Na konci světa. Jsem tu nešťastná...

Už nevidím světlo na konci tunelu. Nevím kudy kam. Nevím, jestli přijde zlepšení. Už nemůžu. Zkrátka jsem se ocitla na hraně života. Na konci světa.

Před tím než přišel covid-19 bylo vše super. Přítel měl dobrou práci. Já jsem měla skvělou práci. Měli jsme to nejhodnější dítě pod sluncem.

Ano, sem tam jsme se pohádali. Občas víc než je zdrávo. Ale to je tím, že přítel je šílený cholerik. Nic nedokáže řešit s chladnou hlavou. Ve všem vidí hned světový problém. Všechno je špatně a na nic. A to vás po čase začne štvát a nechcete to poslouchat. A když si dovolíte mít odlišný názor, hned se hází věci. A odchází se z domu s představou, že už se nikdy nevrátí.
Nakonec se vrátí, uklidí, omluví se a seká latinu.
Takového jsem si našla a takový už bude. Po svém otci.

Problém nastal tehdy, kdy přišel do hry covid-19. Tehdy bylo období, kdy jsme se snažili o druhé miminko už poměrně dlouhou dobu. A zdálo se, že se ještě dlouho snažit budeme (anovulační cykly). Do toho jsem chodila do práce. Smlouvu jsem měla na 3 dny v týdnu, ale kvůli nové vedoucí jsem tam byla každý den, celý den. S roční dcerou. A už jsem potřebovala oddych. Doma to kupodivu šlapalo dobře.

Jakmile přišla karanténa, rozhodla jsem se odjet na chatu se svými příbuznými a jejich dětmi. Říkala jsem si, že jsem to potřebovala. Chvilku si oddychnu a v létě se vše zase nastartuje.

Každopádně oddych to pro mě vůbec nebyl. Být zavřený v jednom baráku se dvěma drbnama, co si nevidí do pusy. S několika dětmi, co už nudou neví co by, nebyl ideální nápad.
A tak si pro nás přítel přijel a pro změnu nás odvezl ke tchýni. Přeci nebudeme karanténu trávit v Praze.

Tím začal život v jednom kufru, tím začalo všechno to špatné.
Přítel nechápal, co mám za problém, že už jsme 2 měsíce u tchyně. Vždyť je to super. Nemusím vařit, uklízet apod. Ha, jenže já jsem zvyklá vařit a jíst jiná jídla, dcera do té doby jedla pouze zdravě. A tchyně nevaří zdravě. Vaří především polotovary, bujóny a nekvalitní dochucovadla jsou její záliba. Jídlo nemá žádnou přidanou hodnotu.

Brzy jsem začala pociťovat nevolnosti, vyčerpání, začala jsem omdlívat. A připisovala to špatné stravě. Ani tak přítel nechápal, že jsem nespokojená. Přitom tchán s tchyní měli též obrovské zdravotní problémy s žaludkem, se žlučníkem, slinivkou a střevama. Ani to je nepřesvědčilo o tom, že zdravá strava je důležitá. A dál do nás cpali své jídlo a odmítali, abychom si vařili sami. Případně, abych alespoň roční dceři vařila něco jiného než polévku z bujonu a polotovary.

V květnu přítel učinil obrovské rozhodnutí, potom co se pohádal se svým bratrem, který byl zároveň jeho zaměstnavatel. Koupil dům.
Koupil dům nedaleko tchyně. Na konci světa. Široko daleko nic není. Chybí tu nemocnice, lékaři, obchody, vyžití pro děti. Žádná hřiště/kroužky.
Jenže on tu přeci vyrostl a nikdy nic z toho nepotřeboval. Naše dítě nemusí chodit na plavání, k čemu mu bude hřiště, když je v přírodě (ha, ani ta příroda tu není, tedy už tu není). A tak dále. Nekvalitní vzdělávání? Tak ji budeš učit doma! Nic pro něj nebyl problém.

