Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Již několik týdnů se ve vztahu s partnerem cítím nešťastná. Jsme spolu 4 roky a máme 3 měsíčního chlapečka, je to vysmátý, kouzelný, šikovný miminko a já ho moc miluju, i partner říká že ho má rád, ale skoro vůbec mi s ním nepomáhá a všechna starost je na mě. NAVÍC, zdá se mi jako by si čím dál víc hledal důvedy a vytvářel si příležitosti, aby s námi byl co nejméně. Má celkem časově a fyzicky náročnou práci. Začal chodit do hospody, kam dříve sám vůbec nechodil, našel si velmi časově náročného koníčka. Vůbec se se mnou nebaví, když je doma, celý den prosedí u PC a jednou za tři čryři dny umyje nádobí. Neustále mám pocit, že mi něco tají, že za každým rohem čeká nějaký průšvih, který se přede mnou snaží utajit. Máme za sebou několik krizí, ať jeho nevěru, tak především spoustu finenčních problémů, které si do našeho vztahu přinesl ze vztahu minulého. Už tolikrát mi lhal, že mám problém mu věřit, jsem neustále ve střehu. Promluvit si s ním nelze. Když začnu buď mě moc neposlouchá, nebo mi řekne že si jen něco vymýšlím, že se mi jen něco zdá, že je vše v pořádku.
Teď jsem v situaci, kdy jsem neustále podrážděná, naštvaná a opravdu vynervovaná. Šíleně mě to unavuje. Po porodu jsem trpěla depresí a měla jsem nekontrolovatelné výbuchy vzteku, které se teď vrací. Když se na přítele podívám, cítím hrozný vztek a smutek. Večer chodím naštvaná spát, ráno neštvaná vstávám. Říkám si, jestli by mi nebylo líp samotný, i když ho asi stále miluju, ano, asi. Já to nevím. Taky nechci aby malej vyrůstal bez táty. Jenže se ze mě stává uzlíček nervů a to pro malýho taky neni nejlepší.
Maminky, čtenářky, prosím poraďte mi, co mám dělat? Srovná se to? Nevim jestli jsem to napsala srozumitelně, neustále se mi v hlavě honí spousta myšlenek a racionálně uvažovat je pro mě čím dál těžší…
Kopla bych ho do řiti s rozběhem už při první nevěře, nevim jak sis s nim mohla pořídit dítě ![]()
Teda jak jsem si to přečetla, tak jsem si připadala posledních pár týdnů možná dýl. Nemáme sice za sebou to co vy, takže problém s důvěrou nemám, ale i přes to jsem měla stejné pocity nepomáhá, chodí do hospody atd. A jeho odpovědi byly stejný něco si vymýšlím. Už jsem taky nevědla kudy kam, ale rozvádět jsem se tedy nechtěla, Teď je malýmu půl roku a já si konečně připadám normální, protože jsem se rozhodla jej odstavit. Mám ekzém, který se kojením hodně zhoršil, až tak moc, že jsem z toho začala fakt bláznit. Teď už vím, že to bylo jen v mojí hlavě
. Měla jsem sice opožděnou, ale předpisovou laktační psychozu. Asi jsem ti moc nepomohla, ale moje rada je taková zkusit to ještě vydržet a dát tomu čas.
Bylo to asi po roce vztahu. Trvalo to asi měsíc, pak mě prosil o odpuštění, chtěl abych ho neopouštěla, mě bylo 19, byla jsem zamilovaná, tak jsem s ním zůstala. Navíc jsem byla po těžké operaci, učila jsem se sedět, chodit o on se mi stal oporou. Kdybych nebyla upoutaná na lůžko, možná by to dopadlo jinak.
Mě dokáže vždycky vytočit, když ženská argumetuje tím, že nechce aby dítě vyrůstalo bez táty
to budeš radši nešťastná? Budeš ho v tom vychovávat, aby byl nešťastnej později i on? Když uvidí nešťastnou, nevyrovnanou mámu, uzlíček nervů, jak myslíš, že asi bude jemu? Na dítě se nevymlouvej. Mám to za sebou, byla v tom nevěra. Jsem s malým už skoro rok sama a nikdy jsem nebyla šťastnější. Ano začátky jsou těžký, ale čím dřív se rozhodneě jednat, tím dřív to budeš mít za sebou a budeš si moct oddechnout. Věř mi, že v takovýmhle vztahu dítěti neprospěješ. Nikde není psaný, že jednou nebudete mít tatínka, který si vás opravdu zaslouží ![]()
@Pájinka25 píše:Nikde není psaný, že jednou nebudete mít tatínka, který si vás opravdu zaslouží
Mě zse vytáčí argumentace „najdu mu lepšího tatínka“.
Tatínka má dítě jednoho. Už vidím, jak by se tu šlo do vývrtky, kdyby chlap napsal, že mu nevyhovuje výchova jeho ženy, chce děti do péče a najde jim lepší maminku.
Nemá smysl zůstávat ve vyloženě nefunkčním vztahu, ale má smysl zkusit zachránit vztah, ve kterém je dítě.
