Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Nevěděla jsem, jak lépe svůj „problém“ pojmenovat. Je mi něco přes 20 a připadám si jako by mi bylo zase 15. Potkala jsem zadaného chlapa, s kterým se nemám kde potkávat, bydlí poměrně daleko a vlastně se mezi námi nic nestalo. Šlo pouze o krátký rozhovor a já ho od té doby nemůžu pustit z hlavy, přestože je to už pár týdnů. On to má nejspíše podobně, protože vím, že o mně mluví před svými kamarády a usuzuju to i z toho, co o mně údajně říkal.
A já teď nevím, co mám dělat. Napsat mu je nesmysl. Pustit ho z hlavy, anebo si vytvořit příležitost ho zase potkat? Protože vytvořit by šla, jen je problém vzdálenost. A i když ho potkám, tak co z toho?
Píšu sem především kvůli tomu, abych si přečetla zkušenosti jiných. Co vy a zadaní chlapi? Vždycky jsem razila heslo, že když je zadaný, tak dávám ruce pryč. Co vy a vztahy dvou lidí, kteří od sebe bydlí daleko? A co myslíte, že mám dělat? Děkuju.
Neseznamovala bych se na dálku a zadaní muži jsou tabu. Ušetříš si dost starostí. I tak jich život přinese dost.
@Anonymní píše:
@Stará známá Mohla bys to rozvést?
Ano - proc se poustet do komplikovaneho vztahu s clovekem, ktery je zadany a daleko? Vykasli sa na to a ver si, ze mas na vic
Pokud nema deti, tak budiz.
Ale tu vzdalenost stejne nedate.
Jeste jinak - pokud te tak moc bude chtit, ozve se sam. Muzes vyckat.
Doporucuju vykaslat se na to (i kdyz si ted myslis, ze to nejde a mas ho plnou hlavu a blablabla). Prinese to potize vam vsem.
To není puberta, ale normální hormonální ohňostroj. To se ti může stát i v 70.
Ale správné řešení je pochopitelně si to odžít ve fantazii a nekontaktovat ho.
Hormony přišly, hormony odejdou. Není to znamení osudu a silná hormonální reakce znamená že nejspíš na začátku bude dobrý sex, ale rozhodně to neříká nic o kvalitě případného vztahu.
Pokud stojíš o víc než náhodný sex, tak nechceš kurevníka co prostě zasune do každé, která se mu zalíbí. Protože pokud se dostanete do postele a třeba nakonec skončíte jako pár, tak až se jemu zase splaší hormony, tak tě taky podvede.
Kdysi v pubertě jsem byla s jedním zadaným, ale u takových „vztahů“ to je stejně tak, že chlap to bere jakože vypustí páru a holka se zamiluje. Když se ohlédnu zpět, byla jsem naivní a blbá. Zadaný chlap nikdy nevěstí nic dobrého
. Takový „vztah“ jsem měla jednou v životě, když mi bylo asi 16, prostě dítě které nevědělo nic o světě. Teď už si vážím sama sebe, a už jen kvůli sobě bych do toho znovu nikdy nešla.
Nevěděla jsem, jak lépe svůj „problém“ pojmenovat. Je mi něco přes 20 a připadám si jako by mi bylo zase 15. Potkala jsem zadaného chlapa, s kterým se nemám kde potkávat, bydlí poměrně daleko a vlastně se mezi námi nic nestalo. Šlo pouze o krátký rozhovor a já ho od té doby nemůžu pustit z hlavy, přestože je to už pár týdnů. On to má nejspíše podobně, protože vím, že o mně mluví před svými kamarády a usuzuju to i z toho, co o mně údajně říkal.
A já teď nevím, co mám dělat. Napsat mu je nesmysl. Pustit ho z hlavy, anebo si vytvořit příležitost ho zase potkat? Protože vytvořit by šla, jen je problém vzdálenost. A i když ho potkám, tak co z toho?
Píšu sem především kvůli tomu, abych si přečetla zkušenosti jiných. Co vy a zadaní chlapi? Vždycky jsem razila heslo, že když je zadaný, tak dávám ruce pryč. Co vy a vztahy dvou lidí, kteří od sebe bydlí daleko? A co myslíte, že mám dělat? Děkuju.