Řekla jsem si, že to zvládneme. Že láska hory přenáší. Že to není navždy. Že to děláme kvůli tomu, aby mohl odejít z firmy svého bratra. Že nám bude tchyně hlídat. A na kroužky budeme hodinu a půl dojíždět do vzdáleného města. Prostě a jednoduše, najdeme si ten komfort i tady, na konci světa.

Na 14 dní jsme se vrátili do Prahy, s dcerou odchodili zbytek kurzu plavání, ukončila jsem pracovní poměr v té nejlepší práci, kde mi dovolili pracovat i s dcerou u sebe. Odjeli jsme ještě na dětský tábor. Stále v tom jednom kufru, ve kterém jsme již 2 měsíce žili u tchyně.

V Praze se mezitím vše sbalilo a přestěhovalo. Kam jinam než ke tchyni. Když jsme potřebovali celý dům zrekonstruovat. Na co budeme platit nájem.
V srpnu jsem konečně otěhotněla a začaly další zdravotní problémy spojené s těhotenstvím. Dcera totálně zvlčela, přestala chtít jíst. A začala nám doslova skákat po hlavě. Přestala mít svůj režim, protože jsme se museli přizpůsobit životu tchyně, která odmítala se přizpůsobit naší dceři.

Hádky mezi tchánem a námi začali nabírat na intenzitě. Měla jsem zakázáno vařit, hrnce ve kterých jsem vařila, se musely vyhodit. Dostali jsme zákaz nakupovat naše potraviny. Protože takový bulgur, kus kus jsou u nich potraviny zakázané. Dokonce se vypla teplá voda, protože ji plácám moc. Už tak jsem se koupala jednou za tři dny, to samé i dcera. A teď jsme se měli začít koupat ještě ve studené vodě?

Přítel si pustil pusu na špacír a tchán obratem kontaktoval přítelova bratra a nechal ho vyhodit z práce. Nakecal mu totální nesmysly, které se bratrovi akorát hodily do krámu. A tak jsme ze dne na den skončili v našem baráku, kde nebyla teplá voda, topení, koupelna, kuchyň, záchod. Nic. Během tří dnů jsme nechali alespoň v dolní místnosti zapojit radiátory, rychle se sháněl někdo, kdo nám zreviduje kotel, aby tekla teplá voda.

Nasadili jsme na hrubo záchod. Do místnosti, kde nebyly ani dveře, ani obklady, ani podlaha. Koupili jsme vařič, aby jsme měli co jíst. A nastěhovali se. S tenkrát již 2letou dcerou, ve 4. měsíci těhotenství. Přítel bez práce. Tudíž bez peněz. Bratr mu odmítl dokonce proplatit poslední dva odpracované měsíce. A protože pracoval tzv. na schwarz systém, nepochodil ani u advokáta. Takže jsme přišli o 200 tisíc. Museli jsme prodat auto. Mít drahé auto je příliš velký luxus. Museli jsme se uskromnit a začít dělat barák tak na půl, čím levnější to bude, tím lépe. Přítel dokonce začal uvažovat o tom, zda některý věci jsou vůbec potřeba. Jsou potřeba dveře? Je potřeba vana? Na co nám bude tahle skříň? Vezmeme si skříně od mé babičky.

Žijete v luxusu a najednou bum bác, přestěhovali jste se na konec světa, už to bylo moc. A ještě si brát kuchyň, sedačku a skříně po prababi? To už je moc. Vysnila jsem si novou kuchyň, velkou vanu, šatnu.
Rekonstrukce tedy přestala probíhat podle plánu, vše bylo na půl a již teď ty problémy začaly vykukovat. A bude nás čekat udělat znovu celou novou podlahu, znovu vymalovat zdi, ten křivej štuk už tu zůstane. Špatně obložený záchod a koupelna taky. Tolik peněz to stálo, nemůžeme to dělat znovu. Není ani čas. Už se potřebujeme v klidu vykoupat, dojít si na záchod.

