Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já jsem pořád hrozně zamilovaná do jednoho kamaráda (už 7 let, spali jsme i spolu), který mi pořád říkal, že vztah mít nechce, jelikož prostě se nechce vázat, má rád svobodu…dokonce mi tvrdil, že je bisexuál a upřednostňuje spíš kluky (to mi řekl i jednou po sexu, když jsem se ho zeptala, jaký to bylo…prý dobrý, ale prostě jsem holka, kdybych byla chlap, líbilo by se mu to víc
). Jo, tragikomický. Pár měsíců na to si našel naprosto nádhernou holku a jsou spolu už pár let. Dokonce je mi ta holka v některých ohledech i podobná.
Takže si to neustále vyčítám, že kdybych se tenkrát chovala jen trochu jinak, mohlo nám to spolu vyjít… ![]()
Je mi jasný, že si možná budete ťukat na čelo, ale on pro mě byl naprosto výjimečný a byl to jediný člověk, se kterým jsem si dokázala celé hodiny povídat…nikdy jsem neměla moc přátel, nevím moc, o čem s nimi mluvit, takže většinou při konverzaci sklouznu k obligátním tématům…prostě mi opravdu chybí, přišlo mi, že jsem opravdu přišla o někoho, se kterým moje duše souzněla…kdo ví, za deset let to možná uvidím jinak…ale není den, kdy by mě to netrápilo…
Už jsem to psala před pár dny v jiné diskusi, takže ne třeba to rozebírat znovu. Jedna rada mi dost pomohla. Jde o neustálé obavy a nejistotu v tom vztahu, která vychází ze mě. Nakonec tu tíhu to nevydrží.
No, těžko radit, když nepíšeš, o co přesně šlo, co byla ta chyba, kterou jsi provedla…
![]()
Asi vím, o jakou předchozí diskuzi jde. Podle mě ti nefunguje racionálně si vysvětlit, že na chlapovi nesmíš viset, dělat mu scény a dusit ho. Měla bys vstoupit do nějaké terapie, aby sis začala sama sebe vážit, aby sis uvědomila, co je ve vztazích důležité a co naopak ne. Pokud stejnou stíhačku děláš už ve 3. vztahu a všechny na tom krachly, asi si sama nepomůžeš.
Právě proto jsem to tu nechtěla rozebírat, spíše se optat, jestli to některá měla podobně a jak jste si to nastavily. Protože 50% lidí mi řekne, ať jsem priorita a že když si přeju, abychom spolu byli od párku do neděle a on jezdí v sobotu odpoledne do neděle a já dělala „scény“ a někdo mi řekne, že nejsem priorita a mám si dupnout no a pak ho odeštvu do toho se vyptávám, zda je vše v pořádku, protože mi na vztahu záleželo, tak je to až tak špatné?
Vím, co dělám špatně a druhé straně jsem to přiznala, druhá strana nikdy své chyby nepřiznala.
Diskusi jsem tu zakládala ale o víkendu, ohleně strachu a nejistot, ne u nějakém dusení apod. o to nešlo.
Hlavní je, že vím, v čem je problém. To už vím a je to shrnuto. Jen bohužel asi úplně nepoznám, kdy jsem priorita a kdy ne, kdy se mám ozvat a kdy ne, zas abych neodradila zbytečně. Ještě když jsem byla s ním, zakládala jsem zde kdysi jednu diskusi a bylo mi dokonce vytčeno, že si žije vedle mě svůj život a že se mám rozejít, přitom se jinak choval ke mně krásně.
No a tak jsem se ozvala s něčím, možná špatně fomulovaně, nevím, ale už bylo zle z jeho strany a já takto jednala ze strachu. Tak mě zajímá, zda jsem v tom sama, protože já se s tím poměrně často setkává, protože prostě špatná výchova nebo ženy ochranitelky atak.
Pokud se budes pretvarovat, stejne to nebude fungovat. Musis si najit takoveho, kteremu nebude tve chovani vadit, nebo jak nekdo pise, zapracovat na terapii.
Kdyz vidim s jakymi megerami nekdy chlapi jsou, tak urcite najdes.
Proste doted jsi nenasla toho kompatibilniho.
Jen mi prijde, ze jsi stale nespokojena, ze kdyz si najdes noumu, zase si budes stezovat, ze je to nouma.
Předně si musíš uvědomit, že nemáš právo cokoli po partnerovi vyžadovat, zájem, pozornost ani lásku si jednoduše nevynutíš. To už víš. Tak teď se podle toho ještě začít chovat. Naučit se nevyčítat, ale na rovinu komunikovat. A nechtít si partnera přivázat k noze na 7 dní v týdnu. Najít si svoje zájmy a přátele.
