Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč hledáš někoho, kdo by tě miloval? Nauč se milovat sama sebe, aby ti bylo dobře samotné se sebou. Pak bude pro každého radost s tebou trávit čas. ![]()
Možná jsi ale ve stavu, kdy to nezvládneš, možná budeš potřebovat někoho, kdo ti pomůže. Myslím profíka, psychoterapeuta…
Jo a přestaň se vymlouvat na svou matku a své dětství. Teď jsi dospělá, život máš ve svých rukou, jen na tobě záleží, jak s ním naložíš. Můžeš ho klidně celý dál profňukat a pronadávat na osud, jak byl nespravedlivý, ale můžeš si taky užívat všech radostí, které tě jen napadnou. ![]()
Zakladatelko zbytečně si komplikuješ život a řekla bych, že ty sama. Trošku mě zarazilo jak si napsala to s těma rodičema, máš nějaké trauma, to chápu… nicméně co myslíš, že si nese tvůj syn do budoucna a případně i do vztahů? Rozvedené rodiče, otce který na něj kašle a matku, která řeší hlavně sebe a to jak dostat nějakýho bláznivýho chlapa. Vím, že to není lehké a utáhnout hypo, být samoživitelka, klobouk dolu před tebou, ale zarazila si mě větou, že se synovi nemůžeš věnovat tak jak bys chtěla, to jako proč? Nebylo by fajn nejdřív začít mít ráda hlavně sebe a postavit se na vlastní nohy a třeba se poohlídnout i po dobrym parťákovi pro své dítě? Nebo myslíš, že je lepší skákat do postele ženáčům a nevyzrálým labilním chlapům?
Co myslíš, že z toho jednou syn bude mít?
Na vlastní nohy jsem se postavila, před 6ti lety kdy jsem na syna zůstala sama.Bez prostředků, hlídání a jakékoliv malé, pomoci. Snažím se mít ráda, nikdy sem nebyla nijak extra sebevědomá a nevím, jestli jsem tak strašná, nebo jestli ta sebedůvěra ze mě nevyzařuje…ale asi mám štěstí na lidi, kteří toho zneužívají, nebo si libují v kritice a vození se po druhém.
Synovi se nemohu věnovat tak jak bych chtěla, protože mám dvě práce abych to fin. zvládala.
Když mám volno, jsem ráda že uklidím byt, vyperu, nakoupím, poplatím a zařídím to co v prac. dnech nestíhám. Padám vyřízená, nejden fyzicky, ale i psychicky..a tohle už mě srazilo úplně :/
Dohání mě ten fakt, že prostě musím fungovat, nemohu si dovolit vypnout, i když bych to tak moc potřebovala…a on? na něj sem byla zvyklá 7let nej přítel, kamarád, vždy mi se vším radil, měla sem se komu svěřit, vypovídat…miluju ho a ano, je to bez něj o mnoho těžší…