Pak jsme tu v tom bordelu, kde je všude tuna prachu, zima apod. oslavili Vánoce, nejhorší Vánoce. Nikdo z nás si je neužil. A už od rána jenom hádky. Málem jsem se s dcerou sbalila a odjela. Jenže jsme neměli to auto, a hromadná doprava tu nefunguje. Takže jsem se zase rychle vrátila domů.
Momentálně přítel je již tři měsíce bez práce. A kvůli covidu dostal nabídku nastoupit až v dubnu. To už můžu ale klidně začít rodit, nemáme nic připravené pro miminko. Vlastně ani nemáme, kam to miminko dát. Všichni žijeme na jedné matraci v jedné místnosti. Dcera už je nezvladatelná. Bez svých přátel, aktivit. Já jsem odříznutá od světa. A s chlapem za zadkem, co má neustále kecy, že něco není. Jenže já ani nemám chuť něco dělat. Nechci uklízet, stejně když tu jíme na zemi, spíme na zemi. A vlastně celý den jsme na zemi, tu ten bordel za pět minut je zase. Nemá cenu vařit, nikdo to stejně nejí. Ani nemám hlad.

Nic se mi nechce, nenávidím to tady. A do toho všeho přítel chodil pořád ven s kamarády. Nechtěl tu být v jedné místnosti s námi, dcera ho rozčilovala, protože už se nudí tak, že vymýšlí jen kraviny. Nic nemohl, jen čumět do blba a poslouchat moje kecy. A tak dotáhl z jedné party domů covid. On naprosto nerespektuje nařízenou karanténu. A ještě obviňoval mě, že ji respektuji. A že jsem vůbec chodila na testy a tím nás zapsala do evidence.
Navíc jsme tu již po druhé, nejspíš od jedné ze švagrových, chytili vši. Ale prej to máme z tý rekonstrukce. A je to jako mluvit do dubu, že se přenáší pouze z hlavy na hlavu. A že po druhé jsme je sami od sebe chytit nemohli, když jsme vše prali a čistili, navíc po tak dlouhé době. A byly jediné, které jsme za posledního půl roku viděli. Bojím se další návštěvy a tedy další odvšivovací mánie.

Už to jsou třeba maličkosti, ale žít skromně v jedné místnosti. Jíst dlouhodobě jenom rychlovky, které se na tom vařiči a ve dvou hrncích dokážou ukuchtit. Nemít koupelnu a mýt se ve škopku a ještě každý měsíc řešit vši?

Navíc to nulové soukromí. Nejen, že každý den k nám dochází řemeslníci, ale máme barák na ráně, takže nás tu každý pozoruje. Jak často chodíme ven, že už jsme dlouho nebyli venku, a tak určitě máme covid. Koukají nám do oken, že nejsou umytá, že jsem se doma prošla nahá. Ví to celá vesnice. Kolikrát nám pod barákem stojí babky a čumí do oken. A kšá na ně neplatí.

Chtěla jsem odejít, ale nemám kam. Ani jak. Navíc ani nechci partnera opouštět. Do teď jsme měli krásný vztah, jak jsem již na začátku zmiňovala. Ale už opravdu nechci žít. A nevím kam dál. Chápu, že až ten covid přejde, přítel si najde práci, koupíme druhé auto. Tak se to zlepší. Ale život jako v Praze to nikdy nebude. A co když onemocníme? Je tu jedna sanitka. A nemocnice i při jízdě sanitkou vzdálená hodinu a půl.

Nevím co na závěr napsat, čím to uzavřít. Doufám, že vám to alespoň trochu dávalo smysl. Protoze já už se ani pořádně soustředit nedokážu. Nejspíš potřebuji pomoc.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
18638
10.3.21 07:19

