Dramatický porod
- Porod
- Miťulka
- 14.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý z nás má nepřátele, ale jsou chvíle, které bychom nepřáli ani jim. Nikdy jsem nebyla tak blízko smrti jako při svém porodu, který bych vám ráda popsala.
v inkubátoru
Náš brouček Štefánek, chvilku po porodu
- 3
Vánoce :-)
- 1
s maminkou a sestřičkou v bříšku :-)
- 1
Vanesska s maminkou :-)
- 2
To, že jsem těhotná, jsem poznala hned, vynechaly mi měsíčky a měla jsem strašné nevolnosti. Omdlévala jsem v autobuse, zvedal se mi žaludek z jakékoli vůně, počínaje pracím práškem, přes aviváž, parfémy, deodoranty, konče u šamponu. Pít jsem mohla jen šťávy, jíst jsem mohla máloco. Místo abych přibírala, hubla jsem a po porodu jsem vážila ještě míň než před početím. Kromě mých nevolností celé těhotenství probíhalo v pořádku, všechna vyšetření dopadla dobře, doktorka mi říkala, že nevolnosti holt k těhotenství patří a musím to vydržet, bylo jí sice divné, že mě doprovázely celou dobu až k porodu, ale prý i to může být.
Celé drama začalo v pondělí 18. února, to jsem byla 31. tt. Už jsme věděli, že budeme mít chlapečka, ale něco extra jsem ještě nechystala, do porodu mám přece ještě dva měsíce! Ten den večer mi bylo hrozně zle. Zrvacela jsem, měla průjem, klepala se zimou a šíleně mě bolela záda v kříži. V té době jsme bydleli u mé tchyně, ale byli jsme doma sami, jen já a můj manžel, a tak jsme jeli k mým rodičům, aby nás bylo víc, protože manžel měl o mě strach (k rodičům jsme to měli jen pár stovek metrů). Skoro všechen čas jsem strávila na wc, valilo se to ze mně horem spodem, seděla jsem na wc a přitom zvracela do umyvadla, bylo to hrozné. Klepala se zimou a měla pocit, že asi umřu žízní, i když jsem pořád, pořád pila. Kolem půlnoci už to manžel nevydržel a zavolal mi sanitku. Paní se ho ptala, zda mám kontrakce nebo mi odtekla voda, když manžel řekl, že ne, paní mu oznámila, že v tom případně nemám nárok na sanitku a má mě do porodnice odvézt sám.
Doplazila jsem se proto k autu, lehla si na zadní sedačky a zachumlala se do deky. Mamka chtěla jet s námi, a tak jsme vyrazili. Od nejbližší porodnice bydlíme tak 20 km a manžel měl strach o mě, byla jsem bílá jak stěna, a tak jel rychleji, měl strach, že mu v tom autě umřu. Jenže jsme měli to štěstí, že nás zastavili policisté kvůli rychlé jízdě (manžel jel stovkou). Když jsme jim řekli, že musím okamžitě do porodnice, jeli s námi. Jak jsme dojeli, oznámili mi, že mám jít s mamkou dovnitř a manžela si tam nechají kvůli sepsání protokolu a zaplacení pokuty. Drželi ho tam přes půl hodiny a nakonec s tisícovkou v kapse odjeli (doteď nevím, zda ta tisícovka byla pokuta za rychlost či úplatek, protože manžel nedostal ani papírek, žádné potvrzení o zaplacení). Ale v ten okamžik nebyl čas to řešit. Přiběhl za námi na ambulanci porodního sálu, kde mě vyšetřoval mladý doktor a řekl, že nerodím, otevřená nejsem a kontrakce nemám.
Poslal mě na urologii a chirurgii, zda nemám ledvinový záchvat či zánět slepého střeva, ale všechny výsledky byly negativní. A protože jsem byla těhotná, skončila jsem opět v porodnici, kde si mě nechali. S kapačkou glukózy jsem usnula. Druhý den spousta vyšetření, bylo mi špatně, byla jsem slabá, omdlela jsem ve sprše… po několika kapačkách mi ale bylo dobře a doktoři řekli, že je vše ok a nechají si mě tam 1-2 dny ještě na pozorování a pak hurá domů. Ale víte jak to je, člověk míní, život mění.
