Normální den
Když byl syn maličké miminko, pořád jsem si říkala, že je s ním hrozná nuda. Přála jsem si, ať už umí to a ono. Za pár dní mu bude rok a už mě rozhodně nenudí.
Je něco málo po páté, z pokojíčku slyším kňourání. Rychle se otočím na druhý bok a tvářím se, že nic. Kňourání zesiluje, a ač ateistka, modlím se ke všem bohům, které znám, aby ještě chvilku spal. Kňourání přešlo do řevu. Je jasné, že tohle už nedopadne. Nastává souboj nervů s manželem. Kdo vydrží déle vzdorovat. Po 30 vteřinách rozlepuji oči, odhazuji deku a pokouším se vztyčit. Po tmě našátrám župan, otevřu dveře do pokojíku a dojdu k postýlce. Synáček se tváři rozmrzele, že je vzhůru :-/
Beru dítě z postýlky a… no moment co to tam je za hromadu? Jo aha kapesníky. Já trdlo nechala celou velkou krabici na stolku vedle postýlky. Dítě odkládám na zem, vztekle rvu kapesníky rozložené na prvočinitele do koše. Když už jsem se do toho tak pěkně pustila, vyměňuji i prostěradlo. Beztak už vypadá hrozně. Hotovo. To se mu tam ale bude krásně spinkat! Dítě mezitím stojí u svojí skříňky a vybírá si dnešní outfit. Co se mu nelíbí, letí na podlahu.
Hromada pod jeho nožkama dosahuje rozměru Sněžky. Vesele výská a culí se na mě. V hlavě mi zní cimrmanovské: „žehlení, žehlení, konce tomu není…“ Z hromady vytahuji namátkou punčochy, bodýčko a potomka. Vše odkládám na přebalovací pult a uléhám na syna. Začíná náš soukromí zápas s nejistým vítězem. Svlékám pyžamko, plenu otírám zadek mokrým perlanem. Syn předvádí obloukovou klenbu a vztekle kopne do misky s vodou. Mám mokré nohy a župan. Počítám do deseti a v rychlosti na něj navlékám vše potřebné.
Odcházíme do koupelny. Čistím oba synkovi zuby. Dvakrát se mě pokusil kousnout, ale to mě nerozhází. Vše patřičně komentuji a snažím se tvářit optimisticky. Při pohledu do zrcadla jsem trochu vyděšená. Honem umýt obličej, zuby, učesat. No už je to trochu lepší. Syn není zřejmě spokojen s tím, jak jsem mu provedla zubní hygienu, a pije manželovu mentolovou ústní vodu. Asi má grády, protože trochu fňuká.
V obýváku ho odkládám na zem a pouštím ranní zprávy. Jdu si uvařit kafe a synovi dělám pití. Beru z lednice jogurt a jdu snídat. O kojení syn zájem moc nejeví, zato můj jogurt ho láká. No fajn, tak se šábneme. Po dojedení vyhodím kelímek do koše, což v potomkovi vyvolá záchvat vzteku, jak jen si dovoluji sníst vlastní jídlo? Nevšímám si ho a jdu usrknout kávu k dalším ranním zprávám. Z kuchyně se ozývá šramot. Potomek si kelímek vyndal z koše, aby dojel zbytek jogurtu. Beru syna i s kelímkem do obýváku. Zavírám branku do kuchyně. Syn mezitím kreslí jogurtem po sedačce. Z ranních zpráv mám zase prd, ještě že jdou každých 30 minut. Utírám sedačku a vzbudím manžela do práce.
Vracím se do obýváku, do nohy si vrazím dřevěnou kostku, kleji jako pohan. Manžel mému buzení vzdoruje. Syn mezitím kreslí po sedačce pitíčkem. Otírám sedačku a do nohy si vrážím lodního piráta. Manžel vybíhá z ložnice v panice, že zaspal. S ublíženým výrazem se ptá, proč jsem ho neprobudila. Myslím si cosi o zadku. Palcem nakopává chodítko a já se v duchu škodolibě směji. Odchází. Syn ječí jak lodní siréna. Nesnáší, když někdo odchází a je fuk, jestli jsem to já, manžel, babička nebo pošťačka. Nedávno oplakal i odchod opraváře.