A další věc, co mě štve je, že tady běžně nextky nevraží na partnerovy děti od exky (nesnáším, rozmazlené, štvou mě), ale od nového partnera ženské se čekají zázraky, že bude dítě milovat jak vlastní.
@Bábrdl píše:
Mě zse vytáčí argumentace „najdu mu lepšího tatínka“.Tatínka má dítě jednoho. Už vidím, jak by se tu šlo do vývrtky, kdyby chlap napsal, že mu nevyhovuje výchova jeho ženy, chce děti do péče a najde jim lepší maminku.
Nemá smysl zůstávat ve vyloženě nefunkčním vztahu, ale má smysl zkusit zachránit vztah, ve kterém je dítě.
A další věc, co mě štve je, že tady běžně nextky nevraží na partnerovy děti od exky (nesnáším, rozmazlené, štvou mě), ale od nového partnera ženské se čekají zázraky, že bude dítě milovat jak vlastní.
@Bábrdl ano to má, ale pokud se tatínek nestará a nemá zájem, a dotyčná by si našla někoho, kdo by měl dítě opravdu rád, tak je to pak rozhodně lepší „tatínek“ neříkám, že je to můj případ, náš tatínek se stará, to mu nelze upřít, ale zám případy, kdy otčím je tiskíkrát lepší otec, než biologický.
A co se týče záchrany vztahu s dítetem, vím o čem mluvím, zůstala jsem v takvoým vztahu rok, abych to zachránila, ale pokud to nejde, tak to prostě nejde. Teď jsme oba tisíkrát šťastnejší ![]()
@Bábrdl píše:
Mě zse vytáčí argumentace „najdu mu lepšího tatínka“.Tatínka má dítě jednoho. Už vidím, jak by se tu šlo do vývrtky, kdyby chlap napsal, že mu nevyhovuje výchova jeho ženy, chce děti do péče a najde jim lepší maminku.
Nemá smysl zůstávat ve vyloženě nefunkčním vztahu, ale má smysl zkusit zachránit vztah, ve kterém je dítě.
A další věc, co mě štve je, že tady běžně nextky nevraží na partnerovy děti od exky (nesnáším, rozmazlené, štvou mě), ale od nového partnera ženské se čekají zázraky, že bude dítě milovat jak vlastní.
souhlas
Já to nechci zlehčovat, taky jsem si témto obdobím prošla a teď už naprosto chápu, že toto není žádná výjimečná situace. Prostě nervy z prvního dítěte, stresy, nesplněná očekávání, odsunutí vztahu trošku do pozadí, nedostatek sil na hýčkání vztahu… to přece může mít řešení…
Tak si to vemte: Dnes máme výročí 4 roky od seznámení a on má navíc dnes narozeniny. Myslela jsem, že bysme mohli něco spolu podniknout, upekla jsem mu dort, snažím se. Ale on si raději pozval kamaráda, seděj spolu u počítače, hrajou nějakou debilní hru a akorát mi buděj malýho. No popravdě jsem si dnešek představovala trochu jinak teda… Vlastně jsem si úplně všechno představovala jinak…
Takových zklamáních mám za sebou mraky…mohla bych to klidně vydat knižně, ale co mě čas naučil vždy partnerovi říci co mám v plánu…páč párkrát jsem připravila překvapení a jelikož o tom nevěděl, tak přišel až bůhví kdy…a naštvaná jsem byla ani nepsat…takže jestli si chceš aspoň v něčem ulehčit a nemít zkažený dny…den předem nahlásit…zítra přijď brzy mám pro tebe překvápko…zřejmě máme doma obě podobně natvrdlé kusy:-) ![]()
@hospodyňka píše:
Takových zklamáních mám za sebou mraky…mohla bych to klidně vydat knižně, ale co mě čas naučil vždy partnerovi říci co mám v plánu…páč párkrát jsem připravila překvapení a jelikož o tom nevěděl, tak přišel až bůhví kdy…a naštvaná jsem byla ani nepsat…takže jestli si chceš aspoň v něčem ulehčit a nemít zkažený dny…den předem nahlásit…zítra přijď brzy mám pro tebe překvápko…zřejmě máme doma obě podobně natvrdlé kusy:-)
Natvrdlé kusy… To mě pobavilo.
Jenže on o tom věděl…
Tak to je na prd…buď ještě není dostatečně zralý pochopit, že musí upřednostnit tu svou ženskou s potomkem a nebo je to lempl, jsou dvě možnosti, počkat, jestli dozraje a nebo to odpískat, ale ať už ti tady píšou rady odejít…tak si to dobře rozmysli…fakt v dnešní době není sranda zůstat sama s dítětem.
@Kassiel píše:
Natvrdlé kusy… To mě pobavilo.
Jenže on o tom věděl…
A dřív jste výročí trávili jak?
Protože to má ve stejný den jako narozeniny, vždy jsme zašli třeba na večeři, udělali si takovou nějakou malou oslavičku. Nebo uspořádali v jednom našem oblíbenym baru posezení s přáteli. Ale byli jmse spolu. Opravdu spolu, ne společně v jednom bytě a při tom každý vlastně zvlášť.