Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vztekání - bez důvodu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
6.4.11 11:25
Vztekání-bez důvodu?
Mamči, chtěla bych se zeptat, jestli máte podobnou zkušenost. Syn 2r2mse mi začal poslední dva týdny vztekat bez důvodu. Přijde mi, že neví co chce. Např. jdeme spinkat, poví, že jde s mámou vezme mě za ruku a když dojdem k posteli, žačne máchat ručičkou a říká pryč, několikrát se ho zeptám jestli mám jít pryč a on stále opakuje, pryč. Když se rozhodnu pro odchod a jdu, žačne mě volat a říkat NE. Přijdu a zas mě začne vyhazovat a vztekat se, pokud znovu odejdu stejně mě volázpět a pak zas vyhazuje a dokola. Stejně tak když něco chce, já mu to podám a on to najednou nechce ale když to vrátím zpátky nebo teda položím před něj na zem začne se vztekat. Je to nějaké přechodné období??? Ve větách nemluví ale myslím, že si rozumíme, slovům které říká rozumím a upřímně řečeno, dá se říct, že mu vevšem vyhovím. Tak nechápu, že něco chce a najednou zas nechce, prostě mi přijde, že neví co chce 
Máte s tím někdo zkušenosti???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.4.11 11:42
Tak mu ve všem nevyhovuj 
Splň co chce první (max. jednou se může rozmyslet, to i dospěláci si občas něco rozmyslí) a konec…
Já pak jen opakuju - Ne, neudělám X, chtěla jsi Y.
Až se vyvzteká, tak se teda snažím vyzvědět, co opravdu chce a případně to zařídit…
Ale abych lítala jak hadr na holi podle toho, co si zrovna vzpomene… Chápu, že je malá, že pro ni musí být těžké se rozhodovat o něčem, ale já mám taky jenom jedny nervy. Většinou se s ní dá domluvit, co chce, ale když takhle „komanduje“ a spíš než o nějakou věc jí jde o to mě naštvat, má smůlu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zuzukaa
6.4.11 11:56
ahojojky dcera 3 roky..a take ma obcas takove vilevy myslim si ze to zkousi kazde dite … samo nevi nekdy co chce znam to u dceri resim to tak ze proste odejdu a ona se sklidni
- Citovat
- Upravit
6.4.11 12:17
Když odejdu tak malej zůstane vyvádět a vyvádí třeba 20min. Dokud ho něco nezaujme. On mě nějak nekomanduje, že by chtěl jednu věc a pak jinou. Spíš prostě něco chce a najednou to nechce a začne se kvůli tomu rozčilovat.Třeba si hezky řekne „mami dej mi banán“, já ještě zopakuju, ty chceš banán? on poví jo, já mu ho podám a on najednou-nene- a nechce si ho vzít, já s ním v klidu mluvím, že chtěl banánekať si ho vezme a jestli ho teda mám dát zpátky a on že nene a dává ruce za záda ale když ho uklidím zpátky tak se začne strašně vztekat ale když mu ho tedy dávám znovu, stejně vyvádí a nechce 
Myslela jsem jestli to prostě není nějaká fáze, kterou si musí odbít. Přijde mi to jako zbytečné vztekání, kterého bych se chtěla nějak vyvarovat.Když se vzteká, že nechce jít z venku domů tak nediskutuji a chytím ho i když utíká a prostě jdem a nedá se nic dělat i když řve na celé sídliště ale je mi líto, se s ním zlobit pronic za nic. Mrzí mě, když pak na mě dělá ať jdu pryč a zlobí sena mě, když za to nemůžu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 12:23
Podle mě je to období. Možná i často zmiňované období vzdoru.
Buď zkouší, co sneseš, nebo si začal uvědomovat svou osobnost a učí se s ní pracovat. Je na tobě to rozpoznat a buď ho utnout nebo chápat.
A mám jedinou radu. Vydrž. U nás platí pravidlo, čím víc dokážu zůstat v klidu, o to je hysterie kratší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 12:37
Tomik tohle ma uz hodne dlouho a bohuzel to nejak neustava. Nekolikrat denne me tim hrozne vytoci. Pravidelne si objedna k snidani nebo k svacine, pripadne k piti neco a kdyz mu to donesu, jeci jak silenej, ze to nechce a chce neco jineho.
Snazim se mu vysvetlit, ze si objednal neco, tak to musi snist, ale vetsinou to pak skonci hladovkou a vriskotem.
Stejne tak neustale dochazi k situacim, kdy proste neni spravna zadna z moznych/nabizenych variant, mam pocit, ze Tomik jen neustale jeci
Ale porad verim tomu, ze je to obdobi a zmatek v jeho hlave, neni to, ze by si neco vymyslel, aby me nastval, to taky obcas dela, ale je to rozeznatelne.
Tak hodne sil, at to dobre zvladate!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 12:54
Také si na to pamatuji..Pokud jsi ve fázi, kdy víš, že tyto požadavky vůbec neřeší jeho náladu a vyrovnanost ( totiž že mu nelze v podstatě vyhovět), tak se s nimi nezaobírej..
Něco na způsob : Prní slovo platí, druhé leze z gatí..
Všechen ten vzdor je normální a přestože je to vyčerpávájící,tak to není nekonečné stadium..Chce to důslednost, trvat si na svém a obalit nervy.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 13:11
Řekla bych klasické období vzdoru, nic nového pod sluncem 
Dítě se snaží o oproštění od rodiče, snaží se vůči němu vymezit. Ty mu to vymezování vlastně moc neulehčuješ, když mu vyhovíš tak, pak tak 
Já se snažím vyhovět, když je rozumná domluva, ale když ho chytne hysterák, tak odcházím a musí si to vyřešit sám se sebou, jinak se své emoce nenaučí ovládat nikdy Zkrátka to, co my dospělí děláme úplně automaticky, že situaci nějak zpracujeme, někdy třeba spolkneme něco, co se nám nelíbí a ostatní to ani nepoznají, tak to on se teprve tenhle duševní pochod učí.
