O andílcích
- Ostatní
- kopretinkka
- 15.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mnohokrát jsem četla deníčky Vás všech a některé mi připomínají i to, co jsme prožili s partnerem, proto jsem chtěla dát naději snažilkám i těm z Vás, které chtějí těhotenství po špatných zkušenostech vzdát.
S přítelem jsme spolu byli 7 let, když jsme se rozhodli, že se vezmeme, krátce po svatbě jsme si vzali hypotéku a začali budovat zázemí pro rodinu, o kterou jsme se začali „snažit“. Začátkem prosince 2010 se mi na testu ukázaly konečně dvě čárky a my byli šťastní, jak to jenom jde, ještě v prosinci jsem utíkala za paní doktorkou, která mi odebrala krev a podle ultrazvuku stanovila 5. tt, zatím bez srdeční akce, na tu je ještě brzo, popřály jsme si hezké Vánoce s tím, že ihned v lednu přijdu na další ultrazvuk.
Hned jsme radostnou zprávu oznámili rodině, jenže jak to tak bývá, radost trvala pouze do další kontroly, kde mi paní doktorka sdělila, že embryo pořád odpovídá 5. tt, takže prťousek to vzdal a odešel, nastal strašný smutek, kyretáž, následně zánět a znovu čištění, protože ve mně kousek tkáně zůstal, antibiotika a spousta otázek, co je vlastně zamlklé těhotenství a proč zrovna já. Čas pomalu utíkal a já obrečela snad každý kočárek, který jsem potkala, ale vzdát jsem se nechtěla.
Na další kontrole jsme se s paní doktorkou domluvily, že počkáme 2–3 měsíce a začneme znovu, počítala jsem snad dny, kdy můžeme zase začít „pracovat“ na miminku a dočkala jsem se, 20. dubna 2011 se na testíku ukázaly opět dvě čárky a já jsem byla nadšená, že se nám to hned povedlo – podle slov paní doktorky je po zamlklém těhotenství „pohnojeno“. Tentokrát jsme si s manželem nechali radostnou zprávu pro sebe, abych zas pak nemusela psát celému příbuzenstvu špatnou zprávu a užívali si první týdny těhotenství.
Zvracela jsem každé ráno, zuby si vyčistit byl nadlidský výkon, hodně v práci cestuju, za volantem jsem strašnou únavou usínala, ale to všechno bylo přeci proto, že jsem těhotná a to k tomu patří, na další kontrole ve 12. tt se paní doktorce nezdál ultrazvuk, tak nás poslala na odborné pracoviště, kde jsem se dozvěděla, že mám atypickou dělohu, jinak je vše v pořádku, srdíčko tlouklo jako zvon a my opět oznámili krásnou zprávu rodině.
Jenže v 16. tt na další kontrole doktorka u ultrazvuku dlouho nemluvila, smích zmizel, chytla mě za koleno s větou, na kterou nezapomenu, miminko je mrtvé, akce srdeční žádná. To, co následovalo, bych nepřála ani tomu největší nepříteli, žádanka k vyvolání porodu, spoustu kapaček a nakonec jsem porodila miminko i s obaly na záchodě v nemocnici.
Manžel o všem přestal mluvit, jako kdyby se nic nestalo a já jsem se utápěla v depresích. Naštěstí moje doktorka zajistila, aby potracená tkáň šla na genetiku, ze které mi přišlo, že došlo k mutacím chromozomů, a kdybych holčičku donosila do konce těhotenství, tak by porod stejně nepřežila. Následovalo tedy kompletní genetické vyšetření, hematologie, hysteroskopie (3. narkóza za 1 rok) a spousta vyšetření, která nakonec neprokázala nic, takže jsme byli zase na začátku. Po hysteroskopii, na které jsem byla v říjnu 2011 u Apolináře, jsme se s manželem rozhodli, že nic řešit nebudeme a dáme všemu volný průběh.
V lednu 2012 se mi na testu ukázaly zase 2 čárky, jenže tentokrát jsem myslela jen na to, že máme v nebíčku dva andílky a moc sem je prosila, aby mi tohle miminko k sobě nebrali, že už jsou tam 2, a tak jím není smutno. Těhotenství bylo velmi hlídané a já jsem byla po všem, co jsem zažila předtím strašně vystresovaná, neužila jsem si ani jeden den beze strachu, dokonce jsem si ve 14. tt koupila domácí ultrazvuk a každý den jsem poslouchala srdíčko našeho prťouska, jinak bych neusnula.
Manžel ani rodina o těhotenství moc nemluvili, abychom nic nezakřikli, a my jsme se 16. května dozvěděli, že čekáme chlapečka. Manžel skákal dva metry vysoko, ale já byla opatrná. Ve 20. tt mi začalo tvrdnout břicho, a tak jsme byla několikrát v nemocnici na kapačkách magnézia, termín byl 21. 9. 2012, léto bylo horké a strašně dlouhé a já jsem se pořád bála. 21. 8. 2012, měsíc před porodem mi praskla voda a 22. 8. 2012 ve 4,50 hodin se nám narodil krásný zdravoučký chlapeček 47 cm, 2500 kg. Teď leží vedle mě v postýlce a vesele si brouká, za chvilku mu bude 5 měsíců a já jsem ta nejšťastnější maminka na světě.
Moc děkuju andílkům, kteří mi nechali našeho prťouska tady s námi na zemi.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1147
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1566
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 846
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 805
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 936
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3919
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2870
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2050
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2241
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1857
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Všechno zlé je asi k něčemu dobré!!! Užívej si mateřství!!! 
, je mi moc líto, co sis všechno musela prožít 
. Ale hlavně moc gratuluji k chlapečkovi, jistě vám bude dělat velkou radost 
