Já a Toníček v bříšku
- Těhotenství
- hanzbl00
- 22.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozhodla jsem se napsat další deníček o průběhu mého těhotenství. Není moc dlouhý, ale potřebovala jsem to všechno napsat. Se svým nynějším přítelem jsem se poprvé sešla ve středu 28. 4. 2010. Nezamilovala jsem se do něj hned, šlo to všechno pomalu, asi kvůli mé dřívější zkušenosti s kluky, tedy s jedním klukem, který se ke mně choval tak strašně jako nikdy nikdo. Na minulost radši zapomínám, strašně chci zapomenout...
Bez svého přítele si už ale život nedokážu představit. Miluji ho, strašně moc. Že nemůžu v 17 letech vědět, co je láska? To jsem si dřív taky myslela, než jsem ji potkala. Nedokážu si život bez něho představit, bez něho a našeho chlapečka, který je ještě v bříšku.
15. 3. 2011 byl dnem, kdy jsem našla na těhotenstkém testu dvě čárky. Hrozně jsem se bála toho, jak to všecho bude (viz můj předchozí deníček), ale všechno se zdá být s miminkem v pořádku.
12. týden - screening v pořádku. Ve 20. týdnu na 2. screeningu také všechno v pořádku, řekli nám, že to bude chlapec. Nebyli jsme s přítelem překvapení, protože jsem to už ze začátku tušila a on tak nějak taky. Přítel si kluka přál, mně to bylo jedno, jsem hlavně strašně šťastná, že je podle všech vyšetření v pořádku.
23. 8. mě ještě čeká zátěžový test na cukrovku, snad to taky dopadne dobře. Dnes začínám 27. týden a malý se má čile k světu, celý den kope a já sem šťastná.
26. 11. 2011 mám termín porodu, už se nemůžu dočkat, až malého Toníčka poprvé uvidim, pochovám. Až mu řeknu, jak ho miluji a že ho nikdy neopustím.
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 740
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 737
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 768
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 347
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 227
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1610
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1632
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1866
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 982
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3952
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...