Chlapi v práci I.
- O životě
- Jura007
- 29.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celý text je o tom, co může člověka potkat v práci. I když si většinou myslíme, že středověk je dávno pryč, čas od času máme dojem, že tomu tak není.
Prachy, prachy, prachy…
Volala mi sekretářka z firmy, kam chodím na brigádu. Prý mi omylem poslali výplatu, která mi nepřísluší. A žádala mě, abych dal v bance příkaz k úhradě a nechal ji poslat zpátky. Na pár věcí jsem se zeptal a nechal si odsouhlasit číslo účtu. A hned jsem zašel do banky. Jak jednoduché…
V této souvislosti jsem si vzpomněl na jedno z minulých zaměstnání. Tam se mně přihodilo něco podobného – s tím rozdílem, že to bylo před dovolenou a firma v inzerátu slibovala, že vyplácí 13. a 14. plat. To znělo slibně a před dovolenou mně skutečně peníze přišly. Tak fajn, říkám si, firma plní co slíbila. Makali jsme všichni jak draci, za zadkem zástup čekajících zákazníků, byli jsme v práci od nevidím do nevidím. Měsíc po dovolené mně nepřišla na účet ani koruna. Tak jdu za šéfem a ptám se, co bude s výplatou. „Vy jste dostal v červenci dvě výplaty – a tu druhou jste dodneška nevrátil“, zněla odpověď. „No a neslibovali jste náhodou třináctý plat?“ ptám se ho. „To jo, ale majitel to vidí jinak…“ V ten moment se ve mně cosi zlomilo a všchno jsem mu tam vyzpíval. Ale popořádku.
Na konci ledna jsem si z minulého zaměstnání vyžádal podklady pro roční zúčtování daně a nesu je do sesterské firmy na účtárnu. (Naše firma neměla vlastní účtárnu ani personalistu, o tyto věci se nám staraly „sestry“.) Ptám se: „Je to všechno? Nebo mám dodat z těch papírů ještě něco?“ „Nemusíte, je to všechno.“ To bylo 29. ledna. (Později jsem se dozvěděl, že ta holčina ke konci ledna končila, tak jí bylo všechno jedno).
Šestnáctého března si mě zavolala mzdová účetní a povídá: „Nebudu vám dělat roční zúčtování daně, protože u vás došlo k souběhu výdělečných činností. To roční zúčtování daně si musíte nechat udělat jinde.“ Já na to povídám: „To roční zúčtování daně dělat budete. Ke konci výpovědní lhůty u minulého zaměstnavatele jsem nastoupil právě u vás, a to na dohodu o pracovní činnosti. Co dělám ve svém volnu a pro koho pracuju, je moje věc. A já jsem pracoval pro vás.“ „To se pletete, pracoval jste pro firmu XY, my jsme XYZ.“ „No dobře, ale děláte pro nás komplet účetnictví – finanční, materiálové i mzdové.“ „Já vám opakuju, že jste nepracoval pro nás. To si musíte vyřešit někde jinde. Sbohem.“ (No, pěkný dárek k narozeninám, ten den jsem měl čtyřicetiny).
Tak co teď… Pracuji v nepřetržitém provozu, směny mám rozepsané tak, že se s nikým z minulé práce až do konce března nepotkám, lhůta k podání ročního zúčtování daně končí posledního března a na finančáku nikoho nebudou zajímat moje trable se zaměstnavatelem. A podklady k ročnímu zúčtování daně mně odmítla vrátit. Tak jsem vtrhnul do kanceláře k šéfovi, oznámil mu, že pro dnešek končím, protože mně hrozí konflikt se státní institucí a že ho musím jet vyřešit. A prásknul jsem za sebou dveřmi. Další den mně šéf předložil vytýkací dopis, že jsem bez rozumného důvodu opustil pracoviště, tím ohrozil výrobu a hrubě porušil pracovní kázeň. A že mně tímto ukládá pokutu 3000 korun. Co se dalo dělat… Nic. Ani u státní inspekce práce se člověk ničeho nedovolá.
Následovalo pár nepěkných excesů. Falšování elektronických záznamů o docházce (nebylo dílem mého šéfa, ten stál spíš při mně…), podstrkávání evidentně špatných výrobků do expedovaného zboží, pozdní předání podkladů pro výrobu, bezdůvodné stornování opravenek strojů a žádanek o náhradní díly k nim… Pak jsem ještě párkrát přišel o pohyblivou složku platu. Prý pro porušení povinností. Jenže podle neúplných výrobních podkladů se nic nedá vyrobit pořádně. Ale vysvětlujte to šéfům.
Asi za rok od mého nástupu jsme dostali nové mzdové výměry. Pevná složka platu byla 10500 korun hrubého, zbytek byla pohyblivá složka. Když jsem si uvědomil, že každý měsíc musím platit 15000 korun povinných plateb, měl jsem jasno – tohle je konečná. Navíc v nepřetržitém provozu, v rachotu strojní vysekávačky, která seká plechy – a já mám stůl tři metry od ní a mám se soustředit na nějaké přemýšlení a plánování. Navíc v zimě klesala teplota až na plus pět stupňů (vedle ve skladu bylo mínus deset), skladník prostě nebyl a zákazníky to samozřejmě nezajímalo. Já jsem ho měl zastoupit. Tak jsem to nějaký ten měsíc vydržel – než uběhla výpovědní lhůta. Pak jsem si oddechl. Předčasně… Ale to je jiná kapitola.
Po čase jsem začal sondovat, co se vlastně tenkrát odehrálo. Sehrál jsem trochu divadýlko, že bych se chtěl do firmy vrátit. Napsal jsem mail novému generálnímu řediteli (ten původní byl mezitím vyhozen na hodinu), že bych měl zájem o práci a jestli by tam pro mě nějaké místo bylo. Zpátky jsem dostal mail, ze kterého cituju: „Pracovník, který zde zastával pozici technického kontrolora a vedoucího směny, se neosvědčil a proto musel odejít. Není důvod předpokládat, že by byl pro firmu přínosem byť na pozici pomocného operátora. Nedoporučuji k přijetí.“ Podepsán ředitel provozu a k tomu připojeno vyjádření výrobního ředitele (ve stejném duchu). Oba to byli nováčci a nastoupili až dva měsíce po mém odchodu. Přesto se cítili povolaní vyjádřit se k mojí osobě. Tak jsem tuto svou profesní kapitolu uzavřel a dneska už v klidu funguji jinde.
Z toho si můžete vyvodit, co je dneska v práci možné zažít. A pokud se váš chlap zničehonic začne chovat podivně a není s ním rozumná řeč – je možné, že zažívá v práci něco podobného.
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1619
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2247
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1270
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1178
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1381
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4062
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3183
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2211
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2481
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1986
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
, i když tobě mnohdy určitě do smíchu nebylo, holt u nás je to Kocourkov hadra 
ty bláho,tak to je teda mazec. To se divím, že jsi nervama ještě někomu neuštědřil jednu výchovnou, já bych přinejmenším řvala jak tur. Ale deníček napsaný hezky 
.
.
Spis by me prekvapilo,kdyby se k sobe lidi chovali dobre 
Tak doufam,ze ted uz mas v jine praci klid.V tv jsi byl velkej sympatak 
.
.
