Do třetice ještě lépe
- Porod
- Lakynka
- 11.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda se podělím o zkušenost se třetím porodem, ve fabrice na děti, přičemž tento mýtus alespoň za mne vyvrátím. :)
S každým porodem jsem našla cestu k sobě ještě blíž, než před ním. A tak ačkoliv druhý porod byl krásný a rychlý, tento byl přímo ukázkový.
V těhotenství jsem přemýšlela, jaké to asi je, když praskne plodová voda - předtím mi ji vždy píchli na sále. Těšila jsem se na okamžik, až to začne. Až budu prožívat společnou cestu mě a mé holčičky. Dlouho už mě trápili poslíčci, ve 27. tt mi dokonce museli zastavovat předčasné kontrakce. Až přišel den D, 37+5 tt.
Bylo dopoledne, starší syn byl ve škole, dcera ve školce. Měla jsem vše nachystané, uklizený byt včetně spár ve dlaždičkách. V plánu byl velký nákup, aby byly doma zásoby polotovarů a rychlovek, abych se mohla věnovat jen dětem. Na WC jsem ale zaznamenala podezřelé mokro. Pořád jsem si říkala, že mně voda sama nepraská a tedy to bude v pořádku. 
Vyrazili jsme s manželem na nákup, vybalili a já se pohupovala na míči. V tu chvíli bylo ale jasno, tohle je plodová voda!
V porodnici mě čekal příjem, kontrakce jsem necítila. S PA jsme se dohodly, že se budu procházet po porodnici a za hodinku se zas uvidíme. Popíjela jsem džus, kontrakce se začaly objevovat, ale zatím to bylo v klidu, nebolestivé. Po hodince nález opět stejný, nepostupovalo to, neotevírala jsem se. Chvíli mě napadlo, abych nezažila první porod dlouhý a bolestivý. Ale pak jsem se rozhodla pro pohodový a krásný. Věřila jsem, že to přijde krásně všechno samo a dál se procházela.
Už jsem cítila, že se něco děje, voda stále odtékala (nevěřila bych, že je jí tolik - to se často říká, ale zažít to je trošku jiné ). Kontrakce po dvou minutách, nález 4 cm. PA mi nabídla urychlení. Řekla jsem, že zatím ne, že tomu chci dát volný průběh. Vůbec neodporovala, byla úžasná a chápající. A tak následovala další procházka. 
Na příští kontrolu jsem zašla dříve, než jsme byly domluvené, protože jsem vnímala, že se něco děje. PA sdělila, že na přípravu to ještě není, ale že si mám dát sprchu, ať mám nějakou změnu. Tak jsem tedy šla. Ještě jsem tam nevlezla a věděla jsem, že se s dcerkou brzy uvidíme. Pozitivně naladěná jsem se začala sprchovat, velmi předčasně oproti mým představám jsem ale sprchu doslova zahodila. To vedro, voda, nedělalo mi to dobře. Bolesti sílily, jen jsem tam tak byla na všech čtyřech a doufala, že mě někdo přijde zkontrolovat, nebo porodím ve sprše.
Nikde nikdo, takže jsem z posledních sil vyšla ven a plazila se hledat PA po porodních sálech. Říkám, že krvácím, že se mi to nezdá (byla to pravda, ale také jsem musela vymyslet něco, aby mě zkontrolovali, protože koukali na nález před 40 minutami).
PA řekla, když tedy myslím, že jdem na to. Tak jsem se ptala, kolik to je cm a jestli už je to na tu přípravu. Ona se smála, že se nediví, musí mě to prý už hrozně tlačit. Přípravu nestihneme, jdeme rodit. Já v tu chvíli moc nechápala, že UŽ? A tak jsem se znovu ptala, jak jako nestihneme, že klystýr chci. Znovu se zasmála a říká mi: „Netlačte, jdeme honem na sál. Zatlačíte a rodíte.“
Polila mě vlna vzrušení, jupí, je to tady. Nadšeně jsem se rozešla, ale kontrakce mě zastavovaly. PA na mě volala, ať se nezastavuju a honem. Musely mě podpírat z obou stran. Sotva jsem si vylezla na lehátko a jednou zatlačila.
A ten krásný okamžik, kdy jsem uviděla své třetí dítě, druhou dceru, byl tu. Byla tak maličká, ale hlavně! Koukala, byla plná elánu (to jsem viděla poprvé), nebyla vůbec zmožená oxytocinem ani žádnými urychlováky. Zvládly jsme to bez nástřihu, bez všeho i bez poranění. Prý se jí ani nezúžila hlavička.
Jsem moc vděčná všem, kteří podpořili a umožnoli mi možnost rozhodnout se sama, jak chci porodit. A ještě chválily, jak je to krásně ukázkové a že to tak má být. Rodila jsem sama se sebou a mou holčičkou. Měla klid, mohla se ponořit sama do sebe, procítit nás obě, jak jsme spojené - ještě dodnes, 7 měsíců po porodu to cítím mezi námi.
Jediné, co bych vytkla, že i přes tak krásný a nevyčerpávající porod, mi malou na celou noc odnesli, ačkoliv jsme byly domluvené na tom, že si ji hned beru k sobě. Nelituji ale ničeho, ona se prospinkala a já koukala z okna na krásný výhled - zrovna padal sníh a v okolí porodnice u Apolináře to vypadalo úžasně - ještě podsvícené od pouličních lamp.
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 1029
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1012
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 524
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 310
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 2502
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3328
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2128
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1759
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 888
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 907
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
… gratuluji k holcicce 
