Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Není to normální a nejvíc mi je líto kluka. Čekal jsi zbytečně dlouho, tohle bylo jasné už před 3 lety, že nikam nevede.
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosím anonym. 10 let jsem s přítelkyní, oběma je 49 let. Já mám dospělou dceru, ona jednoho syna 20 let. Bydlíme odděleně, dohodli jsme se tak před lety, když byly děti menší, že jim ponecháme bydlení jak mají a nebudem měnit školy atd. Plánovali jsme, že jednou budeme spolu, až budou děti dospělé a osamostatní se. Problém je, že přítelkyně vidí svého syna pořád jako malého, každý den když přijde ze školy, čeká skoro ve dveřích s večeří, moučníkem, bačkorama… jen naprosto vyjímečně není doma, když syn přijde domů, a pak se cítí provinile, že tam nebyla. Se mnou se chce vídat jen tehdy, pokud má chlapec zábavu, je s kamarády, u otce nebo jinde. Holku nemá. Jinak má potřebu být pořád s ním, aby neměl snad pocit, že mi dává přednost před ním (to mi řekla). Miluju jí, myslím že i ona mě, dřív mi to nějak nevadilo, bral jsem, že je hlavně máma malého kluka, ale nic se nezměnilo, ani když je mu 20. I když spolu třeba jdeme vyjímečně do divadla a on zůstane doma sám (do divadla nechce), pořád mu telefonuje, zda je v pořádku, není mu smutno, nemá hlad atd. Někdy se cítím až trapně, jako bych se vnucoval a okrádal jí o čas. Nežárlím na něj, kluk je vcelku fajn a řekl bych, že je v pohodě a nic proti mě nemá, ale nějak mám pocit, že u ní jsem někde na okraji a bude to tak vždycky. Mockrát jsme o tom mluvili, ale ona říká, že je ještě dítě. Tak nějak cítím, že to s náma nikam dál nepovede
Takhle vyvádět ohledně dvacetiletého kluka, to je už vážně přes čáru. Měla by to omezit, jinak škodí i jemu.
Především dělá medvědí službu synovi. Podstrojuje mu a čeká vděk, nenechá ho dýchat, tyhle milující zbožňující matky jsou mor pro mladého člověka. Není to dítě. Co si promluvit s klukem? Asi mu to taky nevyhovuje, ale neumí matce odporovat. Tak mu říct, že má tvou podporu, pokud bude chtít jet někam v létě nebo tak. Měli byste být spojenci, jeho matka se asi bojí prázdného hnízda
a ten kluk to snáší jak? Bere to jako benefity péče nebo ho to už obtěžuje? Přece dvacetiletý i když nemá holku, chodí s kamarády ven, do hospody, nebo má nějaký koníček, sport. Nebo je ten kluk divný a je pořád doma s maminkou?
@stinga píše:
a ten kluk to snáší jak? Bere to jako benefity péče nebo ho to už obtěžuje? Přece dvacetiletý i když nemá holku, chodí s kamarády ven, do hospody, nebo má nějaký koníček, sport. Nebo je ten kluk divný a je pořád doma s maminkou?
