Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zajímá mě váš upřímný názor, protože nevím, jestli to nevnímám až příliš citlivě.
Můj partner pomohl ženě, kterou zná, s přepravkami. Potom mi řekl, že jí pomohl i proto, že si chtěli vyměnit pizzu (manžel ma pizzrri)za zmrzlinu. Ona pracuja jako prodavačka
Upřímně? Vůbec mi nevadí, že někomu pomohl. Naopak si myslím, že pomáhat druhým je hezké.
To, co mě zranilo, je něco jiného.
Já mám totiž dlouhodobě pocit, že když potřebuji pomoc já, často ji nedostanu. Když řeknu, že jsem unavená nebo že bych potřebovala s něčím pomoct, mám pocit, jako by se to bralo jako samozřejmost nebo jako bych měla všechno zvládnout sama. A přitom i já pomáhám, když kolem jeho práce.
Proto mě tahle situace zasáhla. Ne kvůli té ženě. Ale proto, že jsem si v tu chvíli pomyslela: „Proč dokáže být ochotný pomoct někomu jinému, když já mám často pocit, že na pomoc čekám marně?“
Když jsem mu řekla, že mě to zranilo, odpověděl mi jen, že to znamená, že je dobrý člověk. Jenže já jsem nikdy netvrdila, že není. Chtěla jsem jen, aby pochopil, proč mě to bolelo.
Jak byste se na to dívali vy? Přeháním, nebo by se vás taková situace také dotkla? jsme sppolu 9let, a syn má 3 roky.
Taky mam pocit ze pomáhá všem a ja musím o pomoc prosit..nezlepši se to. Vážně si o tom promluvte a případně beze změny se rozejdete.
A pokud se ani nesnaží na věci dívat z vašeho pohledu popřemýšlela bych jestli je to vůbec vztah ve kterém jsem šťastná
@Hel842 píše: Více
Protože je cizí?
To jsou prostě typy chlapů, kteří by se pro cizí, a směrem ven, doslova strhali. Proč? Protože potřebují ten obdiv, tam mají tu auru supermana, a super chlapa, který je neodolatelný. Doma se mu toho obdivu mnohdy nedostává, a ještě dostane někdy sodu za to, že to udělal blbě. Taky jsme si tím kdysi doma prošli. Chce to v klidu vykomunikovat, a občas taky toho chlapa doma i pochválit, a polechtat mu to ego. Oni to potřebují jako drogu. ![]()
Mame to podobne, partner je sama ochota pomoct kde komu, ale kdyz neco potrebuju ja, tak je to strasny problem a hlada vzdy duvody proc to nejde, takze to prakticky vzdy vymyslim ja, jak by to slo.
Mluvili jsme o tom, zmenu slibil, ale nenastala. Prosby jsem eliminovala na minimum, kdyz uz pozadam, tak pri prvnim naznaku toho, jak ho to otravuje, pristupuju k planu B, kdy se zaridim bez nej. Posledne byl z toho hodne prekvapen, ale asi mu to zacina dochazet.
@Anonymní píše: Více
V rámci rovnoprávnosti, si myslím, že toto platí pro obě pohlaví. Vlastně v rámci korektnosti, musím napsat, že to platí pro dalších X pohlaví. ![]()
Taky jsme to tak meli. Ja jsem inventar, rozumi se samo sebou ze to nejak zvladnu. Cokoli. Obcas to uz vazne bylo hranicni, byla jsem treba doma se triletym ditetem vetsinu dne sama ve stavu kdy jsem se o nej nebyla schopna starat, protoze jsem chytla prisernou strevni chripku a proste vetsinu te doby zvracela a soucane byla na zachode, mezi cimz mi bylo tak zle ze jsem se nedokazala zvednout z podlahy v koupelne. Ale k cizim sama ochota a dribne sluzbicky, to je prece 10 minit, zadny problem. Prestala jsem s nim proste pocitat. Ale uplne. Vsechno jsem si resila bez jedine uvahy o moznosti, ze by mi byl dispozici. Parkrat byl silne prekvapeny ze ani neuvazuju o tom, ze by se do neceho zapojil on, tak jsem mu to vmetla, ze jsem zadala, prosila, snazila se promluvit si, tak ted uz s nim proste nepocitam, a zacalo se to menit.
