Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj 🙂 Mám přítele, se kterým se po dlouhý době ve vztahu cítím dobře a neradada bych o něj přišla. Jediný „problém“ je (pravděpodobně ve mě) co se týká jeho životního stylu. Už dříve jsem byla s někým, kdo se o sebe moc nestaral, jedl nezdravě, kouřil a mě to vadilo. Ne kvůli vzhledu, ale zdravotně, bála jsem se o něj. A tak jsem se zařekla, že pokud si někdy ještě někoho najdu, bude pro mě jedna z priorit, aby tomu člověku na sobě záleželo, nebylo mu jedno jak se stravuje, fyzická aktivita mu nebyla cizí apod. Samozřejmě nic se nemá přehánět a občas nějaká ta sladkost, burger, pizza, to považuju za uplně normální součast života a psychické pohody 🙂 Nicméně aktuální přítel z počátku vypadal, že je přesně ten typ, co si na zdraví dává záležet, ale časem se ukázalo, že je tomu spíš naopak. Nechci tu popisovat do detailů jeho životní styl, to ani není pointou. Jen obecně - kouří (elektronickou), jeho strava se skládá z 90% z masa a nějaké přílohy, příčemž většinu zastává uzený, klobásy apod, občas nějaký steak, vajíčka, k zelenině a ovoci má psychický odpor (blok z dětství) a jakmile vidí cokoliv kde je cukr, tak se nezdá a je schopný sníst klidně dvě bomboniery na ex. Chodíme spolu do fitka, ale to je jeho jediná fyzická aktivita, jinak všude jezdí autem a nehýbe se. Zdravotně je jen pořád unavený, jinak nic vážného.
Problém je v tom, že já mu do jeho života a životního stylu nechci jakkoliv zasahovat. Nechci, aby se cítil omezeně, chci, aby byl šťastnej a cítil se „v pohodě“. Jasně, můžu mu říct, že se o něj bojím, ale to je tak vše. Takže jsem si vyhodnotila, že je to můj problém a mám dvě možnosti. Buď se s ním kvůli tomu rozejdu a nebo se to budu snažit akceptovat, což nyní dělám, ale uvnitř mě to neskutečně ničí. Já vím, pro někoho možná blbost, ale mně prostě záleží na tom, jak na tom daný člověk bude zdravotně za x let, bojím se o něj a chci, aby třeba i našim budoucím dětem šel příkladem. Vím, že musí chtít člověk sám, jinak se nic nezmění, a jak už jsem psala, nechci mu do toho jakkoliv mluvit. Ale jak se k tomu postavit, abych s tím byla ok? Vím, že je to můj problém, ale nějak nevím, jak se s tím poprat.
Ještě dodám, že jinak jsme s přítelem naprosto šťastní a spokojení, hodnotově jsme na tom podobně, máme stejný pohled na život, máme si co říct, chemie funguje na 100 %. Tohle je prostě jediný problém a mě přijde strašná škoda, kdyby to kvůli němu mělo skončit nebo by tím vztah začal trpět.
Nekdy je potreba tomu druhemu „do neceho mluvit“.
Charakter nezmenis, stravovani muzes.
Nepředělávej ho. Taky bys nechtěla, aby tě někdo měnil. A ano, je to tvůj „problém“. Píšeš ale, že tě to ničí. Vyhodnoť si, co tě ničí víc, jestli jeho životní styl anebo být bez něj.
Jste více méně na začátku a ty už máš z toho stres ![]()
Tak mu začni vařit, aby se nemusel cpát uzeným a klobásou! A pak mimíska. A pak budeš dělat všechno.
Muj muz, když jsme se před hoooodne lety poznali, jedl přesně takto = sra.ky.
Dnes, převážně zelenina, celozrne pečivo, sunka, libova masa, malé přílohy.
Takže, opravdu se člověk dokaze změnit, ale musí si na to přijít sám, nebo lehoucce nasměrovat.
Hlavně ho, prosím tě, nevychovavej a nevzdělávej. Ani lehounce, manipulativně, s odkazy na články o zdraví a výživě. To je cesta do pekel.
Jedna rozmluva, jak to vidíš ty, to zdraví do budoucna a příklad dětem. A uvidíš. A počítej s tím, že to asi neklapne.
