Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Životní karambol
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.11.16 17:27
Životní karambol
Ahoj,
chtěla bych se s Vámi podělit o svůj životní příběh. V životě jsem to neměla úplně snadné (já vím, kdo má 
)
Když mi byl rok, rodiče se rozvedli. Nebyla jsem chtěné dítě. S tátou sem se v životě neviděla. Máma si našla nového přítele -slušný chlap, jen sobec a mamináček. Žárlil na mě, provokoval mi od mala, soupeřil se mnou..měl syna z 1.manželství kterému se o víkendech vše podřizovalo. Vždy jsem byla tak nějak na poslední koleji, u všech..jakoby mi všichni dávali najevo, že jsem byla nechtěné dítě. Mama na mě byla přísná, často mě řezala a mlátila kvůli prkotinám (neušesané vlasy, umazaná pusa, spadnutí z kola..)pořád sem poslouchala jak sem nemožná, nešikovná, nic jsem nesměla a nikdo se mi nevěnoval. Byla jsem jedináček. Mé jediné přání do mých 12tých narozenin byl sourozenec. Cítila jsem se sama. I ve škole sem si přišla divná, než ostatní. Introvertní, bojácná..zlepšilo se to na střední škole. Na konci prváku sem se zamilovala do kluka z áčka 
a začli jsme spolu chodit.Bylo to úžasný, konečně sem cítila že pro někoho něco znamenám, že na mě někomu záleží, poprvý v životě sem byla šťastná. Měl podobný životní příběh jako já, o to to bylo intenzivnější.
V 18ti letech jsme si našli první podnájem a brigádu ke škole a osamostatnili se.Po 5ti letech vztahu se nám narodil syn 
nikdy jsem nebyla štastnější. Měla sem kluka co mě miluje, krásného zdravého synka..svoji šťastnou rodinu..co mě miluje..a já ji..to co mi celý život chybělo. Po 8mi letech začly problémy. Přítelovi se přestalo chtít chodit do práce, začal být strašně líný a pasivní. Bylo to tak trochu nahoru a dolů, ale problémy jsou všude. Chvíli se snažil, pak zase ne. Zjistila jsem i že si s nějakou píše. Bodem zlomu u nás asi bylo to, že nám nevyšlo druhé dítko ani po náročném IVF (z jeho strany byl problém) a krátce na to jsem se dozvěděla že se dost zadlužil a lhal že pracuje když nepracoval.
Když šel syn do školy, zůstala jsem na vše sama.On si sehnal práci v zahraničí, ale vztah šel doháje. Jezdil 1× za 14dní odcizili jsme se. Tehdy jsem spadla na dno, ale to největší mě ještě čekalo.
Poznala jsem ženatého chlapa, který se „rozváděl“ měl 2malé děti a ženu v psychiatrické léčebně. Nevím čím na mě udělal dojem.Snad tím jak zvládal péči o dvě malé děti sám? Po pár měsících jsme se do sebe strašně zamilovali.Byl to takový ten typ co to prostě umí a nevypadal. Imponovalo mi že je starší, to jak se stará o děti..působil pracovitě a byl neskutečně emotivní typ.Opak mého ex.Po čase mi došlo, že jdu z extrému do extrému. Strašně žárlil, hrozně mě kontroloval.
Citově a psychicky vydíral, ale strašně mě miloval.Jako nikdy nikdo a já jeho. A když se mi podíval do očí, objal mi a řekl mi že mě miluje a nikdy nikoho už tak nebude, byla jsem v pasti. Udělal by pro mě cokoliv, i dýchal..ale odstupem času sem měla pocit že sem pro něj něco jako loutka. Měli jsme strašné itálie, rozchody každých 14dní a vášnivé návraty. Zažili jsme neskutečně nádherné chvíle, ale i totální propady.3 a půl roku. Můj ex ho nenáviděl a začal nenávidět i mě. Syn s ním měl hezký vztah. Milovala jsem ho strašně, ale došlo mi že to takhle nemůže být, že bych skončila jako jeho žena na antidepresivech. Sál ze mě energii věčnými změnami chování a nálad. Byl despotický, cholerický a neskutečně žárlivý. Věděla jsem že musím pryč, ale stále ho milovala. Naše rozchody se prodlužovaly. V březnu jsme se rozešli definitivně. Když sem mu v dubnu vezla věci s tím, že se k sobě možná ještě vrátíme byla už mi představena nová slečna 
neskutečná rána..ani nevím jak jsem se dostala zpět..jela jsem ke svému nejlepšímu kamarádovi. Byl to člověk s kterým jsme řešila x let vše, i on se mnou..něco jako můj táta, brácha..nikdy sem k němu neměla žádnou fyzickou přitažlivost..tu noc jsem se u něj opila a vyspali jsme se spolu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.11.16 17:32
A dál? nevidím otázku, nebo echápu, proč tu ten příběh píšeš, chceš slyšet nějaký názor?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:36
Žije sám, je rozvedený a má za sebou podobnou životní zkušenost s paní, která byla vdaná. Naše schůzky začly být pravidelné. Po 3měsících jsem se do něj zamilovala a zjistila, že nechce vztah..po dalších 3měsících změnil názor a nějak se nám to ve vztah přehouplo a vyskytly se problémy..začal žárlit, začly mu vadit věci co mu předtím nevadili..začal být strašně vztahovačný, kritický a urážet se kvůli prkotinám..a dnes mi napsal že to nejde..že jedu sama za sebe že mu život neusnadnuju ale komplikuju a že ho nebaví na mě pořád někde čekat, doplácet na má rozhodnutí a přizpůsobovat se a že nemůžu být s někým, přinášet oběti, pomáhat, starat se a být ohleduplná a on že si nenechá komplikovat život. Bylo to jako když mi vrazí nůž do srdce. O t víc když vím, jak jsme se snažila..se vším mu pomáhala, vařila, uklízela u něj doma, prala, prostě vše…tohle sem pro nikoho jiného nedělala 
miluju ho, je to poslední blízký člověk. Nevím co mám dělat..
