Získání Invalidního důchodu III. stupně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Jestli se váš zdravotní stav zhoršil od doby snížení na nižší stupeň ID. Tak si určitě zažádejte.
Věřím, že dostanete 3id. To co píšete je velmi náročné na to aby jste mohla fungovat a pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud se tvůj stav nezměnil od té doby, co ti přiznali II. stupeň, tak ti asi plný důchod nedají, to by jsi musela mít novou, závažnou diagnózu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj a byla jsi někdy hospitalizovaná na psychiatrii? Já mám podobné diagnózy, těžkou HPO, sebepoškozování, úzkosti, deprese se suicidálními stavy (5-krát pokus) a psychotické stavy. Ale byla jsem 22-kát hospitalizovaná na psychiatrii. Prodělala jsem 6 sérií elektrošoků, pomohly jen někdy. Mám i spousty psychosomatických problémů, kvůli jednomu z nich jsem i málem zemřela. Na tvém místě zkusila požádat o tu trojku, já znám tolik lidí, kteří třeba zalžou všechny práce a studia do profesního dotazníku, zprávy jim napíší doktoři, kteří je ani neviděli… nebo jedna kamarádka nebyla 10 let v léčebně a dostala i tak trojku na neurčito. Určitě máš nárok, akorát ti to Dr. musí dobře napsat. Já se dívala do tabulek a na těžkou poruchu osobnosti je pokles práceschopnosti o 70%. Držím palce.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, je tu někdo, kdo ví, jak to chpodí? My co pobíráme, bohužel víme své, ale… chtěla bych se zeptat, zda riskovat žádost o zvýšení Id z II. na III. stupeň?
Od roku 2009 jsem měla uznán plný, od listopadu 2011 mám II. stupeň a samozřejmě neplacené žádné sociální pojištění + částka není k přežití, až zůstanu sama. Vždy se píše hlavně to, co chce komise slyšet, protože většina diagnóz jí nezajímá. Kdo zažil, chápe. Trpím depresivní poruchu se suicidálními sklony, poruchu osobnosti tam mám těžkou, abych měla vůbec těch 45% + něco, neurotické poruchy jako těžká panická porucha, agorafobie, sociální fobie, Gad, od roku 1996 si tykáme s anorexiíí - po 4-leté šikaně ve škole, pak mám napsanou neurastenii, ale to jen tak. Jsou to symptomy chr. únavového syndromu, po neléčené mononukleoze, dvouch nakažených klíštatech, bolesti svalů, kloubů, necitlivost rukou a nohou jako při neuropatii. Pak refluxem, gastritídou, začínající osteoporozou atd. Někdy nejsem schopna se pár dní vykoupat, hodně času trávím v pololeže, jsou lepší a horší období, beru Ad + několik Benzodiazepinů dlouhodobě. Když už někam musím, snažím se s někým, poté upadám jako by do omdlení a tělo se opravdu doslovně i viditelně opotřebovává, děsí mě, kam až to povede. Paměť je v mlze, snažím se nyní trochu studovat, abych ještě něco stihla,… Je toho hodně, ale někdy dokážu na pár přátel párkrát do roka působit relativně normálně na lécích a většinou v pasivní roli. Nemám žádné sourozence, prarodiče 20 let mrtvé, otec je těžký alkoholk, matka lehký, ale s tou žiji, ta mi pomáhá. Člověk se pomalu bojí jednou usmát, aby mu lidé věřili a bojím se podat žádost, abych ještě nepřišla o stupeň II., takže je to život ve strachu a beznaději. Děkuji za jakoukoliv radu.
Myslim, ze nadeji mas, nejvice invalidn. duchodu tretiho stupne se tyka tezkych psychiatr. diagnoz, moje schizofrenicka ma ivnvalidku uz od 18Let nikdo s tim nemel nikdy problem, jeji diagnoza je velmi tezka, kazde tri roky ji zkoumaji ale stav je trvale spatny..vzdy ji to uznali bylo tam x hospitaliz v lecebne dlouhych nedobrovoln.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, je tu někdo, kdo ví, jak to chpodí? My co pobíráme, bohužel víme své, ale… chtěla bych se zeptat, zda riskovat žádost o zvýšení Id z II. na III. stupeň?
Od roku 2009 jsem měla uznán plný, od listopadu 2011 mám II. stupeň a samozřejmě neplacené žádné sociální pojištění + částka není k přežití, až zůstanu sama. Vždy se píše hlavně to, co chce komise slyšet, protože většina diagnóz jí nezajímá. Kdo zažil, chápe. Trpím depresivní poruchu se suicidálními sklony, poruchu osobnosti tam mám těžkou, abych měla vůbec těch 45% + něco, neurotické poruchy jako těžká panická porucha, agorafobie, sociální fobie, Gad, od roku 1996 si tykáme s anorexiíí - po 4-leté šikaně ve škole, pak mám napsanou neurastenii, ale to jen tak. Jsou to symptomy chr. únavového syndromu, po neléčené mononukleoze, dvouch nakažených klíštatech, bolesti svalů, kloubů, necitlivost rukou a nohou jako při neuropatii. Pak refluxem, gastritídou, začínající osteoporozou atd. Někdy nejsem schopna se pár dní vykoupat, hodně času trávím v pololeže, jsou lepší a horší období, beru Ad + několik Benzodiazepinů dlouhodobě. Když už někam musím, snažím se s někým, poté upadám jako by do omdlení a tělo se opravdu doslovně i viditelně opotřebovává, děsí mě, kam až to povede. Paměť je v mlze, snažím se nyní trochu studovat, abych ještě něco stihla,… Je toho hodně, ale někdy dokážu na pár přátel párkrát do roka působit relativně normálně na lécích a většinou v pasivní roli. Nemám žádné sourozence, prarodiče 20 let mrtvé, otec je těžký alkoholk, matka lehký, ale s tou žiji, ta mi pomáhá. Člověk se pomalu bojí jednou usmát, aby mu lidé věřili a bojím se podat žádost, abych ještě nepřišla o stupeň II., takže je to život ve strachu a beznaději. Děkuji za jakoukoliv radu.