Nebudu to protahovat, druhou noc v porodnici jsem dostala šílený záchvat kašle, dusila jsem se a měla horečku přes 40. Okamžitě mě převezli na JIPku, kde po rentgenu a několika vyšetření plic přišli s verdiktem, že mám silný zápal plic a postižená je celá pravá a 1/3 levé plíce. Záchvaty kašle byly častější a delší, trvaly cca 5 minut a já při nich omdlévala, prosila jsem doktory, ať porodím malého, že se bojím, ať žije aspoň on!
Po dvou dnech na JIPce, jsem byla převezena na ARO. Tam se doktoři domluvili na tom, že musím okamžitě porodit, protože malý už byl taky bez kyslíku. Porodila jsem císařským řezem 21. 2. 2008 večer v 21:50. Štefánek měřil 44 cm a vážil 2 000 g. Po porodu byl umístěn do inkubátoru na JIPku a plicní ventilaci. Já byla po porodu vrácena zpět na ARO a uvedli mě do umělého spánku. Doktoři řekli manželovi, že moje šance na přežití je tak 30 %, ale i to je šance. Spala jsem čtyři dny. Čtyři dny mého života, z kterého si nepamatuji nic… Po čtyřech dnech jsem se vzbudila a doktoři tomu říkali „zázrak“.
Po několika dalších dnech jsem se dostala domů, bohužel bez malého, ten byl v porodnici 8 týdnů - 5 týdnů v inkubátoru a 3 týdny na postýlce. Moje šestinedělí bylo plné depresí, nočních můr a pláče.
Náš andělíček má nyní 3,5 roku a je to velký zlobivec, kluk jako buk, zdravý chlapeček 
Když měl 2,5 roku, řekli jsme si, že zkusíme druhé dítě a povedlo se. Pod mým srdíčkem se zrodila malá fazolka, těhotenství bylo úplně jiné než u syna, nevolnosti jsem měla jen prvních 14 dní, pak už jsem se cítila výborně, měla jsem pořád chutě na jídlo (přibrala jsem v těhu 17 kg) a těšila se na naši holčičku. Bohužel, opět se mi nevyhlo peklo. Opět to byl ten „prokletý“ 31. týden, kdy jsme jeli na pohotovnost se zvracením a zimnicí a šílenou bolestí v okolí ledvin. Bylo mi oznámeno, že mám sakra silný zánět na ledvinách a okamžitě mě uložili na urologii na infúze. První dva dny docela dobré, druhou noc opět záchvaty kašle, dušnost, horečka.
Noční měla zrovna sestřička, velmi mlaďounká a nezkušená, když mě viděla dusit se, tak mi řekla, že doktor spí a zda je mi opravdu zle a ona ho musí opravdu budit. Nevím, zda ho vzbudila či nikoliv, ale žádný doktor ke mně nepřišel a sestra mi přišla říct, že doktor neví, jak mě teď v noci pomoci a musím vydržet do rána (tak ku*va jsem snad v nemocnici ne, ta má provoz i v noci!), šílená noc, která se mi vryje do paměti na dlouho. Šílený strach o život, jako tenkrát u syna… Druhý den jsem byla opět převezena na ARO. Naštěstí bez umělého spánku, stačily silné léky, které schválili i gynekologové, takže jsem nemusela rodit předčasně. Malou jsem ještě o týden přenášela, ale o porodu dcerky jsem psala deníček asi před půl rokem a nebylo to nic extra dramatického
Všem, kteří to dočetli až sem, děkuji. Na třetí dítě nepomýšlíme a doktoři mi ho přísně zakazují. Ostatně, nechi aby moje děti vyrůstaly bez mámy. A mně už nezbývá nic jiného, než poděkovat oné přirozené síle nahoře v nebi za to, že moje děti žijí a já u toho můžu být s nimi!
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 1576
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 1014
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 1088
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 1009
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 1375
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 8023
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 1022
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 755
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2304
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 5152
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
asi opravdu v sobě něco máme my maminky !! Ty si měla ten problém s těma střevama, byl to tvůj deníček ? Jinak jsem ještě chtěla dodat, že po porodu mě dělali kontrolí rentgen plic a řekli mě, že tak zdravé plíce dlouho neviděli !! Je to všechno zvláštní, celá medicína.
já utírám slzy pořád, kdykoliv si vzpomenu 
A ti doktoři nezjistili, proč se ti to dělo?
teeda, gratuluji cele vasi rodine
