Naše dnešní ráno
- O životě
- lucie.t
- 13.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nezdálo se být nějak zvláštní, jako vždy jsem byla unavená ještě víc než večer a představa, že musím vstávat, tomu ještě dodala.
Ahoj, jsem děsně naštvaná a potřebuji se vypovídat. Doufám, že mě potěšíte a že v tom nejsem sama.
Tak tedy: mám dvě děti, dceru skoro 5 let a 4měsíčního syna. Moje sladké miminko je takový malý terorista. Ve dne spí maximálně 15 minut v kuse a v noci se od půlnoci budí po hodině, jíst chce před spaním a po spaní, takže pořád.
Dnešní noc nebyla jiná a v půl šesté byl se spaním konec úplně. Po šesté přišla dcera, že už se bude oblékat a chce jít do školy (začínají v 8:45). No, dobrá, alespoň si bude povídat s malým a já se ještě trochu prospím. Těžko říci, kdo z nich křičel víc. Ok, tak vstáváme, tohle nemá cenu. Ale nejdřív ještě nakojit a několikrát dceři vysvětlit, že už je velká a punčocháče si opravdu dovede obléct sama.
Je po sedné hodině a manžel se vrací z noční s čerstvým pečivem a dobrou náladou. No paráda, ještě kafe, nějaký ten make-up a budu vypadat jako člověk - snad. Rychle dělám snídani, svačinu do školy, ještě učesat malou, donutit ji sníst snídani a vypít čaj… zbytečná práce. A do toho všeho je to naše miminko pěkně ukňouraný. Aby ne, když od půl šesté nespí. Manžel už má nepřítomný výraz, dopadá na něj únava a malý řve a řve a řve.
Dobrá, tak zase nakojím a malý neplánovaně usíná. To se mi vůbec nehodí, za 15 minut máme vyrazit do školy a spát měl až v kočáře. Co teď? Když ho za chvíli probudím, bude mít zase hlad, budu ho muset zase nakojit, přebalit… to je minimálně půl hodiny. No nic, dám ho do postýlky a jdu manželovi naznačit, že by bylo vážně prima, kdyby malou odvezl do školy. Podle očekávání není příliš nadšený, asi už se vidí v posteli, v tom případě nechápu, proč pořád sedí na gauči.
Dozvídám se, že malému určitě udělá čerstvý vzduch dobře a přijde na jiné myšlenky. NA JAKÉ MYŠLENKY?! To ho mám teď jít budit? Když s vypětím všech sil (mých) usnul? To neee! a tak vysvětluji složitost situace a v domnění, že manžel pochopil, odcházím uklidit do kuchyně. A on odchází spát s vědomím, že mně je jasné, že nikam nejede. Na dohadování nemám sílu ani čas, je mi jasné, že už je někde úplně jinde a nemá sílu vstát. Sice ho chápu, ale já jsem pěkně na..aná.
Budím malého a doufám, že ho obleču a přemístím do kočáru dřív než se probere a zjistí, že má hlad. Povedlo se a vyrazíme, žádný stres, pěkně lážo plážo, stejně přijdeme pozdě, nemá cenu pospíchat. Volím kratší cestu, ať to zpoždění není zas tak velké. Cesta je sice o dost kratší, ale čeká mě na ní asi 60 schodů. No co, dala jsem to několikrát, dám to i dnes. Dorazíme ke schodům, otáčím kočár a táhnu ho za sebou nahoru. Míjí nás několik ohleduplných spoluobčanů, kteří dělají, že vůbec drobnou maminku, rudou jak paviání pr…, která se dře s kočárem, nevidí. No neva, to zvládnu.
Už jsem asi v půlce, když nad sebou slyším: „mami, mně se chce čůrat“. Ne, to nee!!! Prož zrovna teď? Samozřejmě, že je to na poslední chvíli a musí to být hned teď. Nechávám kočár na odpočívadle a beru schody po třech, abych zabránila neštěstí. To se mi podařilo jen částečně, odnesly to schody (nebyla jiná možnost) a kalhotky. Neodpustím si dlouhý proslov o včasném chození „na záchod“. Patrně mě nikdo nevnímá, tak jdu raději pro kočár a dám se do zdolávání dalších schodů. Pár schodů před cílem se nade mnou slitovala jedna paní. No, taky mohla jít kolem dřív, ale i tak s vděčností přijímám.
Do školy dorazíme s půlhodinovým zpoždění. Já zpocená jak vrata od chlíva a malá s čistýma kalhotkama. Nosím s sebou náhradní, tak jsme je po zdolání schodů převlékly. Malou posílám samotnou dovnitř a vydávám se na cestu k domovu…
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 794
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 910
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 579
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 697
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 467
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 774
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 909
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 616
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 496
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 463
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
-to je presne to co chlap nepochopi - to se musi zazit. Takove mamci by se mely prohlasit za 
no jo chlapy,taky bych toho našeho tatínka někdy kopla někam 
ale jak je výše napsaný tan šátek by se ti určo hodil,já občas použiju né šátek ale toho klokánka nebo jak se tomu říká a je to super,když nechci tahat kočár a malá v tom i usne 
uvidíš,vyzkoušej to 
.moc casto ho nenosim, boli me z nej zada, asi ten uvaz neni uplne OK.
dost mi to připomíná můj kolotoč - po nekonečném nahánění dětí k oblíkání (oni asi chápou větu POJĎ SEM jako ZDRHEJ!) se Nela podělá, tak svlíknout, přebalit, znovu nahánění a oblíkání, mezi tím Vincent vyhrabe květináč, vytáhnout vysavač, vytřepat to z něj… pak v obchodě zjistit, že mi Nela musela doma vytáhnout z tašky peněženku, takže trapas, vrátit nákup, utíkat 2 km domů, najít peněženku, která byla pečlivě schovaná v šuplíku a utíkat znovu do obchodu, pak utíkat domů, abychom stihli vůbec v rozumný čas večeři, protože procházka byla dvojnásobná… 
taky nechápu, jak to dělají maminky více dětí, ale slyšela jsem názor, že po 3 dětech už je to jedno, kolik jich je, jestli 4 nebo 6 
