Můj porod v Anglii
- Porod
- lucie.t
- 21.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První porod jsem prožila v České republice a druhý v Anglii. Ten anglický byl úžasný. Mám skoro 5letou dceru a čtyřměsíčního syna. Dcera se narodila v Plzni. Porod byl celkem rychlý, asi 5 hodin, na péči v porodnici nebyl důvod si stěžovat. Všechno bylo tak, jak mělo být. Syn se narodil v Anglii, předcházela tomu spousta událostí. Rozchod s mým expřítelem, nová známost, otěhotnění, svatba a stěhování do Anglie. To vše během jednoho roku.
Už před odjezdem jsem zjišťovala, v jakém stavu je anglické zdravotnictví. To, co jsem zjistila, mě doslova šokovalo. No, zrovna mě nenapadá, jak by se zdejší zdravotnictví dalo slušně popsat. Netvrdím, že je úplně špatné, v některém z afrických států je určitě ještě horší. Nicméně, není tady toho mnoho, co by stálo za pochvalu. Tak např. oblíbená věta zdejších „doktorů“ je: vše je v pořádku, tělo si samo poradí, a je úplně jedno, co dotyčnému je. Člověk rychle zjistí, že nemá cenu k doktorovi chodit. Většinu léků lze stejně koupit bez předpisu v každém marketu nebo lékárně. Tam se mu dostane i odborné rady. Lékárníci tu jsou patrně vzdělanější než doktoři. Upřímně, po necelém roce, co tu žijeme, jsem přesvědčená, že i já toho vím víc než oni.
Zdravotnictví je tu zcela zdarma a jeho kvalita odpovídá ceně. Co se týče těhotenství a porodu, tak to tu probíhá asi takto: první důležitá informace je, že na gynekologa tu ženská jen tak nenarazí. A za druhé, do 12. týdne těhotenství si vás nikdo ani nevšimne. V případě, že jsou v prvních týdnech těhotenství nějaké problémy (krvácení), s naprostým klidem vás objednají za týden na ultrazvuk. Je tedy víceméně jasné, jak to většinou končí.
Tak a teď k tomu hezčímu: vše kolem těhotenství, porodu a pár týdnů po něm, tu obstarává tzv. Midwife (něco mezi dulou a porodní bábou). K ní jsem docházela 1× měsíčně na kontroly. Probíhaly podobně jako v ČR. Kontrolovala moč, tlak, ozvy, občas mi i vzala krev. Tím se dostávám k pozitivu zdejšího zdravotnictví. Do ničeho tu člověka nenutí, nic nenařizují, pouze nabízejí a doporučují. Midwife se vždy slušně zeptala, jestli mi může krev vzít, jestli proti tomu nic nemám. Také jestli bych se mohla jít vyčůrat, aby mi mohla zkontrolovat moč. V ČR jsem dostala kolikrát vynadáno, když jsem moč zapomněla donést.
Byli jsme poučení, že až nastane onen den, máme nejdříve zavolat do porodnice, kde jsem se rozhodla rodit. Onen den nastal 5. 2. 2011, těsně po půlnoci. Poučená z předchozího porodu jsem nechala manžela klidně spát (na jeho panikaření byl čas) a sledovala hodiny. Kolem třetí jsem měla kontrakce asi po sedmi minutách, a tak jsem ho vzbudila. Musel sehnat hlídání pro dceru a zavolat do porodnice. Sehnat hlídání není vůbec jednoduchá věc, zvlášť, když nevíte předem, kdy to hlídání bude potřeba. Vyšlo to až napotřetí. Manželova kolegyně byla velmi ochotná.
V porodnici manželovi řekli, že dají vědět naší Midwife, a ta nám zavolá zpět. Zavolala…, ale ať prý ještě počkáme, až budou kontrakce po 5 minutách nebo až praskne voda. Nemuseli jsme čekat dlouho, stačilo čtvrt hodiny. Vzbudili jsme a oblékli dceru. A cestou do porodnice ji nechali u manželovy kolegyně. Ani neprotestovala.
Začátek byl sice trochu zmatený, ale v porodnici už o nás věděli a připravili nám porodní pokoj. Bolesti mi znemožňovaly jeho podrobnější prozkoumání, ale to, co jsem zahlédla, bylo úžasné. Kuchyňská linka (mohly jsme si uvařit kafe nebo čaj), automat na studenou nebo horkou vodu. Ke snídani nám donesli tousty… No luxus. Mně to teda bylo všechno úplně fuk.
Na pokoji jsme byly většinou samy a když šla Midwife zkontrolovat, jak porod postupuje, tak klepala. To mě vážně šokovalo, opravdu nevím, u čeho by nás asi tak mohla vyrušit. Zvolila jsem porod v bazénu, tak mě před fází tlačení čekal přesun do vedlejší místnosti. Na chodbě kvůli tomu postavili zátarasy, aby někdo náhodou neviděl mojí holou pr… Jak by mi to v tu chvíli mělo vadit…
V bazéně to byla pohodička, bolesti mnohem menší a malý byl za 20 minut venku, teda ve vodě. Já čekala, že ho Midwife zachytí. A ona, ať prý si ho sama vylovím. Těch pár sekund, než jsem ho našla, bylo nekonečných. V místnosti bylo šero, svítilo jen světýlko v bazénu, voda už nebyla zrovna nejčistější, tak mi chvilku trvalo, než jsem ho zahlédla.
Manžel pak přestřihl pupeční šnůru, vzal si malého a mně pomohly Midwife zpět na pokoj, kde jsem ještě porodila placentu. Pak jen zkontrolovaly, jak to tam dole dopadlo, jestli není potřeba šití a poslaly mě hned do koupelny. Po vykoupání jsem si vzala malého a šla (pěkně po svých) spolu s manželem na poporodní pokoj. Jednotlivá lůžka byla oddělena závěsy, součástí byl i jídelní stůl a linka, takže si kdokoliv mohl uvařit kafe nebo čaj, a to nejenom maminky, ale i jejich návštěvy. Výběr byl z mnoha jídel, jak k obědu, tak i k večeri. Asi o půlnoci jsem zvonila na Midwife a prosila o něco proti bolesti. A ona mi na to hned nabídla horkou čokoládu.
Domů jsem mohl jít klidně hned anebo zůstat třeba 14 dní. Já šla druhý den a ještě ten samý den jsem toho litovala. Měla jsem si to tam pořádně užít, protože takový servis hned tak mít nebudu. Ale znáte to, člověk se domů tak móc těší. Můj anglický porod byl naprosto úžasný. Kdyby to tak hrozně nebolelo, tak si to ráda zopakuji.
No, ale tím to pěkné anglického zdravotnictví končí, protože stejně jako tady nepotkáte gynekologa, nepotkáte ani pediatra. Jeden doktor „léčí“ celou rodinu. Takže když měl malý ve dvou týdnech děsivý kašel a mega opruzeninu na zadečku, vyslechla jsem si opět onu známou větu: „Vše je v pořádku, tělo si samo poradí“.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1610
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 943
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1652
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 400
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20675
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1758
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj, tak mám stejnou zkušenost. Porod v Anglii paráda, servis a hlavně ten respekt okolí, přítmý, klepání… jen jsem svoje první dítko rodila v Anglii, druhé o dva roky v ČR, ač vše probíhalo profesionálně, byl to pro mne značný šok. Anglie je důkazem toho, že lze rodit „v bezpečí“, bez narušení soukromí. To se tady neumí. ŠKoda.