Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kolik ti je let? Kolik času spolu doopravdy trávíte (smějete se, povidate si, jdete někam nebo třeba vaříte apod). Kolik času by sis představovala? Máš nějaké své koníčky?
Máš v zahraničí kontakt s přáteli, rodinou?
Z meho pohledu prechozeny slepovany vztah. Pokud si nejsi jista, zda ho milujes, a to jeste nemate deti, sla bych o dum dal. Deti nemate, takze mas snadnou moznost si najit nekoho, koho milovat budes. Jak si ujasnit, co chces? Co treba si s nekym popovidat? Co si udelat konkretni predstavu, jak chces zit za 5 let a dosadit si do te predstavy partnera, zda do ni zapada?
@řeřicha píše:
Kolik ti je let? Kolik času spolu doopravdy trávíte (smějete se, povidate si, jdete někam nebo třeba vaříte apod). Kolik času by sis představovala? Máš nějaké své koníčky?
Máš v zahraničí kontakt s přáteli, rodinou?
me je 27 a příteli 29. Doma spolu trávíme času docela dost, ale je to takový ten strávený čas „vedle sebe“ ne spolu. Komunikujeme spolu, už jsem probírali i tuto situaci, kdy jsem mu řekla, že mám pocit, že žijeme vedle sebe a ne spolu. Ani jeden jsme se nechtěli rozejít a tak jsme hledali způsoby, jak spolu trávit čas efektivněji. Teď je to podstatně lepší. Náš společenský život hodně upadl od doby, kdy jsme si pořídili pejska, byl to velký závislák a nemohli jsme ho nechávat doma samotného, teď už je to lepší, takže se najde i prostor pro to, abychom si zašli na „rande“. O představě času to asi není. "Je mi jedno, kolik času, " jen potřebuji, aby to bylo, jak to říct.. plnohodnotné, jestli tomu rozumíš. Jsem od rodiny téměř 700km, není to moc, ale není to ani málo, kontakt máme pravidelný a to po telefonu a cca jednou za měsíc jedu za rodinou na víkend. S přáteli je to horší, ono si v novém prostředí hledáš těžko nějaké hlubší vazby. Řekla bych, že tady máme známe, se kterými sem tam uspořádáme i nějaké posezení, vždy u někoho jiného. S nejlepší kamarádkou, kterou mám se stýkám jednou týdně, jelikož spolu pracujeme, takže tento kontakt mám stále.
Jinak koníčky mám, ale jsme na malém městě, takže spíš jen chodím po horách a sem tam si jdu zacvičit, jinak po většinu dne pracuji, když už nemuzu delat nic jiného ![]()
Příspěvek upraven 13.01.23 v 20:12
@cernaselma napadají me stejné myšlenky, že je to přechozené. Jen se obávám, aby jsem nepustila třeba kvalitní vztah jen proto, že si myslím, že je tráva za plotem zelenější. Třeba to bude po 5 letech jinde, zase úplně stejný.
Píšeš, že jednou měsíčně jezdíš domu - takže vždy sama bez partnera? Jestli ano, tak proč takhle sólo, zase je to příležitost pro vás spolu něco podnikat.
A on jezdi za rodiči sam/s tebou?
Já nevím, ale pozoruji, ze ty „dnesni“ neomezené možnosti spousta lidí nezvlada, neví si s tím rady, jak nemá nalajnovany život, jak tomu bylo ještě pred 35 lety; to nebylo moc a čem zdlouha přemýšlet a vymyslet, prostě po škole svatba, děcka a už to jelo.
@Ahep píše:
A kdy si chcete pořídit rodinu-deti? V tomse shodnete?
Dívčina přemýšlí o rozchodu.. proč by to látala dítětem? ![]()
@Ahep víceméně ano, já to tak ještě necítím, a partner na mě v tomto netlačí, naopak když už se dokola okolí ptá, tak je zarazí, že nám to není příjemné a ať to nechají na nás. Ale momentálně to není na pořadu dne.
@Anonymní píše:
@Ahep víceméně ano, já to tak ještě necítím, a partner na mě v tomto netlačí, naopak když už se dokola okolí ptá, tak je zarazí, že nám to není příjemné a ať to nechají na nás. Ale momentálně to není na pořadu dne.
Co víceméně ano - jakože jezdíš sama za rodiči? A proč ne s přítelem?
Přechozeno. Potřebuješ se posunout dál. Svatba, rodina…nebo hledej jinde.
@Ahep přítel je sportovec (profesi) a o víkendech kdy am volno má rodina tak nemůže. Proto jezdím sama. On semnou jezdí když má volno
@truelly píše:
Přechozeno. Potřebuješ se posunout dál. Svatba, rodina…nebo hledej jinde.
Tak pokud se za 5 let opet nikam nepohne, bude to uplne stejny.