Usedám k televizi s vírou, že tyhle ranní zprávy už uvidím. Jo viděla, ale neslyšela. Zato syna slyší celý dům. Beru ho do náruče a snažím se ho uklidnit. Ukazuje na dudlík na zemi. Podávám mu ho. Položí si na mě hlavu a ve vteřině spí. Pokládám ho do postýlky. Rvu prádlo do pračky, pouštím myčku, v rychlosti házím hračky do krabic a z komory vytahuji robotický vysavač. Chlácholím ho, že synek spí tak se nemusí ničeho bát. Nebojácně vyráží do boje s drobky. Honem poklidit stůl. Dát židle nahoru, ať to můžu vzít pěkně z gruntu. Usedám před televizi, že si dám ty ranní zprávy. Na počtvrté to musí vyjít!
Na obrazovku se cpe Schimanski. Aha je skoro jedenáct. Tak nic. Jdu vařit oběd. Když je hotovo. Zasedám k eMiminu abych si v klidu přečetla deníčky. Z chůvičky se ozývá hulákání. Exuji ledové kafe a jdu pro syna. Rvu ho do sedačky, nasazuji jídelní kabát. Servíruji oběd. Syn se učí jíst sám. Ač je velký jedlík, obědu moc nedal. Házím to do koše. Po jídle otírám jeho, sebe, židličku, zdi. On mezitím stojí u koše a bagruje oběd do pusy po hrstech. A pak že mu nechutná. Umývám ho a jdu likvidovat to, co vytahal z koše. Zpoza barového pultu se ozývá zoufalé pípání. Ach jo zapomněla jsem odnést vysavač a syn na něm zkouší jezdit.
Odpoledne se nese v podobném duchu. Maluje na sedačku pitím i jídlem, z koše na pleny vytahuje igelit. Role stojí přes stovku a my s ní máme obtočeného houpacího kohouta. Z koše na látkovky vytahuje počurané plenky a nosí je po bytě. Rozmotává celou roli toaleťáku, vykusuje tlačítka z ovladačů. Než zlikviduji jednu katastrofu, vyrobí jinou.
Večer přichází manžel. Hurá spása. Vrážím mu potomka do náruče. On ho vykoupe, oblékne do pyžamka, podle zvuků se jim to oběma moc líbí (předpokládám, že syn provádí cvik Vítězný oblouk a řve). Tatínek ho ukládá ho ke spánku. Za 15 minut se vynoří z pokojíčku. Super dneska jde sám, sny usnul na poprvé! Večeříme, zalehnu na sedačku. Prý na co se budeme dívat. Na zprávy. Po 5 minutách jsem tuhá jako prkno. V deset se budím. A hle, jdou noční zprávy. Koukám asi 2 minuty a z chůvičky se ozývá mamamama. Jdu se kouknout co se děje. Asi špatné sny. Pohladím, uložím, počkám, až usne. Doprčic, zprávy jsou v tahu.
Usedám k internetu a studuji, co se tedy vlastně na tom světě děje. Oči se mi klíží. Dám si sprchu a jdu spát. Ještě kouknu na hodiny 23:50. Budí mě řev. Kouknu na hodiny 0:01. Super. Jdu nakojit. Pohladím, uložím, roztahuji cestovní matraci vedle postýlky. Počkám, až syn usne a pak vypadnu. Budím se kolem půl páté na cestovní matraci. Plížím se do svojí postele. Lehnu, usnu. Budí mě kňourání. Koukám na hodiny. Je něco po páté. Otáčím se na druhý bok. A jedeme od začátku. Hlavou mi běží jediná myšlenka. Co budu sakra dělat, až budeme mít další dítě?
