Nevzdávám se
- Snažení
- nonynka8
- 08.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na stránkách eMimina jsem zaregistrovaná od června. Dozvěděla jsem se díky nim mnoho věcí, o kterých si se mnou nikdo nepovídal a i mně bylo trapné ptát se svého gynekologa. Oblíbená věta, že gynekolog má být vaše nejlepší kamarádka, prostě nevyšla.
V červnu mi manžel po 6 letech našeho soužití řekl, že už by si moc přál miminko. Byla jsem překvapená, ale na druhou stranu plná očekávání a zvláštního pocitu, že se děje něco důležitého.
Nikdy jsem nebrala HA, celkově žijeme zdravě, sportujeme, prostě ideální předpoklady k početí miminka. Ouha, to jsem se spletla. Při další a další příchozí MS mi pomaličku padaly růžové brýle z očí. Ty spadly úplně, když jsem samovolně potratila. I tak jsem se nevzdávala a pořád si říkala, to není možné, že my tu smůlu prolomíme.
Po dalších měsících už jsem si tak jistá nebyla a navštívila gynekologa. Ten se mi v podstatě vysmál do očí, že co bych chtěla, a když se nám to po víc jak roce nepovede, až pak za ním mám přijít a snad něco začne řešit! Docela šok. Ale ustála jsem to a chodím k jinému dr.
Nyní nás čekají Vánoce a nový rok. Miminko zase nepřišlo. Snažíme se pořád, ale nadšení a kupování těhotenských testů, mě pomaličku přechází. Přistupuji k tomu úplně jinak. Miminko najednou není to jediné, co bych moc chtěla. Možná vám to přijde špatné, ale je to tak pro mě lepší, lépe se mi večer usíná.
Vím, že jsou mnohem horší případy, ale potřebovala jsem ze sebe shodit tu masku, kterou nosím 7 měsíců na obličeji, že jsem v pohodě, nic mě netrápí a hlavně mi vůbec nevadí, že nemáme miminko. Ale nevzdávám to, jsem ve znamení lva, a ten se přeci nikdy nesmí vdát bez boje!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2174
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1297
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 880
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 552
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 491
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2350
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3173
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2638
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 969
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1341
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...