Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Co je zvláštní? Jaká místa? Máš až moc čas přemýšlet nad hloupostma a prokrastinovat.
Jak dlouho jste po porodu, píšete „s prckem“? Už jste na AD, tak počkejte, až pořádně zaberou, případně konzultovat s lékařem a případně změnit.
Jinak já doporučuji při prvních příznacích depresí, úzkostí, případně zmatenosti a problémů z pamětí, které nejsou způsobeny cévními problémy, obzvláště když přijdou po porodu, po stresových událostech a po nějaké zásadní životní změně a třeba i po drastičtější dietě, jako první nechat udělat hormonální profil na pohlavní hormony, velký pokles progesteronu (a i DHEA) třeba po porodu způsobí estrogenovou dominanci a ta způsobuje výše uvedené stavy. Hormony je pak možné srovnat alternativními metodami.
Ahoj,
Už něco málo přes měsíc přežívám ty nejhorší stavy. Začalo to nevolnosti panickym strachem, odvezla mě sanitka, ze se jim nelíbilo srdce. Udělali vyšetření vše ok, za týden jsem měla jít ještě na kardio, od té doby to začalo. Strach, ze něco není v pořádku dlouhé čekání na vyšetření se srdcem, pak konečně přišel den a výsledky byly v pořádku. Chvilka oddechu a další den bolesti zad, které stříleli do hlavy, tak opět neurologie, doktorka, pořad se mi dělalo zle, na omdleni a do toho, jsem nemohla byt najednou sama doma ( s prckem) nemohla jsem vstát a něco dělat, žádná radost. Takové ty klasické stavy když mate deprese, úzkosti. Najednou mlha, pomalé myšlení a zapomínani. Neurologie vše v pořádku jen rehabilitace, ze mám svalové napětí z úzkosti. No jo, jenomže já nebyla schopna někam ani sama jet na rehabka, takže jsem si je posunula. Další dny, vymysl, ze mám nádor, nebo něco s hlavou, pořad taková bolest, mlha a stále pocit jak když neslysim, nebo blbě vnímám. Pocit derealizace. Dostala jsem v průběhu těch problému antidepresiva. Dneska je to 22 prášek, zacla jsem fungovat z části, je to lepší. Ale ještě žádný zázrak, který neocekavam po par dnech, ale co mě trápí???
Momentálně mi je dobre, ale myslenky! Myslenky typu, ze se zadivam na něco a přijde mi to divny, zbytečný, těžko popsatelny, život je zvláštní, já jestli jsem zvláštní, situace co se dějí jsou zvláštní, prostředí jsou zvláštní, vyhledávam místa kde mi je dobre jak nějaký blázen. Momentálně jsem s prckem u rodičů, ale už by bylo na čase jít do bytu, jenže se stále toho bojím, ze budu zase bez napady a bude mi všechno připadat zvláštní. Proste není to jako dřív, normální život užívání malého. Myslíte, ze to jsou také jen vtirave myslenky k uzkostem? Ze to časem přejde, přijde mi, ze takové myslenky určitě mám jen já, když to čtu každý má myslenky na sebevraždou, smrt, nebo strach z nějaké situace, ale já mám divně zvláštní myslenky, ze kterých mi je desne uzko a divně. Jsou dost časté poslední dny a vím, ze si je asi privolavam sama, ale proč