Co na to říct? Napadá mě jediný, nikde tu nevidím zmínku o tvoji rodině, nemůžeš někomu říct, aby pro vás s dcerou přijel a odvezl vás k nim? Ať jsi aspoň v klidu než se 2.narodí, a přítel ať to tam zatím kouká dát do pořádku, do tohohle přece nejde přivést mimino, navíc když to máte takhle daleko do porodnice i k doktorum? Jak se bez auta budete dopravovat na kontroly? Jak teď jezdíš na gyndu? I kdybyste měly s dcerou být u nějaké kamarádky s detma v byte, porad lepší než tito, pardon. Já bych do takovyho zapadakova nešla. Ještě jen s přítelem a navíc mamankem na entou, co misto aby si našel jinou práci a maknul na baráku, někde chlastá a tahá domu covid. Už bych tam nebyla, ještě když ti tchyně cpe holku něčím, s čím nesouhlasís. Jestli i sladkým, nedivím se, že je takhle divoká… :nevim: :think: Držím palce, ať to vyřešíte dřív, než v tom brlohu namatraci na zemi i porodis, protože se nebudeš mít třeba jak dostat do porodnice - hodina a půl může být sakra dlouhá doba, a u porodu ti bude asistovat leda tak tchyně a možná místní porodní baba, když budeš jo mít velkou kliku. Promiň že jsem asi drsná, ale umíš si - i kdyby se podařilo sehnat auto - vůbec představit, s miminkem jezdit pokaždy tak daleko, nemít v blízkosti ani blbou lékárnu nebo základní obchody? Promiň ale přítel mi nepřijde jako moc spolehlivý parťák a s 2.ditetem by bylo bývalo lepší počkat, než se trochu vzmuzete. Ty nemáš postýlku aj. po dceri třeba? Na tu ti můžu ještě poslat nějaké hadříky, kdyby to pomohlo, napiš!

  • načítám...
  • Zmínit
prejeta_zaba
2393
10.3.21 08:32

Hodinu a půl od jakéhokoliv města? To bydlíte na Sibiři? :think: Nějak mi to nesedí. No ale i kdybys prožívala půlku z toho, slušné peklíčko. Jen mi připadá, že ses tak rozhodla sama, jinak bys tam přece už nebyla, měla dál svoji práci i s dcerou a žila si pohodově v Praze, nebo ne? Rozhodla ses tak, tak bojuj. Není přece jenom Praha a zapadákov. Je mezitím spousta variant. Proč by se dcera měla celé dny sama nudit, přece se dá věnovat i jinak než chodit po kroužcích. Jak budeš fungovat s miminem, bez teplé vody, na matraci ve špíně? Jak s ním budeš každý týden jezdit po lékařích? Autobusem? 8o Dospělému člověku někdo zakazuje vařit, vyhazuje potraviny, cpe dítě něčím, s čím nesouhlasí? Jsi nesvéprávná? Stavíš se do role oběti, ale rozhodla ses tak sama. Jsi dospělá, není ti 5, aby ses musela někým nechat takhle vláčet. Jak si to představuje muž? Budete žít ve squatu? Nebo jako co? Přece musí být aspoň někde ve vedlejší obci obchod, školka, hřiště, možnost nějakého zaměstnání. :nevim:

Příspěvek upraven 10.03.21 v 14:43

  • načítám...
  • Zmínit
Waterpower
35489
10.3.21 09:26

Tvuj vztah asi nebude tak dobry, jak pises. Kdyby byl, rekla nys muzi, ze chces zit v Praze a vratili byste se. Dum zas prodate a je.

  • načítám...
  • Zmínit
Klaraclair13
117
10.3.21 10:46

Málokdo zvládne bydlet u tchýně, i když jsou zlatí. :) Nedokážu si představit, že by můj partner chtěl bydlet u někoho, kdo ho kvůli jiným názorům nechá bratrem vyhodit. (ještě k tomu rodiče) S rodiči a rodinou podle tvého vyprávění nemá zas tak dobrý vztah a stejně trvá na přestěhování do jejich blízkosti? Vynechám hodnocení jeho rodiny, tvoje vnímání může být trochu zkreslené, i když jak píšou holky, i kdyby se děla jen polovina, nic příjemného to není. Jejich rodina je jedna věc, vaše - tedy tvoje rodina, je ta druhá.