Příspěvek upraven 30.11.16 v 17:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:37
Podvědomně si hledáš stále někoho, kdo tě vezme do výšin, ale zároveň do propasti. Podvědomě si myslíš, že si lásku musíš zasloužit, proto přitahuješ takové typy si myslím.
Zapracuj na traumatu z dětství, chybějící lásce a nechtěnosti u nějakého terapeuta a uvidíš, že se ti život obrátí a nebudeš muset prožívat takovou horskou dráhu. Hodně štěstí přeji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:41
Nepotrebujes aby Te nekdo zachranoval, v sobe musis hledat klid…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:42
Proč furt musíš lézt s nějakým chlapem jen do postele? Mě to příjde, že nemáš žádné životní priority, co by jsi chtěla dělat, kam se posunout bez chlapa, s chlapem?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:50
@hudečice píše:
Proč furt musíš lézt s nějakým chlapem jen do postele? Mě to příjde, že nemáš žádné životní priority, co by jsi chtěla dělat, kam se posunout bez chlapa, s chlapem?
Měla jsem 3partnery nepřijde mi, že bych „pořád s někým lezla do postele“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:51
No, dokud nezačneš mít opravdu ráda sama sebe, nikdo tě nebude mít rád. To, co tu popisuješ, není láska. To je boj o moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:55
@evivine píše:
Měla jsem 3partnery nepřijde mi, že bych „pořád s někým lezla do postele“
Ono to tak vyznělo, ty nemáš žádné životní priority. Dávat se dohroomady s ženáčem, co se zrovna rozvádí, pak zas děláš služku snažíš s vařit, prát…
Mám pocit, že si zrovna nevěříš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 17:59
@evivine mě v tom příběhu chybí co tvůj syn, co jeho vztah s faktickým tátou, čtu jen já, já ale ohled na dítě nic a věřím že syn tvé propady ve vztazích musel špatně snášet-nebude v životě taky ztracený jako ty? Opakovat tvé chyby? Zkus nad tím zapřemýšlet
Za druhe postav se na své nohy bez jakéhokoliv muže a až to zvládneš tak nejspíše i potkáš vhodnějšího partnera. Vím o čem píšu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 18:09
Syn se s tátou vídá o víkendech, mají spíše bratrský vztah.Ex se se mnou od rozchodu nebaví, dělá naschvály jak s placením výživného, tak s výchovou syna. Každý víkend ho seznamuje s jinou známostí. Staví ho proti mě.
My se synem máme hezký vztah, on za mnou může přijít s čímkoliv a kdykoliv, ale nemohu se mu bohužel věnovat tak jak bych chtěla(co se týče aktivit, výletů, dárků).Tahnu sama hypotéku na 13tisíc, měsíčně odchází 17tisíc a tatínek má v zahraničí sám pro sebe 80tis a má problém platit výživné 4000,– nebo koupit synovi boty na zimu.Je to boj a já už se cítim strašně slabá, jak jsme na vše sama..nemám v nikom oporu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 18:12
Začněte si v sobě konečně dělat pořádnou inventuru, vyhojte staré rány - naučte se mít ráda sebe samu. Pak se přestanete vrhat do náruče chlapům, co vám ubližujou.
A především je to jedinná šance, jak nějak napáchat to, co vaše komplexy a mizerní stálí partneři způsobují na psychice vašeho syna. Nelžete sama sobě, že váš syn líného a zadluženého otce a nebo maniplativního magora vnímá dobře a díky tomu si buduje zdravou, nezraněnou osobnost. Spíš se vás bude snažit chránit, což je to nejhorší, co svému synovi můžete udělat - nenecháte ho být dítětem.
Nejspolehlivější cesta k pořádku ve vlastní duši je v tomto případě psychoterapie. Nejste ani první ani poslední s podobným příběhem - což je dobře, protože to znamená, že se dají zaběhané vzorce změnit a začít fungovat mnohem spokojeněji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.16 18:12
Taky se přikláním k tomu nehledat dál oporu v někom, ale zaměřit se na sebe a na syna, ono to pak třeba příjde, ale nespoléhat se na to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
