Život po smrti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Anro Že verim na duchy, to bych o sobe neřekla, jsem dost velký skeptik.
- Citovat
- Upravit
@Azeretereza Je to tenhle: Jim B. Tucker článek byl v Květech z tohohle týdne.
http://www.jimbtucker.com/…to-life.html
To, co on uvádí, o dětských pacientech, se prostě nedá podle mne jinak vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jenny.fields píše:
@Azeretereza Je to tenhle: Jim B. Tucker článek byl v Květech z tohohle týdne. To, co on uvádí, o dětských pacientech, se prostě nedá podle mne jinak vysvětlit.
Jo tak to je jinej doktor, než jsem myslela já. Na to musím mrknout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anro píše:
Přesně tomu věřím taky. A myslíš, že duše pak bloudí, nebo se dostane do nebe, nebo se převtělí?
doporučuju tuto knihu: http://www.ulozto.cz/…sty-dusi-doc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anro
Jak jsem psala, že lidska duše je nesmrtelna a její existence smrtí těla nekonci, ale pokračuje. Jakym způsobem nevím. Duchové a věci okolo, to je už něco jiného.
- Citovat
- Upravit
@marti81 píše:
doporučuju tuto knihu: http://www.ulozto.cz/…sty-dusi-doc
A prosím tě, nevíš kolik ta kniha stojí?
- Citovat
- Upravit
@Anro píše:
A prosím tě, nevíš kolik ta kniha stojí?
to nevím, si ji stáhni, proto jsem ti dala odkaz na stažení 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo tak to je otázka 
chci věřit tomu, že po smrti něco bude…ale to se dozvíme až příjde naše chvíle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anro ahoj… ano, stalo se mi něco, co mi už dlouho nedává spát a chystala jsem se založit podobnou diskuzi jako Ty. Před třemi roky měla moje teta mrtvici a lékaři nedávali v podstatě žádnou naději na uzdravení. Nicméně po několika měsících se probudila z komatu, ale je velmi špatném stavu… když jsem za ní hned po probuzení přišla, říkala mi, že tam zrovna vedle do pokoje přivezli mého tchána, že spadl ze schodů a je na tom špatně… my jsme všechno, co říkala, brali s rezervou, mluvila hodně z cesty…jenomže přesně rok poté se to opravdu stalo. Tchán spadl ze schodů, ležel na stejném oddělení a zemřel… ona to viděla prostě už rok předtím!!! Často na to musím myslet…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Přiznám se, že jsem vždycky věděla, že něco existuje, ale neřešila jsem to. Pak jsme s mojí babi zažily den, kdy v prázdném domě párkrát bouchly dveře, párkrát se po chodbách mihl stín, my vybobkovane utekly na zahradu, kde jsme si vzpomněly, že jsme před týdnem nebyly pradědovi na narozeniny na hrobu. Hned jsme se tam rozjely, babička je z 8 dětí a my s týdenním zpožděním jsme tam dorazily první…doteď věřime že byl praděda pěkně naštvaný :/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, já v život po smrti věřím. Věřím v duchy, a že duše zemřelých tu jsou s námi, když chtějí… sice nemám vlastní zkušenost, ale z okolí znám x příběhů o tom, jak je zemřelý chrání apod. Známá dokonce měla možnost s takovým zemřelým mluvit přes takový přístroj, který používají specialisté na lovení duchů - duší. Ten člověk je strašil a ani nevěděl, že je mrtvý.., pak mu pomohli přejít do jiného světa. Takže já věřím, že po smrti rozhodně duše žije dál a pak je jen na její karmě, zda se znova inkarnuje či nikoli. Film Náš domov jsem viděla a moc se mi líbil, takhle si představuji, že to nějak bude..docela mi pomohl přestat se bát smrti.. až jednou, snad za mnoho let přijde a já umřu na stáří..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nemám na to jednotný názor. Někdy si myslím, že život po životě si vymysleli lidé, aby měli nějakou naději, že po bídném životě tady na zemi ještě něco bude a možná to bude lepší. Ale je dost možné, že „potom“ není vůbec nic. A proto je třeba zažít ještě hodně věcí tady, protože žádný reparát, ani možnost, vůbec nic… nebude.
Na druhou stranu jsem se sama setkala s věcmi hodně podivnými, které mě nutí nad existencí „něčeho“ uvažovat. Nevím jestli to vnímat jako energie nebo existence nějakého paralelního světa, který je tomu našemu velmí blízko… tak jako kdyby stála dvě akvária vedle sebe… A že sem tam zacítíme existenci té druhé strany, ale neumíme spolu komunikovat nebo se vidět.
Taky mě nahlodává to, že můj syn odmalička vidí „něco“. Nejdřív se na to smál, teď se bojí. Když si povídáme, tak se docela často zmiňuje o tom, že už byl kdysi velký, že byl dívka. Taky mluvívá o tom, že s námi někde byl, ale v té době se ještě nenarodil. A když se ho zeptám, co tam tedy dělal, tak odpovídá úplně samozřejmě… že lítal. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tyjo, a teď se už nebojíš?