Jak se narodilo naše štěstíčko
- Porod
- Jahudka87
- 19.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se s vami podělila o náš příběh, jak jsme vše nakonec zvládli, i když jsem si kolikrát myslela, že se toho překrásného konce nedočkám... Ale nakonec jsem se dočkala a je ze mně teď ta nejštastnější maminka pod sluncem!
Ještě v porodnici
- 1
První den doma
A konečně odchod z porodnice :)
- 1
Zdravím všechny z emimina, předem se omlouvám za román, ale musím to ze sebe dostat 
Je to teprve pár dnů co se narodil můj malý uzlíček, moje zlatíčko, můj celý svět.
Konec těhotenství už byl opravdu náročný a já se už nemohla dočkat, kdy to konečně přijde. Nervozita se stupňovala, já se nemohla už ani hnout, špatně jsem spala, ale porod pořád nikde. Už jsem si začínala myslet, že ten malý lumpajzníček ve mně chce zůstat už napořád. Termín jsem měla 5. 11. Bylo po termínu a já byla opravdu už unavená. 12. 11. má narozeniny můj manžílek, a tak jsem si řikala, že nejspíš čeká na tento den, aby mohli společně s tatínkem slavit svoje narozeniny. Na poslední kontrole mi řekli, že pokud do pondělí neporodím, nastupuju na vyvolání, mělo to být 15. 11.,už jsem ani nedoufala, že bych to mohla zvládnout dřív.
Bylo 11. 11. a celý den mě pobolívalo v podbříšku, ale opravdu jsem tomu nepřikládala velkou pozornost. Každopádně jsem si řikala, že už mám pomalu poslední šance na to porodit sama, tak jsem si byla trochu zaběhat a vydat nějakou tu fyzickou aktivitu, ale bylo to náročné V noci mě probudili „poslíčci“, bylo to před půl jednou, to se mi poslední dobou stávalo každý den, takže nic neobvyklého, šla jsem na záchod a najednou ze mně začal odcházet bílý řídký hlen, nevěděla jsem co to je, ale měla divný pocit, „poslíčci“ byli tu noc docela intenzivní.
Šla jsem teda k počítači, kouknout se co je nového na eMiminu, nějak mi ta bolest nedala spát. Sedla na židli a během chvilky mokro, trocha vody s hlenovou zátkou, trochu jsem se rozklepala, že už je to asi „ono“. Během chvilky odešla ještě další část vody, nebylo jí moc, ale co jiného by to asi tak bylo. Začaly mi bolesti, nepravidelné, nic výrazného. Šla jsem tedy vzbudit manžela, že mi asi praskla voda, byl vyděšený, chudák ještě trochu rozespalý 
Během chvíle jsme tedy vyrazili směr porodnice, po cestě mi začaly bolesti po pěti minutách.
Při příjmu mě napojili na monitor, vyšetřili a zjistili, že se nic neděje. Nutno dodat, že jsem nastupovala uplně zavřená, skoro s žádným nálezem. Poslali manžela domů, že to tedy asi jen tak nebude a mě ubytovali. Já měla stále kontrakce po pěti minutách a na pokoji jsem je už musela rozdýchávat na míči. Nad ránem přišla sestra a napustila mi vanu, tady jsem strávila několik hodin, bolesti se stupňovaly, byly nepravidelné, po 3–5 minutách. Napsala jsem manželovi, ať přijede, že už se tam asi bolestma zbláznim a sama to nevydržim, dorazil asi v osm. Ráno mě opět vyšetřili, Dr. řekla, že je tam o něco lepší nález než předtím, ale stále jsem nebyla otevřená ani na jeden cm.
Tak jsem ještě zůstala ve vaně, prodýchávala bolesti, byly už opravdu únavné a dost mě to vysilovalo. Asi v 11 h jsem z vany vylezla a další dobu jsme strávili s manželem na chodbě, seděli jsme na gauči a já během kontrakcí hekala a nevěděla, jak se uvolnit. Pendlovali jsme mezi chodbou a pokojem a stále se nic nedělo, já bolesti po 3–5 minutách a nikdo se mě moc nevšímal. Asi ve 14 h jsem tedy požádala o vyšetření, protože už jsem byla dost vyčerpaná a bolestí jsem brečela.
A výsledek? Stejný nález jako ráno, ani jeden centimetr. Já už nevěděla co tedy dělat, bylo mi hrozně, bolesti silnější a přitom to nikam nevedlo. Chtěla jsem na císaře nebo cokoliv, hlavně aby mi někdo pomohl. PA řekla, že bohužel v tuhle chvíli mi nemůžou dát ani epidurál, ani mi pomoct jakkoliv jinak. Byla jsem vysílená, neštastná a porod v nedohlednu.
Když jsem na pokoji sténala, přišla PA a řekla, že to takhle nejde, byla jsem stažená a nedokázala dát bolestem volny průběh. Řekla, ať se uvolním, poradila mi polohu na všechny čtyři, aby se mohlo miminko lépe dostat do porodních cest a řekla, jak mám dýchat. Pak přinesla miminko a řekla, ať si ho pochovám, byla to holčička a jmenovala se Žofinka – na to nezapomenu Chtěla mi ukázat, proč tu jsem a pro koho to dělám. Já jí chovala a brečela u toho, bylo to krásný.