nemá koníčky, nesportuje, hodně čte, hraje hry na PC, nechodí na brigády (aby se prý nevyčerpal a měl sílu na studium, studuje 1.ročník na VŠ obor biologie) a jen někdy jde s kamarádama ze školy na pivo, když ho přesvědčí a vytáhnou, je obézní.....je zvyklý být obskakován od mala, myslím, že mu to vyhovuje. Když chce jít ven, jde, i když třeba k nim má přijet návštěva, na to nehledí. Čas si organizuje zcela podle sebe a přítelkyně se mu plně přizpůsobuje a tím pádem i véceméně já. Věřil jsem, že až kluk dospěje, bude na mě mít víc času…
bojím se, že kluk bude klasický mamánek, ten se z domu jen tak nepohrne, když má takový servis
@Anonymní píše:
Dobrý den, prosím anonym. 10 let jsem s přítelkyní, oběma je 49 let. Já mám dospělou dceru, ona jednoho syna 20 let. Bydlíme odděleně, dohodli jsme se tak před lety, když byly děti menší, že jim ponecháme bydlení jak mají a nebudem měnit školy atd. Plánovali jsme, že jednou budeme spolu, až budou děti dospělé a osamostatní se. Problém je, že přítelkyně vidí svého syna pořád jako malého, každý den když přijde ze školy, čeká skoro ve dveřích s večeří, moučníkem, bačkorama… jen naprosto vyjímečně není doma, když syn přijde domů, a pak se cítí provinile, že tam nebyla. Se mnou se chce vídat jen tehdy, pokud má chlapec zábavu, je s kamarády, u otce nebo jinde. Holku nemá. Jinak má potřebu být pořád s ním, aby neměl snad pocit, že mi dává přednost před ním (to mi řekla). Miluju jí, myslím že i ona mě, dřív mi to nějak nevadilo, bral jsem, že je hlavně máma malého kluka, ale nic se nezměnilo, ani když je mu 20. I když spolu třeba jdeme vyjímečně do divadla a on zůstane doma sám (do divadla nechce), pořád mu telefonuje, zda je v pořádku, není mu smutno, nemá hlad atd. Někdy se cítím až trapně, jako bych se vnucoval a okrádal jí o čas. Nežárlím na něj, kluk je vcelku fajn a řekl bych, že je v pohodě a nic proti mě nemá, ale nějak mám pocit, že u ní jsem někde na okraji a bude to tak vždycky. Mockrát jsme o tom mluvili, ale ona říká, že je ještě dítě. Tak nějak cítím, že to s náma nikam dál nepovede
normalni to neni a mame v rodine neco podobneho…klukovi 21 s teta je schopna nám každý den dopodrobna líčit co Peťa snídal, obědval, co ho trápí. v čem udělal pokrok…když my neco rekneme o ročním synkovi tak ona hned ANO PETA TAKY VČERA BYL NEJAKY UNAVENY..
přítelkyni měl asi 2× ale ona mu samozřejme vysvětlila že to není devce pro nej takže už zase nikoho nema a dělá mamince poskoka otroka, nahrazuje ji partnera atd . je to hruza, je mi ho líto bude z něj asi starej mládenec pokud se máme nepostaví a neodejde
@Anonymní píše:
nemá koníčky, nesportuje, hodně čte, hraje hry na PC, nechodí na brigády (aby se prý nevyčerpal a měl sílu na studium, studuje 1.ročník na VŠ obor biologie) a jen někdy jde s kamarádama ze školy na pivo, když ho přesvědčí a vytáhnou, je obézní.....je zvyklý být obskakován od mala, myslím, že mu to vyhovuje. Když chce jít ven, jde, i když třeba k nim má přijet návštěva, na to nehledí. Čas si organizuje zcela podle sebe a přítelkyně se mu plně přizpůsobuje a tím pádem i véceméně já. Věřil jsem, že až kluk dospěje, bude na mě mít víc času…
TAK TO je síla… no navrhla bych pritelkyni at jdete bydlet někam spolu když ted už jsou děti velký, A pokud 20ti letý kluk nikde neděla a přitom ma čas na hry na PC? no co to je…to je opičí láska a nic dobreho pro kluka teda do budoucna …
ale přesne jak muj bratranec.. to bude to stejne…taky mu teta palti studia na soukrome VS ona se muže strhat a Peta nehne , nikdy nepracoval
@Anonymní píše:
nemá koníčky, nesportuje, hodně čte, hraje hry na PC, nechodí na brigády (aby se prý nevyčerpal a měl sílu na studium, studuje 1.ročník na VŠ obor biologie) a jen někdy jde s kamarádama ze školy na pivo, když ho přesvědčí a vytáhnou, je obézní.....je zvyklý být obskakován od mala, myslím, že mu to vyhovuje. Když chce jít ven, jde, i když třeba k nim má přijet návštěva, na to nehledí. Čas si organizuje zcela podle sebe a přítelkyně se mu plně přizpůsobuje a tím pádem i véceméně já. Věřil jsem, že až kluk dospěje, bude na mě mít víc času…
A to ta přítelkyně má prachy či co? Že s ní jseš dobrovolně. Nechal bych si ji na píchání a placení večeří a hledal někoho normálního. ![]()
Teda, chlapec to má slušně zařízený.
