Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, chci se poradit co se děje s mým partnerem. Jsme spolu už dlouho. Poznali sme se, když sem měla po rozvodu a v péči kluky 3 a 1 roky (teď 13 a 11). Tehdy byl partner super táta. Klukům se věnoval, hrál si s nima, přebaloval, koupal, bral je na procházky, veškerý volný čas sme trávili spolu na výletech, při sportu. mohla sem se na něj stoprocentně spolehnout. I doma pomáhal, co bylo potřeba spravil, nakoupil, odvezl, přivezl, k doktorovi chodil sám, myl nádobí, luxoval, poklízel. Před třemi lety zatoužil mít taky vlastní dítě. Nebyla sem proti. Na partnera bylo spolehnutí, na mimčo se hrozně těšil, povedlo se hned a on byl nadšený.
V těhotenství se ale změnil. Hodně pracoval. Doma trávil čas u televize nebo počítače. Dětem se přestal věnovat, přestal pomáhat s domácíma pracema. Pořád ale říkal, že nás má rád a je s námi rád. Těhotenství nakonec skončilo ve 27týdnu předčasným porodem. Kluk byl živý, ale museli oživovat, intubovat, měl dýchací potíže, potíže s přibíráním a musel cvičit Vojtovku. Byl celkem 4 měsíce po nemocnicích. Partner za ním jezdil to ano, ale jinak o něm skoro nemluvil. Jeho chování se otočilo. Doma nic nedělal, starším klukům se nevěnoval, jenom se občas zeptal co škola. Malého nepřebaloval, nechoval, odmítal s ním cvičit, nechodil s ním po doktorech. Všechno bylo jinak. promluvili sme si o tom, nastala na pár měsíců změna k lepšímu a pak sem nečekaně znovu otěhotněla. Malýmu byl rok a já další dítě nechtěla. Ale partner mě přemlouval, že se bude snažit, navíc už sem byla v 10týdnu a pak se ukázalo, že je to holčička. To byl úplně unešený. Jenže na chování žádná změna. Když je doma tak sedí u počítače nebo u telky, s ničím nepomůže. Když mu něco říkám, jakoby mě nevnímal. Po čtvrt roce neví, že jeho syn má dietu a bere léky, malou snad jedinkrát nepřebalil, občas na ní koukne a to je veškerá jeho snaha a zájem. Dělá strašný nepořádek, když ho o něco poprosím tak buď zapomene nebo mu to trvá třeba půl roku než to opraví. Přitom pořád říká, že nás má rád, když je pryč tak mu prý chybíme. Ale já nevím. Občas mám dojem, že mi dělá věci naschvál. Řeknu třeba,,tu hlínu tam nedávej, bude se blbě odvážet." a on jí tam dá. Když něco dělá, je po něm vždycky všude příšerný bordel. Špinavý oblečení má všude po ložnici, za týden si ještě nevybalil kufr ze služebky, zapomenul i na první školní den (slíbil že děti vypraví). Když jdeme ven, tak se mu nechce, často se vymlouvá, že něco musí udělat, že ho něco bolí nebo na něj něco leze. Ale s kamarády za sportem jde.
Mám pocit, že bez něj by nám bylo líp, že všechno jenom komplikuje a přidělává mi práci. Že je jako další dítě. Přemýšlím o rozchodu. Trvá to skoro dva roky, po rozhovorech akorát řekne, že nás má rád a bude se snažit, ale nic se už dlouhé měsíce nemění.
Nevím proč se tak změnil.
Promiň, první, co mi naskočilo, bylo „nepovedené těhotenství“. Předčasný porod, komplikace, atd. Nevzal si to osobně, necítí to jako životní prohru, proto ta změna? nemaloval si to jinak a když přišly potíže, jakoby se z toho (vnitřně) sesypal a už nikdy se nedal dohromady?