Touží po uznání, obdivu, pochvale. To bych tipoval.
U tebe, pokud se mu to dostává, tak mu to možná zevšednělo, nebo tu potřebu od tebe již nemá. Samo o sobě to nemusí znamenat nic špatného. Ale pokud ti nepomáhá, není oporou, ani když vyloženě potřebuješ, to nevyhovující je. Od toho je partnerství, aby člověk měl oporu, pomoc, když potřebuje.
@starfish_at_night píše: Více
Jak bojujes s tim, aby sis ho neprestala vazit?
Neprehanis. Chlapi tohle delaj
Najdi si v anglictine „weaponized incompetence“. Je to jevy kdy (převazne) muz dela nesvhopneho ndbo neochotneho a spoleha na to, ze zena nakonec vse udela sama a nebude ho otravovat. Plus spouste chlapu celkem vyhovuje tichá domácnost. Bohužel.
Příspěvek upraven 03.08.26 v 18:18
S temi pochvalami je to dvojsecne. Nekoho to asi motivuje, ale treba kamaradka se to snazila tak delat, a dosahla tim jen toho, ze kdyz tedy byl manzel pochvalen za vytreni, bral to jako zasluhu nejmin na mesic dopredu a prece se po nem nemuze chtit neco dalsiho, kdyz uz zasluhu ma a je tak skvely ze pomohl. Sama prece ocenila jak skvele je to, co udelal, tak snad ma soudnost a nemuze chtit hned zas dalsi takovou obet
Dám ti příklad za všechny, kdy u nás nastal okamžik, kdy jsem poznala, že se nejvíc můžu spolehnout jen a pouze sama na sebe: Byl podzim 2019, já měla 2- a 4-leté dcery a byla těhotná v nějakém 6. měsíci. Období viróz, ještě před covidem, byla jsem nemocná já i dcery, které potřebovaly k lékaři. Ten den pršelo a pediatra jsme měli nějakých 6 zastávek MHD od tehdejšího domova. No a manžel úplně kašlal na to, že já těhotná, nemocná a v dešti musím vláčet dvě děti autobusem k lékaři. Odjel s autem, prostě ho to nezajímalo. Ani mi auto nenechal, abych tam dojela pohodlněji, a už vůbec se neuvolnil z práce, aby mi pomohl. Takže tak, ztratila jsem iluze a když už nemám žádná očekávání, je mi líp.
Jak ses s tim srovnala, abys vedle nej vubec mohla byt?
Vážíš si ho ještě?
Taky si vybavuju několik scén, kdy jsem jezdila nakupovat s jedním miminem, čekala druhý a milostpán ani nezvedl pr**el, aby odnesl nákup z auta. Zato převádět se před někým, to byl ochota sama. Ted je dětem 10 a 11 a ja se těším až vyrostou a tenhle projekt jménem “manželství” ukončím.
@Krákora997 píše: Více
Ne. Ale to je úplně jiná otázka do jiné diskuse. Zde jsem chtěla demonstrovat příklad mužské ignorance ke své ženě.
@Krákora997 píše: Více
Nebojuju, varovala jsem ho. Pri tom poslednim vystupu, kdy jsem po prvnim jeho povzdechu prohlasila at to neresi, ze se zaridim sama, bez nej, to pocitil i v praxi, ze uz pro mne neni v tomto partner, ale jen ta nejpohodlnejsi moznost. (Navic, jsem z vyreseni meho problemu jeste udelala fajn vylet, ktery jsme si malym i babickou perfektne uzili) Mrzi mne to, ale jinak to neslo, abych si neprestala vazit sebe sama ja.
Zpetne hodnotim, ze je to od te chvile lepsi, diskuze jsou bez vzdychani, prevracenych oci a moznosti proc to nejde, ale je to teprve cca 14 dnu, tak uvidime, co prinese cas.