P. S. Omlouvám se za délku a děkuji všem, kteří vydrželi číst až do konce.
Přečtěte si také
Nechala jsem manžela udělat test otcovství. Výsledek našel vedle mého prstenu
- Anonymní
- 04.11.26
- 1287
Manžel položil krabičku s testem otcovství vedle odsávačky a zeptal se, kdy bude mít malý čistou pusu, aby mu mohl udělat stěr. Synovi bylo jedenáct týdnů. Zrovna jsem měla na rameni látkovou plenu...
Babička tvrdila, že nic neumím. Teď mi tleskala celá vesnice
- Anonymní
- 04.11.26
- 436
Každý z nás si v sobě nese nějaké ty rodinné šrámy z dětství, které se s námi táhnou až do dospělosti. Někdy stačí málo a staré vzorce chování vás dokážou zasáhnout s nečekanou silou, i když už...
Do českého Kauflandu už nechci. Kvůli německému nákupu jsem se pohádal i doma
- Anonymní
- 04.11.26
- 487
Žena mi položila vedle talíře účtenku z německého Kauflandu a zeptala se, jestli těch osm čokolád taky patřilo k nutným zásobám. Řekl jsem, že byly v akci. Vzala kalkulačku a přisunula si židli. V...
Pracuju z domova, a tak hlídám nemocné děti. Jenže práci doháním v noci
- Anonymní
- 04.11.26
- 210
Od té doby, co pracuju z domova, automaticky zůstávám s nemocnými dětmi. Nejdřív mi to připadalo praktické. Letos na podzim už ale přepínám mezi poradami, teploměrem a pohádkami tak dlouho, že...
Myslela jsem, že má mladou milenku. Pak jsem zjistila, komu posílá naše peníze
- Anonymní
- 04.11.26
- 429
Kdybych zahlédla Tondu s mladou, upravenou blondýnkou, ani mě nenapadlo dělat scénu. Spíš jsem si říkala, že jestli si našel milenku, možná to bude pro všechny zúčastněné docela praktické řešení....
Kvůli Love Islandu 2026 jsem se pohádal se ženou. Pak mi ukázala můj telefon
- Anonymní
- 03.11.26
- 813
„Aspoň před návštěvou to nemusíš přiznávat,“ řekl jsem ženě, když se kamarádka zeptala, komu letos fandí v Love Islandu. U stolu se přestalo mluvit. Žena položila vidličku a zeptala se, jestli se...
Táta mi poslal článek o návratu po 28 letech. Pak chtěl klíče od mého bytu
- Anonymní
- 03.11.26
- 1732
Táta mi poslal článek o Britovi, který se po osmadvaceti letech cesty vrátil domů, a pod něj napsal „Vidíš, nikdy není pozdě.“ Za dvě minuty následovala otázka, jestli máme pořád volný pokoj. Bylo...
Platil jsem doma všechno. Manželka si šetřila a její kamarádky mi zatleskaly
- Anonymní
- 03.11.26
- 1521
„Moje výplata je moje, jeho je naše,“ řekla moje žena u našeho jídelního stolu a její tři kamarádky se rozesmály. Jedna dokonce zvedla skleničku a připila jí na to. Já právě přinášel z kuchyně...
Porodila jsem bez partnera. Kolega mě odsoudil a pak mě požádal o laskavost
- Anonymní
- 03.11.26
- 1277
„Tak hlavně, že tvoje dítě zaplatíme všichni,“ prohlásil Roman přes půl kanceláře, když jsem přinesla zákusky a oznámila, že jsem těhotná. Dva kolegové se zasmáli. Já držela krabici s větrníky a...
Syn doma počítá bez chyby, ve škole má čtyřky. Tohle už není normální!
- Anonymní
- 03.11.26
- 669
Nikdy jsem si nemyslela, že mě pár známek z matematiky dokáže tolik rozhodit. Synovi to doma jde, úkoly zvládá a ještě nedávno jsem si myslela, že učivo celkem dobře chápe. Jenže ve škole se mu...
dnes mě ale malá obšťastnila a dala si spánek až do sedmi hurááá 
zřejmě nějaký infekční gen, protože po nikom z celé rodiny to zdědit nemohl…
