Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud se chceš odmilovat, tak postup je stejný jak při zamilovaní do muže, tj. nepodporovat to, neživit fantazii, nebýt nikde o samotě, změnit práci.
Jinak ani nevím, co poradit, je tu spousta témat, kdy člověk stál na rozcestí mezi manželstvím a milencem, rozhodně bych nyní nebořila doma mosty, jsi v hormonálním rouši, vnímáš vše zkresleně. Je jedno, zda jde o muže nebo ženu, hraješ si s ohněm.
Na druhou stranu, když jsem to četla, tak mě napadlo, že ji můžete vzít do trojky doma, třeba by to manžel taky uvítal ![]()
Každá druhá diskuze je tu o tom, : jsem vdaná 10-15 let a zamiloval/a jsem se do někoho jiného. Říkám si, jak se tohle může stát? A proč místo toho, aby se zaměřili na svůj vztah, na své manželství, tak mají tendenci srabácky utíkat…
![]()
@Lu66 jo tak přesně to samé si říkám. Jak se mi tohle mohlo stát. Srabacky určitě utíkat nebudu. Naopak se s tím snažím vypořádat. Ideálně tak abych nikomu neublížila. Bohužel už ale tato situace trvá půl roku. Takže zcela logicky přemýšlím co se to se mnou děje. Jak jsem psala nikdy sem žádného milence neměla. A vím že ani mít nechci… zahodit manželství taky nehodlám.. ale potřebuju to přežít.. potřebuju se prostě odmilovat. A to nemluvím o tom že je pro mě vcelku šok že sem polo lesba. Potřebuju aby si ona někoho našla… no to je jedno… to se prostě asi nedá vysvětlit..není to zamilovaní krásné…je to prostě strašně psychicky náročný a nemám ani jednu jedinou osobu které bych něco takového mohla říct… @řeřicha máš pravdu v první řadě si musím držet odstup… začnu před ní mluvit o manželovi…já potřebuju aby jsme zůstali pořád kamarádky. Jsem s ní každý den… musím s ní každý den pracovat a máme společnou kancelář… no a o samotě jsem s ní pořád… měnit práci je až poslední možnost.. pořád se bavíme jen a jen o mé hlavě. Já s ní nic nemám… ale to člověk prostě cítí když už přestane jít jen o obyčejné kamarádctvi… já prostě vím že mě bali a to mi teda vůbec nepomáhá… kdybych chtěla najít znovu takovou práci musím minimálně přes 2 kraje.. napadlo mě ji to narovinu říct ale bojím se že když se přiznám bude to ještě horsi. Zatím dělám jako že sem úplně blbá a nevšimla sem si že je mezi náma dusno…
@Anonymní píše:
@Lu66 jo tak přesně to samé si říkám. Jak se mi tohle mohlo stát. Srabacky určitě utíkat nebudu. Naopak se s tím snažím vypořádat. Ideálně tak abych nikomu neublížila. Bohužel už ale tato situace trvá půl roku. Takže zcela logicky přemýšlím co se to se mnou děje. Jak jsem psala nikdy sem žádného milence neměla. A vím že ani mít nechci… zahodit manželství taky nehodlám.. ale potřebuju to přežít.. potřebuju se prostě odmilovat. A to nemluvím o tom že je pro mě vcelku šok že sem polo lesba. Potřebuju aby si ona někoho našla… no to je jedno… to se prostě asi nedá vysvětlit..není to zamilovaní krásné…je to prostě strašně psychicky náročný a nemám ani jednu jedinou osobu které bych něco takového mohla říct… @řeřicha máš pravdu v první řadě si musím držet odstup… začnu před ní mluvit o manželovi…já potřebuju aby jsme zůstali pořád kamarádky. Jsem s ní každý den… musím s ní každý den pracovat a máme společnou kancelář… no a o samotě jsem s ní pořád… měnit práci je až poslední možnost.. pořád se bavíme jen a jen o mé hlavě. Já s ní nic nemám… ale to člověk prostě cítí když už přestane jít jen o obyčejné kamarádctvi… já prostě vím že mě bali a to mi teda vůbec nepomáhá… kdybych chtěla najít znovu takovou práci musím minimálně přes 2 kraje.. napadlo mě ji to narovinu říct ale bojím se že když se přiznám bude to ještě horsi. Zatím dělám jako že sem úplně blbá a nevšimla sem si že je mezi náma dusno…
Ano, já bych zacla mluvit o manželovi, připomněla bych si, proč jsem se zamilovala, hledala to pěkné a tím živila hlavu. Na druhou stranu to jsou prostě emoce a hormony, mozkem zamilovanost neovládneš. Pokud ona nějak prešlapuje hranice a např. dotýká se tě, tak vůbec nevím, jak to ustát a zůstat v přátelství, to podle mě nejde. Buď se vymezit a pod nějakou záminkou utnout osobní kontakt mimo pracovní věci a nebo je to asi jen otázka času, kdy po tobě vyjede a ty buď cukneš (utečeš) a nebo ne a rozjede se to úplně.