Bydlení je přeci společné rozhodnutí. Že se přestěhujeme, koupíme barák nebo cokoliv takhle velkého s partnerem vždy řešíme společně. Jestli se bez tvého souhlasu rozhodl koupit barák, v kterém máte společně žít, není to normální.

Jestli jsi souhlasila, ale teď to není podle tvých představ, tak se zakousni a ještě chvilku vydrž. Duben je blízko, muž začne zase vydělávat, věci se vrátí trochu do normálu a barák můžete vybavovat i postupně. Zatím přežiješ skříně od babičky a za půl roku koupíš nějaké podle svých představ.

Držím palce, ať je vám společně zase líp. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
jamik1416
1606
10.3.21 11:15

Tak hlavně že jste si do toho všeho pořídili dalšího mimíska… co na to říct? :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Ebixa
1603
10.3.21 12:41

A proč to co tu píšeš neřekneš manželovi a nedomluvite se, že se vrátíte do Prahy nebo jinam blíž k Praze? Ty nesmíš mít svůj názor? To že nebudeš mít hned všechno, když je rekonstrukce chápu a možná to vidíš tak černé, protože s tebou cloumaji hormony a jsi unavená? To s dcerou nechápu, je tvá tak ji zkrot a zaved znovu povidla k tomu hřiště ani bazén nepotřebuješ.
Jinak já taky bydlím v teplákově a máme vše daleko, ale i tak tu autobusy párkrát za den jezdí a máme zahradu, chodíme do lesa a hrajeme si s dcerou sami, nebo s dětmi od sousedů.

  • načítám...
  • Zmínit
Lucie_Sx
34322
10.3.21 13:46

Myslim, ze jste si celou dobu nechali od vsech kakat na hlavu. Ono se stalo, ono se prihodilo.
Sednete si s chlapem, vemte papir a napiste si kazdy deset nejdulezitejsich veci, co kazdy chcete/potrebujete. A hledejte, v cem se potkavate, a za tim bezte.

Ve finale neni nic jednodussiho nez dum prodat a hura smer Praha. Jestli je muz schopny, praci najde.
I zarizeny mobilheim na malem pozemku by byl lepsi nez tohle.

  • načítám...
  • Zmínit
Premek_Orac
10317
10.3.21 14:23

Ať mír dál, zůstává s Tvojí rodinou,
zloba závist zášť, strach a svár,
ty ať pominou, ať už pominou…

Ty jo, musím říct, že v tom vidím asi tři hlavní věci, co jsou špatně. Chování rodinu partnera vůči tobě (a jemu), ale tam musím podotknout, že na základě tvého subjektivního popisu, pak tam vidím to, jak o nich mluvíš (nehezky) a také to, že jsi se do té situace dostala i vlastními rozhodnutími, na což ale nebereš úplně ohled…

A pak samozřejmě zcela zásadní nekomunikace a ohledy na druhého ve vztahu…

Každopádně, ať najdeš zpět životní radost a vede se vám všem dobře. Doba je zlá.

Příspěvek upraven 10.03.21 v 14:32

  • načítám...
  • Zmínit
Waterpower
35489
10.3.21 14:33

Ještě by mne zajímalo? Skutečně se vyhazují hrnce, ve kterých jsi vařila? Tohle totiž vůbec nevypadá jako deníček, ale je to jedna velká stížnost. I kdyby ten dům byl nakonec ze zlata a vše v něm dokonalé. Ty stejně spokojená nebudeš. To je to, co v tom opravdu extra dlouhém příspěvku je k přečtení mezi každým řádkem. A to jsem popravdě celý střed vynechala.

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
10.3.21 14:53

Prodejte to a vraťte se tam, kde jste byli šťastní.

  • načítám...
  • Zmínit
Veveří
5753
10.3.21 23:18

Nemůžu v deníčku najít ten okamžik, kdy váš vztah byl krásný. Už před „koncem světa“ míval tvůj partner cholerické výbuchy, házel věcmi, utíkal z domu, hádky… Jestli toto je ta krása?