![]()
@Emilie píše:
Promiň, první, co mi naskočilo, bylo „nepovedené těhotenství“. Předčasný porod, komplikace, atd. Nevzal si to osobně, necítí to jako životní prohru, proto ta změna? nemaloval si to jinak a když přišly potíže, jakoby se z toho (vnitřně) sesypal a už nikdy se nedal dohromady?![]()
Lépe bych to nenapsala, taky mi to tak příjde ![]()
@Emilie píše:
Promiň, první, co mi naskočilo, bylo „nepovedené těhotenství“. Předčasný porod, komplikace, atd. Nevzal si to osobně, necítí to jako životní prohru, proto ta změna? nemaloval si to jinak a když přišly potíže, jakoby se z toho (vnitřně) sesypal a už nikdy se nedal dohromady?![]()
Taky mě to hned napadlo. Muži těžko snášejí to, že jejich dítě má nějaké problémy a není (v jejich očích ) to plnohodnotné. Ale co dál? Ta žena je na tom stejně a kdyby se chovala také tak, tak jsou děti v děcáku. Možná by si měl promluvit s nějakým odborníkem a nebo ať se na to vykašle a jde pryč.
Ale @123myš píše,že se změnil už v těhotenství, ne po předčasném porodu. ![]()
@Emilie : tak ale pry se zmenil uz behem tehotenstvi, tak to jeste nemohl o „neuspechu“ vedet
A nemuze mit treba nejaky zdravotni problem?
@beruska9 píše:
@Emilie : tak ale pry se zmenil uz behem tehotenstvi, tak to jeste nemohl o „neuspechu“ vedetA nemuze mit treba nejaky zdravotni problem?
Máš pravdu. Já jen, co mi prostě naskočilo při čtení. ![]()
Myslim fyzicky problem…nebo nestalo se neco v praci? Kdyz hodne pracoval? Syndrom vyhoreni, nejaky pruser a nasledna deprese?
Pokud to byl tak super chlap, tak bych se snažila najít problém. Věřím, že to s ním teď nemáš lehké, ale to třeba i on sám se sebou. Rozchod by ho mohl ještě víc dorazit. Chtělo by to najít důvod a příčinu, ale to musí chtít hlavně on.
Taky mi to přijde jako depresivní stav
Co třeba navštívit psychologa?
V práci mi přijde, že jde všechno dobře. Máme pár společných kamarádů a ptala sem se jich. Nikdo si žádný výrazný změny nevšiml. Takže je to asi jenom doma. Jinde je prý v pohodě. Když se zeptám jestli nemá problémy v práci nebo nějaké jiné starosti, jenom zamručí že dobrý a dál třeba kouká na telku.
Nejhorší je, že není nějak schopný postarat se o děti. Už to jde tak daleko, že je radši svěřim na dvě-tři hodiny kámošce, než aby je hlídal partner. Protože on je prostě nehlídá. Sedí a kouká na telku nebo je na internetu a vůbec neví co kde děti dělají. Posledně sem přišla z nákupu a on nevěděl kde je malá. Zalezla si pod křeslo a tam usnula a já ji nemohla najít. Nebo zapomíná že má jít kluk na doučování, zapomíná na léky, zapomněl že malej má dietu. Nechává ho klidně běhat pokakanýho, atd.
@123myš Ještě mě napadá syndrom vyhoření, který se nemusí bohužel týkat jen práce. ![]()
Taky si myslím, že podle toho, co píše, by to klidně mohl být burnout z rodiny. Ono to tak i dost zní. Není agresivní, nepije, nechodí za ženskýma (snad), jen je toho prostě na něj asi moc (já vím, že na tebe 2× tolik). Asi nemá motivaci - i když, co je větší motivace než děti?
Jste někdy třeba sami? Bez dětí? Vím, že to asi není jednoduchý při 4 dětech, ale třeba by to mohlo mít pozitivní vliv.
Držím palce
A nepřemýšlelas, že se to všechno děje jen v tvé hlavě zcela subjektivně, změna pohledu na tvého partnera?? ty uvažuješ, že má nějaký psychický problém, ale co když ho máš ty?? nemyslím nic vážného, jen subjektivně ve všem co ON udělá vidíš a priori problém
Nj holky, taky me napadl syndrom vyhoreni ci deprese. To nema clvek chut se zvednout ani na zachod ale zakladatelka pise, ze s chlapama sportovat to jo ![]()