Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
EDIT: Vztah ukončen, z mé strany, prostě mi ruply nervy. Díky za čas, holky.
![]()
Jsem v situaci, kterou bych dřív rázně řešila, ale nějak toho nejsem schopná. Pokusím se co nejstručněji a moc prosím - buďte na mě hodné, sama vím, že bych měla vzít rozum do hrsti a utéct.
Přes rok bydlím s „přítelem“, mám 5ti leté dítě, ne jeho. Začátky byly hodně těžké, on měl psychické problém z minulého rozchodu i celkově v životě, já se taky vzpamatovávala s toho, jak skončil vztah s tatínkem malé. To jsme zvládli - a už to je podle mě strašně moc, že jsme i tak spolu.
Měl těžký život, nevěří lidem, je to cholerik, uráží a říká tomu upřímnost, když má i jen pocit, že je cokoliv proti němu, hned jde do protiútoku. Poprvé v životě jsem s někým, kdo mi sprostě nadává, uráží mě, útočí na mě - já přitom nejsem hádavý typ, sprostě jsem ho nikdy nenazvala, to bych si nedovolila k nikomu. Vadí mi to hodně, ale beru to tak, že snižuje sám sebe. Podle mě není dobrý člověk, neváží si lidí, neváží si ani mě.
Na druhou stranu malou lechtá, má ji rád, ač se jí téměř nevěnuje. Zajde pro ni do školky, když je potřeba (jednou za měsíc, dvakrát max, ale i tak). Bere to ale, že dělá službu mně, moje dítě.
Nám funguje v podstatě jen sex, ten je skvělý - o něj jde ale jemu, já tohle tak neřeším. Je nám spolu občas i hezky, hodně hezky. Když mlčíme, protože jak mluvíme, chápeme se naopak, hned je z toho průšvih.
Je velmi těžké s ním fungovat, už dlouho ho beru jako spolubydlícího. Jako partnera rozhodně ne, on sám řekl, že neumí mít vztah, neměl se to kde naučit, všechny holky se s ním rozešly, protože nezvládly jeho povahu/chování. On ani neví, jak má vztah vypadat, tedy ten šťastný, chtěl by se to naučit, ale tak nějak abych ten zázrak udělala já, on se jen svezl.
K tomu je urážlivý, rád a pořád mě uráží - prý to dělá proto, že ví, že jsem mnohem chytřejší, tak si to tím kompenzuje.
Závěr. Žít s ním jde velmi špatně, neustále si musím dávat pozor, abych něco neřekla, vlastně mě to ani netěší, těším se jen na těch pár dní, kdy má odpolední a jsme doma s malou samy, v klidu.
Vydržet to ale jde, zjistila jsem, že jsem zbabělec - bojím se být sama, líbí se mi pocit.. ne rodiny, ale prostě ne jen já sama s dítětem, pocit normálního života. Dává mi peníze na polovinu poplatků za byt, nutně je potřebuju. Jinak společné finance nemáme, každý si kupujeme svoje a za své, máme rozdělenou ledničku atd. Prostě spolubydlící. Ač já mu peru, žehlím a uklízím byt, on nedělá absolutně nic. Myju po něm i nádobí, on si jen myje hrnek od kafe (občas) a je milý k malé (když má náladu věnovat jí ten čas).
Ale žít se tak dá, pokud si stále opakuju, že je to spolubydlící, svým chováním ukazuje na sebe, shazuje sebe a hlavně mi pomáhá utáhnout byt, mám tedy racionální důvod v tom vydržet. (A ano, projíždím nabídky, hledám garsonku, abych to utáhla sama.)
Bez něj by se mi hodně ulevilo a měla bych šanci najít si někoho jiného - partnera, přítele, někoho, s kým mi bude dobře, budu se na něj těšit a budeme si pomáhat, moci se na sebe spolehnout. Ne dva lidi vedle sebe, kdy on si těžce kontroluje, aby za každou korunu, pohyb či minutu času dostal to samé ode mě.
Na druhou stranu vím, že bych hodně brečela, chyběl mi, bylo hodně těžké nechat ho na pokoji - momentálně na to asi ani nemám. On nikoho nemá, já také ne (malou nepočítám, je malá), tím je těžší to rozetnout. Skončit to, nebyla bych schopná začínat si jiný vztah, hodně dlouho ne, rok, dva, to vím určitě, znám se. Naprosto by mě to rozsekalo.
