Můj porod v továrně na děti
- Porod
- paola white
- 30.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se s vámi podělila o zkušenost s porodem ve velkovýrobně dětí v pražském Podolí. Do podolské porodnice jsem chodila na prohlídky už od 10. tt. Těhotenství probíhalo naprosto ukázkově. Jen od 34. tt jsem měla hodně silné poslíčky, které byly i pravidelné a podle paní doktorky byly porodní cesty i nachystané, takže jsem doma manželovi každý večer hlásila, že dneska už určitě pojedeme.
Termín porodu se blížil a Matýsek naprosto ignoroval moje domlouvání, ať kouká vylézt. V den termínu jsem šla zase na pravidelnou kontrolu. Ráno v 7:30 jsme s manželem vstali a mě nějak divně pobolívalo břicho. Tak jsem mu řekla, že už to je asi tady. Usmál se, dal mi pusu a v klidu odešel do práce. Tak jsem nasedla do auta a vyrazila směr Podolí. Po cestě už jsem měla kontrakce pravidelné po 5 minutách.
Nejdříve jsem šla na pravidelný monitor, to už jsem o kontrakcích dost věděla a kroutila jsem se jako had. PA mi vynadala, že takhle to nikdy nenatočíme a že mám sedět v klidu. Řekla jsem jí, že to nejde, protože rodím a ona mi odpověděla, že to bych vypadala sakra jinak.
No nic, tak jsem po natočení šla do ordinace za doktorkou. Řekla jsem, že mám pocit, že už je to tady. Vyšetřila mě a řekla, že jsem na dva prsty a že se to pomalu rozjíždí. Odešla jsem na příjem, sepsaly jsme papíry a já si ještě před přijetím na box došla do auta pro tašku. Cestou jsem znovu volala manželovi, že je to opravdu tady a že už v porodnici zůstávám. Teprve v tu chvíli pochopil, že nekecám a začal panikařit ![]()
Na porodním boxu jsem byla od 13 hodin. Manžel za mnou dorazil až v pět. Kontrakce byly sice pravidelné po 5 minutách, ale nebyly nijak silné. Snažila jsem se odpočívat, pospávat a nabírat síly.
Prostředí pokoje bylo útulné. Míč, lehátko, křeslo, pomůcky k masážím a porodní židle byly samozřejmostí. V 19 hodin přišla doktorka a vyšetřila mě. Když mi řekla, že jsem pořád na 2, tak jsem měla chuť do něčeho kopnout. Řekla, že se to moc nerozjíždí a že na noc asi půjdu na oddělení a manžel domů. Byla jsem dost zklamaná ![]()
V 21 hodin přišla porodní asistentka a řekla, že mě vyšetří. Zase jen na 2 prsty! Řekla, že to zkusí ještě v kontrakci, že se tam možná ta hlavička tlačí víc a že pokud ano, zkusí udělat Hamiltona. V kontrakci jsem byla naštěstí už na 4 cm, tak to uvnitř trochu pomasírovala. No, bolelo to jako prase, ale už jsem to chtěla mít za sebou, takže jsem vydržela.
Ve 22 hodin mi udělala klystýr a řekla, že ve 23 píchneme vodu, pokud budu na 4 cm i mimo kontrakce. Nakonec přišla až o půlnoci. Vyšetřila mě a zjistila, že jsem na ty 4 cm. Tak mi napíchla kanylu, vzala krev kvůli vyšetření na epidural, napojila mě na monitor a nakonec píchla vodu.
V tu chvíli se mi udělalo zle, kontrakce zesílily tak, že jsem jen kňourala, chudák manžel mě držel za ruku a říkal mi, kolik ještě zbývá času než přijde PA a anestezilog s epiduralem. O půl jedné už se to nedalo vydržet. Byla jsem napojená na monitor, tak jsem se nemohla ani nijak pořádně hýbat. Zavolala jsem na PA, že je mi zle a že musím tlačit.
Položila mě na záda, že mě vyšetří a jen co jsem roztáhla nohy, řekla, že už je hlavička sestouplá a jdeme tlačit. Zavolala lékařku a nabídla mi alternativní polohy, ale mně bylo všechno jedno. Chtěla jsem hlavně zůstat vleže, takže mi jen dala nohy do držáků a přizvedla mě do polosedu. Chytla jsem se za nohy a podle návodu z předporodního kurzu začala dýchat a tlačit. Pořád jsem se hrozně bála, že mě nastřihnou a já to ucítím. Nakonec nástřih vůbec nebyl a já po pár zatlačeních porodila.
V 1:08 se narodilo naše tolik očekávané miminko. Manželovi hned bez otázek vrazili do ruky nůžky se slovy: „tak si je tatínku rozdělte“, přestřihl pupečník. Hned potom mi dali miminko na břicho. Teprve tehdy jsme si vzpomněli, že vlastně nevím, jestli to je ten slibovaný kluk. Tak jsme ho hned necudně začali okukovat a byl tam!
Matýsek u mě na bříšku zůstal asi 15 minut, pak si ho sestra vzala. Otřela ho, zvážila a změřila, zabalila a dala manželovi. Ani jeden z nás se neubránil slzám. Konečně po 9 měsících byl Matýsek s námi.
Doktorka mě zašila a Mates si mezitím hověl u táty. Pak mi PA Matýska přiložila k prsu a nechala nás užívat si vzájemného poznávání. Po 2 hodinách nás převezli na pokoj, kde s námi byl i manžel a společně jsme se učili o toho našeho drobka pečovat.
Přesto, že se Matýsek narodil ve velké porodnici, zůstala nám zachovaná veškerá intimita, porod proběhl bez urychlování, bez medikace a naprosto pod mým vedením. Porod byl pro mě zkrátka úžasný zážitek!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1344
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1362
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 347
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19468
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2793
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2515
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....