  • načítám...
  • Zmínit
Jafija
4392
11.3.21 07:34

A co vaše rodina, to žádnou nemáte? Kamarádky taky ne? Myslím, že v takovéhle situaci by vám byl ochotný pomocí každý a nechal by vás nějakou chvíli u sebe. Nebo čekáte na chvíli, kdy se z toho slozite??? A váš chlap je teda taky trdlo, když tohle nevidí. Držím Vám palce, ať se vaše situace brzy zlepší a váš chlap konečně otevře oči a vidí, že asi chtěl pro vás to nejlepší, ale pokud to s vámi nekonzultoval, udělal tu největší blbost na světě…

  • načítám...
  • Zmínit
markytka3
13197
11.3.21 14:33

Cele mi to prijde pritazene za vlasy, jako clanek pro nejaky casopis - hodinu a pul autem do mesta? vyhazovani hrncu, ze kterych varila? krasny vztah s chlapem, ktery ji jako partnerku nebere?… ne neverim, ze je tohle skutecnost…

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
11.3.21 15:11

Já chci vědět, kde v týhle republice žijete, že má sanitka dojezd do špitálu hodinu a půl. Nebo kde je nejbližší město hodinu a půl. Procházím svoji mentální mapu republiky, svoje výpady do nejrůznějších zapadákovů, a prostě nevím. Nějaký úplně zastrčený kout Jeseníků na státní hranici možná? Ale na takových místech obvykle nechybí ta příroda… :think:

Jinak co poradit. Asi akorát z toho odejít, ať s tímhle chlapem, nebo bez něj.

Příspěvek upraven 11.03.21 v 15:43

  • Upravit
prejeta_zaba
2393
11.3.21 16:48

@elibro i zastrčený kout Jeseníků máš Jeseník, Bruntál, Šumperk, všechno autem kolem 30 minut. A pochybuju, že by v okolí nebyla ani nějaká větší dědina s poliklinikou a obchodem. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
elibro
11.3.21 21:02

@prejeta_zaba já si taky myslím :D ale třeba autorka uznávám akorát Prahu a s přimhouřeným okem Brno za město a to pak jo. Hodinu a půl je to do jednoho nebo do druhého z většiny území státu :nevim:

  • Upravit
Ariadne
12.3.21 07:52

To je mazec. Nechavas sebou dobře vláčet. Máš svoji rodinu? Tam bych odjela a byla s dětmi. Hernajs po porodu budeš vyřízena plus dvě děti, novorozenec. To je prostě síla. Když má přítel tolik kamarádů, tak mu snad pomůžu udělat kuchyň a alespoň jednu místnost ne?

  • Upravit
Ariadne
12.3.21 07:53

Ještě by mě zajímalo, kde bydlíte? Někde na Šumavě? Český Les? Tam jsou taky města v dojezdu

  • Upravit
LaEllaX
522
12.3.21 12:13

Tvl… Nerozumím tomu, proč jste museli být v době karantény u tchýně. Sbalil bych se a jela domů.
A tvůj muž koupil dům, aniž byste se o tom pobavili spolu? To o všem rozhoduje on?

  • načítám...
  • Zmínit
terien
34473
12.3.21 21:52

Ne, mě to smysl nedává. Na tohle všechno jsi přistoupila dobrovolně, už v tu dobu jsi musela mít vlčí mlhu nebo mozek v zadní části kalhot a dobrovolně v tom setrváváš. Do téhle situace si vědomě pořídíš další dítě, tak teď brečíš nad čím? Jak jsou všichni fujky a ty chudinka? Kdo chce kam, pomozme mu tam.

  • načítám...
  • Zmínit
Betty MacDonald
43322
13.3.21 11:10

Já bydlím v jedné z nejzastrčenějších vísek v podhůří Jeseníků a do všech stran mám větší města okolo půl hodiny autem. A i u nás nějaké autobusy jezdí, některé spoje jsou sice se třemi přestupy, ale dojet párkrát denně do města se dá, a to známá z Brna řekla, že ještě v životě neviděla větší p.del světa. Nějak tomu všemu moc nevěřím, je to příliš přitažené za vlasy.

