Mému synovi :-*
Pár řádků mému čerstvě půlročnímu synovi, abychom nezapomněli!
s anginou v nemocnici
první kašička
- 1
Už je to půl roku, Matyášku! Neskutečné, jak to letí. 
Za těch 6 měsíců jsi udělal neskutečné pokroky. Ale nejen ty. Hodně jsme se toho naučili i my s tatínkem.
Můj předchozí deníček byl o tvém porodu. No, nebyl příliš veselý, ale život holt není vždy jen růžový. A člověk prostě musí zažít i to zlé, aby o to víc docenil ty úžasné momenty plné štěstí, překvapení, smíchu a lásky!
Nebudu lhát, po porodu, ani po tom, co jsme si tě přivezli domů, moc lásky nebylo. Strach, stres, úzkost, nejistota… no prostě „co si mám s tím mrnětem jako sama počít?!“ A když si k tomu přidáš ještě čerstvé vzpomínky na porod, tak to prostě musel být boj.
Ale abych ti nekřivdila, prvních 14 dní jsi nám dokazoval, že miminko může umět jen spinkat, kakat a papat. Ale to bysme si tě neužili, že? Takže přišly tolik očekávané 3měsíční koliky! Jak já jsem si přála, abych se mohla vyprdět za tebe!!! A potom ty zácpy. 
Tatínek si nikdy nenechal ujít příležitost komentovat moje pokusy z tebe „vydolovat“ aspoň kousek – no toho tentononc. Prý „tak co chlape, jde se na anální sex?“ nebo „ přestaň se u toho (používání rektální trubičky) tolik usmívat, ať nemusím pochybovat o tvé sexuální orientaci!“ Nakonec to tatínek uzavřel s tím, že máme doma teplého exhibicionistu, jelikož největší úsměv jsi vykouzlil v momentech, kdy jsme tě svlíkli a použili trubičku.
To svlíkání ti mimochodem zatím zůstalo do dnes! Když už nevím co by, tak se jde přebalovat! Čerstvý vánek v kalhotách/bez kalhot dělá zázraky. 
A právě tyto chvíle si s tebou užívám nejvíc! Tedy, teď to asi vyznělo trochu divně, ale přebalování nás baví, ty se u toho učíš nové věci a maminka se na tebe nemůže vynadívat. Ano, i na tu pokakanou prdelku.
A co se těch nových věcí týče, lenošku můj malý, těch si s tatínkem vážíme nad zlato. Vždyť když sis začal poprvé žvatlat, nedokázala jsem si vymazal úsměv z obličeje celý den a obvolala jsem půlku rodiny. A tvůj první hlasitý záchvat smíchu rozplakal i babičku (samozřejmě štěstím)! Pasení koníčků jsi se naučil v nemocnici a tím jsi nám dokázal, že to tak strašné zase není (a tím jsi mi strašně moc zlepšil náladu). Převalování na bříško trénujeme jako o život. Už teď se nemůžu dočkat, co nového se brzy naučíš!!!
Každý den je něčím nový. I když náš denní program často kopíruje stejný scénář, ty si nikdy nenecháš ujít příležitost dokázat mně i tatínkovi, že takový vegáč to pořád nebude a že po smíchu vždycky přijde pláč (ne vždy ale tvůj ). Být rodičem je náročné – díky Bohu, že jsem nebyla vyslyšena a nenarodila se nám dvojčátka!!! A smekám před všemi rodiči dvou a více dětí!
Takže být rodičem je náročné, ale krásné. Občas je to jako bungee jumping bez lana… ale trocha toho adrenalinu nikoho nezabije (aspoň doufám). Zatímco ty objevuješ, k čemu všemu a kam se všude dají strčit ručičky a nožičky, já zase objevuju, že i po půl roce se dá den zvládnout jen s 2 hodinami spánku a že ráno nachystaná snídaně ještě líp chutná k večeři.
No prostě, je úžasné být rodičem – tvým rodičem - a kdybych ti někdy tvrdila něco jiného, tak máš dovoleno mi předložit těchto pár řádků. Paměť stářím trpí, tak abych nezapomněla!!!
Přečtěte si také
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 1367
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1232
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 3943
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 265
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 868
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 5269
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2902
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1750
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 940
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 8734
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
já už občas snídám i v době oběda 