Kolik jí je? Nemůžeš dělat třeba z domu? Nebo změnit místo v kanclu?
Ahoj, předně gratuluji, zamilovat se do někoho, toužit po něm, v podstatě šílet je krásné.
Radit ti s tvým životem je těžké. Tak ti jen popřeju, ať to dopadne tak, ať za čas víš, že to dopadlo dobře.
@řeřicha je jí 36.. bohužel změnit Kancl nemůžu protože ani jiný není. Kancelář máme jednu společnou kde přijímáme klienty a obchodní zástupce a pak ještě každá svoji kam ani jedna nechodíme. Mohla bych tam začít přebývat ale práci tam stejně neudělám máme vše ve společné.. jak říkám vážím si toho že spolupracujeme.. doma to dělat nejde… no ona je naštěstí rozumná a nic takového jako doteky se neděje… predpokladam že jestli to má stejne tak ví moc dobře že by to byl pruser. Určitě respektuje i to že sem vdaná… vlastně se nic neděje ale zároveň se toho děje až moc… když je sexuální napětí prostě to člověk ví… jenze u mě je to spíš pubertální zamilovanost… u ní nevím… z toho jak na mě kouká a jak mě poslouchá když mluvím bych si tipla že to taky jen o sexu nebude… dala bych ruku do ohne že je zamilovaná a drží ji zpět to že sem vdaná a hetero…teda asi 😆 a já se snažím aby nepoznala že já to mám stejně… ale stejně jako to vím já to ví i ona.. jen děláme že ne… takže já vsazim na to že po mě nevyjede… nesmi… potřebovala bych aby si někoho našla sakra
Pusť to z hlavy, jsou to kraviny. Příliš se Ti rozjíždí fantazie. Nechces snad, aby se Ti všechno sesypalo. Můžete být normálně kamarádky. Radši si udělej nějakou super jízdu s manželem v posteli, ve vaně nebo já nevím kde.
Ne fakt takova není každá ženská, mě ženský nikdy sexuálně nepritahovaly.. Mas manzela, děti to by měla byt priorita, ne nějaká lesba. Zůstaň u představ, to staci.
@Anonymní píše:
Ahoj, už moc dlouho tohle držím jen ve své hlavě a potřebuju aby mě někdo posadil zpět na zem. Našla jsem si novou práci..splněný sen.. už před nástupem jsem věděla, že moje kolegyně…jediná kolegyně…nemá chlapa. Slyšela sem pár keců o tom že je lesba. Ale to že je sama ještě neznamená že je na ženský. Já sem vdaná 15 let. Mám 2 děti. Vážně jsme si porozuměli. Jsme obě na vedoucí pozici takže bylo fajn mít někoho se smyslem pro humor vedle sebe. Jenže po nějaké době jsem vypozorovala že se na mě pořád dívá. Párkrát mi řekla že mi to sluší nic víc. Nebylo mi to nepříjemné dělala sem že to nevnímám. Jenže postupně sem to začala dělat taky. Pořád na ni čumím. Nemůžu ji vyhnat z hlavy. Pořád si píšeme někdy i do půlnoci.. za se prostě snad zamilovala nebo co… pojedeme spolu na kongres a já už teď v šílený panice přemýšlím co si sakra vemu na sebe aby se jí to líbilo. Vím na 100% že nebýt vdaná a nemít děti už na ni ležím. A já vlastně ani nevím jestli vážně lesba je nebo sem se zbláznila. Nedovedu si představit co by nastalo kdyby si toho všiml někdo z podřízených. Kdyby věděl můj muž že v ložnici rozhodně nemyslím na něj. Změnila se mi orientace v 35? Mozek mi říká ať se uklidním a že to přejde. Jenže za dvě minuty už přemýšlím jak to řeknu dětem… nejsem typ na milenky ani milence nikdy sem manžela nepovedla a asi s touhle bombou v hlavě už dlouho nevydržím. Mám z toho strasnej strach… mě se vždy líbili i ženy ale říkala sem si že to tak má každá ženská… tak kdyby měl někdo návod na odmilovani aniž by mi to zkazilo kariéru a manželství budu za něj rada
Ne, fakt to tak nemá každá, já jsem prostě na chlapy.
Jsi zkrátka bisexualní. Možná by stálo za to se nějak tak odlehčeně, po pár skleničkách, zeptat manžela, zda by mu vadilo kdyby sis někdy užila se ženou. Že nechceš jiného chlapa, ale zkusit to se ženou tě láká. Některým chlapům nevadí když má žena sex se ženou (nebo by se i rádi podívali, přidali se..)
