MOJE KOMPLIKACE

jmenuji se klara a ziju se svym pritelem Davidem na novem zelandu. po 2 mesicich vztahu sem otehotnela coz mi zkrizilo plany cestovani po svete, ale vubec niceho nelituju. cele tehotenstvi sem si prozila v klidu, az na par rannich nevolnosti, ale opravdu si nemam na co stezovat. snazila sem se chodit na prochazky, plavat, no proste se udrzovat v kondicce az v 5.mesici sem musela cekat na pracovni povoleni tak sem se vsim prastila a zustala doma sedet u tv cely den.

pupek mi rostl den ode dne a ja zacinala byt nemobilni a hodne unavena, ale ja to nijak neresila, rikala sem si ze zacit znovu cvicit v 6 mesici uz je pozde. muj termin porodu sem mela na 10.8.2007, a ja si moc prala, aby to vyslo, protoze v ten samy den se narodila moje maminka. jenze 7.srpna kolem osme rano mi praskla voda a ja si stale presto namlouvala, ze sem se asi pocurala, ze se mi miminko narodi 10.8:)

nakonec sem se nechala premluvit Davidem abysme jeli do nemocnice, tak tesne po obede sme tam upalovali, kde mi rekli, ze mi praskla voda, a ze mam male kontrakce a ze me detatko musi ven do 24 hodin kvuli infekci. sebrali sme se domu, ja si jela sbalit veci a zpet sme se vratili kolem devate vecer, to uz sem mela kontrakce po 2 minutach..hruza,,,des:(celou dobu do nemocnice sem si rikala, ze uz to urcite brzo prijde, jenze po vysetreni me rekli ze jsem teprve 3 cm otevrena a ja musim byt 9 cm, v tu chvili sem myslela na sebevrazdu:)))bolest byla neuveritelna, tak mi dali pethidine, na omraceni a na zjemneni bolesti.

jenze po dvou hodinach to bylo jeste horsi.zkouseli mi davat rajsky plyn, ale to ja odmitala, chtela sem neco silnejsiho, tak nakonec, to uz bylo rano druheho dne, mi prisli dat epidural.pani to byla uleva, ani nevite jaka!!:)davida poslali domu, ze se ma vyspat, ze to bude jeste na dlouho. 8.srpna v 10 hodin sem byla teprve 5 cm otevrena, coz mi opet ubylo na sebevedomi. nakonec se rozhodli, ze mi daji gel na urychleni kontrakci, tak ja souhlasila, i kdyz me varovali, ze bolesti budou jeste vetsi.

asi kolem 1 odpoledne 8.sprna me po vysetreni rekli, ze jsme pripraveni ja byla 9 cm a pekne hodne unavena, ale uz se tesila na sve detatko. vsechno bylo ok, vsechno bylo na svem miste, David vedle me a ja mohla zacit tlacit, ale v jednu chvili mi prisel TEN POCIT.pocit uzkosti a strachu a tak trochu intuice, ktera mi rikala, ze neco neni v poradku. po pul hodine snazeni, a kriceni na sestricku, ze asi umru, mi zavolali doktorku, ktera zjistila ze moje detatko lezi na boku se zvedlou hlavickou, a ze me vezmou na sal a tam ho klestema otoci. celou cestu na sal sem musela podepisovat papiry, uz ani nevim co v nich bylo a tak nejak v tom shonu sem se podivala na Davida a takovy vyraz na obliceji sem u nej jeste neznala, neco mezi placem a ztracenym ditetem, a ja si uvedomila, ze se deje neco vazneho. jakmile me privezli na sal, hned me dite tema obrovskyma klestema otocili ale v tu chvili dostal sok, a nechtel se pohnout ani za nic. najednou se kolem me zhluklo nejmin 15 lidi, dali mi masku a zacali mi rikat, ze jdem na cisarsky rez. ja si to vubec neuvedomovala. asi po minute vytahli meho chlapecka, mel 4kg a byl to macik.

narodil se 8.srpna 2007 ve 3 hodiny odpoledne. asi po pul hodine me sesili a vyvezli ze salu a me se zacalo delat hrozne spatne. chvili nehorazne vedro a pak zase zima. byla to hruza, ale ja mela Davida a Timothyho vedle sebe. v nemocnici sem musela zustat tyden, lezela sem tam v horeckach, nemohla se hybat a byla plna bolesti. nakonec mi jeste delali transfuzi krve a ja si rikala, co me jeste muze potkat. od te doby sem se uzavrela do sebe a s nikym nemluvila. asi pred mesicem sem mela velke problemy se spankem. porad me trapil TEN POCIT uzkosti a strachu, ktery sem mela pri porodu a tak po mesici me zjistili ze mam trauma z porodu, poporodni deprese.

vsichni kolem me se razem zmenili, byli tady pro me a ja se naucila o tom mluvit. rozhodla sem se s tim bojovat a nejvic mi pomohl David, kteremu za vse dekuju.ted jsem nesmirne stastna a uzivam si s mym malym chlapeckem, ktery se cely den na me krasne smeje. timto bych chtela rict zenam, co prozili neco podobneho, nejste v tom sami!!!a jste super!budte na sebe hrde, privedli ste clovicka na tento svet, ja si celou dobu pripadala, ze jsem neschopna, protoze sem neporodila vaginalne, ale o tom to vubec neni!!!

a hlavne mluvte o svych pocitech. ste dulezite a vase detatko vas potrebuje. no a pro ty tehulinky - zeny krasne!!mam radu!budte pozitivni, budte pozitivni a budte pozitivni!!to je to nejdulezitejsi, jamkmile si reknete ze to nezvladnete, tak to nezvladnete…rikam si, ze mu druhy porod bude rychly a v pohode, a vsechno pujde jako po masle, a taky ze pujde, protoze tomu verim!!!!:)zdravim vas vsechny…

pac..klara