Dramatický porod
- Porod
- Miťulka
- 14.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každý z nás má nepřátele, ale jsou chvíle, které bychom nepřáli ani jim. Nikdy jsem nebyla tak blízko smrti jako při svém porodu, který bych vám ráda popsala.
v inkubátoru
Náš brouček Štefánek, chvilku po porodu
- 3
Vánoce :-)
- 1
s maminkou a sestřičkou v bříšku :-)
- 1
Vanesska s maminkou :-)
- 2
To, že jsem těhotná, jsem poznala hned, vynechaly mi měsíčky a měla jsem strašné nevolnosti. Omdlévala jsem v autobuse, zvedal se mi žaludek z jakékoli vůně, počínaje pracím práškem, přes aviváž, parfémy, deodoranty, konče u šamponu. Pít jsem mohla jen šťávy, jíst jsem mohla máloco. Místo abych přibírala, hubla jsem a po porodu jsem vážila ještě míň než před početím. Kromě mých nevolností celé těhotenství probíhalo v pořádku, všechna vyšetření dopadla dobře, doktorka mi říkala, že nevolnosti holt k těhotenství patří a musím to vydržet, bylo jí sice divné, že mě doprovázely celou dobu až k porodu, ale prý i to může být.
Celé drama začalo v pondělí 18. února, to jsem byla 31. tt. Už jsme věděli, že budeme mít chlapečka, ale něco extra jsem ještě nechystala, do porodu mám přece ještě dva měsíce! Ten den večer mi bylo hrozně zle. Zrvacela jsem, měla průjem, klepala se zimou a šíleně mě bolela záda v kříži. V té době jsme bydleli u mé tchyně, ale byli jsme doma sami, jen já a můj manžel, a tak jsme jeli k mým rodičům, aby nás bylo víc, protože manžel měl o mě strach (k rodičům jsme to měli jen pár stovek metrů). Skoro všechen čas jsem strávila na wc, valilo se to ze mně horem spodem, seděla jsem na wc a přitom zvracela do umyvadla, bylo to hrozné. Klepala se zimou a měla pocit, že asi umřu žízní, i když jsem pořád, pořád pila. Kolem půlnoci už to manžel nevydržel a zavolal mi sanitku. Paní se ho ptala, zda mám kontrakce nebo mi odtekla voda, když manžel řekl, že ne, paní mu oznámila, že v tom případně nemám nárok na sanitku a má mě do porodnice odvézt sám.
Doplazila jsem se proto k autu, lehla si na zadní sedačky a zachumlala se do deky. Mamka chtěla jet s námi, a tak jsme vyrazili. Od nejbližší porodnice bydlíme tak 20 km a manžel měl strach o mě, byla jsem bílá jak stěna, a tak jel rychleji, měl strach, že mu v tom autě umřu. Jenže jsme měli to štěstí, že nás zastavili policisté kvůli rychlé jízdě (manžel jel stovkou). Když jsme jim řekli, že musím okamžitě do porodnice, jeli s námi. Jak jsme dojeli, oznámili mi, že mám jít s mamkou dovnitř a manžela si tam nechají kvůli sepsání protokolu a zaplacení pokuty. Drželi ho tam přes půl hodiny a nakonec s tisícovkou v kapse odjeli (doteď nevím, zda ta tisícovka byla pokuta za rychlost či úplatek, protože manžel nedostal ani papírek, žádné potvrzení o zaplacení). Ale v ten okamžik nebyl čas to řešit. Přiběhl za námi na ambulanci porodního sálu, kde mě vyšetřoval mladý doktor a řekl, že nerodím, otevřená nejsem a kontrakce nemám.
Poslal mě na urologii a chirurgii, zda nemám ledvinový záchvat či zánět slepého střeva, ale všechny výsledky byly negativní. A protože jsem byla těhotná, skončila jsem opět v porodnici, kde si mě nechali. S kapačkou glukózy jsem usnula. Druhý den spousta vyšetření, bylo mi špatně, byla jsem slabá, omdlela jsem ve sprše… po několika kapačkách mi ale bylo dobře a doktoři řekli, že je vše ok a nechají si mě tam 1-2 dny ještě na pozorování a pak hurá domů. Ale víte jak to je, člověk míní, život mění.
