O andílcích
- Ostatní
- kopretinkka
- 15.01.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mnohokrát jsem četla deníčky Vás všech a některé mi připomínají i to, co jsme prožili s partnerem, proto jsem chtěla dát naději snažilkám i těm z Vás, které chtějí těhotenství po špatných zkušenostech vzdát.
S přítelem jsme spolu byli 7 let, když jsme se rozhodli, že se vezmeme, krátce po svatbě jsme si vzali hypotéku a začali budovat zázemí pro rodinu, o kterou jsme se začali „snažit“. Začátkem prosince 2010 se mi na testu ukázaly konečně dvě čárky a my byli šťastní, jak to jenom jde, ještě v prosinci jsem utíkala za paní doktorkou, která mi odebrala krev a podle ultrazvuku stanovila 5. tt, zatím bez srdeční akce, na tu je ještě brzo, popřály jsme si hezké Vánoce s tím, že ihned v lednu přijdu na další ultrazvuk.
Hned jsme radostnou zprávu oznámili rodině, jenže jak to tak bývá, radost trvala pouze do další kontroly, kde mi paní doktorka sdělila, že embryo pořád odpovídá 5. tt, takže prťousek to vzdal a odešel, nastal strašný smutek, kyretáž, následně zánět a znovu čištění, protože ve mně kousek tkáně zůstal, antibiotika a spousta otázek, co je vlastně zamlklé těhotenství a proč zrovna já. Čas pomalu utíkal a já obrečela snad každý kočárek, který jsem potkala, ale vzdát jsem se nechtěla.
Na další kontrole jsme se s paní doktorkou domluvily, že počkáme 2–3 měsíce a začneme znovu, počítala jsem snad dny, kdy můžeme zase začít „pracovat“ na miminku a dočkala jsem se, 20. dubna 2011 se na testíku ukázaly opět dvě čárky a já jsem byla nadšená, že se nám to hned povedlo – podle slov paní doktorky je po zamlklém těhotenství „pohnojeno“. Tentokrát jsme si s manželem nechali radostnou zprávu pro sebe, abych zas pak nemusela psát celému příbuzenstvu špatnou zprávu a užívali si první týdny těhotenství.
Zvracela jsem každé ráno, zuby si vyčistit byl nadlidský výkon, hodně v práci cestuju, za volantem jsem strašnou únavou usínala, ale to všechno bylo přeci proto, že jsem těhotná a to k tomu patří, na další kontrole ve 12. tt se paní doktorce nezdál ultrazvuk, tak nás poslala na odborné pracoviště, kde jsem se dozvěděla, že mám atypickou dělohu, jinak je vše v pořádku, srdíčko tlouklo jako zvon a my opět oznámili krásnou zprávu rodině.
Jenže v 16. tt na další kontrole doktorka u ultrazvuku dlouho nemluvila, smích zmizel, chytla mě za koleno s větou, na kterou nezapomenu, miminko je mrtvé, akce srdeční žádná. To, co následovalo, bych nepřála ani tomu největší nepříteli, žádanka k vyvolání porodu, spoustu kapaček a nakonec jsem porodila miminko i s obaly na záchodě v nemocnici.
Manžel o všem přestal mluvit, jako kdyby se nic nestalo a já jsem se utápěla v depresích. Naštěstí moje doktorka zajistila, aby potracená tkáň šla na genetiku, ze které mi přišlo, že došlo k mutacím chromozomů, a kdybych holčičku donosila do konce těhotenství, tak by porod stejně nepřežila. Následovalo tedy kompletní genetické vyšetření, hematologie, hysteroskopie (3. narkóza za 1 rok) a spousta vyšetření, která nakonec neprokázala nic, takže jsme byli zase na začátku. Po hysteroskopii, na které jsem byla v říjnu 2011 u Apolináře, jsme se s manželem rozhodli, že nic řešit nebudeme a dáme všemu volný průběh.
V lednu 2012 se mi na testu ukázaly zase 2 čárky, jenže tentokrát jsem myslela jen na to, že máme v nebíčku dva andílky a moc sem je prosila, aby mi tohle miminko k sobě nebrali, že už jsou tam 2, a tak jím není smutno. Těhotenství bylo velmi hlídané a já jsem byla po všem, co jsem zažila předtím strašně vystresovaná, neužila jsem si ani jeden den beze strachu, dokonce jsem si ve 14. tt koupila domácí ultrazvuk a každý den jsem poslouchala srdíčko našeho prťouska, jinak bych neusnula.
Manžel ani rodina o těhotenství moc nemluvili, abychom nic nezakřikli, a my jsme se 16. května dozvěděli, že čekáme chlapečka. Manžel skákal dva metry vysoko, ale já byla opatrná. Ve 20. tt mi začalo tvrdnout břicho, a tak jsme byla několikrát v nemocnici na kapačkách magnézia, termín byl 21. 9. 2012, léto bylo horké a strašně dlouhé a já jsem se pořád bála. 21. 8. 2012, měsíc před porodem mi praskla voda a 22. 8. 2012 ve 4,50 hodin se nám narodil krásný zdravoučký chlapeček 47 cm, 2500 kg. Teď leží vedle mě v postýlce a vesele si brouká, za chvilku mu bude 5 měsíců a já jsem ta nejšťastnější maminka na světě.
Moc děkuju andílkům, kteří mi nechali našeho prťouska tady s námi na zemi.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2626
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 4003
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 3769
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 387
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 3650
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3963
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2985
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1478
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 8155
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 960
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Všechno zlé je asi k něčemu dobré!!! Užívej si mateřství!!! 
, je mi moc líto, co sis všechno musela prožít 
. Ale hlavně moc gratuluji k chlapečkovi, jistě vám bude dělat velkou radost 
