O andílcích
- Ostatní
- kopretinkka
- 15.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mnohokrát jsem četla deníčky Vás všech a některé mi připomínají i to, co jsme prožili s partnerem, proto jsem chtěla dát naději snažilkám i těm z Vás, které chtějí těhotenství po špatných zkušenostech vzdát.
S přítelem jsme spolu byli 7 let, když jsme se rozhodli, že se vezmeme, krátce po svatbě jsme si vzali hypotéku a začali budovat zázemí pro rodinu, o kterou jsme se začali „snažit“. Začátkem prosince 2010 se mi na testu ukázaly konečně dvě čárky a my byli šťastní, jak to jenom jde, ještě v prosinci jsem utíkala za paní doktorkou, která mi odebrala krev a podle ultrazvuku stanovila 5. tt, zatím bez srdeční akce, na tu je ještě brzo, popřály jsme si hezké Vánoce s tím, že ihned v lednu přijdu na další ultrazvuk.
Hned jsme radostnou zprávu oznámili rodině, jenže jak to tak bývá, radost trvala pouze do další kontroly, kde mi paní doktorka sdělila, že embryo pořád odpovídá 5. tt, takže prťousek to vzdal a odešel, nastal strašný smutek, kyretáž, následně zánět a znovu čištění, protože ve mně kousek tkáně zůstal, antibiotika a spousta otázek, co je vlastně zamlklé těhotenství a proč zrovna já. Čas pomalu utíkal a já obrečela snad každý kočárek, který jsem potkala, ale vzdát jsem se nechtěla.
Na další kontrole jsme se s paní doktorkou domluvily, že počkáme 2–3 měsíce a začneme znovu, počítala jsem snad dny, kdy můžeme zase začít „pracovat“ na miminku a dočkala jsem se, 20. dubna 2011 se na testíku ukázaly opět dvě čárky a já jsem byla nadšená, že se nám to hned povedlo – podle slov paní doktorky je po zamlklém těhotenství „pohnojeno“. Tentokrát jsme si s manželem nechali radostnou zprávu pro sebe, abych zas pak nemusela psát celému příbuzenstvu špatnou zprávu a užívali si první týdny těhotenství.
Zvracela jsem každé ráno, zuby si vyčistit byl nadlidský výkon, hodně v práci cestuju, za volantem jsem strašnou únavou usínala, ale to všechno bylo přeci proto, že jsem těhotná a to k tomu patří, na další kontrole ve 12. tt se paní doktorce nezdál ultrazvuk, tak nás poslala na odborné pracoviště, kde jsem se dozvěděla, že mám atypickou dělohu, jinak je vše v pořádku, srdíčko tlouklo jako zvon a my opět oznámili krásnou zprávu rodině.
Jenže v 16. tt na další kontrole doktorka u ultrazvuku dlouho nemluvila, smích zmizel, chytla mě za koleno s větou, na kterou nezapomenu, miminko je mrtvé, akce srdeční žádná. To, co následovalo, bych nepřála ani tomu největší nepříteli, žádanka k vyvolání porodu, spoustu kapaček a nakonec jsem porodila miminko i s obaly na záchodě v nemocnici.
Manžel o všem přestal mluvit, jako kdyby se nic nestalo a já jsem se utápěla v depresích. Naštěstí moje doktorka zajistila, aby potracená tkáň šla na genetiku, ze které mi přišlo, že došlo k mutacím chromozomů, a kdybych holčičku donosila do konce těhotenství, tak by porod stejně nepřežila. Následovalo tedy kompletní genetické vyšetření, hematologie, hysteroskopie (3. narkóza za 1 rok) a spousta vyšetření, která nakonec neprokázala nic, takže jsme byli zase na začátku. Po hysteroskopii, na které jsem byla v říjnu 2011 u Apolináře, jsme se s manželem rozhodli, že nic řešit nebudeme a dáme všemu volný průběh.
V lednu 2012 se mi na testu ukázaly zase 2 čárky, jenže tentokrát jsem myslela jen na to, že máme v nebíčku dva andílky a moc sem je prosila, aby mi tohle miminko k sobě nebrali, že už jsou tam 2, a tak jím není smutno. Těhotenství bylo velmi hlídané a já jsem byla po všem, co jsem zažila předtím strašně vystresovaná, neužila jsem si ani jeden den beze strachu, dokonce jsem si ve 14. tt koupila domácí ultrazvuk a každý den jsem poslouchala srdíčko našeho prťouska, jinak bych neusnula.
Manžel ani rodina o těhotenství moc nemluvili, abychom nic nezakřikli, a my jsme se 16. května dozvěděli, že čekáme chlapečka. Manžel skákal dva metry vysoko, ale já byla opatrná. Ve 20. tt mi začalo tvrdnout břicho, a tak jsme byla několikrát v nemocnici na kapačkách magnézia, termín byl 21. 9. 2012, léto bylo horké a strašně dlouhé a já jsem se pořád bála. 21. 8. 2012, měsíc před porodem mi praskla voda a 22. 8. 2012 ve 4,50 hodin se nám narodil krásný zdravoučký chlapeček 47 cm, 2500 kg. Teď leží vedle mě v postýlce a vesele si brouká, za chvilku mu bude 5 měsíců a já jsem ta nejšťastnější maminka na světě.
Moc děkuju andílkům, kteří mi nechali našeho prťouska tady s námi na zemi.
Přečtěte si také
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 3283
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 5655
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2104
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 1919
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 774
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 6303
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 6046
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 2990
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 2921
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 1571
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Všechno zlé je asi k něčemu dobré!!! Užívej si mateřství!!! 
, je mi moc líto, co sis všechno musela prožít 
. Ale hlavně moc gratuluji k chlapečkovi, jistě vám bude dělat velkou radost 
