Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojky,
tak mam dilema, jestli jsem neco neudelala spatne, nebo jestli je to prirozena vyvojova etapa:
nas Luky je posledni dobou desnej vztekloun - jakmile mu neco zakazeme, sebereme neco, co nesmi, tak se zacne vztekat presne jako ty postrachy rodicu, ktere sebou hodi na zada v krame… ![]()
Normalne zacne dupat, delat mosty, placne sebou do kouta a nic na nej neplati - kdyz chci upoutat jeho pozornost treba jinou hrackou, vezme ji a hodi pryc, kdyz ho chci vzit na ruku, zacne me odstrkovat…co s nim? Prejde to, nebo jsme ho snad nejak rozmazlili? Ach jo…
Sluňátko, viz starší diskuse. Na toto téma jich tu je nepočítaně
Ahoj.
Normál. My to máme taky.
Radim evidentně zkouší naši trpělivost.
To co mu u mě neprojde, zkouší na taťku, na babičku… Svíjení na zemi, vzteklé mrskání věcí, bezdůvodný řev …
Když je k nevydržení, putuje do postýlky na uklidnění. Zavřu dveře, chvílí kňourá a za pár minutek je klidný a já ho opět vyzvednu. Kupodivu to zabírá a na postýlku nezanevřel. Vztekání má asi po mamince, ale celkem to ještě jde. Klidné chvíle u nás zatím
převažují.
Beruška ![]()
Vím, že je to z hlediska rodiče obtížné, ale zachovej KLID! Nám je 14měs., není to tak zlý, ale občas nás to taky popadne. Pomáhá buď celou situaci ignorovat, během pár minut to ratolest přejde, protože nemá „publikum“ nebo zkouším metodu „pevného obětí“ a světe div se - na nás to zabírá. Prostě když se VZTEKNE, zvednu ho, pevně k sobě přitisknu, snaží se chvíli kopat a vytrhnout, ale nesmíš se nechat přeprat
a držet a držet a držet, po chvilce, když na chvilku zmlkne něco pošeptat, zasmát se, vysvětlit a po pár minutách je - aspoň u nás - po problému. Hodně štěstí a pevné nervy:-))
Ahoj holky,
tedy u nás to není tak extrémní, že by malá sebou plácla o zem - viděla jsem to jedno dítko udělat na veřejnosti, mrskal sebou na zemi a ječel, upřímně jsem jeho maminku litovala - sama nevím, jak bych tuto situaci nejlíp zvládla.
Ale i naše 2,5 letá holčička se umí pěkně vztekat. Jakmile něco není po jejím, okamžitě to zkouší. Vztekle hází hračkama, kope do nich a řve. Na mě to už ani trochu nezabírá, i když dřív jsem měla docela problém to ignorovat. Prostě ji popadnu za ruku, odvedu do pokojíčku a zavřu dveře. Po chvilce je klid a malá často sama přiběhne a tváří se jak andílek. Bohužel žijeme společně s manželovými rodiči a bába se od malé někdy takovým způsoben vydírat nechá. Kolikrát jsme jí říkali, ať si toho vztekouna nevšímá… Pak se snažte o nějakou důslednou výchovu! ![]()
Metoda „pevného objetí“ nezní špatně. Nejspíš to někdy zkusím. Jenže jsem teď těhotná, tak nevím, nevím, jestli malou udržím ![]()
PEVNÉ NERVY VŠEM!
Petra
Ahoj,
Má kamarádka měla svého času 2-letého klučíka na chatě, kde byli samí dospěláci. První den se rozkoukával, ale hned druhý den to začlo - znenadání mlátil hlavou do zdí, až chata duněla. Všichni hned přiskočili, každý se snažil jak uměl, nic nezabíralo. Tak jsme se na čtvrtý den domluvili, ze všech dřevěných ploch jsme vytahali hřebíky a až z ničeho nic začal obvyklý rituál, všichni jako na povel usedli ke stolu a předstírali jsme hru v karty. Vesele jsme se smáli, plácali karty o stůl - a ono to fungovalo. Malej se najednou zarazil - jako že si jej nikdo nevšímá - pak chvíli ještě zuřivěji pokračoval v otloukání, ale nakonec si sedl na zem, chvíli se koukal a v ten moment si uvědomil, že jeho geniální taktika je v háji. Od té doby to prý zkusil již jen jednou.
PS: Omlátil se tenkrát tak, že měl třísky v čele, ale vyléčilo ho to.
PS2: Snad nás to nepotká.
Tak jsem si s úsměvem přečetla že jsou i jiná dítka vzteklouni:-))Už jsem si málem myslela že je to naše chyba.Malý teda sebou nehází,ale ale začne se vztekat a křičet.U nás platí po:,–(it na zadek a nevšímat až ho to přejde přijde a to má rok,ale zkouší.Jen jsou to nervy odololat a nenechat se udolat a ustoupit.
Takže pevným nervům zdar:-))
Marcela a Táda
Kamarádka má takového to vzteklouna,jednou když už překročil veškerou mez a nebylo s ním k hnutí, vzala ho, postavila do vany a tak jak byl oblečený, ho osprchovala studenou vodou, nechala ho tam stát a šla pryč. Tomáš se ještě chvíli vztekal, ale pak přišel a byl jak vyměněný. Lísal se k mamince… Od té doby, když s ním šijí čerti stačí zmínka o vaně a je klid!
Ahojky,
dik za prispevky - ta historka s triskami v hlave zni hrozne
, jinak metoda „pevneho objeti“ se tvari opravdu zajimave - vyzkousim to.. ![]()
Zkousela jsem ho dat do postylky, aby se uklidnil, ale zacne rvat jeste vic, az nemuze popadnout dech … ![]()
Do vany pod vodu - to jsem uz nekolikrat cetla, ale priznam se, ze k tomu tak nejak nemam odvahu - je mi ho lito…svagr to zkusili s jejich chlapeckem, ale bylo to horsi, nez lepsi, brekem jim az zmodral…brrrr…
Kazdopadne, asi to chce fakt ignorovat a vydrzet…reknu vam, ze nekdy mam chut ho placnout.. ![]()