Snažila jsem se tedy během kontrakcí víc uvolnit a volně dýchat. Vydržela jsem to asi dvě hodiny a po dvou dlouhých hodinách bolestí jsem byla otevřená na 2 cm. No nic moc, ale aspoň něco se začalo dít, výsledek se slovy žádná změna bych asi opravdu už neustála. Při vyšetření mi praskla zbytek vody. No zbytek, spíš mi přišlo, že mě někdo polil kýblem vody. Začalo mi být ale opravdu už hrozně, stále silnější bolesti, mezi kontrakcemi jsem brečela a prosila manžela, ať mi pomůže, že už to nevydržím.
Bylo mi zle od žaludku a zvracela jsem. Přesunuli mě tedy už na porodní box a pomalu jsem se konečně otvírala. Poprosila jsem o epidurál, udělali mi odběry na krevní srážlivost a dalších 45 minut se čekalo na výsledky. Během té doby se kontrakce tak zesilily, že jsem nebyla schopná vydržet v klidu, ležela jsem na monitoru, ječela, klepala se a kroutila sebou. Když přišel anesteziolog na ten vymodlený epidurál, sdělil mi, že mi ho nedá, že by to bylo moc riskantní, jelikož bych nevydržela ležet.
Byla jsem na sebe strašně naštvaná, konečně se mi mohlo ulevit a já ho prostě nemohla dostat jenom kvůli své neovladatelnosti. Prosila jsem alespoň o něco jiného proti bolesti, dostala jsem tedy kapačku na zeslabení kontrakcí a musím říct, že jsem to tedy moc nepocítila. Po dalším vyšetření jsem byla otevřená už na pět centimetrů.
Pak už to šlo všechno rychle… Když jsem se po několikátém vyšetření dozvěděla, že je branka zašlá, nemohla jsem tomu uvěřit. Pomohli mi si lehnout a vysvětlili, jak tlačit. Dali mi injekci na zesílení kontrakcí, aby to šlo rychleji. Já už konečně začala věřit tomu, že to ještě ten den stihneme a Dominiček se opravdu narodí na manželovy narozeniny. Bylo úžasný vědět, že už to bude brzy za mnou, proto jsem začala tlačit jak o závod, byla to úleva…
Ve dveřích už stála připravená dětská doktorka se sestřičkou… chtělo se mi štěstím brečet, když jsem věděla, že opravdu za chvíli už bude malý na světě. Párkrát jsem zatlačila a Dominičkovi byla už vidět hlavička, musela jsem si šáhnout a opravdu jí cítila Potom mě nastřihli, trochu to štíplo, ani nic hrozného. Na další kontrakci byla už hlavička venku, pak jsem zatlačila už jen jednou a byl na světě můj malý chlapeček, dali mi ho hned na břiško, bylo to nádherné.
Bohužel mi ho rychle vzali, protože měl problémy s dýcháním, naštěstí to nebylo nic vážného, musel být pár hodin v inkubátoru, prý měl akorát horší adaptaci. Pak už mi bylo všechno jedno, byla jsem neskutečně štastná, že to mám za sebou a že je Domík na světě a my jsme konečně tři.
Dominiček přišel na svět ve 21.02, vážil 3510 kg a měřil 51 cm!
Dali mi injekci na odloučení placenty a v tu chvíli ji vyndali, sama nějak vyklouzla, vůbec jsem to necítila. Umrtvili šití a zašili, to už byla pohoda
Zhruba ve tři hodiny ráno mi ho přivezli na pokoj z inkubátoru, byl už uplně v pořádku a měla jsem ho u sebe po celý zbytek pobytu.
Ještě v den porodu jsem si řikala, že rodit už NIKDY v životě nechci, že to už nikdy nechci zažít, další den jsem si tu bolest už skoro ani nepamatovala a teď vím, že to zkrátka STOJÍ ZA TO, je to dar. V postýlce mi spinká malinký uzlíček, který miluji nadevšechno na světě. Je to nádherný pocit mít u sebe konečně to malinký stvořeníčko, který ve mně žilo celých devět měsíců. Kdykoliv se na něj podívám nemůžu uvěřit, že ho mám a neubráním se slzám.
Musím říct, že přesto přeze všechno jsem si přivezla z porodnice krásné zážitky a nikdy na první okamžiky života mého chlapečka nechci zapomenout!
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 659
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 334
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 368
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 471
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 431
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2148
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2582
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 3517
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2340
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1458
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
My máme termín až 9.5. a když budeme mít chlapečka tak taky bude Dominik tak jenom doufám, že to budu mít jednodušší i když už semoc moc těším až bude malá venku:lol:jsi statečná 
Oběma přeji hodně štěstí 
Já byla v takovým transu, že jsem pomalu nevěděla jak se jmenuju 