@badmm píše:
Ahoj 🙂 Mám přítele, se kterým se po dlouhý době ve vztahu cítím dobře a neradada bych o něj přišla. Jediný „problém“ je (pravděpodobně ve mě) co se týká jeho životního stylu. Už dříve jsem byla s někým, kdo se o sebe moc nestaral, jedl nezdravě, kouřil a mě to vadilo. Ne kvůli vzhledu, ale zdravotně, bála jsem se o něj. A tak jsem se zařekla, že pokud si někdy ještě někoho najdu, bude pro mě jedna z priorit, aby tomu člověku na sobě záleželo, nebylo mu jedno jak se stravuje, fyzická aktivita mu nebyla cizí apod. Samozřejmě nic se nemá přehánět a občas nějaká ta sladkost, burger, pizza, to považuju za uplně normální součast života a psychické pohody 🙂 Nicméně aktuální přítel z počátku vypadal, že je přesně ten typ, co si na zdraví dává záležet, ale časem se ukázalo, že je tomu spíš naopak. Nechci tu popisovat do detailů jeho životní styl, to ani není pointou. Jen obecně - kouří (elektronickou), jeho strava se skládá z 90% z masa a nějaké přílohy, příčemž většinu zastává uzený, klobásy apod, občas nějaký steak, vajíčka, k zelenině a ovoci má psychický odpor (blok z dětství) a jakmile vidí cokoliv kde je cukr, tak se nezdá a je schopný sníst klidně dvě bomboniery na ex. Chodíme spolu do fitka, ale to je jeho jediná fyzická aktivita, jinak všude jezdí autem a nehýbe se. Zdravotně je jen pořád unavený, jinak nic vážného.Problém je v tom, že já mu do jeho života a životního stylu nechci jakkoliv zasahovat. Nechci, aby se cítil omezeně, chci, aby byl šťastnej a cítil se „v pohodě“. Jasně, můžu mu říct, že se o něj bojím, ale to je tak vše. Takže jsem si vyhodnotila, že je to můj problém a mám dvě možnosti. Buď se s ním kvůli tomu rozejdu a nebo se to budu snažit akceptovat, což nyní dělám, ale uvnitř mě to neskutečně ničí. Já vím, pro někoho možná blbost, ale mně prostě záleží na tom, jak na tom daný člověk bude zdravotně za x let, bojím se o něj a chci, aby třeba i našim budoucím dětem šel příkladem. Vím, že musí chtít člověk sám, jinak se nic nezmění, a jak už jsem psala, nechci mu do toho jakkoliv mluvit. Ale jak se k tomu postavit, abych s tím byla ok? Vím, že je to můj problém, ale nějak nevím, jak se s tím poprat.
Ještě dodám, že jinak jsme s přítelem naprosto šťastní a spokojení, hodnotově jsme na tom podobně, máme stejný pohled na život, máme si co říct, chemie funguje na 100 %. Tohle je prostě jediný problém a mě přijde strašná škoda, kdyby to kvůli němu mělo skončit nebo by tím vztah začal trpět.
No když tady píšeš, jak trpis a šíleně té ničí jeho životospráva a jak přemýšlíš i nad rozchodem. Tak to lžeš v tomto sama sobě.
Nevím, jak ti může vyhovovat vztah s lenochem a futrovačem uzenin. Pokud tobě záleží na zdravé životním stylu, tak si nedovedu představit, že spolu spokojeně trávíte víkend na gauči a pak přesunem autem do kina například. Za mě - no go. Nikoho bych nepředělávala a zároveň nechtěla, aby děti vyrůstaly v tomto příkladu.
