím o babičce dítěte. Mluvím o CIZÍ ŽENĚ, kterou neznám, a kterou nemusím považovat za schopnout postarat se o mé dítě. Na to snad mám nárok jako matka ne? Určovat do určitého věku dítěte, s kým uznám za vhodné aby se dítě stýkalo a s kým ne. To by taky mohla přijít manželova sousedka pro to dítě. Je to pro mě stejně cizí člověk jak jeho nová ženaAkorát teda že se sousedkou nesouloží zřejmě.
Nezlob se, ale přesně, jak píše @canaglia, naprosto souhlasím - to jsou přesně ty arogantní „JÁ-JSEM-MATKA-A-KDO-VÍC-žvásty“, kvůli kterým potom vznikají takovéhle kraviny v zákonech.
Určovat do určitého věku dítěte, s kým uznám za vhodné aby se dítě stýkalo a s kým ne - na to máš coby matka právo. Ale to právo má i Tvůj ex, tj. otec dítěte.
Nová partnerka Tvého bývalého muže je cizí žena pro Tebe - pro Tvoje dítě je to teta, která se o něj dva dny v týdnu kompletně stará, vaří mu, hraje si s ním, ošetřuje rozbitá kolena a ukládá ho do postele. To smí - ale vyzvednout si ho od Tebe, na to není dost dobrá? Nebo jak jinak tomu máme rozumět?
Předávat dítě cizí sousedce, to je zcela jiná situace, kterou tady rozhodně nikdo neschvaluje.
@Anonymní píše:
Byvalka zije s matkou, takze kdyz nemohla prebirala holku babicka…
Co je tady spravne? Predat babicce ci si ji vzit zpet?
Nemyslim moralne myslim pravne, dle rozhodnuti. Kdyz ho dodrzuje matka hlava nehlava proc by nemel i otec?
Zakl
V tom je právě ten obrovský a nedůvodný rozdíl, matka může k převzetí a předání dítěte pověřit kohokoliv. Pokud by si otec dítě nechal s odůvodněním, že matka nebyla přítomna, může dostat pokutu za nedodržení rozsudku.
@canaglia i kdyz v rozsudku stoji „prevzit a predat k rukam matky v miste bysliste matky?“ To je ![]()
Zakl
@BohunkaP píše:
Nezlob se, ale přesně, jak píše @canaglia, naprosto souhlasím - to jsou přesně ty arogantní „JÁ-JSEM-MATKA-A-KDO-VÍC-žvásty“, kvůli kterým potom vznikají takovéhle kraviny v zákonech.Určovat do určitého věku dítěte, s kým uznám za vhodné aby se dítě stýkalo a s kým ne - na to máš coby matka právo. Ale to právo má i Tvůj ex, tj. otec dítěte.
Nová partnerka Tvého bývalého muže je cizí žena pro Tebe - pro Tvoje dítě je to teta, která se o něj dva dny v týdnu kompletně stará, vaří mu, hraje si s ním, ošetřuje rozbitá kolena a ukládá ho do postele. To smí - ale vyzvednout si ho od Tebe, na to není dost dobrá? Nebo jak jinak tomu máme rozumět?
Předávat dítě cizí sousedce, to je zcela jiná situace, kterou tady rozhodně nikdo neschvaluje.
To mluvíme ale každá o něčem jiném.. Pokud je exova nová žena či přítelkyně opravdu „starající se“ tak jak ty popisuješ, tak nevidím problém. Možná jsem se nechala jen unést několika příklady ze svého okolí, kdy nové partnerky jsou opravdu jen.. ehm.. nevím jak to říct, prostě večeře, sex, přenocování.. a pak tradá, dítě je chlapův přívažek o který nejeví zájem..
Ale uznávám, že moje chyba, určitě to není případ zakladatelky. Jen jsem reagovala na to, že ta žena, co by měla dítě vyzvednout, nemusí být vždy kompetentní osoba, které bych dítě svěřila, nedejbože ještě třeba na cestu autem (taky osobní zkušenost).
@Anonymní píše:
@canaglia i kdyz v rozsudku stoji „prevzit a predat k rukam matky v miste bysliste matky?“ To je
Zakl
I tak…
@marmelada78 píše:
Jen jsem reagovala na to, že ta žena, co by měla dítě vyzvednout, nemusí být vždy kompetentní osoba, které bych dítě svěřila, nedejbože ještě třeba na cestu autem (taky osobní zkušenost).
Kdo je oprávněn posoudit tu kompetenci? Ty nebo otec? Mentálně zasahuješ do prostoru otce, uvědomuješ si to? Tohle je jeden z velkých zdrojů konfliktu, když jeden chce rozhodovat o něčem, co patří do odpovědnosti druhého.
@canaglia píše:
Kdo je oprávněn posoudit tu kompetenci? Ty nebo otec? Mentálně zasahuješ do prostoru otce, uvědomuješ si to? Tohle je jeden z velkých zdrojů konfliktu, když jeden chce rozhodovat o něčem, co patří do odpovědnosti druhého.
No nezlob se na mě, nevím jestli máš dítě - protože to vypadá že teoretizuješ. Troufám si říct, že v některých případech (a stačí se rozhlédnout zde po diskusích na emiminu) holt otcové prostě určitou soudnost ztrácí - především v době, kdy mají období myšlení rozkrokem. Ale opět - usuzuji jen ze dvou případů, které mám v okolí. Jedna nová partnerka je příležitostná smažka a druhá naprosto netuší co s dítětem, byla jsem sama svědkem toho, jak někomu vysvětlovala, že nehodlá neustále vodit 3 leté děcko za ruku, protože to děcko má mít rozum a má vědět že se chodí po chodníku.
