Popáleniny
- Rodičovství
- hanzbl00
- 19.09.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sedím tu bez tebe a přemýšlím. Jako každý víkend jsi u svého táty. Nebráním mu ve styku s Tebou, i když od sebe bydlíme zhruba 70 km. Vím, že Tě miluje a chce být s Tebou co nejvíc a Ty tam tak rád jezdíš. Nikdy jsem se ale nebála tak jako teď. Po tom, co mi jeden den Tvoje babička volala...
Bylo 11. srpna a já čekala, až Tě Tvý prarodiče nebo táta přivezou. Moc jsem se na Tebe těšila. Bylo mi trošku divný, že se nikdo neozývá, ale stávalo se to, tak jsem tomu nepřikládala nějakou váhu.
Zhruba o půl čtvrté odpoledne mi tvoje babička volala. Zvedla Jsem telefon s tím, že jsem čekala, že řeknou, kdy tu budou nebo že vyjíždí nebo cokoliv. Jenom tohle ne.
Bylo to jak z nějakýho zlýho snu. Tvoje babička mi celkem v klidu sdělila, že si se polil horkym čajem, uspali tě a čekáš s tátou, až pro Tebe přiletí vrtulník a převezou Tě do nemocnice do Brna. A konec, nic víc. Nevěděla jsem, jak moc je to vážný, jak moc si se popálil. Bylo to něco hroznýho, ta bezmoc. Nedokázala jsem přestal brečet. Strašně jsem se o Tebe bála. V tu chvíli jsem nenáviděla Tvý prarodiče a Tvého tátu. Proč na Tebe proboha nemohli dát pozor?
Volala jsem mému příteli a řekla, co se stalo. To čekání, až přijde z práce a můžem za Tebou jet, bylo nekonečný, i když přijel za chvilku, tak do 20 minut. Strašně mě podržel.
Cesta byla dlouhá. Trochu mě uklidnil telefon od Tvý babičky - říkala, že už jsi v nemocnici a máš popálený asi dva prstíky, hrudník a břicho, jen povrchově. Jo, kéž by…
Do nemocnice jsem doslova vběhla. Bylo to hrozný vidět Tě ležet na posteli, obvázanýho. Chtělo se mi brečet, ale byl si klidný a chtěla jsem být silná pro Tebe. Díky bohu, že jsem tam mohla být celou dobu s Tebou.
Druhý den si měl jít na převaz, aby Ti sundali nějaké ty chladivé polštářky, co si měl a zavázali tTě znovu, teď už s nějakym stříbrem. Brečel jsi a já málem s Tebou. Muselo to strašně bolet. Ale zvládl si to, zvládl si ještě další dva převazy vždy po třech dnech.
Nejkritičtější byly asi první tři dny, kdy jsi musel spát s monitorem dechu, protože se občas stává, že to nateče a může se přestat dýchat. Musel si hodně pít a brát léky. Každý ráno chodil na kontrolu pan doktor, poslechl srdíčko a chtěl se Ti podívat do krku, ale to se mu povedlo tak jednou - vždycky si ho odbyl „až za chvilku“. 
Zvládnul si to ale skvěle, ten první týden v nemocnici byl jinak uplně v pohodě. Hrál sis v herně, mohli jsme chodit ven nebo do třetího patra v nemocnici, kde byl dětský koutek a pár obchodů.
Po týdnu si byl na převazu zase, v ten den se mělo rozhodnout. Bylo pondělí. Koupali Tě a pak přišel pan doktor a řekl to, čeho jsem se nejvíce bála. Zhruba 1% popálení je třetího stupně, u obou ramen. Musel si jít hned druhý den na sál na nekrektomii. V úterý si už od 3 hodin nesměl jíst ani pít, ráno Ti dali nějakej oblbovák, ale statečně si všechno vydržel. Po osmý ráno jsem Tě odnesla na sál. Čekali jsme chvilinku, než si Tě na sále vezmou. Brečel si a já brečela taky. Nechtěla jsem takhle před Tebou, nadávala sem si za to, ale nešlo to jinak.