@Anonymní píše:
Ahoj všem,Vím, že je zde diskuzí na tohle téma milion, i přesto si dovolím založit novou. Jde o to, že nevím, jestli zůstat ve vztahu v kterém se nyní nacházím. S přítelem jsme spolu 5 let. Po dvou letech jsme se na cca 3 měsíce rozešli a to z mnoha důvodů. Jeden z těchto důvodů byl, že jsem někdy nedokázala ovládat své emoce, dost jsem na tom zapracovala i s pomocí terapeuta, byly tam nějaké nedořešené věci z dětství. V našem vztahu se vlastně neděje nic špatného, máme se rádi, před nějakou dobou jsem se bavili i o svatbě, pořídili jsme si psa, podporujeme se, prostě všechno funguje. Jen občas váhám, jestli ho ještě pořád miluju. Někdy si dokonce představuju život bez něj. I přes to, že jsem s nim odešla do zahraničí za jeho prací (byl to jeho sen), stále si vydělávám své peníze a jsem soběstačná.
Předem se omlouvám za anonym, ale vím, že tady je spousta mých kamarádek a tak bych nerada, aby mě někdo poznal.
Bohužel mám pocit, že mi ve vztahu něco chybí a nejsem šťastná.Nevím, jestli jsem jen unuděná ze stereotypu nebo jestli mne nahlodává mé okolí, které mi tvrdí, že to není partner pro mě, jelikož mi neprojevuje city tolik, jak si mé okolí myslí, že si zasloužím.
Ráda bych ale podotkla, že jsem si zvykla na to, že partner neprojevuje city slovy, ale činy. Sice mne neobklopuje květinami každý den a nekupuje mi drahé dárky, ale dělá maličkosti, kterých si cením. Vždy se mi snaží pomoci a když vidí, že mě něco trápí snaží se mi poradit nebo mě aspoň vyslechnout. Jen mám občas pocit, že je pro něj jeho život (kariéra) stále důležitější než já. Spousta času se točí kolem jeho práce a tak už moc nezbývá čas na mě - to je jeden z důvodů, proč vlastně váhám jestli ve vztahu zůstat. Nechci tady od nikoho radu, jestli odejít nebo zůstat, možná spíš jen radu, jak si ujasnit co vlastně chci.
No ja nevim
hrozne nudne popisuješ hroznou nudu
ale nevim no, ten život je takovy, jaky si ho udelas
@Anonymní píše:
@cernaselma napadají me stejné myšlenky, že je to přechozené. Jen se obávám, aby jsem nepustila třeba kvalitní vztah jen proto, že si myslím, že je tráva za plotem zelenější. Třeba to bude po 5 letech jinde, zase úplně stejný.
Přechozený vztah není kvalitní vztah. Kdybyste měli kvalitní vztah, tak to tady takhle neřešíš.
Nechopila jsem, na co se ještě necítíš. Na rozchod? Na svatbu a dítě?
Ahoj všem,
Vím, že je zde diskuzí na tohle téma milion, i přesto si dovolím založit novou. Jde o to, že nevím, jestli zůstat ve vztahu v kterém se nyní nacházím. S přítelem jsme spolu 5 let. Po dvou letech jsme se na cca 3 měsíce rozešli a to z mnoha důvodů. Jeden z těchto důvodů byl, že jsem někdy nedokázala ovládat své emoce, dost jsem na tom zapracovala i s pomocí terapeuta, byly tam nějaké nedořešené věci z dětství. V našem vztahu se vlastně neděje nic špatného, máme se rádi, před nějakou dobou jsem se bavili i o svatbě, pořídili jsme si psa, podporujeme se, prostě všechno funguje. Jen občas váhám, jestli ho ještě pořád miluju. Někdy si dokonce představuju život bez něj. I přes to, že jsem s nim odešla do zahraničí za jeho prací (byl to jeho sen), stále si vydělávám své peníze a jsem soběstačná.
Nevím, jestli jsem jen unuděná ze stereotypu nebo jestli mne nahlodává mé okolí, které mi tvrdí, že to není partner pro mě, jelikož mi neprojevuje city tolik, jak si mé okolí myslí, že si zasloužím.
Bohužel mám pocit, že mi ve vztahu něco chybí a nejsem šťastná.
Ráda bych ale podotkla, že jsem si zvykla na to, že partner neprojevuje city slovy, ale činy. Sice mne neobklopuje květinami každý den a nekupuje mi drahé dárky, ale dělá maličkosti, kterých si cením. Vždy se mi snaží pomoci a když vidí, že mě něco trápí snaží se mi poradit nebo mě aspoň vyslechnout. Jen mám občas pocit, že je pro něj jeho život (kariéra) stále důležitější než já. Spousta času se točí kolem jeho práce a tak už moc nezbývá čas na mě - to je jeden z důvodů, proč vlastně váhám jestli ve vztahu zůstat. Nechci tady od nikoho radu, jestli odejít nebo zůstat, možná spíš jen radu, jak si ujasnit co vlastně chci.
Předem se omlouvám za anonym, ale vím, že tady je spousta mých kamarádek a tak bych nerada, aby mě někdo poznal.