Tak si říkám - dospěle nebo zbaběle, nevím - Být vděčná, že mám někoho, kdo chce být se mnou, za ty chvilky, kdy je mi(nám) hezky, kdy je to prostě ono?
Maglajz v hlavě, děkuju za názor. ![]()
Příspěvek upraven 20.09.17 v 12:14
Jako prvni me napadlo chudak decko. V peti letech ma uz druheho spolubydliciho „tatinka“ a vyhledove jiste ne posledniho, protoze matka neumi byt sama a za kazdou cenu si chce udrzet doma chlapa, protoze by ji chybela polovina na najem.
Je smutne, kdyz je pro matku na prvnim miste nejaky docasny spolubydlici.
@rejžička
Lechtání dítěte je hraní si s dítětem? Jí se to líbí? Jsem asi zaujatá, ale zrovna tohle hraní upřímně nenávidím. Hele, bude to jen a jen horší. Pokud by stál s vámi být, měl by si najít odborníka, který by mu to vysvětlil. Kdyby se chtěl změnit a stál by o vás, udělal by to. Co tohle soužití může přinést do života tvému dítěti? Jestli s tím svým chováním nebude chtít nic dělat, rozejděte se.
Zdrhala bych. Má tě jen jako služku + na sex. Nezajímáš ho ty, tvoji malou nepřijal a nepřijme. Fakt chceš takhle žít? Urážená, opomíjená, využívaná? Fakt chceš takový vzor pro svou dceru?
Co se týče toho exempláře, co máš doma, tak na to sis snad odpověděla ![]()
jinak k tomu můžu říct jen tolik, že tvé vnímání světa je hodně sobecké ![]()
rozsekat by tě mělo hlavně vědomí, že máš dceru, která potřebuje stabilní zázemí a pohodovou mámu. Ne vytřesenou puberťačku (promiň, ale tak na mě působíš), která není schopna existovat bez chlapa.
Dítě je chudák, to na 100%. Kvůli půlce nájmu žít v tomhle? Hecni se, najdi garsonku a žij sama.
@vonajebohyne píše:
Jako prvni me napadlo chudak decko. V peti letech ma uz druheho spolubydliciho „tatinka“ a vyhledove jiste ne posledniho, protoze matka neumi byt sama a za kazdou cenu si chce udrzet doma chlapa, protoze by ji chybela polovina na najem.
Je smutne, kdyz je pro matku na prvnim miste nejaky docasny spolubydlici.
Polovina nájmu - z něčeho se platit musí.
Na prvním místě - ne, to rozhodně není. Malá je ráda, že tam je, má ho ráda. Pro ni je lepší mít někoho, kdo si s ní hraje, lechtá, i když jen občas, než žít v tom, že jsme spolu sami. Tohle vnímala velmi ostře.
Samozřejmě to je můj pohled, ale malá je pro mě na prvním místě, být to pro ni špatné, jdu z toho pryč.
Proc maji zeny pocit, ze bez chlapa se zit neda?
@rejžička Kopni ho do p-d-le a uzivej si klidu se svoji holcickou ![]()
Myslím, že víš co máš udělat, precti si to po sobě a dojde ti to. Pises, že on se neměl kde těm vztahům naučit, chceš ab se to učil na tvem dítěti?? Aby malá měla naprosto pokriveny pohled na to jak má vztah vypadat. Premyslej nad tím, vem garzonku a odejdi a nauc se být sama se sebou a pak teprve hledej vztah
@lapagerie píše:
Zdrhala bych. Má tě jen jako služku + na sex. Nezajímáš ho ty, tvoji malou nepřijal a nepřijme. Fakt chceš takhle žít? Urážená, opomíjená, využívaná? Fakt chceš takový vzor pro svou dceru?
Do budoucna určitě ne, spíš si říkám, že momentálně můžu být ráda, že mám alespoň něco, zdání rodiny. Malá vnímala velmi ostře, když jsme byly samy dvě. Vysvětluju jí to, že se on nechová hezky, že s námi asi dlouho bydlet nebude, uvidíme - dostal pecku do nosu, sliboval, jak se bude snažit, jak chce žít jinak – Ano, bývají to kecy, vím. Pro malou to zatím není špatně, myslím, že chápe, co se děje, že je to na něm, jestli se k nám bude chovat hezky nebo ne.
A ano, jsem slabá, stalo se toho hodně.