Nebudu to protahovat, druhou noc v porodnici jsem dostala šílený záchvat kašle, dusila jsem se a měla horečku přes 40. Okamžitě mě převezli na JIPku, kde po rentgenu a několika vyšetření plic přišli s verdiktem, že mám silný zápal plic a postižená je celá pravá a 1/3 levé plíce. Záchvaty kašle byly častější a delší, trvaly cca 5 minut a já při nich omdlévala, prosila jsem doktory, ať porodím malého, že se bojím, ať žije aspoň on!
Po dvou dnech na JIPce, jsem byla převezena na ARO. Tam se doktoři domluvili na tom, že musím okamžitě porodit, protože malý už byl taky bez kyslíku. Porodila jsem císařským řezem 21. 2. 2008 večer v 21:50. Štefánek měřil 44 cm a vážil 2 000 g. Po porodu byl umístěn do inkubátoru na JIPku a plicní ventilaci. Já byla po porodu vrácena zpět na ARO a uvedli mě do umělého spánku. Doktoři řekli manželovi, že moje šance na přežití je tak 30 %, ale i to je šance. Spala jsem čtyři dny. Čtyři dny mého života, z kterého si nepamatuji nic… Po čtyřech dnech jsem se vzbudila a doktoři tomu říkali „zázrak“.
Po několika dalších dnech jsem se dostala domů, bohužel bez malého, ten byl v porodnici 8 týdnů - 5 týdnů v inkubátoru a 3 týdny na postýlce. Moje šestinedělí bylo plné depresí, nočních můr a pláče.
Náš andělíček má nyní 3,5 roku a je to velký zlobivec, kluk jako buk, zdravý chlapeček 
Když měl 2,5 roku, řekli jsme si, že zkusíme druhé dítě a povedlo se. Pod mým srdíčkem se zrodila malá fazolka, těhotenství bylo úplně jiné než u syna, nevolnosti jsem měla jen prvních 14 dní, pak už jsem se cítila výborně, měla jsem pořád chutě na jídlo (přibrala jsem v těhu 17 kg) a těšila se na naši holčičku. Bohužel, opět se mi nevyhlo peklo. Opět to byl ten „prokletý“ 31. týden, kdy jsme jeli na pohotovnost se zvracením a zimnicí a šílenou bolestí v okolí ledvin. Bylo mi oznámeno, že mám sakra silný zánět na ledvinách a okamžitě mě uložili na urologii na infúze. První dva dny docela dobré, druhou noc opět záchvaty kašle, dušnost, horečka.
Noční měla zrovna sestřička, velmi mlaďounká a nezkušená, když mě viděla dusit se, tak mi řekla, že doktor spí a zda je mi opravdu zle a ona ho musí opravdu budit. Nevím, zda ho vzbudila či nikoliv, ale žádný doktor ke mně nepřišel a sestra mi přišla říct, že doktor neví, jak mě teď v noci pomoci a musím vydržet do rána (tak ku*va jsem snad v nemocnici ne, ta má provoz i v noci!), šílená noc, která se mi vryje do paměti na dlouho. Šílený strach o život, jako tenkrát u syna… Druhý den jsem byla opět převezena na ARO. Naštěstí bez umělého spánku, stačily silné léky, které schválili i gynekologové, takže jsem nemusela rodit předčasně. Malou jsem ještě o týden přenášela, ale o porodu dcerky jsem psala deníček asi před půl rokem a nebylo to nic extra dramatického
Všem, kteří to dočetli až sem, děkuji. Na třetí dítě nepomýšlíme a doktoři mi ho přísně zakazují. Ostatně, nechi aby moje děti vyrůstaly bez mámy. A mně už nezbývá nic jiného, než poděkovat oné přirozené síle nahoře v nebi za to, že moje děti žijí a já u toho můžu být s nimi!
Přečtěte si také
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 166
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 308
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 226
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 235
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 238
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 1043
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 2358
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 1508
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 1989
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 1997
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
asi opravdu v sobě něco máme my maminky !! Ty si měla ten problém s těma střevama, byl to tvůj deníček ? Jinak jsem ještě chtěla dodat, že po porodu mě dělali kontrolí rentgen plic a řekli mě, že tak zdravé plíce dlouho neviděli !! Je to všechno zvláštní, celá medicína.
já utírám slzy pořád, kdykoliv si vzpomenu 
A ti doktoři nezjistili, proč se ti to dělo?
teeda, gratuluji cele vasi rodine