Čekala jsem asi půl hodiny, než tě přivezou na pokoj. Už z dálky jsem slyšela, jak pláčeš a voláš mámu. Pak si brečel ještě další hodinu, než si konečně u mě usnul. Tenhle zákrok byl prý nejhorší - hodně Tě to bolelo. Celý den sis sice po prospání hrál, ale furt si říkal, že tě To bolí. V noci si pak bolestí nemohl spát, pomohly až kapičky proti bolesti. Druhý den byl ale lepší.
Ve čtvrtek si měl jít na sál znovu, na autotransplantaci. Znovu si zvládnul přípravu na sál a znovu jsem Tě tam odnesla. Tentokrát jsem si už řekla, že budu silná, kvůli Tobě. Nebrečela jsem, ani Ty si nebrečel.
Po necelý hodině jsem pro Tebe se sestřičkou došla na sál. Ležel si v postýlce a byl jsi vzhůru, ale nebrečel si. Usnul si během chvilky a spal si v kuse
asi 6 hodin. Když jsi se vzbudil, dala jsem Ti napít. Po chvilce už si mohl i jíst a snědl si celou polívku a všechno druhý jídlo. Měla sem hroznou radost, že jsi to tak zvládnul, že už je to za náma.
Nakonec jsme se ještě dozvěděli, že musíš na sál ještě v sobotu, kvůli převazu. Já už sem to ale nedávala, byla jsem tam s Tebou do pátku do večera a přes víkend si tam byl s tatínkem. (Možná mě teď odsoudíte, že jsem tam nevydržela ty dva dni už s ním, ale jsem těhotná a ten stres udělal svý. Hrozně mě bolelo a tvrdlo břicho po celou tu dobu, už jsem si potřebovala trochu odpočinout a v sobotu si zajet na pohotovost. Malej to i s tátou přežil úplně v pohodě).
Přijela jsem za Tebou zase v pondělí odpoledne. Byl si už napůl odvázanej a veselej. Už jsme měli všechno za sebou, až na to svědění, hlavně v noci. Ve středu Tě odvázali úplně a konečně jsme mohli jít po 16 dnech domů.
Nemocnice, konkrétně oddělení popálenin v Brně-Bohunicích, bylo skvělý. Úžasný sestřičky i doktoři, všichni strašně milý a ochotný. Ale úžasný jsi byl hlavně Ty. Celý pobyt si zvládnul na jedničku, jsem na tebe moc pyšná. Je mi líto, že jsi musel trpět. Nejradši bych to vzala všechno na sebe.
Od tý doby jsem si uvědomila, že stačí chvilka nepozornosti a může se něco vážného stát a neskutečně se o Tebe bojím. Věřím ale, že už to nejhorší máme za sebou a budem všichni jenom šťastný. A hlavně zdravý.
Popálení bylo na 10% těla, a to 2. a 3. stupně. Krásně se už všechno hojí. Muset nosit každý den, skoro celý den, takový stahovací obleček, zvládáš skvěle.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17028
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2242
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2431
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2180
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1437
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4079
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 6200
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3432
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 3224
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2220
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
at se vse zahoji co nejlip
Syn tam byl s manželem, já doma ještě kojila půlroční mimino. Bylo to hrozné, během toho týdne jsem zhubla 3kg, nebyla jsem schopna vůbec ničeho… Syn to naštěstí nesl naprosto v pohodě, v nemocnici se mu líbilo. Každé tři měsíce se tam hrozně rád vrací na kontroly. Doktoři a sestry tam jsou opravdu úžasní. Jo, kdybych tak věděla, kolikrát se tam ještě vrátíme…
Opravdu stačí mžik a následky mohou být hrozné… Tatínkovi ani babičce nic nevyčítej, sama vím, jak lehce se to stane a můžeš se snažit sebevíc (u nás teda jen po pálená dlaň bez následků a hlídali jsme já a máma). A myslím, že teď budou všichni ve vašem okolí obezřetnější ještě mnohem víc…
to už nezjistim no, hlavně že to máme zasebou 
A jeste jednou dekuju vsem 
napsala jsem snad někde, že ne? prosím, zopakuj si první třídu, učí se tam číst 
jsou mezi námi i „jinak myslící“ ženy… Mohu-li tu bytost takto nazvat 