A fakt si dokážeš představit jak taková dáma vyzvedne tvoje dítě a přemisťuje se s ním z bodu A do bodu B? Asi jsem teda hysterka, ale za mě ani omylem.
Jenze tohle vsechno je pak uz v kompetenci otce. Vzdyt netusite cely vikend co delaji. Kolikrat je vase dite s jeho partnerkou samo. Kolikrat ridi ona a ne otec ditete. Byt v nevedomosti je dar.
Zakl
Ja osobne bych pritelkyni sveho exmanzela dite nedala, prestoze jsou spolu uz 5let, maji spolu dite a ja jsem ji znala i predtim. Nebo mozna proto, ze jsem ji znala uz predtim.
Dite predavam jenom otci, stejne tak si dite od nej beru pouze ja. Jenom v pripade, ze jsem byla v nemocnici, tak predavala moje kamaradka a to jenom otci, po vzajemne dohode.
Ale samozrejme zalezi na tom, jake vztahy jsou mezi obema „rodinami“…
K tomu je nutno prihlednout. Jestli otec ma zlomenou nohu, tak objektivne neni schopen se o dite adekvatne postarat a tudiz bych dite dala az se otec uzdravi a bude toho schopen ![]()
a ted do me…
![]()
@canaglia píše:
@marmelada78 Vsadím se s tebou, že mám víc dětí než ty
O to je to možná smutnější ![]()
J @pelikan21 Plně souhlasím.
A taky souhlasím, že dítě by si měly vzájemně předávat jen matka/otec a obráceně, nikoliv jejich noví partneři a jejich rodiny..Pokrevní prarodiče dítěte z obou stran vnímám jinak, tam to závisí na vzájemné dohodě a vztazích, které v rodinách jsou.
Během praxe jsem četla spoustu rozsudků a v drtivé většině z nich bylo napsáno místo, čas a způsob předání. A bylo tam výslovně napsáno, že matka předá dítě otci a ten ho zase přiveze zpět matce..
A tak je to i teď, v nově vzniklých rozsudcích o úpravě výchovy a výživy.
Taky to chápu jako ochranu, nikdy nevíme dne ani hodiny, nemůžeme vědět, komu kdy a jak „rupne v bedně“. V krajním případě by nový partner jednoho z rodičů mohl dítěti i ublížit - stává se to a těch případů není málo..
Samozřejmě, že když je dítě u otce, tak se setkává i s jeho novou partnerkou(manželkou),případně jejími dalšími příbuznými. Ale to je plně v režii a odpovědnosti otce. S tím matka nic neudělá.
Pokud ale není sám schopen si dítě převzít, má zlomenou nohu, není schopen se postarat, jak může potom převzít zodpovědnost za tuto situaci. V této situaci bych dítě taky předala, až se uzdraví a bude schopen se starat. A myslím si(taky ze zkušeností z praxe),že kdyby se to řešilo přes OSPOD, tak bych jako matka měla šanci na úspěch - na krátkodobé upravení styku.
Obecně platí, že pokud by se i rodič, který má dítě v péči, nemohl o dítě v té době starat - zlomená noha, nemocnice nebo cokoliv jiného, tak dítě musí do péče toho druhého rodiče. Nikoliv, že se o něj bude starat manžel/partner toho rodiče, který má dítě v péči a se kterým žije ve společné domácnosti..
@canaglia píše:
Jako babičce ze strany otce bys dítě taky nepředala? Pro tebe může být nová partnerka cizí člověk, ale pro dítě to cizí člověk není.
hele, já už mám děti velké a je s nimi dohoda. ale dejme tomu, že bych měla dítě menší, třeba dvou-tříleté a zazvonila mi u dveří nějaká cizí žena, že si jde vyzvednout moje dítě a jde ho odvézt otci, tak bych jí ho nedala. proč bych měla dávat dítě cizí ženě, proboha? babičce bych ho předala, dokonce i dědovi
, proč ne, ty přece znám. ale nejsem magor, abych vrazila dítě do rukou osobě, kterou vidím prvně a vlastně ani nemám nejmenší tušení, kdo to je, jestli to je opravdu partnera mého exmanžela nebo jestli je to jenom obchodnice s dětmi ![]()
@sagina píše:
hele, já už mám děti velké a je s nimi dohoda. ale dejme tomu, že bych měla dítě menší, třeba dvou-tříleté a zazvonila mi u dveří nějaká cizí žena, že si jde vyzvednout moje dítě a jde ho odvézt otci, tak bych jí ho nedala. proč bych měla dávat dítě cizí ženě, proboha? babičce bych ho předala, dokonce i dědovi, proč ne, ty přece znám. ale nejsem magor, abych vrazila dítě do rukou osobě, kterou vidím prvně a vlastně ani nemám nejmenší tušení, kdo to je, jestli to je opravdu partnera mého exmanžela nebo jestli je to jenom obchodnice s dětmi
No tak minimálně z reakce tříletého caparta poznáš, že k té „cizí“ paní má nějaký vztah. Navíc předpokládám, že pokud by měla přebírat partnerka, že byste se předtím párkrát aspoň viděly.
Byvalka zije s matkou, takze kdyz nemohla prebirala holku babicka…
Co je tady spravne? Predat babicce ci si ji vzit zpet?
Nemyslim moralne myslim pravne, dle rozhodnuti. Kdyz ho dodrzuje matka hlava nehlava proc by nemel i otec?
Zakl