Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Sama v tom nejsi, zrovna tenhle týden se v tom taky plácám.
Můj pracuje ve státní sféře, stejné firmě jako já, jsme kolegové… Finančně jsem o něco níže než on, ale oba máme platy slušný, ale ne nijak nadprůměrné. Ovšem on tu práci vyloženě žere, cítím, že je u něj na prvním místě. Částečně musím mlčet, protože spoustu práce udělá za mě výměnou za to, že se například více starám o domácnost nebo za něj dělám jinou, sezónní, práci. No prací stráví minimálně 12 hodin, ráno jedeme třeba na devátou do práce, vracíme se mezi 19 - 20, uděláme společně večeři a on jde makat. Jeden z víkendu mu automaticky nechávám k práci, když pracuje i ten druhý, většinou je mi to líto, Teď jsme se kvůli tomu v neděli pohádali. Na výlet nebo dovolenou jedeme jen když to vymyslím a zařídím já. Ale to zas aspoň jede a neremcá. Když ovšem mám aktivitu, která ho „nebaví“ - jízda na kole, letní kino apod., tak se nikam nejde, nic náhradního nenavrhne
A já už nemám sílu všechno navrhovat, on má invenci jen kolem práce, to by se mnou řešil furt ![]()
No když to teď po sobě čtu, tak si říkám, že s ním vůbec jsem
Jsem ještě furt naprdnutá z toho víkendu, když jinak něco navrhnu, tak se snaží, když poprosím, doma pomůže apod. Ale prostě musím říct udělej to a to, jak nějakýmu pejskovi ![]()
@Anonymní píše:
Sama v tom nejsi, zrovna tenhle týden se v tom taky plácám.
Můj pracuje ve státní sféře, stejné firmě jako já, jsme kolegové… Finančně jsem o něco níže než on, ale oba máme platy slušný, ale ne nijak nadprůměrné. Ovšem on tu práci vyloženě žere, cítím, že je u něj na prvním místě. Částečně musím mlčet, protože spoustu práce udělá za mě výměnou za to, že se například více starám o domácnost nebo za něj dělám jinou, sezónní, práci. No prací stráví minimálně 12 hodin, ráno jedeme třeba na devátou do práce, vracíme se mezi 19 - 20, uděláme společně večeři a on jde makat. Jeden den z víkendu mu automaticky nechávám k práci, když pracuje i ten druhý, většinou je mi to líto, Teď jsme se kvůli tomu v neděli pohádali. Na výlet nebo dovolenou jedeme jen když to vymyslím a zařídím já. Ale to zas aspoň jede a neremcá. Když ovšem mám aktivitu, která ho „nebaví“ - jízda na kole, letní kino apod., tak se nikam nejde, nic náhradního nenavrhneA já už nemám sílu všechno navrhovat, on má invenci jen kolem práce, to by se mnou řešil furt
No když to teď po sobě čtu, tak si říkám, že s ním vůbec jsemJsem ještě furt naprdnutá z toho víkendu, když jinak něco navrhnu, tak se snaží, když poprosím, doma pomůže apod. Ale prostě musím říct udělej to a to, jak nějakýmu pejskovi
Ja to mam z druhe strany. Podnikam, a jsem v praci vlastne porad. Obcas se i budim v noci a jdu jeste na pc pracovat. Z porodnice jsem prvne jela do prace. Kdyz pracuji z domova mam syna doma ale casto jsem i nekolik dni mimo domov. Manzel musel odejit ze sve prace. O syna se stara on nebo babicky. Ale zase vikendy patri rodine. Temer kazdy vikend nekde jsme. Treba to spojime i s mou praci a jsme vsichni spokojeni. Synovi jsou nyni tri roky a jsem tehotna tak uvidim jak to budu zvladat ale urcite se nevzdam prace.
Žijete některá s workoholikem? Přesněji řečeno, s dobrovolným workoholikem? Jak to zvládáte? Nechybí vám partnerský život?
Jde o to, že přítel je workoholik a to řekla bych, velky. Co jsme spolu, vlastně neděláme nic jiného než se točí vše kolem práce. Je zaměstnaný, ovšem ted nějak povýšil a pracuje ještě víc, dokonce ma hovory od klientů, kteří mu volaji kdy jako přijde a to ani dříve nebylo, že by mu volali klienti. Až s tím povýšením. No je to práce od rána do večera, přijde domů, tu ma ještě vlastni podnikání. Hotovo ma tak v 9 večer, sedne k tv a za půl hodiny spi, kdyz je dobry dne, za hodinu. Nechodíme na vylety, prakticky nikam, jen jednou týdne na nákup. Je setrivy, až moc. Koupí jen nejnutnější, vanoce a narozeniny neslavi. Což mi chybí. Jsem už z něj zoufalá a pripada mi, že city k němu začínají vyprchavat a to kvůli práci. Za dobu, co jsme spolu, pres 3roky jsme nebyli vubec nikde na dovolené. Někdy bych chtěla odejit, ale nemám kam. Zkoušela jsem ho nějak s prací usměrňovat, ale to nemá cenu. Je tak prostě vychovavany a vím, ze ho nezměním. Mám ale dítě z předešlého vztahu a to ho má moc rádo.. Možná jsem s ním jen kvůli dítě, ikdyz to zni sebevíc sobecky. Asi hledám jen někoho, kdo zije jako já, abych věděla, že v tomto nejsem sama. Prosim anonym, chodi sem známí..