Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, máte někdo zkušenosti se závislostí na partnerovi? Ať už z pozice toho závislého nebo člověka, který s ním musí žít? Jak jste takový problém řešili?
Jsi na někom závislá, najdi si koníčky, kamarády. Je na tobě někdo závislý, rozchod.
Je to individuální, ale v některých případech závislost vzniká, když jeden z partnerů má menší zájem o toho druhého a u toho druhého vzniká umělá závislost kvůli nedostatku pozornosti toho prvního. Známá má takový vztah - běhá za manželem, velmi ho miluje a opravdu se pro něj snaží. Asi ve 20 letech ji zemřela maminka a známá už tehdy byla se svým tehdy přítelem, ke kterému se neuvěřitelně přivázala a jelikož on byl svědkem smrti její maminky, cítil zodpovědnost vůči známé. Tak se jim to zamotalo, že se k ní někdy choval opravdu ošklivě, tím víc ona milovala jeho. Ale jsou stále spolu, takže to fungovat může. Jestli jsou šťastní dnes, to nevím. Když jsme s ní byly v každodenním kontaktu a jezdili na dovolenou i s manželem, tak na ona Instagram dávala fotografie, jak jsou spolu šťastní, psala duchaplné texty k fotografiím, přitom se celou dovolenou jen hádali a on jí hrozil rozvodem. ![]()
@Sisika9 píše:
Jsi na někom závislá, najdi si koníčky, kamarády. Je na tobě někdo závislý, rozchod.
Tohle je hezká, prakticky učebnicová rada, která ale bohužel vůbec nefunguje. Celý život bojuju se závislostí na lidech. Měla jsem matku, co neměla mateřské pudy a bohužel si mě nechala, i když mě neměla ráda. Stanu se závislou klidně i na terapeutovi, který je na mě hodný. Když mě má někdo jen trochu rád, nadšeně zahodím vlastní život a běžím za ním. Budu dělat to, co on, jíst to, co on… a bude mi fajn. Můj život je docela peklo. Nestojím si za to, mít nějaké vlastní koníčky. Pro druhé udělám skoro cokoli a ráda.
Zkusila jste nějakou knihu o sebepřijetí? Teď čtu Radikální přijetí od Tara Bach. Hlavní je sebeúcta, mít se rád. Lehko se to píše, hůř dělá, sama to vím.
Moc pěkná je knížka Závislé vztahy. Jak z toho ven je spíš na terapii, kde si zpracuješ o nepřijetí od rodičů. A je fajn, že si to uvědomuješ, to už jsi na dobré cestě. Je to závislost jako všechny ostatní (nakupování, přejídání, alkohol..), takže musíš být připravena i na ty výkyvy a propady (dopamin atd). A je dobré si to v terapii zpracovat vše, jinak se to nahradí zase jinou závislostí. Jde o práci s vnitřním dítětem, o sebehodnotě a sebelásce. Vím, že to zní trochu abstraktně, ale není jiná cesta. U mě to vedlo až do fyzické nemoci, teprv pak jsem byla schopná pochopit, proč mám kolem sebe toxické vztahy a co dělám blbě já… Naštěstí jsem se z toho vyhrabala, už nepotřebuju potvrzení své hodnoty přes druhé lidi.
@Anonymní píše:
Tohle je hezká, prakticky učebnicová rada, která ale bohužel vůbec nefunguje. Celý život bojuju se závislostí na lidech. Měla jsem matku, co neměla mateřské pudy a bohužel si mě nechala, i když mě neměla ráda. Stanu se závislou klidně i na terapeutovi, který je na mě hodný. Když mě má někdo jen trochu rád, nadšeně zahodím vlastní život a běžím za ním. Budu dělat to, co on, jíst to, co on… a bude mi fajn. Můj život je docela peklo. Nestojím si za to, mít nějaké vlastní koníčky. Pro druhé udělám skoro cokoli a ráda.
To, že si to uvědomuješ je obrovský krok kupředu! Mozek ale potřebuje čas všechno zpracovat… Napiš si na lístečky nějaké své osobní slogany. Třeba „nevěř tolik lidem“, „měj ráda sama sebe“, „nebuď závislá na lidech“ apod. A tyto papírky si dej do různých míst. Jeden do šuplíku se spodním prádlem, druhý do šuplíku v kuchyni, další do skříňky v koupelně atd. Vymysli si takové věty, které jdou z tvého nitra. A pokaždé, když jeden ze šuplíku otevřeš a přečteš si tvé poslání, tak tě to uzemní, uvědomíš si sama sebe… Držím pacle.