Porod prvorodičky
- Porod
- Maxim170511
- 03.06.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Všechno začalo dne 16. 5. v 1:30 hodin ráno, kdy mi začaly nepravidelné kontrakce. Porod trval od prasknuté vody 12 hodin.
Pár minut po porodu :-)
- 2
První vážení :-)
- 1
Ošetření po porodu
Zabalení po porodu
- 3
6 hodin po porodu už v pojízdné postýlce :-)
- 1
Řekla jsem si, že jelikož přenáším, byla jsem 40+5 t.t., tak už by bylo načase, aby ten můj malý čertík vykouknul ven, i když tomu podle prohlídek a monitorů nic nenaznačovalo. Tak jsem vlezla do sprchy, že buď bolesti ustoupí a opět to byli jen poslíčci a nebo se to rozjede naplno. Po sprše byl chvíli klid a pak se začaly bolesti stupňovat a ve 3:30 hod byli každých 5-8 min. Tak jsem vzbudila manžela, že raději pojedeme do porodnice, že to fakt docela dost bolí a že nás při nejhorším pošlou zpět domů.
V porodnici mě přijala mladá a příjemná PA a napojila na monitor. A najednou jsem necítila žádné kontrakce a hlavou mi problesklo, že si bude myslet, že jsem hysterická prvorodička, kterou někde zabolí a hned letí do nemocnice. Nakonec byly na monitoru vidět kontrakce každých 5-8 min, ale byly jen k 90. Potom PA zavolala doktora a ten mi řekl, že v tuhle chvíli jsou to jen poslíčci, že hrdlo je zcela uzavřené, ale že to vypadá na rozjíždějící se porod, ale ať jdu domů, že tady bych stejně jen ležela a čekala, a to mi doma bude líp.
Tak jsem se vrátila domů a to bylo 5:00 hodin, bolesti neustoupily, takže jsem do až do 8:00 hodin prohekala v posteli. V 8:00 hodin jsem se vydala opět do porodnice, kde jsem měla domluvenou poradnu s monitorem. Na monitoru nebyly žádné kontrakce. V poradně jsem už bolestí byla v předklonu a prosila mladého doktora, ať něco udělá, že už chci rodit 
Doktor mě prohlédnul a řekl mi, že je tam zbytek hrdla, ale že je stálé uzavřené a že mi udělá Hamiltonův hmat, že to možná pomůže. Vrátila jsem se zklamaná domů, kde jsem si pro velké bolesti dala sprchu a zalehla do postele, ve které jsem se kroutila jako žížala.
Bylo 14:00 hod když mě v podbřišku chytla taková křeč, že jsem myslela, že už se nenarovnám. Když jsem se narovnala, tak jsem zjistila, že ze mě něco teče - jo, rupla mi voda a odešla hlenová zátka. Takže jsem opět alarmovala manžela, že mi rupla voda, že jedem. V porodnici mě přijala přijemná doktorka, která mě vyšetřila a řekla, že jsem otevřená na 1 cm. Abych to zkrátila - ve 14:00 jsem byla otevřená na 1 cm a ve 21:00 hod (do té doby jsem byla na hekárně) jsem byla stále na 1 cm. To už jsem zoufalostí nevěděla co dělat, bolesti byly fakt sv*nské. Brečela jsem, křičela a prosila mladou, milou PA, ať mi nějak pomůže, že už chci epidural. PA mě prošťourala a v tu chvíli jsem začala krvácet. Po hodině mě opět prohlédla a řekla, že jsem otevřená na 4 cm, že už jen půjdeme na přípravu (klystýr) a pak na sál, kde mi zavolají anestezioložku, která mi epidural píchne.
Na sál jsem se dostala ve 23:00 hodin. Asi za 30 minut přišla příjemná anestezioložka, která mi všechno vysvětlila (i když mě to bylo šumák, chtěla jsem, aby kontrakce střílející ke 190, už skončily) a napíchla mi epidural. To byla úleva! Cítila jsem jen tlaky v podbřišku při kontrakcích. V 1:30 hodin mě přišla PA vyšetřit a řekla, že jsem pořád otevřená na 4 cm (od 22:00 hod), že mi musí ten epidural nachvíli „vypnout“ a napíchnout kapačku oxytocinu, abych se otevřela. No a to začal ten pravej mazec! Bolesti jako svi*a, svíjela jsem se do kuličky a navíc se mi chtělo strašně moc tlačit. Řvala jsem, jako kdyby mě někdo vraždil, načež přišla PA, na kterou jsem začla řvát, ať mi ten epidural dá zpátky. Ona mě prohlédla a řekla, že jsem otevřená na 6 cm, že to je hezké, jak jsme postoupily a že mi zase dopíchne na chvíli epidural, abych se vydýchala a odpočinula si od bolestí a pak že zase dáme oxytocin, abych se ještě víc otevřela.
Napíchla mi další dávku epiduralu, jenže ten účinkuje až po 2 kontrakcích a já měla nutkání tlačit jako o závod, a tak jsem i přes zákaz tlačila a ječela. PA najednou řekla, že jsem si protrhla branku, že už jdeme rodit, i když jsem jen na 6 cm. Třikrát jsem zatlačila a malý MAXIM byl na světě (17. 5. ve 2:40 hodin) s mírou 53 cm a váhou 3570 g. Pak přišel mladý doktor na šití a docela se zhrozil a zavtipkoval, že je to jak když bude skládat puzzle. Tím, že jsem začala tlačit na 6 cm, jsem si roztrhla celý čípek, stěny, močovou trubici a zvenku byl nástřih + trochu natrhlý pysk. Asi po hodině a půl dokončil šití a já usnula s malým vedle mě.
I když to byl fakt horor a bolest a v jednu chvíli jsem myslela, že snad nikdy neporodím a nebo že vyskočím z okna, ale ten můj čertík za to opravdu stál a ten pocit po porodu bez bolesti s tím malým stvořením vedle vás je opravdu k nezaplacení Omlouvám se za dlouhý deníček, a všem přeji pevné nervy a hodně síly při porodu a doufám, že budete mít rychlý a bezproblémový porod
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 2467
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 3686
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 3260
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 346
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 3254
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3883
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2857
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1440
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 7798
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 938
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
hlavně že jste oba ok gratuluju 
Přeju ti bezproblémový a rychlý porod a pak dej vědět jak jsi dopadla 
Maximovi ne Maxikovi, jsem úplně mimo z toho šití.
já jsem taky tlačila a byla jsem jen na cca 7 cm, ale naštěstí pro mě byl brouček moc vysoko, takže jsem si ho tím tlačením posunovala do porodních cest a mezitím se úplně otevřela, ale zvládla jsi to, šikulka 
No já cítila ten tak po dávce oxytocinu, před ním jsem tlak necítila, jen sakra velký bolesti, fuj!
díky za sepsání, aspoň vím do čeho jdu 