@Tarena píše: Více
Právě..Já jsem mu i říkala, že jsme si nic závažného neudělali a omluvila se za chyby. Kdyby chtěl, tak mi sám pomůže poradí co a jak si myslím a nezahodí to. Samozřejmě děkuji za rady, když je to upřímné. Máte některé s tím zkušenost? Co vám pomohlo, Jak si to nastavit? Já se už snažím ty emoce držet na uzdě a nějak jinak alespoň formulovat, když si něco přeji, bohužel a ještě horší je komunikace na dálku, tam se leccos pochopí i jinak, což mě pak mrzí a ničí. Já byla maximálně spokojená ale, jen jsem se chtěla vídat víc prostě celé vikendy, ale měl své činnosti, které nešly odříct
Přitom zájmy kamarády máme oba a byla jsem to většinou já co navrhla se jeden víkend nevidět a dělat si své činnosti třeba s přáteli, no a to on byl zas (hlavně zpočátku vztahu) nakrknutý. Přitom také jsem to myslela tak, že nebudeme na sobě viset. Pak už jsem začínala mít nejistoty a obavy a neustále se (bohužel) potřebovala ptát zda je vše v pořádku. Špatně špatně špatně no. Ale už vím, kde je jádro problému u mě.
Přišla jsem o bývalého partnera kvůli asi sobě.
Byli jsme spolu 3 roky, byl skvělý.
Impulzem k rozchodu byla jeho matka.
Hodně dlouho jsem si to vyčítala, protože ten vzah jinak fungoval na 100%.
Nicméně člověk po čase mění názory a teď 6 let po tom si říkám, že to tak prostě z nějakého důvodu mělo být.
S ex se potkávám (bydlíme ve stejném městě), ale je to dávno za náma. Oba máme už jiné životy, tak si jen povíme, jak se máme a jdeme dál…..
Tak to prostě v životě chodí ![]()
Mě přijde, že to jsou spíše záminky k rozchodu.
U člověka který Tě skutečně miluje nebudeš muset přemýšlet jestli se ozyváš málo, moc, jak to udělat, co říct/neříct, neustále se hlídat, aby z toho nebyl rozchod. Nejsi pod vnitřním tlakem, kde si uměle nastavuješ kdo musíš být, jak musíš jednat, abys nebyla opuštěná. A věř mi, že těchto obav může využívat dost lidí.
Důležité je si uvědomit, jaké priority chceš mít ve vztahu ty? Jak chceš aby fungoval, vypadal?
Lidi jsou různí. Někomu ve vztahu bude vyhovovat více svobody, jiný s tebou bude trávit víc času.
Ale všichni známe jistě takové ty příběhy. Kdy se žena/muž snaží ve vztahu se všech sil, druhá strana se s nimi rozejde s trapnou vymluvou, ze potřebuji vic svobody, nejsou pro vztah a zanedlouho nemají problém tokat s někým novým a hupsnout do stabilního vztahu ve kterém vydrzi.
Někdy to je prostě o tom potkat tu správnou osobu.
Možná si podvědomě opravdu zakladatelko vybíráš muže, kteří nejsou vhodní pro stabilní vztah a při prvním problému prchnou. Kde se pak následně potvrdí tvé vnitřní obavy a přesvědčení - že budeš opuštěná.
Je potřeba aby sis víc věřila. ![]()
Kočičko, zvaž tu terapii
. Jasně, rozchod bolí, o tom žádná, ale ty se v tom fakt hodně plácáš a posun žádný, jen si způsobuješ větší bolest.
Dobrý večer, tuto diskuzi zakládám spíše proto, abych se mohla jen vyzpovídat, případně aby se tu všichni mohli vyzpovídat a zároveň abych si nepřipadala, že jsem v tom úplně sama. Stalo se vám, že jste udělali ve vztahu chybu např. v nějakém chování, kterým jste svého životního partnera odradili natolik, že se s vámi rozešel nebo byl v nejistotě? Mně se to stal, už třikrát
Velmi toho lituji, nemohu to vrátit zpět, ale ponaučit jsem se mohla a měla! Několikrát mi moje podvědomí radilo, ať se tak nechovám ale já jsem stejně na základě nějaké vnitřní frustrace udělala chybu
Ztratila jsem nejbližšího člověka a mám pocit, že jiného nenajdu. Vlastně, stalo se mi to potřetí, ale tento byl výjimečný. Co s tím?
Myslím, že jsem odsouzena k tomu, být sama, možná ne navždy, ale momentálně ano a musím si to „vychutnat“. 