Do třetice ještě lépe
- Porod
- Lakynka
- 11.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda se podělím o zkušenost se třetím porodem, ve fabrice na děti, přičemž tento mýtus alespoň za mne vyvrátím. :)
S každým porodem jsem našla cestu k sobě ještě blíž, než před ním. A tak ačkoliv druhý porod byl krásný a rychlý, tento byl přímo ukázkový.
V těhotenství jsem přemýšlela, jaké to asi je, když praskne plodová voda - předtím mi ji vždy píchli na sále. Těšila jsem se na okamžik, až to začne. Až budu prožívat společnou cestu mě a mé holčičky. Dlouho už mě trápili poslíčci, ve 27. tt mi dokonce museli zastavovat předčasné kontrakce. Až přišel den D, 37+5 tt.
Bylo dopoledne, starší syn byl ve škole, dcera ve školce. Měla jsem vše nachystané, uklizený byt včetně spár ve dlaždičkách. V plánu byl velký nákup, aby byly doma zásoby polotovarů a rychlovek, abych se mohla věnovat jen dětem. Na WC jsem ale zaznamenala podezřelé mokro. Pořád jsem si říkala, že mně voda sama nepraská a tedy to bude v pořádku. 
Vyrazili jsme s manželem na nákup, vybalili a já se pohupovala na míči. V tu chvíli bylo ale jasno, tohle je plodová voda!
V porodnici mě čekal příjem, kontrakce jsem necítila. S PA jsme se dohodly, že se budu procházet po porodnici a za hodinku se zas uvidíme. Popíjela jsem džus, kontrakce se začaly objevovat, ale zatím to bylo v klidu, nebolestivé. Po hodince nález opět stejný, nepostupovalo to, neotevírala jsem se. Chvíli mě napadlo, abych nezažila první porod dlouhý a bolestivý. Ale pak jsem se rozhodla pro pohodový a krásný. Věřila jsem, že to přijde krásně všechno samo a dál se procházela.
Už jsem cítila, že se něco děje, voda stále odtékala (nevěřila bych, že je jí tolik - to se často říká, ale zažít to je trošku jiné ). Kontrakce po dvou minutách, nález 4 cm. PA mi nabídla urychlení. Řekla jsem, že zatím ne, že tomu chci dát volný průběh. Vůbec neodporovala, byla úžasná a chápající. A tak následovala další procházka. 
Na příští kontrolu jsem zašla dříve, než jsme byly domluvené, protože jsem vnímala, že se něco děje. PA sdělila, že na přípravu to ještě není, ale že si mám dát sprchu, ať mám nějakou změnu. Tak jsem tedy šla. Ještě jsem tam nevlezla a věděla jsem, že se s dcerkou brzy uvidíme. Pozitivně naladěná jsem se začala sprchovat, velmi předčasně oproti mým představám jsem ale sprchu doslova zahodila. To vedro, voda, nedělalo mi to dobře. Bolesti sílily, jen jsem tam tak byla na všech čtyřech a doufala, že mě někdo přijde zkontrolovat, nebo porodím ve sprše.
Nikde nikdo, takže jsem z posledních sil vyšla ven a plazila se hledat PA po porodních sálech. Říkám, že krvácím, že se mi to nezdá (byla to pravda, ale také jsem musela vymyslet něco, aby mě zkontrolovali, protože koukali na nález před 40 minutami).
PA řekla, když tedy myslím, že jdem na to. Tak jsem se ptala, kolik to je cm a jestli už je to na tu přípravu. Ona se smála, že se nediví, musí mě to prý už hrozně tlačit. Přípravu nestihneme, jdeme rodit. Já v tu chvíli moc nechápala, že UŽ? A tak jsem se znovu ptala, jak jako nestihneme, že klystýr chci. Znovu se zasmála a říká mi: „Netlačte, jdeme honem na sál. Zatlačíte a rodíte.“
Polila mě vlna vzrušení, jupí, je to tady. Nadšeně jsem se rozešla, ale kontrakce mě zastavovaly. PA na mě volala, ať se nezastavuju a honem. Musely mě podpírat z obou stran. Sotva jsem si vylezla na lehátko a jednou zatlačila.
A ten krásný okamžik, kdy jsem uviděla své třetí dítě, druhou dceru, byl tu. Byla tak maličká, ale hlavně! Koukala, byla plná elánu (to jsem viděla poprvé), nebyla vůbec zmožená oxytocinem ani žádnými urychlováky. Zvládly jsme to bez nástřihu, bez všeho i bez poranění. Prý se jí ani nezúžila hlavička.
Jsem moc vděčná všem, kteří podpořili a umožnoli mi možnost rozhodnout se sama, jak chci porodit. A ještě chválily, jak je to krásně ukázkové a že to tak má být. Rodila jsem sama se sebou a mou holčičkou. Měla klid, mohla se ponořit sama do sebe, procítit nás obě, jak jsme spojené - ještě dodnes, 7 měsíců po porodu to cítím mezi námi.
Jediné, co bych vytkla, že i přes tak krásný a nevyčerpávající porod, mi malou na celou noc odnesli, ačkoliv jsme byly domluvené na tom, že si ji hned beru k sobě. Nelituji ale ničeho, ona se prospinkala a já koukala z okna na krásný výhled - zrovna padal sníh a v okolí porodnice u Apolináře to vypadalo úžasně - ještě podsvícené od pouličních lamp.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 577
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 390
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 619
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 287
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 188
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18129
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2420
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2620
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2355
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1560
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
… gratuluji k holcicce 