  • načítám...
  • Zmínit
cecetka
27074
14.3.21 10:05

A proc druhe dite? 8o 8o 8o

  • načítám...
  • Zmínit
MartinaIrena
25143
14.3.21 15:26

Poradím jediné. Zatni zuby a makej. Život nám klade zkoušky. Je to normální a stává se nám to všem. Je jenom na nás, jak se s nimi vypořádáme. Výchovu tvé dcery za tebe nikdo nevyřeší. Je to ve tve moci, jestli vám bude nebo nebude skákat po hlavě. Motivuj partnera, aby si našel práci. To je základ. Buďte k sobě milí, je to důležité pro váš vztah. Musite zatnout zuby oba dva a spolupracovat. Dům časem zrekonstruujete a bude to dobré. Nebo ho prodejte a jděte zpět do Prahy. Taky řešení. Je to na vás, fňukanim ničeho nedosáhnes.

  • načítám...
  • Zmínit
Bábrdl
36556
15.3.21 18:31

To, co poposuješ, je pro mne peklo.
Ale nikdy nepochopím, proč holky jako ty odejdou z Prahy. Přeci tě přítel neodvlekl za vlasy. Ani tě nevlastní, abys s ním jít musela. „Udělal rozhodnutí a koupil dům“? Co to sakra je? Ano, je to přítel, ne manžel, tak si za své koupil dům. Fajn. Může ho mít jako chalupu. Ale proč se hned stěhovat někam do horoucích pekel?

Nemůžeš aznačit, kde to je? Že máte město hodinu a půl?

  • načítám...
  • Zmínit
Markéta Rudná
417
16.3.21 23:25

Jů nenapadlo někoho zakladatelku třeba trochu politovat než ji pořádně seřvat za to, že se cítí blbě? No jo udělala pár chyb, kdo ne? Měla růžové brýle, to se stává. Ale teď s ní hormony vláčí a je v naprostém diskomfortu a většina dětí je do roka možná do roka a půl zlatíčka hodná a teprv pak se začíná projevovat jejich povaha, navíc když je doma dusno, tak v pohodě nebudou…
Jako místy jsou ty prohlášení přehnané, ale když je člověk městský typ, stěhování z Prahy někam jinam je prostě nepříjemná změna co se týká služeb, obchodů, kultury, dopravy atd. Kdybyste raději poradili spíš jak situaci řešit, já bych teda přinutila muže ke stěhování, třeba do pronájmu, i kdybych si na to měla půjčit, prot. tak bych asi žít nemohla nebo holt k těm vlastním rodičům (případně si od nich aspoň půjčit na vyřešení situace)…

  • načítám...
  • Zmínit
blani22
102
18.3.21 09:10

Jako já bych sbalila sebe a holku a šla k vašim nebo aspon máš v Praze nějakou kamarádku. Jako samota u lesa je fajn na dovolenou, ale ne život s 2 malými dětmi a chlapem co je mamánek. Láska je hezká věc, ale nakonec budeš muset vyškrábat pud sebezáchovy a vrátit se do Prahy. Rozhodně bych nejedla nic, co tchýně uvaří, jestli se chce takhle dorychtovat jídlem, její způsob sebevraždy!

  • načítám...
  • Zmínit
Verunka3
100
24.3.21 08:42

Tak to jsme na tom stejně. 😭Jen já se nechala uvrtat a nastěhovala se do jednoho baráku s rodičema, bráchou a jeho rodinou a já s partnerem a dětma. Konec světa kde nic není, jsem tu nešťastná. Na zahradu nemůžeme bo si tam venčej psíky a všude jsou hovna. Jen nás pomlouvají, barák nám padá na hlavu. Přemýšleli jsme že prodáme naší část a odjedeme zpět do Prahy, tady mi jen ubíhá život. Držím palce ať je u vás brzy lépe. ❤️️Vím že je těžké se rozhodnout co dál a udělat ten první krok. Ať jste s mimískem a holčičkou zdravé. 😊

  • načítám...
  • Zmínit
Bohunka_KK
8
24.3.21 09:26

Uteč! :,(

  • načítám...
  • Zmínit
jita22
12091
26.3.21 06:10

@Verunka3 prodat část baráku? 8o Maximálně tak jim asi, ne?