Nech ho být, nevšímej si vztekání, nedělej mu publikum, protože tím se to většinou jen zhrošuje, časem se naučí tyhle návaly pomalu ovládat, zpracovat a dát jim spíš nějakou řečovou formu, pak teprve nastane chvíle, kdy se dá s dítětem diskutovat, co chce, co chci já a jak to udělat, aby byli oba spokojení.
Trochu se mi osvědčilo i říkat dítěti několik dalších událostí, které budou následovat (on teda ještě moc nerozumí), ale třeba řeknu, že jdeme pro oběd, pak ho sníme, pak budem spinkat a pak půjdeme ven. Musím to teda opakovat mockrát, ale on pak alespoň tuší, co se bude v následujících chvílích dít a cítí trochu větší jistotu, než když je pro něj každá událost rána z čistého nebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.11 13:37
Gladys píše: Řekla bych klasické období vzdoru, nic nového pod sluncem
Dítě se snaží o oproštění od rodiče, snaží se vůči němu vymezit. Ty mu to vymezování vlastně moc neulehčuješ, když mu vyhovíš tak, pak tak
Já se snažím vyhovět, když je rozumná domluva, ale když ho chytne hysterák, tak odcházím a musí si to vyřešit sám se sebou, jinak se své emoce nenaučí ovládat nikdyNech ho být, nevšímej si vztekání, nedělej mu publikum, protože tím se to většinou jen zhrošuje, časem se naučí tyhle návaly pomalu ovládat, zpracovat a dát jim spíš nějakou řečovou formu, pak teprve nastane chvíle, kdy se dá s dítětem diskutovat, co chce, co chci já a jak to udělat, aby byli oba spokojení.
Trochu se mi osvědčilo i říkat dítěti několik dalších událostí, které budou následovat (on teda ještě moc nerozumí), ale třeba řeknu, že jdeme pro oběd, pak ho sníme, pak budem spinkat a pak půjdeme ven. Musím to teda opakovat mockrát, ale on pak alespoň tuší, co se bude v následujících chvílích dít a cítí trochu větší jistotu, než když je pro něj každá událost rána z čistého nebe.
Takhle to u nás funguje také. období vzdoru začalo týden před druhými narozeninami. Dodržuji vše tak jak máme zajeté a je to bez problémů. Ví co se kdy dělá…po obědě se jde sám odstrojit a uklidit hračky a ví, že půjde hají. Spí jedině v postýlce a když teď tatínek zkouší, že by jsme jeli na celý den do ZOO, tak to zamítám s tím, že vím že prostě ani v autě ani kočáru by nespal a když, tak asi až už by byl úplně vyřízenej a nechci mu dělat guláš v zajetým režimu. Ale tohle mi fakt přijde jiný 
Proč když něco chce a hezky si o to řekne, si to potom nevezme a začne se vztekat ať to položím před něj nebo uklidím(když to teda nechce) a začne mě posílat pryč? A když odejdu tak začne křičet abych se vrátila? A když se vrátím tak mě zas vyhodí??? Chtěla bych zjistit proč to začal dělat. Jsme spolu pořád, hrajeme si, všechno kolem něj dělám já. Tatínek se vrací z práce až večer. Malej mi se vším pomáhá při uklízení atd. Když odejdu na WC a nevšimne si toho tak pak běhá po bytě a hledá mě. A pak najednou mě začne vyhazovat pryč-jako bych byla špatná??? 
Říkám si, že je malej ale pravda je prostě, že mě to dost mrzí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.11 13:34
To určitě přejde, uvědomuje si svojí vůli a je z toho zmatený, určitě to přejde. Nám syn o Vánocích začal stávkovat s večerním spaním, totálně, málem usínal ve stoje, ale spát ne, tak jsme ho nechali s tím ,že už je večer a že už potřebujeme dělat další věci. PO dvou týdnech to přešlo, začal zase normálně chodit spát ve svou dobu…To jsou hormony, dítě si uvědomuje své ego, vlastní já a potřebuje si to projít. Myslím, že je dobré, že mu vyhovíš v tom, co chce…nějaké zásady typu - tak mu nevyhovuj, splň to prnví a je to - mu nijak nepomůžou, protože on teĎ sebe nedokáže ovládat. Já neřímá, až bude stabilizovaný, přejde tohle silné období, tak ano, pak nemůže měnit neustále to, co chce…ale tohle bych se prostě jen snažila přežít a byla mu nablízku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.11 13:34
To určitě přejde, uvědomuje si svojí vůli a je z toho zmatený, určitě to přejde. Nám syn o Vánocích začal stávkovat s večerním spaním, totálně, málem usínal ve stoje, ale spát ne, tak jsme ho nechali s tím ,že už je večer a že už potřebujeme dělat další věci. PO dvou týdnech to přešlo, začal zase normálně chodit spát ve svou dobu…To jsou hormony, dítě si uvědomuje své ego, vlastní já a potřebuje si to projít. Myslím, že je dobré, že mu vyhovíš v tom, co chce…nějaké zásady typu - tak mu nevyhovuj, splň to prnví a je to - mu nijak nepomůžou, protože on teĎ sebe nedokáže ovládat. Já neřímá, až bude stabilizovaný, přejde tohle silné období, tak ano, pak nemůže měnit neustále to, co chce…ale tohle bych se prostě jen snažila přežít a byla mu nablízku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