@badmm píše:
Ahoj 🙂 Mám přítele, se kterým se po dlouhý době ve vztahu cítím dobře a neradada bych o něj přišla. Jediný „problém“ je (pravděpodobně ve mě) co se týká jeho životního stylu. Už dříve jsem byla s někým, kdo se o sebe moc nestaral, jedl nezdravě, kouřil a mě to vadilo. Ne kvůli vzhledu, ale zdravotně, bála jsem se o něj. A tak jsem se zařekla, že pokud si někdy ještě někoho najdu, bude pro mě jedna z priorit, aby tomu člověku na sobě záleželo, nebylo mu jedno jak se stravuje, fyzická aktivita mu nebyla cizí apod. Samozřejmě nic se nemá přehánět a občas nějaká ta sladkost, burger, pizza, to považuju za uplně normální součast života a psychické pohody 🙂 Nicméně aktuální přítel z počátku vypadal, že je přesně ten typ, co si na zdraví dává záležet, ale časem se ukázalo, že je tomu spíš naopak. Nechci tu popisovat do detailů jeho životní styl, to ani není pointou. Jen obecně - kouří (elektronickou), jeho strava se skládá z 90% z masa a nějaké přílohy, příčemž většinu zastává uzený, klobásy apod, občas nějaký steak, vajíčka, k zelenině a ovoci má psychický odpor (blok z dětství) a jakmile vidí cokoliv kde je cukr, tak se nezdá a je schopný sníst klidně dvě bomboniery na ex. Chodíme spolu do fitka, ale to je jeho jediná fyzická aktivita, jinak všude jezdí autem a nehýbe se. Zdravotně je jen pořád unavený, jinak nic vážného.Problém je v tom, že já mu do jeho života a životního stylu nechci jakkoliv zasahovat. Nechci, aby se cítil omezeně, chci, aby byl šťastnej a cítil se „v pohodě“. Jasně, můžu mu říct, že se o něj bojím, ale to je tak vše. Takže jsem si vyhodnotila, že je to můj problém a mám dvě možnosti. Buď se s ním kvůli tomu rozejdu a nebo se to budu snažit akceptovat, což nyní dělám, ale uvnitř mě to neskutečně ničí. Já vím, pro někoho možná blbost, ale mně prostě záleží na tom, jak na tom daný člověk bude zdravotně za x let, bojím se o něj a chci, aby třeba i našim budoucím dětem šel příkladem. Vím, že musí chtít člověk sám, jinak se nic nezmění, a jak už jsem psala, nechci mu do toho jakkoliv mluvit. Ale jak se k tomu postavit, abych s tím byla ok? Vím, že je to můj problém, ale nějak nevím, jak se s tím poprat.
Ještě dodám, že jinak jsme s přítelem naprosto šťastní a spokojení, hodnotově jsme na tom podobně, máme stejný pohled na život, máme si co říct, chemie funguje na 100 %. Tohle je prostě jediný problém a mě přijde strašná škoda, kdyby to kvůli němu mělo skončit nebo by tím vztah začal trpět.
Když pominu stravování, tobě by se líbilo, kdyby ti přítel kecal třeba do stylu oblékání, chtěl po tobě, aby ses z černovlásky stala blondýnkou, nebo třeba proč jíš zdravě, když to stojí spoustu peněz a ještě možná víc než elektronické cigarety?
@ibis píše:
Když pominu stravování, tobě by se líbilo, kdyby ti přítel kecal třeba do stylu oblékání, chtěl po tobě, aby ses z černovlásky stala blondýnkou, nebo třeba proč jíš zdravě, když to stojí spoustu peněz a ještě možná víc než elektronické cigarety?
Vzhled a zdraví jsou dvě odlišné věci.
Jak píše @unuděná, ten vztah nemůže klapnout. Podobný životní styl je jednou ze vztahových priorit.
@Cenarius píše:Že jo?? To pude, já se postarám o to, aby se časem polepšil
Klasika. Toho predelas, stačí ho nasměrovat, musíš mu pomoct…No když tady píšeš, jak trpis a šíleně té ničí jeho životospráva a jak přemýšlíš i nad rozchodem. Tak to lžeš v tomto sama sobě.
@freeport píše:
Muj muz, když jsme se před hoooodne lety poznali, jedl přesně takto = sra.ky.
Dnes, převážně zelenina, celozrne pečivo, sunka, libova masa, malé přílohy.
Takže, opravdu se člověk dokaze změnit, ale musí si na to přijít sám, nebo lehoucce nasměrovat.
Anebo se za rohem cpe škvarky a tlačenkou, jako 80 procent mých kolegů, co mají doma nekompromisní zdravovýživářky.
@unuděná píše:
Vzhled a zdraví jsou dvě odlišné věci.
Z mého pohledu ne. Spousta rodin vaří dvojí jídlo, protože chlapovi nechce žena cpát pod nos cizrnu nebo nedej bože brokolici
A pokud ti někdo podsouvá svojí pravdu, svůj styl života, je to manipulace. Jako mužů vyjádřit, že se mi to, co jí, nelíbí, nebo to jak vypadá, ale to je asi tak všechno.
@ibis píše:
Z mého pohledu ne. Spousta rodin vaří dvojí jídlo, protože chlapovi nechce žena cpát pod nos cizrnu nebo nedej bože brokoliciA pokud ti někdo podsouvá svojí pravdu, svůj styl života, je to manipulace. Jako mužů vyjádřit, že se mi to, co jí, nelíbí, nebo to jak vypadá, ale to je asi tak všechno.
Samozřejmě, ale pokud chci rodinu, už se to netýká jen toho jednoho člověka. Odbarvená blondýna bez špetky vkusu na oblékání své děti nijak neohrožuje. Chlap, co se denně cpe jen uzeninami, 50m do obchodu jezdí autem a za vrchol svého pohybu považuje páteční posilování s lahváčem už ano ![]()