  • načítám...
  • Zmínit
Verunka3
100
24.4.21 09:28

@jita22 ano,teď už není předkupní právo. Taky jsme nevěděli že to jde. Máme samostatné vchody. Svoje měřáky na energie.To je výhoda. Často se prodává např jen třetina nemovitosti.

  • načítám...
  • Zmínit
Pozitivni-obrazy
315
28.4.21 14:11

Hey, trochu zaprudím, ale jste ve vztahu dva, nebo to je tvůj přítel a ty až někde vzadu?
Vždyť takové největší životní otázky jako „kde budu bydlet“ se řeší mesíce, klidně roky, né že přitel koupí dům a já tam jdu bydlet ať chci nebo nechci.

Takže to ber tak, život je o kompromisech. Pokud nejste schopní udělat kompromis mezi sebou (třeba příroda ale v dosahu většího města), tak si polož otázku, jestli je pro tebe důležitější tvůj současný partner, nebo žít život, jaký chceš. To je zcela regulérni otázka. A až si ji odpovíš, tak konej, nebo to nech být.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
21.11.21 12:02

ZAKLADATELKA

Ahoj holky,
Dlouho jsem tu nebyla, bála jsem se přečíst reakce. I když mě velice překvapili. Nebyly tak hrozné jak jsem čekala.
S partnerem jsme pořád spolu, pořád v zapadakove. Někdo to u výše psal. U hranic. Máme samozřejmě menší městečko půl hodiny, ale tam donedávna byla nemocnice dost nejistá. Až teď se do ní začalo investovat a jede.
Ano vyrostla jsem v Praze a mám Prahu jako středobod to uznávám.
Partner se stěhovat nechce. Rekla jsem mu to milionkrát. Je sobecky. Snažím se o tom s ním každý den mluvit. Neříkám, že se nesnaží. Ale snaží se jen tak, abych neodesla. Víc ani tuk. Moje rodina mě nechce. Respektive můj táta se k tomu staví, jakoby se nic nedělo. Moje máma mi narovinu řekla, že mám co jsem chtěla. A že mi nepomůže.
Vše co je v deníčku psáno je pravda, i když je to můj pohled na věc. Určitě zúčastnění členové budou mít jiný pohled.
Ale vím že je to moje vina, protože jsem si nechala srat na hlavu. Protoze jsem si nechala udělat druhé dítě (a že je to to nejúžasnější dítě na světě 😍).
Od té doby co jsem to napsala se stalo tolik věcí, že by to vydalo na další díly. Ale nevím jestli by Vas to vůbec zajímalo. Protoze máte pravdu. Je to jen mé stěžování.

  • Upravit
lalaláček
1541
21.11.21 17:56

Máte v tom domě už nějaké lepší podmínky? Máte tam něco zajímavého, třeba slepice, zahradu, koně v sousedství? Ne všechny děti potřebují „přátele“ a fůru aktivit.

  • načítám...
  • Zmínit
darekp
4497
21.11.21 20:26

Nějak se mi tomu nechce věřit… Před covidem bylo vše super? Občas nějaká hádka, kde lítaly věci a manžel odcházel z domu? Idylka :srdce:… a ten zbytek, o čem jsi psala, tomu se ani věřit nedá, kdo by si takhle nechal s*at na hlavu?! Nechápu… A to stejně s manželovou prací. Kdyby chtěl, tak dávno maká! Nechápu, jak jste se mohli přestěhovat ke tchýni a stejně tak nechápu, jak jste se mohli přestěhovat do takového baráku. :roll: nechápu, nechápu, nechápu a ještě jednou nechápu 8o

Příspěvek upraven 21.11.21 v 20:27

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář