Austrálie nebo dítě?
- Rodičovství
- KatieBea
- 10.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o cestě plné důležitého rozhodování a přehnaných nárocích, které my ženy na sebe často nakládáme. :)
Myslím, že se psal rok 2011, když jsem se rozhodla odcestovat do Austrálie. Bylo zrovna léto a já věděla, že bez vysoké školy a s gymnáziem toho moc nezmůžu. Měla jsem to štěstí na zlaté rodiče, kteří mi dlouho spořili, abych měla jednou něco do začátku, rozhodla jsem se to využít pro svou budoucnost. Odletět do Austrálie, naučit se anglicky vydělat nějaké penízky a pak dál procestovat svět a poznávat různé kultury a nabírat co nejvíce zkušeností pro pozdější kariéru. Tak zněl můj sen. A jak to nakonec je?
Toho roku jsem v zimě poznala muže, se kterým jsem se na jaře dala dohromady a se kterým mi bylo opravdu dobře. Po dlouhé době jsem se cítila zamilovaná a hlavně milovaná, dokonce jsem mu o svých plánech řekla a i přes to, že jsem tomu moc nevěřila, doufala jsem, že by nám to mohlo vydržet i na dálku.
Ať to zkrátím… Můj odjezd se přibližoval, já utratila za školu, letenku, vízum všechno, co jsem měla, a týden před odletem jsem zjistila (po půl roce vztahu), že čekám miminko. Bylo to jako rána z nebes, počali jsme přes HA (nemůžu sama sobě zaručit, že chyba nebyla na mojí straně) a v tu chvíli mě bohužel nepohlcovalo štěstí, ale panika.
Od té chvíle začal kolotoč, partner mi řekl, že se ještě necítí na otcovství, že by možná bylo lepší dát dítě pryč. Můj vlastní otec se mě, po mém oznámení, zeptal, kolik dneska stojí interrupce. Jediný, kdo se při mě snažil stát, byla máma. Upřímně, nikdy jsem s interrupcemi nesouhlasila, to jsem ovšem netušila, že mě těhotenství potká ve jednadvaceti letech. Po dlouhých úvahách o tom, co budu dělat, co když zůstanu sama, kde vezmu peníze, jak se o dítě postarám, z čeho budu žít a jaké to bude mít následky pro mou kariéru, jsem se rozhodla si dítě nechat. Vnitřně pro mě byla totiž představa interrupce nemyslitelná a bojím se, že bych si to vyčítala do konce života.
Světe div se, partner mě v tom nenechal, za dva měsíce jsem se přestěhovala 100 km od domova do malé vesničky do rodinného domku, který patří rodičům. Protože jsem plánovala cestu, neměla jsem žádnou práci a tedy ani příjem, odpracovaný jsem neměla rok, tak jsem se klepala, jak to s těmi penězi všechno dopadne.
Partner si našel práci, první světlý moment, společně se nám podařilo sžít a já si díky nezaměstnanosti užívala těhotenství plnými doušky. Zjišťovala jsem si všechno, co se s miminkem děje a co se mnou v každém týdnu, užívala si každý pohyb dítěte a pořizování výbavičky. Vždycky jsem chtěla nosit dítě v šátku, tak jsem si pořídila šátek i nosítko, aby bylo v čem. Začala jsem číst o bezplenkové metodě a jako většina matek, považovala jsem kojení za jedinou správnou stravu pro miminko. Z peněz, které jsem vydala za připravenou cestu, se mi vrátila třetina a to věřte, že to byla ztráta velká. Do dnes si říkám, že jsem mohla mít pro malou více „blbostí“.
Mám hromadu informací o kontaktním rodičovství a zamilovala jsem se do něj, zamilovala jsem se do představy, že budu mít hodné, spokojené a usměvavé miminko (tady čekám, že se hodně lidí pousměje).
Ano… Přišel čas porodu, tak moc jsem si přála přirozený porod a po porodu podpořit bonding, že už v bříšku mi moje prďolka ukázala, že její život ovládat prostě nebudu. První deprese přišly ještě před porodem. V porodnici hrozilo vyvolání a já trpěla utkvělou představou, že jsem chtěla přirozený porod a že nechci, aby mou holčičku někdo nutil na svět násilím. Na konec jsem byla vyslyšena, sice jsem týden přenášela, ale rozhodla se jít ven sama, první úleva.
Porod byl náročný, zapomněli mi udělat váhový odhad. Zpětně jsem ráda, kdybych to věděla, měla bych z porodu mnohem větší strach. Narodila se po třech hodinách tlačení a čtyřkilová. Přála jsem si okamžitý kontakt kůži na kůži a to se bohužel nestalo - dlouhá doba zapříčinila, že té mojí malé holčičce museli pomoct s rozdýcháváním a já ji dostala až za 24 hodin. Věřím, že všechny síly, co jsem v sobě měla při porodu, jsem použila, když mi brali odběry na přípravu k císařskému řezu. Až tak jsem chtěla, aby se malá narodila přirozenou cestou.
V porodnici to byl mazec, máte v ruce ten uzlíček štěstí a vlastně nevíte, co s ním máte dělat. No šílený pocit, probrečela jsem tři dny, k tomu jsem nemohla kvůli rozsáhlému šití sedět, takže zábava. Mlezivo se krásně rozjelo a později mlíčko také, ale dlouho jsem nejásala. Při odchodu z porodnice se mi prsa přelily tak, že malá neuměla vzít bradavku. Nikdo mi nijak nepomohl, tak jsem po dvou dnech zkoušení sáhla na kloboučky a zadělala si na problém. Teprve pak jsem zjistila, co klobouček způsobí a po pár dnech už malá odmítala vzít bradavku zcela. Další zkrat a představa neschopné matky.
Šestinedělí jeden velký děs. Malá brečela, já si nadávala, že jsem nejela do Austrálie, že jsem špatná matka, že se o ní nedokážu postarat, že nekojím normálně, že používám plenky, že jí nenosím v šátku, jak jsem chtěla a furt něco. Divím se, že to okolí vydrželo, partner podržel, jsem mu vděčná. Až tak moc jsem si přála být prostě dokonalou matku, že se mi všechno sypalo pod rukama. Když plakala déle jak minutu, už jsem, ve vlastních očích, byla špatná máma. Nemohla jsem být s malou ani na minutu sama, měla jsem strach, že jí nedokážu uklidnit, no dlouho jsem si tak nepobrečela.
Takže takt to všechno dopadlo: S partnerem jsme se sehráli, máme se rádi, dělám pro malou, co je v mých silách, snížila jsem ze svých požadavků, co všechno musím zvládat, Malé jsou teprve tři měsíce a už cítím, že se blízká na lepší časy. Usoudila jsem, že my ženy máme tendence na sebe klást velká břemena a když je náhodou nemůžeme unést, rovná se to v našich očích konci světa. Dnes jsem si jistá, že jsem se tehdy rozhodla správně a nikdy bych nevyměnila svou dceru za cestu do Austrálie. Přeji Vám všem mnoho sil! ![]()
Přečtěte si také
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 18
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 39
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 75
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 850
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 659
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 597
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 730
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 603
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 988
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 1021
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...