Spíš si říkám zkusit to vydržet, najít si garsonku, abychom to finančně zvládly a nemuseli se živit suchou rýží a pořád jen říkat „to je moc drahé, nezlob se, malá, papriku ti koupit nemůžu“. Jak si vybrat ze dvou špatných možností, to právě řeším. Prozatímně, ne budoucnost, jasně že napořád to nejde.
Lepší pár chvil, kdy je to fajn, pro nás obě, než samota a trápit se, kvůli penězům, kvůli tomu, že jsme jen dvě.. Nevím, to tady právě řeším.
![]()
@rejžička píše:
Polovina nájmu - z něčeho se platit musí.
Na prvním místě - ne, to rozhodně není. Malá je ráda, že tam je, má ho ráda. Pro ni je lepší mít někoho, kdo si s ní hraje, lechtá, i když jen občas, než žít v tom, že jsme spolu sami. Tohle vnímala velmi ostře.
Samozřejmě to je můj pohled, ale malá je pro mě na prvním místě, být to pro ni špatné, jdu z toho pryč.
A myslis, ze mala to dusno mezi vami nevnima? To je hrozny omyl. Kazdopadne ty se potrebujes naucit zit sama se sebou a fungovat i bez toho chlapa (mysleno ciste po emocionalni strance), jinak se na tebe budou lepit nevyrovnani jedinci jako tenhle exemplar. Protoze vazne plati, ze pritahujeme to, co vyzarujeme. Ty sis podvedome nastavila „byt ve vztahu“ jako jednu z urcujicich hodnot sve vlastni ceny. A od toho se to odviji. Protoze si sama sebe dostatecne nevazis.
Já nevím, že přes všechny tyto problémy s ním ve vztahu, komunikaci a chování ho dokážeš omlouvat. Ano, stále ho omlouváš, přitom on se chová tak, jak by se chovat neměl. Být tebou, osamostatním se, a dceři dopřeji lepší rodinu. I ona to za chvíli pocítí, půjde do puberty a bude to mezi přítelem a jí jiskřit, bude více vnímat to, že se přítel k tobě chová sprostě. Udělej si statistiku, co převažuje více, negativa či pozitiva? vzhledem k tomu, co jsi tu vypsala, jednoznačně negativa.
@medunka23 píše:
Myslím, že víš co máš udělat, precti si to po sobě a dojde ti to. Pises, že on se neměl kde těm vztahům naučit, chceš ab se to učil na tvem dítěti?? Aby malá měla naprosto pokriveny pohled na to jak má vztah vypadat. Premyslej nad tím, vem garzonku a odejdi a nauc se být sama se sebou a pak teprve hledej vztah
Asi jo, máš pravdu.
Jen si říkám, že prozatímně.. Lepší mít něco než prázdno a obavy, jak jsem psala v minulé odpovědi. Garsonku hledám, denně to projíždím.
Dřív bych to měla vyřešené hned, stalo se toho ale tolik, že na to prostě nemám. Vyměkla jsem, mám maglajz v hlavě, snad sama sobě ani nestojím za to, abych za sebe bojovala.
@rejžička píše:
Polovina nájmu - z něčeho se platit musí.
Na prvním místě - ne, to rozhodně není. Malá je ráda, že tam je, má ho ráda. Pro ni je lepší mít někoho, kdo si s ní hraje, lechtá, i když jen občas, než žít v tom, že jsme spolu sami. Tohle vnímala velmi ostře.
Samozřejmě to je můj pohled, ale malá je pro mě na prvním místě, být to pro ni špatné, jdu z toho pryč.
Je to špatné pro vás obě. Máš absolutně nefunkční vztah. Odejdi. Nevím, co je těžkého na tom zůstat sama s jedním dítětem. Já jsem sama s dětmi 9 let a zvládám toho fakt hodně včetně dvou prací. Stačí chtít a půjde to.
@vonajebohyne píše:
A myslis, ze mala to dusno mezi vami nevnima? To je hrozny omyl. Kazdopadne ty se potrebujes naucit zit sama se sebou a fungovat i bez toho chlapa (mysleno ciste po emocionalni strance), jinak se na tebe budou lepit nevyrovnani jedinci jako tenhle exemplar. Protoze vazne plati, ze pritahujeme to, co vyzarujeme. Ty sis podvedome nastavila „byt ve vztahu“ jako jednu z urcujicich hodnot sve vlastni ceny. A od toho se to odviji. Protoze si sama sebe dostatecne nevazis.
Máš naprostou pravdu, díky.