Proč by se měl snažit, když ho maminka obskakuje. @zakladatel: tam budeš vždycky na druhé koleji. Buď si na to zvykneš nebo bouchneš pěstí do stolu (to ale jdeš do oběhu) nebo zkusíš, co to udělá, když řekneš „já jdu tam a tam a ty buď pojď taky, nebo seď doma“ případně když řekneš, že se nechceš organizovat podle mladého pána. Tý ženský se dost divím, že mladýmu takhle podstrojuje. Jo, studuješ, fajn, ale dvě ruce máš, dospělej jsi, tak ti nebudu dělat služku…takže máš takový a makový povinnosti. ![]()
Taková trojka a ty jsi tam tak trochu navíc. Taky takovou ženu znám, ta má zas skoro třicetiletého syna Kubíčka, co ona dělá když jí třeba od něj přijde sms. Je to taková úchylka, nevydržela bych být toho součástí.
@Šarlota4 píše:
Chudak jeho budouci manzelka
Neboj..žádná nebude..mamča tohle nedovolí… ![]()
@Šarlota4 píše:
Chudak jeho budouci manzelka
mně je v tomhle případě fakt líto jeho. Vychovala ho psychicky nemocná matka a on za to celý život bude platit. Bude rád, že si nějakou manželku vůbec někdy najde. Spíš bych je viděla jako takový ten zvrácený páreček syn a matka v jednom domě navždy. Máme takové sousedy, jemu bude tak 40, žijí s mámou spolu sami, ani jeden nikam nechodí sám. brrr.
Dobrý den, prosím anonym. 10 let jsem s přítelkyní, oběma je 49 let. Já mám dospělou dceru, ona jednoho syna 20 let. Bydlíme odděleně, dohodli jsme se tak před lety, když byly děti menší, že jim ponecháme bydlení jak mají a nebudem měnit školy atd. Plánovali jsme, že jednou budeme spolu, až budou děti dospělé a osamostatní se. Problém je, že přítelkyně vidí svého syna pořád jako malého, každý den když přijde ze školy, čeká skoro ve dveřích s večeří, moučníkem, bačkorama… jen naprosto vyjímečně není doma, když syn přijde domů, a pak se cítí provinile, že tam nebyla. Se mnou se chce vídat jen tehdy, pokud má chlapec zábavu, je s kamarády, u otce nebo jinde. Holku nemá. Jinak má potřebu být pořád s ním, aby neměl snad pocit, že mi dává přednost před ním (to mi řekla). Miluju jí, myslím že i ona mě, dřív mi to nějak nevadilo, bral jsem, že je hlavně máma malého kluka, ale nic se nezměnilo, ani když je mu 20. I když spolu třeba jdeme vyjímečně do divadla a on zůstane doma sám (do divadla nechce), pořád mu telefonuje, zda je v pořádku, není mu smutno, nemá hlad atd. Někdy se cítím až trapně, jako bych se vnucoval a okrádal jí o čas. Nežárlím na něj, kluk je vcelku fajn a řekl bych, že je v pohodě a nic proti mě nemá, ale nějak mám pocit, že u ní jsem někde na okraji a bude to tak vždycky. Mockrát jsme o tom mluvili, ale ona říká, že je ještě dítě. Tak nějak cítím, že to s náma nikam dál nepovede