Jestli budete s kolegyní uvolněné a v náladě, asi bych jí klidně řekla, že jsi sice vdaná a máš děti, ale vždycky se ti líbily i ženy. A že ji to moc sluší. Uvidíš jak bude reagovat. Třeba řekne, že děkuje, ale na ženy není. Ale třeba řekne že je na ženy a že to s tebou má stejně.
Zkrátka takhle bych si to tak s lehkostí srovnala.
Děti do toho netahej. Třeba by ji časem přijaly jako kamarádku/tetu ale myslíš zbytečně moc dopředu.
Jsi prostě silně bisexuální
a nejsi jediná, rozhodně ne na epipi ![]()
Stejně podlehneš.
@OpenHearted ne to vím jistě že nechci.. já si ani naši trojku představit nedokážu… a navíc je to kost nejsem blázen ještě se mi do ní zakouka
ehm fór na odlehčení… ji to taky říkat nebudu… snažím se s tím poprat sama v sobě… a jak se to jednou vysloví už to bude pravda… takhle si pořád můžu říkat že sem magor a jen se mi to zdá… a já nedokážu jen tak s někým souložit a pak jít domů k manželovi… vím že když se do toho pustím tak už nepůjde couvnout… a poseru si celej život.. musím prostě trpět a doufat že mi z toho nehrabne…
@Betty MacDonald no mám jediný štěstí že mám šťastnou rodinu..to je silná brzda.. mít doma nějaký hovado asi bych podlehla. A jaktoze jsem silné bisexuální až teď… vždycky se mi líbily holky ale jen jsem ocenila jejich vzhled… nikdy sem o žádné neuvažovala jako o partnerce…je pravda že se mě na to jednou jeden člen rodiny zeptal ale tenkrát sem se tomu vysmála… bylo to takové..je ta je hezká..ses lesba nebo co… jenže teď není jen hezká ale sevře se mi žaludek když jde kolem, a nedokážu vůbec myslet na nic jinýho… a už do pr..ele půl roku!!!
@Anonymní píše:
@Betty MacDonald no mám jediný štěstí že mám šťastnou rodinu..to je silná brzda.. mít doma nějaký hovado asi bych podlehla. A jaktoze jsem silné bisexuální až teď… vždycky se mi líbily holky ale jen jsem ocenila jejich vzhled… nikdy sem o žádné neuvažovala jako o partnerce…je pravda že se mě na to jednou jeden člen rodiny zeptal ale tenkrát sem se tomu vysmála… bylo to takové..je ta je hezká..ses lesba nebo co… jenže teď není jen hezká ale sevře se mi žaludek když jde kolem, a nedokážu vůbec myslet na nic jinýho… a už do pr..ele půl roku!!!
Vůbec ti to nezávidím, mě úplně stačí bojovat se zamilovaností do mužů.
Ahoj, už moc dlouho tohle držím jen ve své hlavě a potřebuju aby mě někdo posadil zpět na zem. Našla jsem si novou práci..splněný sen.. už před nástupem jsem věděla, že moje kolegyně…jediná kolegyně…nemá chlapa. Slyšela sem pár keců o tom že je lesba. Ale to že je sama ještě neznamená že je na ženský. Já sem vdaná 13 let. Mám 2 děti. Vážně jsme si porozuměli. bylo fajn mít někoho se smyslem pro humor vedle sebe. Jenže po nějaké době jsem vypozorovala že se na mě pořád dívá. Párkrát mi řekla že mi to sluší nic víc. Nebylo mi to nepříjemné dělala sem že to nevnímám. Jenže postupně sem to začala dělat taky. Pořád na ni čumím. Nemůžu ji vyhnat z hlavy. Pořád si píšeme někdy i do půlnoci.. za se prostě snad zamilovala nebo co… pojedeme spolu na kongres a já už teď v šílený panice přemýšlím co si sakra vemu na sebe aby se jí to líbilo. Vím na 100% že nebýt vdaná a nemít děti už na ni ležím. A já vlastně ani nevím jestli vážně lesba je nebo sem se zbláznila. Nedovedu si představit co by nastalo kdyby si toho všiml někdo z podřízených. Kdyby věděl můj muž že v ložnici rozhodně nemyslím na něj. Změnila se mi orientace v 35? Mozek mi říká ať se uklidním a že to přejde. Jenže za dvě minuty už přemýšlím jak to řeknu dětem… nejsem typ na milenky ani milence nikdy sem manžela nepovedla a asi s touhle bombou v hlavě už dlouho nevydržím. Mám z toho strasnej strach… mě se vždy líbili i ženy ale říkala sem si že to tak má každá ženská… tak kdyby měl někdo návod na odmilovani aniž by mi to zkazilo kariéru a manželství budu za něj rada
Příspěvek upraven 25.02.24 v 14:46